EDICE VEŘEJNÝCH KNIH

Základní

Významná součást ↗pramenů češtiny. Edice tohoto typu zpřístupňují zápisy v takových knihách, které byly vedeny u úřadů pro potřeby veřejnosti. Podle jejich charakteru je lze rozdělit do několika skupin:

1 Knihy zemského nebo celostátního významu

1.1 Zemské desky jsou spjaty s činností zemského soudu. Zaznamenávaly se v nich nabývání, prodeje a převody svobodných statků a zboží svobodnými osobami (tj. především šlechtici), peněžní transakce, břemena na nich váznoucí, nejrůznější smlouvy a donace, ale i žaloby, trestní stíhání, staré české feudální právní zvyklosti a procesní postupy. Od počátku byly vedeny ve více řadách:

1.1.1 Desky půhonné (libri n. quaterni citationum), do nichž se zapisovaly půhony před soud, tj. žaloby a obeslání obžalovaných pro trestní provinění.

1.1.2 Desky trhové (libri n. quaterni contractuum), kam se vkládaly zápisy o prodejích, koupích a převodech alodních (deskových, zpupných) majetků, tj. plně svobodných statků bez lenního závazku, s nimiž může vlastník volně disponovat.

1.1.3 Desky zápisné (libri n. quaterni obligationum) pro vkládání dluhů na statcích váznoucích. Byly vedeny dvojí – větší pro dluhy nad 100 kop grošů českých a menší pro dluhy pod tuto částku. Tato řada vznikla v době vlády Karla IV.

1.1.4 Desky památné (libri memoriarum), kam byly vkládány rozsudky zemského soudu, sněmovní usnesení apod. Vznikly až v pohusitské době.

V Čechách byly zemské desky vedeny zřejmě od doby Přemysla Otakara II. a byly chápány jako „jeden z nejvyšších klenotů království Českého“. V roce 1541 však podlehly při ničivém požáru Hradčan a Malé Strany zkáze s výjimkou jednoho půhonného kvaternu z let 1316–1324. Po požáru byly desky obnoveny a krátký čas vedeny z bezpečnostních důvodů i v opise. Při obnově se projevovala snaha rekonstruovat bývalé zápisy na základě dostupného listinného materiálu. Přestože je pramenná ztráta způsobená požárem obrovská, různým způsobem se zachovaly i další výpisy n. opisy z původních deskových zápisů.

Edičně byl nejstarší půhonný kvatern nejprve zpřístupněn ✍Dvorským & Emlerem (1868) (Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae). Později jej znovu zařadil ✍Emler I (1870), ✍Emler II (1872) do šířeji koncipované edice Pozůstatky desk zemských království Českého r. 1541 pohořalých (Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum). Do ní zařadil i různé výpisky vydávané úředníky desk, listiny, které byly do desk vloženy, i různé rukopisy, které obsahují extrakty z nich pro různé účely. Text jediného dochovaného kvaternu a dalších pozůstatků je v lat. (bohemista z něj může využít ↗toponyma a ↗antroponyma), od počátku 15. stol. se zvětšuje podíl č. zápisů. Na Moravě se v nejstarší době vedly zemské desky ve dvou místních řadách, olomoucké a brněnské, což odpovídalo dvěma místům, kde zasedal moravský zemský soud. Vedly se pouze ve dvou řadách (desky půhonné; desky trhové a zápisné) a jsou v úplnosti dochovány od roku 1348. Řada desek trhových byla pro olomoucký i brněnský soud edičně zpřístupněna pro období 1348–1641 (rok sloučení obou řad desek). Ačkoliv vyšel první díl pro obě řady již roku 1856, představuje textově zdařilou edici (viz ✍Chytil & Demuth, 1856). U těchto svazků však musela být opravena identifikace některých lokalit prací ✍Černého (1914). Desky půhonné (a nálezové) začal vydávat ✍Brandl (I, 1872), poslední svazek zpracoval ✍Bretholz (VII, 1911). Zahrnují období od zlomků na konci 14. stol. do přelomu 15. a 16. stol. (olomoucké 1405–1493, brněnské 1374–1503).

Moravské zemské desky byly ve starší době vedeny latinsky a jejich využití je analogické k č. (↗antroponyma, ↗toponyma). Č. se vedly až po husitství. Jejich edice je spolehlivá. Ve Slezsku byly desky zemské zavedeny v opavském a krnovském knížectví již někdy ve 14. stol. (přesnější datum nelze určit) a nejpozději na počátku 15. stol. rozděleny na knihy zadní (= desky trhové) a knihy přední (= desky půhonné). Desky knížectví opavského jsou zachovány od roku 1413, krnovského od roku 1403 (s nevelkými časovými mezerami). Zemské desky opavské začal vydávat na počátku 20. stol. J. Kapras (✍Kapras, 1906, ✍Kapras, 1908) a pokračoval M. Rohlík (✍Rohlík, 1961). Edici nejstaršího dochovaného svazku zemských desek krnovských pořídil ✍Prix (2008). Při přepisu přijal zásadu „co nejvěrnější transliterace originálu“. Aplikuje ji ovšem nedůsledně, zachovává nahodilé psaní velkých a malých písmen, liter i, jy, dokonce i dohromady napsaná slova, zatímco rozdělená sjednocuje a rozvádí (až na výjimky) zkratky. Č. zápisy se tu objevují od dvacátých let 15. stol.

1.2 Dvorské desky byly vedeny u dvorského soudu, jenž po svém obnovení ve 30. letech 14. století získal převážně lenní charakter. Zaznamenávaly se do nich záležitosti králových služebníků, lenních a manských zboží. Charakterem zápisů se podobají deskám zemským, také u dvorského soudu byly vedeny desky půhonné, trhové a zápisné. U tohoto soudu byly navíc vedeny desky provolací (libri proclamationum), kam se zaznamenávaly záležitosti odúmrtí, tedy veřejného provolání statků a zboží, která spadla na krále, když se nepřihlásil žádný oprávněný dědic. Nejstarší z desek dvorských se dochovaly až z konce 14. stol. Edici několika knih desek dvorských zpracoval moderním způsobem G. Friedrich. Jedná se o dvě knihy půhonné z let 1383–1407 a 1407–1503 (✍Friedrich, 1929, ✍Friedrich, 1944) a tři knihy provolací z let 1380–1394 (✍Friedrich, 1921), 1395–1410 (✍Friedrich, 1935) a 1410–1448 (✍Friedrich, 1941–1944). Desky byly v nejstarší době vedeny lat., pro č. slouží jako bohatý zdroj toponym a antroponym, eventuálně izolovaných termínů.

2 Knihy vedené vrchnostenskou správou

2.1 Urbáře (Saalbuchy) jsou finanční písemnosti, v nichž byly vedeny systematické soupisy důchodů n. platů, které se odvádějí vrchnosti jednotlivými poplatníky z venkovského hospodářství. Byly vedeny správou velkostatku a často se dochovaly ve formě knihy. Nejstarším dochovaným urbářem je zlomek z let 1283–1284, který zaznamenává platy poddaných pražského biskupství, další pocházejí až ze 14. stol. (1329 klášter v Pohledu, kolem 1333 klášter v Sedlci, na Zbraslavi atd.). Nejstarší urbáře vydal ✍Emler (1881), ale dnes je tato edice již málo vyhovující. Některé z těchto urbářů i nově nalezené byly znovu vydány různými badateli (např. ✍Nový, 1960). Nejstarší urbáře jsou psány lat., bohemista v nich může najít doklady ↗toponym a ↗antroponym. V některých z nich lze také nalézt krátké č. vpisky, protože se jich používalo od středověku až do počátku novověku. Č. věty n. slova někdy korigují původní zápisy, pocházejí však nejdříve z 15. stol. Editoři občas upozorňují na č. slova roztroušená v textu.

2.2 Pozemkové knihy byly určeny pro zaznamenávání právních poměrů jednotlivých vesnických nemovitostí (gruntů). Nejstarší je z roku 1390 a týká se ostrovského kláštera (editoval ✍Emler,1881:73–91). Mezi pozemkové knihy lze počítat také Lenní knihy olomouckého biskupství, které evidovaly držbu manských statků leníky biskupství, tj. statky v lenní závislosti na olomouckém biskupství. Charakterem lenních zápisů se podobají dvorským deskám. Bohemista v nejstarších z nich může očekávat soubory toponym a antroponym.

2.3 Popravčí kniha pánů z Rožmberka vznikla z veřejné činnosti rodu jako krajských popravců (správců kraje). Její moderní edici připravil ✍Kalný (1993). Kniha obsahuje převážně č. zápisy z let 1390–1429.

3 Městské knihy

Městská kniha je označení knih, které byly zřízeny a vedeny pro správní a právní potřeby měst jako celku i jednotlivých měšťanů příslušnými orgány městské správy. Pro nejstarší z nich platí, že nemusely mít od počátku výhradně úřední charakter, mohly jej nabývat postupně. Městské knihy lze rozdělit do čtyř skupin:

3.1 Knihy pamětní – ve 14. stol. zpravidla knihy menších měst, do nichž se vkládaly zápisy všeho druhu, v pozdější době se tak označovaly knihy s pamětními zápisy.

3.2 Knihy městské správy – široké spektrum knih sloužících k zajištění práv a správy města: knihy privilegií, finanční knihy, kancelářské knihy (knihy korespondence, registra, kopiáře, formuláře atd.).

3.3 Knihy městského soudnictví – knihy vzniklé z činnosti jednotlivých druhů městských soudů.

3.4 Knihy vzniklé z přenesené veřejnoprávní působnosti města – knihy vzniklé z činnosti jednotlivých městských zařízení (sirotčí, špitální, kostelní atd.).

Nejstarší městskou knihou je staroměstský Liber vetustissimus (✍Pátková & Smolová, 2011), používaný městskou radou od října r. 1310 k zapisování různých správních a právních aktů smíšeného charakteru pro paměť (opisy privilegií udělených městu, městské počty, statuta městské rady atd.). Po tomto datu začalo množství městských knih v našich městech stoupat, takže na konci století již lze předpokládat, že každé královské město vedlo alespoň jednu knihu. V případě velkých měst, u nichž je doloženo knih více, dochází k vyhranění jednotlivých výše zmíněných typů. Z knih městské správy se nejprve (již v první polovině 14. stol.) objevují finanční knihy, nejstarší z nich mají berní povahu (1343 Brno, 1363 Znojmo atd.). Městské knihy mají své edice různé kvality. Nejstarší jsou psány lat., č. zápisy je možné očekávat až od konce 14. stol. Obecně přinášejí i lat. texty mnoho ↗vlastních jmen (např. ✍Mendl, 1935).

4 Knihy institucí církevní správy

Také církevní správa vedla pro své potřeby řadu úředních knih. Větší druhové množství se dochovalo z arcidiecéze pražské, písemnosti olomoucké diecéze jsou torzovité. V rámci temporální správy tu však byly vedeny úřední knihy související s lenním systémem. Řada z knih nebo písemností tohoto druhu byla zpřístupněna edičně, lat. text obecně přináší pouze č. ↗vlastní jména.

4.1 Knihy konfirmační (Libri confirmationum – LC) sloužily k zápisům potvrzení duchovních k úřadům, v pražské arcidiecézi byly vedeny od roku 1354, viz LC I, 1 (1867).

4.2 Knihy erekční (Libri erectionum – LE), viz LE I (1875); LE II (1878); LE III (1879); LE IV (1883); LE V (1889); LE VI (1927); LE VII (2002), byly určeny pro zápisy donací, které byly učiněny ve prospěch duchovních institucí. Vedly se v kanceláři pražských arcibiskupů od roku 1358, ale obsahují i starší donace.

4.3 Soudní akta konsistoře pražské (Acta judiciaria consistorii Pragensis – AI) jsou knihy, do nichž se zapisovaly soudní spory o beneficia, desátky n. různice mezi patronem a farářem, které se řešily před generálním vikářem. Dochovala se z let 1373–1407 (např. AI I (1893)).

4.4 Vizitační protokol arcijáhna Pavla z Janovic je zvláštní jednotlivá písemnost, která přináší protokol z vizitací v pražské arcidiecézi v letech 1379–1382 (✍Hlaváček & Hledíková, 1973).

4.5 Lenní knihy (olomouckého biskupství) zachycovaly držbu manských statků v rámci lenního systému zavedeného biskupem Brunem ze Schaumburgu. Byly vedeny u manského soudu v Kroměříži, tradičně se označují jako manské knihy, ale jejich obsah odpovídá speciálním registrům. Nejstarší z nich částečně vydal ✍Lechner (1902), zápisy pro období 1378–1419 jsou regestovány v rámci edice Regesta Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV. (RBMV), podrobněji viz ↗edice diplomatického materiálu.

4.6 Klášterní diplomatáře si vytvářely podle potřeb jednotlivé kláštery a zapisovaly do nich opisy listin z klášterního archivu. Tyto písemnosti jsou významnou součástí všech zmíněných edic, mohou se v nich ovšem nalézt kusy, které jsou za jejich časovými hranicemi. Je nutné jim věnovat pozornost, protože Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB) (podrobněji viz ↗prameny diplomatické povahy) zpřístupní texty písemností jen do roku 1310 (v současnosti do 1283), Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM) (viz ↗edice diplomatického materiálu) je edice zastaralá a regestáře z principu nepřinášejí plné texty. Bohemistům mohou nabídnout ↗bohemika.

Rozšiřující
Literatura
  • 31, 1921.
  • 35, 1935.
  • 37, 1941–1944.
  • AI I, 1893.
  • AI II, 1893.
  • AI III, 1896.
  • AI IV, 1898.
  • AI V, 1899.
  • AI VI, 1900.
  • Brandl, V. (ed.) Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové I. Vetustissimae, que exstant, citationes cudae Olomucensis (1374–1398), První kniha půhonů Olomúckých (1405–1411), 1872.
  • Bretholz, B. (ed.) Libri citationum et sententiarum VII (1490–1503), 1911.
  • Burdová, P. Desky zemské království českého, 1990.
  • Burdová, P. Desky zemské (rozdělení po stránce obsahové a formální). Sborník archivních prací 43, 1993, 347–439.
  • Burdová, P. Desky dvorské. Sborník archivních prací 47, 1997, 75–123.
  • Čechová, G. Soupis starých pozemkových knih. Archivní časopis 11, 1961, 6–16.
  • Černý, F. Ukazatel jmen k latinským zemským deskám brněnským a olomouckým, 1914.
  • Dvorský, F. & J. Emler. (eds.) Reliquiae tabularum terrae citationum vetustissimae, 1868.
  • Ebelová, I. „Libri civitatis“. Zur Editionsreihe „Die ältesten Stadtbücher Böhmens und Mährens“. In Thumser, M. & J. Tandecki ad. (eds.), Editionswissenschaftliche Kolloquien 2005/2007, Methodik – Amtsbücher – Digitale Edition – Projekte, 2008, 77–97.
  • Emler, J. (ed.) Reliqiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum – Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořalých I, 1870.
  • Emler, J. (ed.) Reliqiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum – Pozůstatky desk zemských království českého r. 1541 pohořalých II, 1872.
  • Emler, J. (ed.) Decem registra censuum bohemica compilata aetate bellum husiticum praecedente: deset urbářů českých z doby před válkami husitskými, 1881.
  • Fiala, Z. Desky zemské a dvorské. In Šebánek, J. & Z. Fiala ad. (eds.), Česká diplomatika do roku 1848, 1978, 134–143.
  • Friedrich, G. (ed.) První kniha provolací desk dvorských z let 1380–1394, 1921 (= 31, 1921).
  • Friedrich, G. (ed.) První kniha půhonná z let 1385–1407, 1929.
  • Friedrich, G. (ed.) Druhá kniha provolací z let 1395–1410, 1935 (= 35, 1935).
  • Friedrich, G. (ed.) Třetí kniha provolací z let 1411–1448, 1941–1944 (= 37, 1941–1944).
  • Friedrich, G. (ed.) Druhá kniha půhonná z let 1407–1530, 1944.
  • Gebauer, J. Příspěvek k poznání severočeských urbářů, 1971.
  • Gilar, Š. (ed.) Městská kniha České Třebové (1375–1488). Vlastivědný sborník Ústí nad Orlicí, Supplementum 3, 2000.
  • Haubertová, K. & G. Hofmann ad. Soupis západočeských urbářů (2. pol. 13. stol. – 1773), 1993.
  • Hlaváček, I. & Z. Hledíková. (eds) Protocollum visitationis archidiaconatus Pragensis annis 1379–1382 per Paulum de.Janowicz archidiaconum Pragensem factae, Visitační protokol pražského arcijáhenství pražského arcijáhna Pavla z Janovic z let 1379–1382, 1973.
  • Hledíková, Z. Soudní akta generálních vikářů. Sborník archivních prací 16, 1966, 157–171.
  • Hrubá, M. (ed.) Stav a perspektivy zpřístupňování středověkých a raně novověkých městských knih. Ústecký sborník historický, Supplementum 1, 2010.
  • Hrubý, F. Moravské zemské desky z let 1348–1642, 1931.
  • Chaloupecký, V. (ed.) Účet pokladníka arcibiskupství pražského z let 1382–83, 1912.
  • Chocholáč, B. Pozemkové knihy – neprávem opomíjený historický pramen. In Průcha, P. & K. Schelle (eds.), Historie a současnost veřejné správy, 1993, 8–11.
  • Chocholáč, B. O studiu pozemkových knih. SPFFBU C 40, 1993, 51–61.
  • Chytil, J. & J. C. Demuth ad. (eds.) Die Landtafel des Markgrafthums Mähren. Brünner Cuda. Olmützer Cuda (1348–1466), 1856.
  • Janoušek, B. Nejstarší zachovaná českobudějovická městská kniha z let 1375–1407 (1411). In Pletzer, K. & S. Šmíd (eds.), Minulost a současnost Českých Budějovic I, 1969, 5–16.
  • Kadlec, J. (ed.) Das Augustinerkloster Sankt Thomas in Prag vom Gründungsjahr 1285 bis zu den Hussitenkriegen. Mit Edition seines Urkundenbuches, 1985.
  • Kalný, A. Soupis urbářů jihočeských archívů 1378–1773, 1975.
  • Kalný, A. (ed.) Popravčí kniha pánů z Rožmberka, 1993.
  • Kapras, J. (ed.) Pozůstatky knih zemského práva knížectví Opavského I, 1906.
  • Kapras, J. (ed.) Kniha svědomí města Nového Bydžova z let 1311–1470, 1907.
  • Kapras, J. (ed.) Pozůstatky knih zemského práva knížectví Opavského II, 1908.
  • Kopičková, B. Třetí manská olomoucká kniha – registrum speciale? (Editor a text). Folia historica Bohemica 12, 1988, 327–343.
  • Kopičková, B. Dodatek ke speciálním registrům Lenního dvora olomouckých biskupů (Editorčino ohlédnutí). Studie o rukopisech 14, 2001, 113–118.
  • Krafl, P. & P. Mutlová ad. Řeholní kanovníci sv. Augustina v Lanškrouně. Dějiny a diplomatář kláštera, 2010.
  • Krejčík, A. L. (ed.) Urbář z roku 1378 a účty kláštera třeboňského z let 1367–1407, 1949.
  • Krmíčková, H. Edice středověkého diplomatického materiálu, 2014.
  • Kuba, J. & T. Šimek ad. Soupis východočeských urbářů (2. pol. 13. stol. – 1776), 1997.
  • LC I, 1, 1867.
  • LC I, 2, 1874.
  • LC II, 1868.
  • LC III–IV, 1879.
  • LC V, 1–3, 1865–1866.
  • LC VI, 1883.
  • LC VII, 1886.
  • LC VIII–X, 1889.
  • LE I, 1875.
  • LE II, 1878.
  • LE III, 1879.
  • LE IV, 1883.
  • LE V, 1889.
  • LE VI, 1927.
  • LE VII, 2002.
  • Lechner, K. (ed.) Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz 1, 1902.
  • Lechner, K. (ed.) Die ältesten Belehnungs- und Lehensgerichtsbücher des Bisthums Olmütz 2, 1902.
  • Mendl, B. (ed.) Knihy počtů města Brna z let 1343–1365, 1935.
  • Nový, R. (ed.) Nejstarší český urbář z let 1283–4. Československý časopis historický 8, 1960, 210–227.
  • Nový, R. (ed.) Ostrovské urbáře z let 1388 a 1390. Sborník Národního muzea – řada společenskovědní 15, 1961, č. 1.
  • Nový, R. Soupis městských knih českých od roku 1310 do roku 1526. AUC, Philosophica et Historica 4, 1963.
  • Nový, R. Studie o předhusitských urbářích I. Sborník historický 13, 1965, 5–64.
  • Pátková, H. & V. Smolová ad. (eds.) Liber vetustissimus antiquae civitatis Pragensis 1310–1518, 2011.
  • Podlaha, A. Catalogus codicum manu scriptorum, qui in archivio capituli metropolitani Pragensis asservantur, 1923.
  • Polesný, K. (ed.) Dědické knihy města Znojma, 1928.
  • Pražák, J. O metodě diplomatického studia městských knih. Archivní časopis 3, 1953, 145–162, 205–227.
  • Prix, D. (ed.) Zemské desky krnovské, 2008.
  • Rohlík, M. Zemské desky opavské – Knihy zadní 1431–1802. Slezský sborník 49, 1951, 299–333.
  • Rohlík, M. (ed.) Opavské zemské desky. Knihy zadní 1537–1613, 1961.
  • Růžička, J. O knize města Česká Třebová z předhusitské doby. Sborník archivních prací 4, 1954, 192–140.
  • Řezníček, J. Soupis českých a moravských urbářů. Archivní časopis 22, 1972, 73–86.
  • Řezníček, J. Moravské a slezské urbáře po 1372/před 1407–1771 (1849), 2002.
  • Sulitková, L. Městské úřední knihy z Archivu města Brna 1343–1619: Úvodní svazek, 1998.
  • Sulitková, L. Městské úřední knihy z Archivu města Brna 1343–1619: Katalog I, 1999.
  • Sulitková, L. Městské úřední knihy z Archivu města Brna 1343–1619: Katalog II, 2001.
  • Sulitková, L. Městské úřední knihy z Archivu města Brna 1343–1619: Katalog III, 2003.
  • Sulitková, L. Vývoj městských knih v Brně ve středověku (v kontextu vývoje městských knih v českých zemích), 2004.
  • Šusta, J. (ed.) Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390–1391, 1909.
  • Truhlář, J. (ed.) Urbář panství rožmberského z roku 1379. Pojednání Královské České společnosti nauk VI–10, 1880.
  • Vacek, F. Urbáře a pozemkové knihy. Časopis pro dějiny venkova 13, 1926, 8–31.
  • Vojtíšek, V. O studiu městských knih českých. In Výbor rozprav a studií Václava Vojtíška, 1953, 52–85.
  • Vojtíšek, V. O nejstarších městských knihách českých, pražské a novobydžovské. In Výbor rozprav a studií Václava Vojtíška, 1953, 41–366.
Citace
Zbyněk Sviták (2017): EDICE VEŘEJNÝCH KNIH. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EDICE VEŘEJNÝCH KNIH (poslední přístup: 17. 8. 2018)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka