ADORDINAČNÍ VZTAH

Základní

Termín zavedený 3 (1987) pro spojení, v němž druhá složka označuje v zásadě totéž jako složka první (je ↗koreferentní zcela n. částečně), avšak danou entitu pojmenovává jiným způsobem, a tím ji zařazuje do jiné třidy jevů n. ji specifikuje tím, že uvádí její podtřídu, nebo nějakou její další charakteristiku. A.v. realizovaný v rámci jedné syntaktické pozice (Byl tam Jindra, přítel z války) se pokládá vedle ↗koordinace (Byl tam Jindra a přítel z války) za druhý základní typ ↗zmnožení syntaktické pozice. A.v. realizovaný v rámci ↗souvětí souřadného se naproti tomu považuje za typ ↗koordinace: Nepočínal si dost ekonomicky, to jest nešetřil svými silami. V jiných gramatikách se většina spojení založených na a.v. interpretuje jako ↗apozice, resp. se složka na druhé pozici pokládá za speciální větný člen ↗přístavek.

Rozšiřující
Literatura
  • 3, 1987.
Citace
Petr Karlík (2017): ADORDINAČNÍ VZTAH. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ADORDINAČNÍ VZTAH (poslední stažení: 18. 10. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka