DELIBERATIVNÍ OTÁZKA

Základní

↗Zjišťovací otázka, ↗doplňovací otázka nebo ↗alternativní otázka, kterou mluvčí klade (především, také) sám sobě (, 1998:463, 465); jsou spojeny se zvláštní nejistotou n. váháním (PMČ, 1995:611). 3 (1987:332) dodatečně počítá s nadkategorií dubitativních otázek, které jsou orientovány na mluvčího a přitom mohou, ale nemusí mít „váhavý odstín“. D.o. jsou spjaté s nerozhodností (Neměl by mu to říct?; Co by měl studovat?) n. spíše s nejistotou (Stihnu to vůbec?; Kdo by teď zvonil?) (, 1998). Forma „že … + antikadence“ (Že by nás /Neviděl? apod.) se sice zvlášť hodí na d.o. ( 3, 1987:332), dovoluje však také jiné interpretace (viz ↗ověřovací otázka). Oproti tomu samostatné infinitní otázky (Říct mu to?; Kam to jen schovat?; Komu věřit?), které nechávají vztah obsahu k mluvčímu a adresátovi maximálně nespecifikovaný, zřejmě obligatorně patří do d.o. Z hlediska ↗teorie mluvních aktů (viz ↗otázka, ↗ilokuce) v d.o. chybí n. je zeslabený ilokuční záměr výzvy (adresáta k odpovědi). Proto se d.o. nedají dobře zařadit do direktivních aktů; spíše představují argument pro obecnou klasifikaci otázek jako asertivních mluvních aktů (viz ✍Brandt(ová) & Reis(ová) ad., 1992), které ukazují jen na otevřený, nespecifikovaný charakter propozice z hlediska mluvčího.

Rozšiřující
Literatura
  • Brandt, M. & M. Reis ad. Satztyp, Satzmodus und Illokution. In Rosengren, I. (ed.), Satz und Illokution, 1992, 1–90.
  • 3, 1987.
  • PMČ, 1995.
  • , 1998.
Citace
Roland Meyer (2017): DELIBERATIVNÍ OTÁZKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DELIBERATIVNÍ OTÁZKA (poslední přístup: 21. 9. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka