GRAFÉM

Základní

Invariant k pojmu ↗graf. Zatímco graf je dán segmentací a je testován substitucí, g. je zabstraktněním pojmu grafu v důsledku provedené distribuční analýzy jednotlivých grafů. G. značíme jako «x» a je ve vztahu ke grafu jako ↗foném↗fónu či ↗morfém↗morfu. Je‑li g. realizován více grafy, tyto jsou označeny jako ↗alografy. V tomto pojetí je tedy g. «x» také množinou grafů {<x1>, <x2>, , <xx>}.

G. může být realizován buď grafem prostým, diakritickým grafem či ↗digrafem; viz ↗graf. G. «t» je např. v č. psací soustavě realizován nejméně dvěma alografy (<t> a <T>) v jednom typu písma. V prvku «ch» v č. psací soustavě není c g., ačkoliv existuje g. «c», neboť c zde spoluexistuje s h a má jinou funkci než ch užité samostatně. Platí tedy, že «ch» je v č. psací soustavě jedním g., nikoliv více g. V prvku «st» jsou «s» a «t» g., neboť se vyskytují samostatně jako segmentální objekty.

Vztah mezi g. a fonémem bývá chápán buď jako ekvivalentní v rovině označujícího, někdy ale bývá g. chápán (výlučně v případě hláskových písmen) jako odvozený od pojmu fonému. Samotná relace mezi g. a fonémem může být buď vzájemně jednoznačná, kdy jednomu g. odpovídá jediný foném, a naopak (např. č. «a» ↔ /a/), n. jednostranně jednoznačná, kdy fonému odpovídá více g. (např. č. «i, y» ↔ /i/), případně g. více fonémů (např. č. «x» ↔ /k/ + /s/).

Rozšiřující
Literatura
  • Bazell, C. E. The Grapheme. Litera 3, 1956, 43–46.
  • Catach, N. The Grapheme: Its Position and its Degrese of Autonomy with Respect to the System of the Language. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 1–10.
  • Coulmas, F. The Blackwell Encyclopedia of Writing Systems, 2006, 176.
  • Čadil, J. Psaný jazyk, grafémy, psané texty. SaS 54, 1993, 9–17.
  • Gallmann, P. The Graphic Elements of German Written Language. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 43–79.
  • Gleason, H. A. An Introduction to Descriptive Linguistics, 1967, 409.
  • Haas, W. Phono-Graphic Translation, 1970, 7–8, 24–25, 45–47.
  • Hall, R. A. A Theory of Graphemics. Acta Linguistica 8, 1960, 13–20.
  • Keller, K. Zum Graphembegriff. In Nerius, D. & J. Scharnhorst (eds.), Theoretische Probleme der deutschen Orthographie, 1980, 74–108.
  • Kohrt, M. The Graphic Elements of German Written Language. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 80–96.
  • Nerius, D. Zur Bestimmung und Differenzierung der Prinzipien der Orthographie. In Augst, G. (ed.), New Trends in Graphemics and Orthography, 1986, 11–24.
  • Pulgram, E. Phoneme and Grapheme: A Paralell. Wd 7, 1951, 15–20.
  • Pulgram, E. Graphic and Phonic Systems: Figurae and Signs. Wd 21, 1965, 208–224.
  • Sgall, P. Lingvistický pohled na český pravopis I, II. SaS 55, 1994, 168–177, 270–286.
  • Solncev, V. M. Systém a struktura v jazyce, 1981, 179–182.
  • Stetson, R. H. The Phoneme and the Grapheme. In Mélanges de linguistique et de philologie offerts à Jacques van Ginneken, 1937, 353–356.
  • Šefčík, O. K základním pojmům grafémiky. In Čornejová, M. & L. Rychnovská ad. (eds.), Dějiny českého pravopisu (do r. 1902), 2010, 30–38.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): GRAFÉM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GRAFÉM (poslední přístup: 20. 6. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka