Jeden ze zásadních předpokladů ↗dialogu vyplývající z ↗kooperačního principu, z něhož mluvčí a adresát intuitivně vycházejí a jehož dodržování vede k pragmatickým implikacím (viz ✍Grice, 1975). Jde zde – obecně řečeno – o kongruentní odpovědi na otázky. Z hlediska informační struktury lze princip k.o.o. využít k zjišťování nejdůležitějšího prvku, který má být sdělen v odpovědi, pomocí tzv. ↗otázkového testu (ke kritice viz ✍Daneš, 1986): Tázací výraz v doplňovací otázce odpovídá fokusovanému (rematickému) prvku v odpovědi:

Co si Marek koupil? – Marek si koupil [_Foc modré auto]

Vycházíme-li ze sémantiky ✍Karttunena (1977) pro tázací výrazy (↗doplňovací tázací věta) a ze sémantiky ↗fokusu podle ✍Rootha (1992), lze vztah k.o.o. charakterizovat tak, že význam otázky, resp. {koupil(m)(x) | věc(x)} = {koupil(m)(a), koupil(m)(b), koupil(m)(c), …} musí být podmnožinou množiny fokusových alternativ v odpovědi – tzn. všech možných věcí, které si Marek mohl koupit. ✍Krifka (2001) probírá tuto analýzu kriticky a navrhuje alternativu založenou na jiné otázkové sémantice. Důležitý příbuzný problém, který vede k upřesnění vztahu k.o.o., diskutuje ✍Reich (2003): Výše uvedený dialog může pokračovat takto:

A co si Marek koupil potom? – Potom si koupil [_Foc červené] auto.

Je patrné, že poslední odpověď není v souladu s jednoduchou verzí k.o.o. – její fokus (réma) tvoří jen část toho konstituentu, který odpovídá tázacímu výrazu v otázce.

Od kongruentních odpovědí odlišujeme tzv. nekongruentní odpovědi:

Co si Marek koupil? – Limuzína to žádná nebyla

a pouhé reakce bez statusu odpovědi:

Co si Marek koupil? – Běž se zeptat Marie

Viz také ↗odpověď, ↗eliptická odpověď, ↗odpověďová částice.