DRUHOVÁ ČÍSLOVKA

Základní

Udává počet druhů jevu označeného subst., s nímž se spojuje. Tvoří se většinou od základů ↗číslovek základních a mají formu adj. tvrdých (šesterý) n. měkkých (dvojí). Vedle těchto forem složených fungují i starší formy jmenné (troje hrušky, patera okna), které mají skloňování smíšené. D.č. zahrnují číslovky určité (dvojí, trojí, dvacaterý, sterý, tisícerý, ), číslovky neurčité (několikerý, tolikerý, ) a číslovky úplnostní (obojí). Užívá se jich jak ve spojení s ↗subst. počitatelnými (dvojí lahve), včetně ↗pluralií tantum (trojí dveředubové, bukové, smrkové; pateré kalhotydžíny, tepláky, šusťáky, manšestráky, lacláky), tak se ↗subst. nepočitatelnými: (a) látkovými (dvojí moukahladká a hrubá; trojí vínočervené, růžové, bílé), (b) abstrakty (dvojí víracitová, rozumová), (c) hromadnými (trojí uhlíkoks, hnědé, černé). D.č. mají ve všech tvarech tvary shodné s ↗číslovkami souborovými.

Poněvadž o rozlišení druhu hovoříme až při existenci nejméně dvou jednotek, začíná řada d.č. až číslovkou dvojí. Nerozlišenost druhu naopak může označovat číslovka jeden (Je několikerá nenávist, ale láska je jedna). U číslovek označujících vyšší počet druhový význam ustupuje významu prostého počtu ve smyslu číslovek základních: tisíceré díky neznamená tisíc různých druhů díků, nýbrž mnoho díků ve smyslu neurčitého vysokého počtu. Také u abstrakt lze použít d.č. ve významu základních číslovek: několikeré volání o pomoc neznamená, že se volalo několikerým způsobem, nýbrž že volání bylo několik. Viz také ↗číslovka.

Rozšiřující
Literatura
Citace
Klára Osolsobě (2017): DRUHOVÁ ČÍSLOVKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DRUHOVÁ ČÍSLOVKA (poslední přístup: 15. 12. 2019)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka