Termín z klasické rétoriky; nepřímé vyjádření významu ‘v žádném případě’ strukturou popisující něco, o čem se ví, že je nemožné, aby nastalo:

Výpověď (1) se neinterpretuje ve významu doslovném, nýbrž ve významu ‘U nás státního úředníka nezavřou nikdy / v žádném případě’, (2) ve významu ‘Bohatý nikdy / v žádném případě nevstoupí do království nebeského’ a (3) ve významu ‘Petra ti na víkend v žádném případě nepůjčí byt’. Lingvistickou analýzu a. nabízejí různé teorie z oblasti logiky i pragmalingvistiky, které popisují mechanismus umožňující v diskurzu odvození nevyjádřeného, ale intendovaného významu věty n. spojení vět z vyjádřeného kompozicionálně odvoditelného významu neintendovaného. V případě a. jde o to, že je‑li spojení vět (1)–(3) pravda, je svět, k němuž referuje, takový, jaký podle encyklopedických znalostí člověka nemůže být. Spojení vět je tedy výrok (v aktuálním světě) nepravdivý a mechanismus odvození významu ‘v žádném případě’ tedy odstraňuje jeho nepravdivost (převodem polarity: nepravda na pravda). Např. z (3) vygeneruje intendovaný význam modus tollens (P → Q a neplatí Q, pak neplatí P). A. jsou proto nejčastěji spojení vět s významem konjunkce (1), komparace (2) a implikace (3). Spuštění převodu polarity se dá snadno analyzovat různými teoriemi pragmalingvistiky, např. jako odstranění evidentního porušení maximy kvality vynuceného vírou v ↗kooperační princip, jehož je maxima kvality součástí.