JAKOBSONOVO PRAVIDLO  (Jakobson’s vowel truncation)

Základní
Rozšiřující

Popisuje chování vokálů na morfémovém švu. Říká, že vznikne-li spojením dvou sufixů řetězec dvou vokálů, pak je první vokál ze struktury odstraněn: V1V→ V2; viz taky ↗elize. Toto fonologické pravidlo definoval ✍Jakobson (1948) pro derivaci slovesných tvarů v ruštině. Protože slovesné tvary v č. mají podobnou morfematickou strukturu jako ty ruské, lze J.p. aplikovat i na č. konjugaci. Typickým příkladem aplikace J.p. je derivace prézentních tvarů 1. os.sg. a 3. os.pl. u sloves 1. a 2. třídy. Prézentní formy mají obecně tuto morfematickou strukturu: [[kořen + téma]kmen osobní koncovka]; viz ↗kmen. U sloves 1. a 2. třídy je tematický sufix v prézentu zakončen na vokál e. V prézentním paradigmatu je toto e slyšet v 2. os.sg., 1. os.pl. a 2. os.pl., jejichž koncovky začínají na konsonant: nes‑e‑š, nes‑e‑me, nes‑e‑te; tisk‑ne‑š, tisk‑ne‑me, tisk‑ne‑te, a v 3. os.sg., kde je nulová koncovka: nes‑e‑Ø; tisk‑ne‑Ø. V 1. os.sg. a 3. os.pl. tematické e slyšet není, protože koncovky v těchto dvou paradigmatických buňkách začínají na vokál: ved‑u, ved‑ou; tisk‑n‑u, tisk‑n‑ou. Spojením tematického sufixu zakončeného na vokál (‑e, ‑ne) a vokalické koncovky (‑u, ‑ou) vzniká kontext pro aplikaci J.p.: /ved‑e‑u/ → vedu, /ved‑e‑ou/ → vedou; /tisk‑ne‑u/ → tisknu, /tisk‑ne‑ou/ → tisknou; tímto způsobem analyzuje strukturu prézentních verbálních tvarů v č. Komárek v PČM (1978).

J.p. se stalo pilířem ↗generativní fonologie slovanských jaz., kde se používá při analýze fonologické struktury různých morfologických forem, nejen slovesných tvarů; viz např. ✍Halle (1959), ✍Flier (1972) n. ✍Matushansky(ová) (2009) pro ruštinu, ✍Rubach (1985) pro polštinu, ✍Rubach (1993) pro slovenštinu. Pokud jde o č., přímo k J.p. odkazují např. Komárek v PČM (1978:126, 136) při analýze struktury verbálních tvarů (viz výše), ✍Svenonius (2004:180) při analýze struktury sekundárních imperfektiv typu obohatit (/obohat‑i‑ova‑t/ → obohacovat) n. ✍Halle & Nevins (2009) při analýze struktury pádových forem (NomSg /žen‑a‑Ø/ → žena, GenSg /žen‑a‑y/ → ženy).

Obecně je J.p. jednou z možných strategií, jak eliminovat ↗hiát.

Literatura
  • Flier, M. S. On the Source of Derived Imperfectives in Russian. In Worth, D. S. (ed.), The Slavic Word, 1972, 236–260.
  • Flier, M. S. On the Source of Derived Imperfectives in Russian, 1974.
  • Halle, M. The Sound Pattern of Russian, 1959.
  • Halle, M. & A. Nevins. Rule Application in Phonology. In Raimy, E. & Ch. Cairns (eds.), Contemporary Views on Architecture and Representations in Phonological Theory, 2009, 355–382.
  • Jakobson, R. Russian Conjugation. Wd 4, 1948, 155–167.
  • Matushansky, O. On the Featural Composition of the Russian Back Yer. In Zybatow, G. & U. Junghanns (eds.), Studies in Formal Slavic Phonology, Morphology, Syntax, Semantics and Information Structure. Proceedings of FDSL 7, 2009, 397–410.
  • PČM, 1978.
  • Rubach, J. Cyclic and Lexical Phonology: The Structure of Polish, 1985.
  • Rubach, J. The Lexical Phonology of Slovak, 1993.
  • Svenonius, P. Slavic Prefixes and Morphology. Nordlyd 32/2, 2004, 177–204..
Citace
Markéta Ziková (2017): JAKOBSONOVO PRAVIDLO. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JAKOBSONOVO PRAVIDLO (poslední přístup: 13. 8. 2020)

Další pojmy:

fonologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka