EXPLETIVUM

Základní

Pleonastické zájmeno // nereferenční zájmeno (příp. zájmenné příslovce; dále se mluví jen o zájmenech a zahrnuje se do popisu i relevantní použití zájmenných příslovcí) stojící obligatorně ve strukturní pozici ↗subjektu ve větách s nevyjádřeným podmětem (v přístupu ↗TGG a klasickém přístupu ke gramatice angličtiny). V angl. jde o různé typy zájmen a zájmenných příslovcí, zejm. o there v tzv. existenciálních větách There is a unicorn in the gardenit ve větách vyjadřujících přírodní jevy, např. It rains. Někdy se k e. řadí i it v ↗extrapozici It is obvious [that the Earth is flat]. Kategorie e. je široká a značně nesourodá (viz už i zde uváděná e. thereit); viz např. ✍Holmberg (2000). V č. jde o (tzv. malé) pro (typ zájmena bez fonetické realizace; viz ↗prázdná kategorie) v tzv. ↗jednočlenných větách (pro prší) a také o (v)on ve větách typu (V)ono prší, viz dále.

Je potřeba rozlišit expletivní (tj. nereferenční) a referenční použití těchto zájmen. V angl. lze v případě existenciálních vět – a tedy e. – použít „tag“ There is a unicorn in the garden, isn’t there?, to je proti tomu nemožné v případě čistě lokativního použití there: There is our bus, *isn’t there? Jsou-li používána referenčně, mohou daná zájmena nést přízvuk, jsou-li použita jako e., pak jsou nutně nepřízvučná (✍Milsark, 1974): I saw him standing thereFOCUS / *ThereFOCUS are three pigs in the garden.

Základní otázka je, proč existují e., jsou‑li kombinací dvou dost protichůdných požadavků, tj. jsou nereferenční a zároveň obligatorní. Odpověď je – v hrubých rysech – jasná: e. jsou vyžadována strukturně, resp. čistě syntakticky.

Rozšiřující

Vývoj pohledu na e. ilustruje vývoj generativní gramatiky chomskyánského typu a z tohoto hlediska ho představujeme, následujíce ✍Moro (2007).

1. Typ It rains. ✍Chomsky (1981:323–325) postuluje, že it je v těchto větách tzv. quasi‑argument (pro it v extrapozici, viz ✍Bennis, 1986), protože může vázat PRO, zatímco there ne: It often clears up here right after [PRO snowing heavily] × *There is often a party here right after [PRO being a wake]. To znamená, že it má tematickou roli, jak ukazuje i fakt, že it se slovesy atmosférických jevů je kompatibilní s objektem, tj. It rained mackereln. direktivním adjunktem: It rained into the bathroom.

Je‑li it e. s tematickou rolí, dává to možnost vysvětlit aspoň některé případy problematických použití zájmena it v objektu (příklady viz ✍Postal & Pullum, 1988). Jejich problematičnost spočívá v tom, že objektová pozice je (definičně) tematická, tedy it v této pozici zcela nutně musí získat objektovou tematickou roli – a tím pádem musí být referenční, tedy nemůže jít o skutečné e. Některé z těchto případů mohou být reanalyzovány jako ↗extrapozice z objektu I would really dig it [CP if you tickled my toes]. Jiné příklady však takovou reanalýzu nepřipouštějí: není v nich žádné CP, které by mohlo být extraponováno, např. Beat it! ve smyslu ‘jdi okamžitě pryč’. Možnost je vysvětlit tyto případy jako další příklad quasi‑argumentu, pro který subkategorizuje predikát beat v tomto idiomatickém užití, což není elegantní řešení.

2. Typ There is a unicorn in the garden. V podstatě každá analýza této věty bude počítat s tím, že e. there je v kanonické pozici subjektu (Spec, IP / Spec,TP, atp. podle fáze generativní gramatiky), zatímco nominální část subjektu (a unicorn – tzv. associate) je v pozici jiné, nižší. Associate bývá navíc sémanticky a kvantifikačně omezeno: jsou přípustné pouze „adjektivní“ kvantifikátory, tedy There are [many/three/no girls] in the garden × *There are [the/most/every] girl in the garden; viz zejm. ✍Higginbotham (1987) a pro přehled ✍Chierchia & McConnell-Ginet(ová) (2001). Ve větě (i) There is a unicorn in the garden stojí, jak se může zdát, adverbiále there na začátku věty jakoby zbytečně, podobná věta je bez there: (ii) A unicorn is in the garden. Toto pozorování dává data k tvorbě jedné z teorií there (tzv. there-replacement hypothesis; ✍Chomsky, 1991): na LF se associate posune do pozice „prázdného“ e. there a nahradí ho při interpretaci. Už ✍Williams (1984) však poukázal na problém s tímto řešením: there ve větě (i) značí rozdíl ve skopusu, tj. dosahu negace: (a) a (b), tj. (a) There aren’t many men in the room a (b) Many men aren’t in the room, neznamenají totéž (přibližně ‘V (té) místnosti není mnoho mužů’ × ‘Mnoho mužů v (té) místnosti není’), tedy idea, že many men na LF pouze nahradí there, nemůže být správná, pokud nechceme zároveň připustit, aby jedna LF reprezentace připouštěla dvě odlišné interpretace. Podobně by se dalo argumentovat v případě rozdílu pozorovatelném na č. ekvivalentech (v č. se předpokládá pro v pozici subjektu): (a‘) Na zahradě je jednorožec × (b‘) Jednorožec je na zahradě: pouze (a‘) je skutečně existenciální, v (b‘) jde o specifického jednorožce.

V prvních fázích (✍Chomsky, 1981:88) existovala představa universálního „umísti there kamkoli“ (insert there anywhere) s tím, že bylo samozřejmě nutné stanovit podmínky, za nichž k tomuto umístění nemůže dojít: (iii) *John likes there porušuje požadavek predikátu like mít dva argumenty; komplikovanější je (iv) *There is raining. V tomto případě se předpokládalo, že there musí „zdědit“ rys čísla od associate (tj. nominální části – v tomto případě – subjektu), protože ale (iv) žádný takový element nemá, je negramatičnost vysvětlena. (Tento styl analýzy ještě předpokládá, že there musí mít rys čísla – což v pozdějších fázích myšlení o e. už vůbec tak jednoznačné není, např. ✍Cardinaletti(ová), 1997, a další.)

V další fázi (✍Chomsky, 1986) bylo there analyzováno jako sémanticky prázdný element: ve větě se musel objevit, aby byl dodržen ↗princip plné interpretace (Principle of Full Interpretation – a jeho pozdější reinkarnace ↗EPP) požadující, aby se na LF objevily pouze sémanticky interpretovatelné objekty. There takový objekt není (nemá sémantický obsah), proto je nahrazen nominální částí subjektu (associate) podle hypotézy nahrazení expletiv; viz diskuse příkladů (i) a (ii). Kromě problému zmíněného výše má tato teorie ještě aspoň tři (pozitivní) důsledky: (1) Vložení there by nebylo drasticky odlišné od jiných objektů, protože by de facto odpovídalo obecnějšímu principu distribuce, tzv. tvorbě řetězu (chain formation). (2) Elegantně by se vyřešil problém s teorií vázání: je-li there v A‑pozici, pak váže (referenční) associate, a tím je porušena podmínka C ↗teorie vázání. Pokud ale je there na LF nahrazeno associate – jak předpokládá hypotéza nahrazení expletiv –, pak se associate posune do pozice původního there a odtud váže stopu ve své původní (odtud ↗c‑ovládané) pozici. To pak znamená, že není porušena podmínka C, ba naopak, na LF vše vyhovuje podle podmínky A (anafora (= stopa) je vázána v lokální doméně referenčním elementem). (3) E. vyhovují principům ekonomie (zejména tak, jak jsou formulovány v ↗minimalismu). Jedna z interpretací principu nenasytnosti (principle of greed) se dá formulovat tak, že posun se děje, jenom pokud z posunu „těží“ posouvaný element. Aplikováno na e.: pro a unicorn ve větě There is a unicorn in the garden neexistuje důvod pro jeho posun do pozice subjektu. A unicorn má totiž jak pád, tak tematickou roli udělenu predikátem. Syntax vyžadující obsazení pozice subjektu tak na danou pozici vloží prázdný (dummy) element there a celá struktura je interpretovatelná. Na LF se samozřejmě předpokládá nahrazení there nominální částí subjektu a unicorn. Jakkoli zůstává problematické vysvětlení rozdílnosti ve skopusu existenciálních a „doplněných“ vět, tj. rozdíl mezi (a) a (b), je tato analýza there konstrukcí relativně standardně přijímána.

Proti této standardní teorii there jako zástupného symbolu (tzv. placeholder) v pozici subjektu stojí Morova teorie (✍Moro, 1997), podle níž je there zástupný symbol za predikát.

V existenciálních větách používají různé jazyky vedle zájmen lokativních (anglické there, holandské er n. der v některých norských a švédských (tady där) dialektech) také zájmena identická zájmenům 3.os.sg.(n), jako det v norských a švédských dialektech, ðad v islandštině n. es v němčině a jidiš; n. v jazycích románských, viz francouzský příklad Il sera parlé de vous par tout le monde – It will be spoken of you by all the world ‘Bude o tobě mluvit celý svět’; viz ✍Svenonius (2002). Různost použitých zájmen znamená – mimo evidentní potřebu vysvětlit, proč jsou v těchto případech tak častá právě lokativní adverbiále a osobní zájmena (neutra singuláru) – i nutnost vysvětlit rozdíly ve shodě: predikát se může shodovat buď s e., n. s nominální částí subjektu. Platí obvykle, že lokativní zájmenná příslovce implikují shodu s associate (tj. nominální částí subjektu) There are.Pl. unicorns.Pl. in the garden, v konstrukcích se zájmeny identickými zájmenům 3.os.sg je shoda v zásadě otázkou variace mezi jazyky: v některých je shoda se zájmenem, jako ve francouzštině Il.Sg. arrive.Sg. trois files.Pl., v jiných s nominální částí subjektu, jako v italštině pro arrivanno.Pl. tre ragazze.Pl. (data z ✍Cardinaletti(ové),1997).

Pro č. analyzuje ✍Rezac (2004) zájmeno von ve větách typu Vono prší; Vono je to jedno; Von v tom bude ňákej háček atd. jako případ shodujícího se e. Ukazuje, že von se chová zcela jako e. (je plně začleněno do věty, nejde tedy o extrapozici; von je oddělitelné od associate), ba dokonce je méně „vybíravé“ než e. popsaná výše (neexistuje prakticky žádná omezení na associate). Zajímavá je analýza shody: von se neshoduje přímo s associate, ale přijímá rysy od T, s nímž se shoduje associate. Velmi podobná analýza je aplikovatelná na příklady typu Vono je to náročné (opravit auto) a Vona je to/Marie divná ženská: von je e. jako v předchozích případech, shoda je mezi associate a slovesem, to, na druhou stranu, je „někde mezi“ associate a pozicí subjektu. Jistá omezení ale samozřejmě existují, von je možné e. pouze pro 3.os., ne pro 1. a 2.os. (proti finštině, např.).

Vysvětlení č. prší je nasnadě: i jazyk jako č. musí mít subjektovou pozici obsazenu, a to tzv. (malým) pro – pro prší; srov. i ↗prázdné kategorie. Je otázka, proč může toto e. zůstat foneticky nulové – proti jaz. jako němčina *(es) regnet – ale podobně jako např. italština pro piove. Klasicky (tedy v 80. letech) se možnost foneticky nulového pro (tzv. pro drop) považuje za jeden z parametrů: jaz. dovolují pro drop do té míry, do níž jsou subjektové ↗phi‑rysy rekonstruovatelné ze shody mezi subjektem a predikátem. Tedy jaz. s bohatou morfologií shody (tj. např. románské jaz.) jsou lepším kandidátem na pro drop jazyky než jaz. s minimální shodou n. shodou s vysokou mírou synkretismu (skandinávské jazyky); viz ✍Taraldsen (1978), ✍Rizzi (1982), ✍Rizzi (1986), ✍Koeneman (2000). Vysvětlení pro drop odkazující k bohaté flexi je ale záhy v koncích u jaz., jako je čínština n. japonština: v nich shoda mezi subjektem a predikátem zcela chybí, pro drop je ale snad ještě rozšířenější; jsou to tzv. radikální pro drop jazyky, viz ✍Neeleman & Szendroi (2007) a reference tamtéž. ✍Neeleman & Szendroi (2007) vztahují radikální pro drop k aglutinační morfologii zájmen.

Dalším případným kandidátem na to, aby bylo analyzováno jako e., je v č. nereferenční neutrální singulárové demonstrativum to. Za neproblematické e. však nemůže být pokládáno v případech jako To prší (jakkoli se zdá, že se to syntakticky chová podobně jako (v)ono): musí předcházet predikátu (v)ono prší // *prší (v)onoto prší // *prší to, nicméně (v)onto jsou kombinovatelná (na rozdíl od itthere): To voni si to pak kluci posbíraj. Sémanticky není to prší a (v)ono prší ekvivalentní (to přidává „intenzitu“, což by čisté e. dělat nemělo); na druhou stranu aspoň první to v případech jako to to jede! příchuť e. má. Zatímco von (a pro) je případ e. v pozici subjektu, to by snad mohlo být e. „diskurzivní“, tedy stojící v jiné syntaktické pozici. Nabízí se porovnání s expletivem ele v portugalštině, které ✍Carrilho(vá) (2005), ✍Carrilho(vá) (2007) analyzuje jako ✍Rizziho (1997) ForceP, které specifikuje typ věty (oznamovací, otázky atd.): jak č. to, tak port. ele se nekombinují se slovesy atmosférických procesů *ele choveu, zato obě vhodně uvádějí diskurs Ele eu gosto de socorrer as pessoas! EXPL I like of helpINF the people přibližně jako To já lidem pomáhám rád! Analýzu, podle které není č. e. bez významu, nýbrž je nositelem jisté emfáze, navrhuje ✍Lindseth(ová), 1998.

V klasické č. gramatologii s akcentem na funkční analýzu syntaktických struktur e. nejsou žádným principem funkční gramatiky vynucována, a nereferenční výrazy toono ve větách typu To pršíOno prší se proto považují za částice, které nejsou větným členem (obě věty jsou analyzovány jako bezpodměté, stejně jako Prší.); viz ↗podmět. Diachronní aspekty č. e. vzorově zkoumá ✍Meyer (2010).

Mystickým a nevysvětleným faktem zůstává, že č. nemá ekvivalent anglického there.

Literatura
  • Bennis, H. Gaps and Dummies, 1986.
  • Cardinaletti, A. Agreement and Control in Expletive Constructions. LI 28, 1997, 521–533.
  • Carrilho, E. Expletive ele in European Portuguese Dialects. PhD. diss., Faculdade de Letras da Universidade de Lisboa, 2005.
  • Carrilho, E. Beyond Subject Doubling: Expletive Constructions in European Portugues Dialects. Dialect Syntax Archive, Edisyn Project, Meertens Institute, 2007.
  • Higginbotham, J. Indefiniteness and Predication. In Reuland, E. & A. ter Meulen (eds.), The Representation of (In)definiteness, 1987, 43–70.
  • Holmberg, A. Scandinavian Stylistic Fronting: How Any Category Can Become an Expletive. LI 31, 2000, 445–483.
  • Chierchia, G. & S. McConnell-Ginet. Meaning and Grammar, 2001.
  • Chomsky, N. Lectures on Government and Binding, 1981.
  • Chomsky, N. Knowledge of Language: Its Nature, Origin and Use, 1986.
  • Chomsky, N. Some Notes on Economy of Derivation and Representation. In Freidin, R. (ed.), Principles and Parameters in Comparative Grammar, 1991, 417–454.
  • Koeneman, O. The Flexible Nature of Verb Movement, 2000.
  • Lindseth, M. Null-Subject Properties of Slavic Languages: With Special Reference to Russian, Czech and Sorbian, 1998.
  • Meyer, R. Interjection > Pronoun? The History of Czech Expletive On(o). In Karlík, P. (ed.), Development of Language through the Lens of Formal Linguistics, 2010, 117–128.
  • Milsark, G. Existential Sentences in English. PhD. diss., MIT, 1974.
  • Moro, A. The Raising of Predicates: Predicative Noun Phrases and the Theory of Clause Structure, 1997.
  • Moro, A. Existential Sentences and Expletive There. In Everaert, M. & H. van Riemsdijk (eds.), The Blackwell Companion to Syntax 2, 2007, 210–236.
  • Neeleman, A. & K. Szendröi. Radical pro Drop and the Morphology of Pronouns. LI 38, 2007, 671–714.
  • Postal, P. M. & G. K. Pullum. Expletive Noun Phrases in Subcategorized Positions. LI 19, 1988, 635–670.
  • Rezac, M. Elements of Cyclic Syntax: Agree and Merge. PhD. diss., University of Toronto, 2004.
  • Rizzi, L. Issues in Italian Syntax, 1982.
  • Rizzi, L. Null Objects in Italian and the Theory of pro. LI 17, 1986, 501–557.
  • Rizzi, L. The Fine Structure of the Left Periphery. In Haegeman, L. (ed.), Elements of Grammar, 1997, 281–337.
  • Svenonius, P. Subjects, Expletives, and the EPP, 2002.
  • Taraldsen, K. T. On the NIC, Vacuous Application and the That-Trace Filter. Ms., MIT, 1978.
  • Williams, E. There-insertion. LI 15, 1984, 131–153.
  • Williams, E. The Subject-Predicate Theory of there. LI 37, 2006, 648–651.
Citace
Lucie Taraldsen Medová (2017): EXPLETIVUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EXPLETIVUM (poslední přístup: 6. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka