Invariant k pojmu ↗graf. Zatímco graf je dán segmentací a je testován substitucí, g. je zabstraktněním pojmu grafu v důsledku provedené distribuční analýzy jednotlivých grafů. G. značíme jako «x» a je ve vztahu ke grafu jako ↗foném k ↗fónu či ↗morfém k ↗morfu. Je‑li g. realizován více grafy, tyto jsou označeny jako ↗alografy. V tomto pojetí je tedy g. «x» také množinou grafů {<x₁>, <x₂>, …, <x_x>}.

G. může být realizován buď grafem prostým, diakritickým grafem či ↗digrafem; viz ↗graf. G. «t» je např. v č. psací soustavě realizován nejméně dvěma alografy (<t> a <T>) v jednom typu písma. V prvku «ch» v č. psací soustavě není c g., ačkoliv existuje g. «c», neboť c zde spoluexistuje s h a má jinou funkci než c a h užité samostatně. Platí tedy, že «ch» je v č. psací soustavě jedním g., nikoliv více g. V prvku «st» jsou «s» a «t» g., neboť se vyskytují samostatně jako segmentální objekty.

Vztah mezi g. a fonémem bývá chápán buď jako ekvivalentní v rovině označujícího, někdy ale bývá g. chápán (výlučně v případě hláskových písmen) jako odvozený od pojmu fonému. Samotná relace mezi g. a fonémem může být buď vzájemně jednoznačná, kdy jednomu g. odpovídá jediný foném, a naopak (např. č. «a» ↔ /a/), n. jednostranně jednoznačná, kdy fonému odpovídá více g. (např. č. «i, y» ↔ /i/), případně g. více fonémů (např. č. «x» ↔ /k/ + /s/).