EXTRAPOZICE

Základní
Rozšiřující

V klasickém pojetí generativní gramatiky proces, v němž je element posunut doprava nebo tak, aby následoval svoji původní hloubkovou pozici. Příklady (1)–(3) dokumentují hloubkovou strukturu v (a) a e. v (b):

(1)

a.

[That John is a fool] is obvious

b.

It is obvious [that John is a fool]

(2)

a.

A book [which was written by Chomsky] appeared

b.

A book ___ appeared [which was written by Chomsky]

(3)

a.

A review [of Chomsky’s book] appeared

b.

A review ____ appeared [of Chomsky’s book]

(1) je příklad „prosté“ e. (✍Rosenbaum, 1967): větný komplement that John is a fool se v (1b) neobjeví v očekávané hloubkové pozici (tj. v pozici subjektu jako v (1a)), ale vpravo od této pozice; daná subjektová pozice je obsazena zájmenem it, a tedy se úzce dotýká problematiky ↗expletiv; ✍Emonds (1970), ✍Emonds (1972) argumentuje pro opačné pojetí, tj. že hloubková je struktura (1b) a (1a) je odvozena posunem věty doleva. Jeho termín intraposition je zjevným komplementem k termínu extrapozice.

Příklady (2) a (3) jsou odlišné: extraponovaná je vztažná věta v (2) (jde o e. relativních vět) a předložková fráze v příkladu (3). Proti prosté e. však není v původní hloubkové struktuře „vložen“ žádný expletivní element, ale pouhá mezera (gap).

Konstrukce podobného charakteru (tj. taková, v níž element je vpravo od očekávané hloubkové pozice) je tzv. heavy NP shift (HNPS) (4), viz např. ✍Wallenberg (2009):

(4)

a.

I met [my rich uncle from Detroit] on the street

b.

I met on the street [my rich uncle from Detroit]

Podle klasické analýzy ↗HNPS, „prosodicky těžký“ přímý objekt se z obvyklé objektové pozice (4a) posune doprava, za adjunkt (4b) – a posun doprava je pak styčným bodem s e.

Posun doprava, ať už analyzovaný jako e. nebo ↗HNPS, se v polovině 90. let dostal díky ✍Kaynovu (1994) linear correspondance axiom (LCA) do potíží: LCA neumožňuje posun doprava. Proto jak e., tak ↗HNPS pozdější teorie řeší jako posun doleva motivovaný nutností dostat objekt do pozice fokusu či z jiného důvodu, viz dále. Jakkoli by se zdálo, že ↗HNPSe. by si zasloužily jednotnou analýzu, pokusy o sjednocení těchto dvou fenoménů neexistují. V hesle se proto analyzuje e., zejm. příklady (2) a (3), viz také přehledovou studii ✍Baltina (2007). Byly navrženy v zásadě čtyři analýzy. (a) Analýza, která dala fenoménu e. jméno, předpokládá posun relativní věty n. předložkové fráze doprava, tedy z hloubkové pozice do pozice následující kanonickou hloubkovou pozici, viz výše (✍Ross, 1967; ✍Baltin, 1978, ✍Baltin, 1981). (b) Druhou fází analýzy e. je možnost generovat extraponovaný element v extraponované pozici a najít vhodné např. interpretační procesy, které zajistí, že extraponovaná pozice se bude chovat jako hloubková; viz ✍Culicover & Rochemont (1990). (c) Třetí možnost analýzy v podstatě staví na předchozí analýze, tj. na představě, že se extraponovaný element v extraponované pozici i „narodí“. Navíc ale není v e. generován jenom extraponovaný materiál, ale dokonce i to, co extraponovaný materiál rozvíjí – a rozvíjená fráze se posunem doleva dostane do „hloubkové“ pozice předchozích analýz. Schematicky je taková analýza zachycena v (5) pro PP‑extrapozici (3b); viz ✍Wilder (1995) v reakci na Kaynův ↗LCA:

(5)

_____

____ appeared [EXTRAPOSITION [a review] of Chomsky’s book]

↑______________________________________|

(d) Čtvrtou možností je do jisté míry směsice předchozích analýz: ✍Fox & Nissenbaum (1999) rozlišují mezi různými typy e. a některé z nich analyzují posunem doprava, jiné jsou postaveny na QR‑posunu a pozdním vnoření relativních vět, viz dále.

Jak je vidno, e. je spíše konglomerát různých konstrukcí; všechny ale mají společné to, že extraponovaný element něco modifikuje; tento modifikovaný element budeme nazývat hostitel (extrapozice). Dosud jsme viděli jen e. z pozice subjektu, hostitelem e. však může být i objekt (6) n. wh‑fráze (klasicky analyzovaná ve Spec, CP) (7):

(6)

I talked to somebody ____ about that [who was quite knowledgeable]

(7)

Who ___ did you visit [who was unhappy about the visit]?

V případech, kdy je hostitelem subjekt a/nebo objekt, je situace relativně jasná (pokud nebudeme přihlížet k novějším teoriím, v nichž i subjekt n. přímý objekt nejsou „generované“ v jedné pozici odpovídající původní představě hloubkové struktury, ale jsou derivovány posuny z jedné pozice do jiné), příklad (7) však konstituuje problém: wh‑fráze je evidentně na dvou pozicích zároveň, tedy tvoří ↗řetěz (chain), a není tedy jasné, zda modifikuje extraponovaný materiál hostitele (tj. wh‑frázi) v hloubkové pozici (tj. v pozici konce řetězu), n. v povrchové pozici (tj. v pozici hlavy řetězu). ✍Baltin (2007) argumentuje (podle ✍Culicovera a Rochemonta (1990)), že e. se musí udát v pozici hlavy A‘‑řetězu; viz následující kontrast:

(8)

a.

*Hei [VP [VP invited several girls to the party ] [CP that Johni dated in high school]]

b.

How many girls did [IP hei invite to the party [CP that Johni dated in high school]]?

V příkladu (8a) je extraponovaná věta připojena k VP a problém je v porušení principu C ↗teorie vázání: John je v dané doméně vázaný se zájmenem he. Naproti tomu gramatičnost příkladu (8b) znamená, že extraponovaná věta musí být mimo doménu subjektu, zde se předpokládá, že je připojená k CP. Z těchto příkladů pak i plyne, že ve větné struktuře není jednotná pozice, kam by se extraponovaný materiál připojoval; viz ✍Baltin (1981). Přesto ji lze najít:

Hypotéza 1: Extraponovaná fráze je připojena k první maximální projekci, která dominuje frázi, z níž extraponovaná fráze pochází.

Pro e. z pozice wh‑subjektu to znamená, že musí být připojena k CP, jak ukazuje (8b); pro e. ze subjektu to znamená, že musí následovat extraponovaný materiál z objektu – za předpokladu, že e. ze subjektu je připojena k projekci dominující VP, zatímco e. z objektu je připojena k VP, viz (9); (subjektová e. je označena kurzívou a objektová e. je podtržená).

(9)

a.

Someone picked some books up which were lying on the table who really didn’t want to

b.

*Someone picked some books up who realy didn’t want to which were laying on the table

Zatímco zde jde vždy o e. elementů modifikujících jmenného hostitele, tato podmínka není vlastně nutná (a je tedy velmi příhodné, že kategorie hlavy, z níž se e. děje, není nijak omezena; viz např. ✍Guéron & May, 1984), jak dokazují příklady e. z adjektiv (10) a ze sloves (11). Příklady a. jsou s „hloubkovou strukturou“, příklady b. ukazují e.:

(10)

a.

How certain that the Mets will win are you?

b.

How certain ___ are you that the Mets will win?

(11)

a.

Believe that Fred is crazy though I may, it doesn’t matter

b.

Believe ___ though I may that Fred is crazy, it doesn’t matter

Zatímco posun doprava (tj. e.) je zcela striktně omezen (podle hypotézy (1)), posun doleva takovým omezením nepodléhá, viz např. wh‑posun. Toto pozorování pochází už od ✍Rossa (1967), formulované jako right roof constraint (RRC): element se nemůže posunout doprava z klauze, z níž pochází. Viz kontrast (12) a (13) z ✍Gross & Osborn (2009):

(12)

a.

That he claimed that he left is ridiculous.

b.

*That he claimed __ is ridiculous that he left.

(13)

a.

The claim that he left is ridiculous.

b.

The claim __ is ridiculous that he left.

Zatímco e.NP je v pořádku (13b), ve (12b) je e. negramatická: e. vedlejší věty by v tomto případě musela překročit hranici klauze – a to je přesně situace, kterou ↗RRC nepřipouští. Podobným pravostranným omezením poléhá ↗skremblink.

Druhou možností analýzy je tzv. stranding analysis (✍Kayne, 1994): hostitel a extraponovaný materiál se „rodí“ na místě e. a hostitel se pak posouvá do povrchové pozice. Taková analýza je ovšem možná za předpokladu jeho specifické analýzy relativních vět: relativní věta je CP komplement determinátoru, viz (14):

(14)

The book that I read

[DP [D the [CP [NP book [C‘ [C that [TP I [VP [V read ] [NP t ]]]]]]]]]

Z hlediska e. nabízí Kaynova analýza přímé vysvětlení známého faktu, totiž že nominální struktury uvozené určitým determinátorem the nemohou sloužit jako hostitelé extrapozice:

(15)

*The man showed up that hated Chomsky

Podle Kaynovy analýzy je negramatičnost (15) zcela jasná: determinátor the a hlava nominální fráze man netvoří konstituent, a posunout se může (podle standardních předpokladů) pouze konstituent; v (16) by se ale pro derivaci (15) musel posunout nekonstituent.

(16)

He showed up [DP [D the] [CP [NP man] [C‘ that hated Chomsky]]]

Ani tato analýza se neobejde bez problémů. Jednou z nich je následující kontrast (viz ✍Culicover & Rochemont (1990)). Předpokládáme‑li Kaynovu analýzu e. – s [[ many gifts ] [ that Mary didn’t like ]] generovaným na místě e. a posunem na povrchovou pozici –, spočívá rozdíl mezi (17a) a (17b) pouze v tom, kolik materiálu se posouvá – [many gifts] v (a), celý komplex v (b). Negramatičnost, tj. porušení principu C teorie vázání v (b), je tak jen těžko vysvětlitelná:

(17)

a.

I sent heri many gifts last year [that Maryi didn’t like]

b.

*I sent heri many gifts [that Maryi didn’t like] last year

Problematická je i relativní nejasnost toho, kde přesně se extraponovaný materiál generuje. ✍Kayne (1994) navrhuje, že relativní věta může být extraponovaná pouze v nepádové pozici. V principu by ale i pasivizovaný první objekt ditranzitivního slovesa mohl sloužit jako host extrapozice – výsledek je ale negramatický:

(18)

*Someone was given [____ who liked Steinbeck] an interesting book [ __ ]

Variantu této analýzy představuje ✍Wilder (1995). Základní myšlenkou je idea, že celý komplex (tj. hostitelské jméno a relativní věta – mluvíme‑li o e.) je generován v „očekávané“ pozici, pak je celý posunut doprava (s kopiemi na obou místech) a materiál, který je extraponován, je vymazán z pozice vlevo – a naopak, vpravo je vymazán nominální hostitel (19). Tato analýza samozřejmě musí předpokládat vymazání nekonstituentu – což je o něco problematičtější než posouvat subkonstituenty doleva, jako v případě Kaynovy analýzy:

(19)

We talked [about the claim that Mary will hire Peter] yesterday [about the claim that Mary will hire Peter]

Problémem této analýzy je, že předpovídá více rekonstrukce, než kolik jich asi je. Předpokládá totiž, že vymazání se děje na PF, a tedy že extraponovaný materiál se bude rekonstruovat na pozici, v níž je interpretovaný. To ovšem platí pouze pro e. relativních vět, které jsou komplementem (ne tedy pouze adjunktem) nominální fráze.

Kombinovaná analýza e. ✍Foxe & Nissenbauma (1999) (viz také ✍Fox (2002)) navrhuje, aby e. relativních vět byla oddělena od extrapozice komplementu. E. relativních vět – tedy adjunktů – je otázkou pozdního sloučení s konstituentem, který věta modifikuje: extraponované relativní věty se slučují s quantifier raising (QR) jmény interpretovanými jako hlavy těchto relativních vět. Tato specifická QR jména se připojují doprava k projekci bezprostředně dominující jméno před QR. ✍Fox & Nissenbaum (1999) odmítají rozdíl mezi viditelnými a skrytými operacemi a navrhují je analyzovat jako rozdíl ve výslovnosti – buď je vyslovena hlava řetězu (a odpovídá tak viditelnému posunu), n. konec řetězu (původní skrytý posun). Derivace věty John picked a book up which he really enjoyed je znázorněna v (20):

(20)

John picked a book up which he really enjoyed.

a.

derivace:

[CP John [VP picked a book up]] [CP which he really enjoyed]

b.

po QR:

[CP John [VP [VP picked a book up [DP a book]]]] [CP which he really enjoyed]

c.

sloučení s relativní větou:

[CP John [VP [VP picked a book up [DP [DP a book] [CP which he really enjoyed]]]]]

d.

PF vymazání hlavy nominálního řetězu, který byl posunut QR:

[CP John [VP [VP picked a book up [DP [DP a book] [CP which he really enjoyed]]]]]

V podstatě podobný princip navrhují už v rámci ↗G&B (Government and Binding // teorie řízení a vázání) ✍Guéron & May (1984): v jejich pojetí by nominální hostitel extraponované relativní věty řídil (governed) extraponovanou větu, pokud by se na LF operací ↗QR posunul ještě výš než relativní věta. Extraponovaná věta je generována v povrchové pozici, a tak nikdy není uvnitř konstituentu, který bezprostředně dominuje hostitelovu viditelnou pozici. Tento fakt pak vysvětluje dosud nezmíněnou záhadu: relativní věty extraponované z objektu nerekonstruují do viditelné pozice objektu, jak ukazuje (21). Kdyby totiž k rekonstrukci došlo, museli bychom zaznamenat porušení principu C ↗teorie vázání – stejně jako v příkladu (22):

(21)

I gave himi an argument yesterday that supports Johni’s theory

(22)

*We talked [about heri claim ___ ] yesterday that Maryi will hire Peter

Rozdíl mezi (21) a (22) spočívá v tom, co se extraponuje: (21) je e. pouze modifikující vedlejší věty, (22) je e. komplementu k nominální frázi claim. Tento rozdíl pak také vede ✍Foxe & Nissenbauma (1999) k rozdílné analýze těchto případů: e. komplementu analyzují jako posun doprava (a rekonstrukce do původní pozice tak vysvětluje negramatičnost (22)). Diskuse k příkladům typu (21) a (22) se vrací až k ✍Taraldsenovi (1981), viz také ✍Büring & Hartman (1997). Tato analýza se jeví jako vhodnější než ostatní – a to i proto, že jako jediná umožňuje relativně přijatelné vysvětlení jiného záhadného faktu: zdá se možné extraponovat větu s „rozděleným antecedentem“, viz ✍Perlmutter & Ross (1970):

(23)

A man entered the room and a woman left who were similar.

Taková e. je velmi omezená, může se udát pouze v (souřadné) konjunkci a pouze z paralelních pozic (tj. buď ze subjektů n. z objektů, ale ne v jejich kombinaci). Viz ✍Baltin (2007) pro detailní analýzu.

č. lingvistické tradici se o e. jako takové nemluví. Data, která se jinde jako e. analyzují, se sporadicky objevují v souvislosti s otázkou gramatické správnosti konstrukcí a z hlediska stylistického.

Literatura
  • Abney, S. The English Noun Phrase in its Sentential Aspect. PhD. diss., MIT, 1987.
  • Akmajian, A. More Evidence for an NP Cycle. LI 6, 1975, 115–129.
  • Baltin, M. Toward A Theory of Movement Rules. PhD. diss., MIT, 1978.
  • Baltin, M. Strict Bounding. In Baker, C. L. & J. McCarthy (eds.), The Logical Problem of Language Acquisition, 1981, 257–295.
  • Baltin, M. Extraposition. In Everaert, M. & H. van Riemsdijk (eds.), The Blackwell Companion to Syntax 2, 2007, 237–271.
  • Büring, D. & K. Hartmann. Doing the Right Thing. Linguistic Review 14, 1997, 1–42.
  • Culicover, P. & M. Rochemont. Extraposition and the Complement Principle. LI 21, 1990, 23–47.
  • Emonds, J. Root and Structure-Preserving Transformations. PhD. diss., MIT, 1970.
  • Emonds, J. A Reformulation of Certain Syntactic Transformations. In Peters, S. (ed.), The Goals of Linguistic Theory, 1972.
  • Fox, D. Antecedent Contained Deletion and the Copy Theory of Movement. LI 33, 2002, 63–96.
  • Fox, D. & J. Nissenbaum. Extraposition and Scope: A Case for Overt QR. In Bird, S. & A. Carnie ad. (eds.), Proceedings of the Eighteenth West Coast Conference on Formal Linguistics, 1999, 132–144.
  • Groß, T. & T. Osborne. Toward a Practical Dependency Grammar Theory of Discontinuities. SKY Journal of Linguistics 22, 2009, 43–90.
  • Guéron, J. & R. May. Extraposition and Logical Form. LI 15, 1984, 1–31.
  • Chomsky, N. Conditions on Transformations. In Anderson, S. & P. Kiparsky (eds.), A Festschrift for Morris Halle, 1973, 232–286.
  • Kayne, R. S. The Antisymmetry of Syntax, 1994.
  • Perlmutter, D. & J. R. Ross. Relative Clauses with Split Antecedents. LI 1, 1970, 350.
  • Rosenbaum, P. S. The Grammar of English Predicated Complement Constructions, 1967.
  • Ross, J. R. Constraints on Variables in Syntax. PhD. diss., MIT, 1967.
  • Taraldsen, K. T. The Theoretical Interpretation of a Class of Marked Extractions. In Belletti, A. & L. Brandi ad. (eds.), The Theory of Markedness in Generative Grammar, 1981, 475–516.
  • Wallenberg, J. C. Antisymmetry and Heavy NP Shift across Germanic. DiGS 12 [Diachronic Generative Syntax], 2009.
  • Wilder, Ch. Rightward Movement as Leftward Deletion. In Lutz, U. & J. Pafel (eds.), On Extraction and Extraposition in German, 1995, 273–309.
Citace
Lucie Taraldsen Medová (2017): EXTRAPOZICE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EXTRAPOZICE (poslední přístup: 26. 4. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka