ČÍSLOVKA  (numerale)

Základní

V tradičních gramatikách ↗slovní druh tvořený otevřenou množinou výrazů různých morfologických, syntaktických i sémantických vlastností, které spojuje jen to, že lexikálně vyjadřují kvantitativnost / množství a ve spojení s afixy a jinými výrazy uvnitř jejich struktury různé aspekty kvantitativnosti / množství. Počet mohou vyjadřovat taky číslice, a to arabské číslice: patnáct / 15, n. římské číslice: patnáct / XV. Při zápisu počtu číslicí se číslice nekombinuje s koncovkami, které má v daném syntaktickém prostředí číslovka, tedy: počítej do dvaceti / do 20 / *do 20ti. Kompozita se píší buď s číslovkou, n. s číslicí: 5podlažní / pětipodlažní dům; 30letá / třicetiletá válka. Za číslicí s významem číslovky řadové se píše tečka: 5. podlaží, Ludvík IV. Necháme-li stranou odborný styl exaktních přírodních věd, i v řadě případů mimo tuto komunikační sféru je více či méně standardní jedna z možností zápisu, např. Karel čtvrtý (nestandardní) / Karel IV. (standardní) / *Karel 4.

Existují dvě téměř paralelní řady č.: (1) číslovky určité vyjadřují kvantitu vyjádřitelnou číslem; (2) číslovky neurčité vyjadřují kvantitu nevyjádřitelnou číslem, a to jako interogativum (kolik), indefinitum (ně-kolik), demonstrativum (tolik), n. obecně (vypočítal jsem už x příkladů), n. míru kvantifikace (mnoho, málo, dost):

(a) tři, pět, dvacet

několik, kolik, tolik, mnoho, málo, x

(b) třetí, pátý, dvacátý

několikátý, kolikátý, tolikátý, n-tý, x-tý

(c) trojice, pětice, dvacetice

n-tice

(d) trojka, pětka, dvacítka

(e) třetina, pětina, dvacetina

(f) troje, patery, dvacatery

několikery, kolikery, tolikery

(g) trojí, paterý, dvacaterý

několikerý, kolikerý, tolikerý

(h) tré, patero, dvacatero

několikero, kolikero, tolikero

(ch) třikrát, pětkrát, dvacetkrát

několikrát, kolikrát, tolikrát, x-krát, mockrát

(i) trojnásobný, pětinásobný,

několikanásobný, kolikanásobný, tolikanásobný,

dvacetinásobný

x-násobný

(j) trojnásob, pětinásob, dvacetinásob

(k) potřetí, popáté, podvacáté

poněkolikáté, pokolikáté, potolikáté, po x-té

(l) za třetí, za páté, za dvacáté

za několikáté, za kolikáté, za tolikáté

Klasifikace č. je v tradiční gramatice založena na různosti sémantických rysů, které č. svou formou vyjadřují. Existuje řada různých klasifikací, které se liší jednak tím, zda kvantitativnost je dostatečná podmínka pro členství v kategorii č.: (i) ano-li, pak jsou č. nejen tři, pět … ale i milion, miliarda; tak viz MSoČ 1 (2010), n. dokonce trojka, trojice; a podobně: nejen třetí, pátý …, ale i poslední, nejen několik, tolik, ale i hodně, moc atd.; (ii) ne-li, pak se klasifikace liší podle toho, jaké další vlastnosti (nejen sémantické, ale i morfologické a syntaktické) č. reflektuje a v jakém hierarchickém uspořádání. Na jednom pólu jsou čtyřkategoriální systémy č., které rozlišují zřejmě centrální kategorie: ↗číslovky základní, viz (a), vyjadřující počet; ↗číslovky řadové, viz (b), vyjadřující pořadí v nějaké sérii n. souboru; ↗číslovky násobné, viz (ch), (i), (j), vyjadřující frekvenci n. množství opakování; ↗číslovky druhové, viz (g), někde i (f) a (h), vyjadřující počet druhů. Tato linie analýzy je už v  ČM (1960) a pokračuje v PMČ (1995) a v MSoČ 1 (2010). Na opačném pólu stojí 2 (1986), která vedle čtyř hlavních kategorií rozlišuje řadu kategorií dalších: číslovky numerické, tj. pojmenování čísel (nula, jedna, dvě …); ↗číslovky souborové, tj. pojmenování počtu souborů, viz (f); ↗číslovky úhrnné, tj. pojmenování počtu jevů pojatého úhrnem, viz (h); číslovky velikostní, tj. pojmenování kvantity počtem jednotek, z nichž je tvořen celek (stotisícový, mnohamilionový), ↗číslovky dílové, tj. pojmenování jednoho z rovných dílů celku, viz (e); ↗číslovky skupinové, tj. pojmenování skupiny, viz (d). Podobnou klasifikaci nabízí i ČŘJ (1996). Unikátní význam má kořen ob-, neboť vyjadřuje ‘dva + úplnost souboru’: Přišli oba // oba dva Petrovi bratři ‘přišli dva bratři a to jsou všichni bratři, které Petr má’ × Přišli dva Petrovi bratři ‘přišli dva bratři, takže Petr má určitě dva bratry, ale zda má bratrů víc, o tom se nic neříká’, srov. také deriváty obojí, oboje, poobakrát. U jiných č. se úplnost souboru musí vyjádřit samostatným lexémem: Přišli všichni tři Petrovi bratři.

Vymezení číslovek jako slovního druhu naráží na potíže proto, že sémantické kritérium nemá korelát v morfologické formě ani v syntaktickém chování výrazů. Z hlediska morfosyntaxe jsou některé č. (a) substantiva: mají jako typická substantiva nominální flexi, kombinují se se shodnými determinátory a vztažnými větami (Ta trojice, která stála u parku, …), dovolují kvantifikaci číslovkami (Každá druhá trojice nechť vystoupí o krok dopředu), spojují se s postponovaným gen. (trojice mladíků) aj.; (b) adjektiva: mají jako typická adjektiva adjektivní flexi, objevují se v prenominální pozici (už čtvrtý výbuch), v posponové pozici (Ten výbuch byl už čtvrtý) i v doplňkové pozici (Petr doběhl [jako] čtvrtý); (c) adverbia: jsou nesklonná, objevují se v kombinaci se slovesy (pětkrát skočil, popáté prohrál), s adjektivy (letos byl pětkrát / popáté nemocný), přičemž se stupňovatelnými adj. jen v komparativu (pětkrát *rychlý / rychlejší / *nejrychlejší), a s adverbii (pětkrát denně), se stupňovatelnými opět pouze v komparativu (koupil to pětkrát dráž); sama mohou být modifikována adverbii (žiješ jenom dvakrát). Stejně jako jiná adv. tvoří dvě třídy: (a) č., které získávají adverbiální morfologii v syntaxi, pokud jsou v konfiguraci, v níž není výraz, s nímž by se mohly shodovat, jinak mají flexi adjektivní: trojnásobné zvětšení × trojnásobně zvětšil; dvojité zakončení linkydvojitě zakončená linka; adverbiální tvary obsahující adjektivizační sufix -n- ukazují unikátní vlastnost tu, že mají i „kratší“ formy: Jako přerovský rodák a patriot jsem tím potěšen dvojnásobně // dvojnásob; (b) č., které mají jen tvary adv.: třikrát, dvojmo, potřetí …; slova jako dost, moc, hodně ukazují vlastnosti typické pro č. v konfiguracích, kde nemodifikují slovesa (dost chrápe) či adjektiva (dost starý), nýbrž substantiva: dost kluků. Pokud se skloňují, mají k dispozici dvě formy: pro nom. / akuz. (Viděl mnoho kluků) a pro ostatní pády (bez mnoha kluků), tudíž se chovají jako typické č. typu pět (viz dále). Na rozdíl od nich ovšem dovolují genitiv i u nepočitatelných jmen, tedy s formou sg.: mnoho / pět kluků × mnoho / *pět vzduchu. Tuto vlastnost č. reflektuje 2 (1986:22), jsouc koncipována na funkčně sémantickém východisku, a to tak, že č. pokládá navzdory tomu, že se morfosyntakticky chovají jako subst., adj.adv., za slovní druh, a to ↗slovní druh nástavbový (tj. takový, který svými funkčními vlastnostmi napodobuje neslovesné autosémantické slovní druhy základní).

Pohled na výrazy, které jsou analyzovány jako slovní druh č., z hlediska jejich morfosyntaktických vlastností, ukazuje jiný obraz. Existuje rozdíl mezi č. základními (a) a č. ostatními (b) – (x). Č. (b) – (x) jsou nějak (slovotvorným procesem) spjaty s č. základními jako východiskem jejich tvoření a jednotlivé významové rysy, kterými se navzájem mezi sebou liší, jsou v korelaci s jejich morfologickou strukturou a podle toho jsou morfosyntakticky subst.n. adj.n. adv. (viz výše). Taky jsou jako autosémantika východiskem dalších derivací, např. (d) trojka > trojkový, (e) třetina > třetinový, (i) trojnásobný > trojnásobnost (Základní zásadou těchto kultů je tzv. zásada trojnásobnosti, totiž povinnost čarodějnice nebo čaroděje oplatit vše trojnásob); (j) trojnásob > trojnásobek aj.

Č. základní jsou naproti tomu výrazy s unikátními vlastnostmi. Čeština patří mezi jaz., v nichž jsou základní č. pojmenovány v rámci tzv. desítkového (dekadického, decimálního) systému, který má pro zápis čísel (nematematicky řečeno: denotujících počet) deset číslic: 0, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9. Č. ovšem kořenem pojmenovávají počet 0, 1, 2 … 10 (protože decimální systém je poziční číselná soustava se základem 10); č. pro počet 11–19 jsou výsledkem dnes neprůhledné kompozice č. jeden / dva / třidevatenáct, č. pro počet 20, 30, 40 jsou výsledkem dnes neprůhledné kompozice dva / tři / čtyři‑cet, č. pro počet 50, 60, 70, 80, 90 jsou výsledkem dnes neprůhledné kompozice pade / šede … devade‑sát); dále pro 102 je č. s kořenem st‑, pro 103 č. s kořenem tisíc‑; výše už po tisícinásobcích: pro 106 milion‑; pro 109 miliard‑ (viz ↗číslovka základní, kde i o č. pro hodnoty vyšší než 106). Ostatní základní č. vznikají syntaktickou derivací z číslovek kořenových: dvacet pět / pětadvacet (viz dále). Viz také ↗české číslovky v diachronním pohledu.

Vysoké číslovky (a vysoká čísla) jsou v č. (stejně jako v jiných jaz.) pojmenována prefixací s využitím latinských předpon bi‑, tri‑, quadri‑ …č. (stejně jako v celé kontinentální Evropě) jsou pojmenování podle tzv. dlouhé škály (long scale), při němž se název mění s násobkem ‘milion’, tedy bilion je milion milionů, trilion je milion bilionů; miliarda je milion tisíců, biliarda milion miliard atd. Naproti tomu ve většině angl. mluvících zemí se používá tzv. krátká škála (short scale) s násobkem ‘tisíc’, tedy bilion je tisíc milionů, trilion je tisíc bilionů atd.; srov. rozdíl v hodnotě číslovek z toho plynoucí:

hodnota

dlouhá škála

krátká škála

103

1 000

tisíc (= mille)

thousand (= mille)

106

1 000 000

milion

million

109

1 000 000 000

miliarda

billion

1012

1 000 000 000 000

bilion

trillion

1015

1 000 000 000 000 000

biliarda

quadrillion

1018

1 000 000 000 000 000 000

trilion

quintillion

1021

1 000 000 000 000 000 000 000

triliarda

sextillion

Č. základní pojmenovávají počet n. množství počitatelných objektů: pět knih × *pět vod (viz ↗ počitatelné a nepočitatelné jméno), a proto jsou morfologicky vybaveny flexí vyjadřující shodu s jménem, které kvantifikují, a syntakticky jsou v základní konfiguraci v pozici prenominální: dva kluci / pět kluků; sekundárně v pozici posponové: kluci byli dva / kluků bylo pět a doplňkové: kluci se vrátili dva / kluků se vrátilo pět. Jako samostatné výrazy jsou pojmenování počtu, a tak se používají např. v matematice: pokud mají k dispozici flexi ukazující rod, jsou v tomto případě fem.: jedna a jedna jsou dvě; dvě a dvě jsou čtyři.

Shodové nominální rysy [rod], [životnost], [číslo] a [pád], přidělované v základní konfiguraci v pozici prenominální, vyjadřuje v úplnosti jen č. jed(e)n, a to sufixy deklinace zájmena ten: vidím jednoho kluka / jeden strom / jednu holku (pl. shoda je gramaticky nutná u plurálií tantum (*jedna housle / jedny housle), jinak spouští logicky reintereprataci „č. základní > č. druhová“: jedna bedna × jedny bedny), a taky antepozice jména zbavuje strukturu rysu počet a vybavuje ji rysem emocionálním: jeden ušatý kluk / jeden *ušatá kluk × kluk jeden ušatý / kluk jeden ušatá; proto je slovo jed(e)n‑ kombinovatelné se základní číslovkou: Vy kluci jedni dva ušatí, pojďte sem. Č. dv‑, ob‑ vyjadřují flexí shodu rysů [číslo: pl.] a [pád] a shodu rysu [rod] lišící maskulina (dva, oba) od nemaskulin (dvě, obě), a to unikátními sufixy, pův. duálovými (viz ↗duál): akuz. dva kluci / stromy, dvě dívky / děcka. Funkci premodifikátoru odpovídá neutrální antepozice č.: dva kluci mlčeli / ?kluci dva mlčeli × Přišlo pět kluků, odešli kluci dva. Č. tř‑ a (zjednodušeně zapsáno) čtyř‑ vyjadřují flexí shodu rysů [číslo pl.] a [pád], nikoli však rys [rod], a to sufixy shodnými se jmény typu kost (až na gen.: tří / třech kluků / stromů / dívek / děcek), zase s neutrální antepozicí před jménem označujícím počítaný předmět.

Č. pětdevatenáct a + celé desítky (dvacetdevadesát) mají zcela unikátní morfosyntax: deskriptivně viděno: nemají [rod] a mají jen dva pádové sufixy, pro nom./akuz. ‑0‑ (pět) a pro zbývající pády ‑i‑ (pěti), shoda s přísudkem ukazuje, že asi nemají rys [číslo]: dvě a dvě jsou čtyři (dvě = pův. duál fem.× pět a pět je deset. Počítaný předmět je logicky v pl., a je-li nominální skupině obsahující takovou č. přidělen v nom./akuz., nese tento pád č. a jméno počítaného předmětu má genitiv (pět chlapců přišlo; vidím pět chlapců); č. se tedy syntakticky chová jako jméno, nikoli jako shodný premodifikátor: pět chlapců / *chlapci × dva *chlapců / Nom dva chlapci n. Akuz dva chlapce. Šmilauer v NS (1966) tento tzv. kvantitativní genitiv pokládá za adnominální genitiv, ale v č. (funkční) jazykovědě se analyzuje s pohledem do historie a označuje se termínem ↗numerativ, srov. diskusi mezi ✍Kopečným (1953), ✍Kopečným (1957)✍Svobodou (1956a), ✍Svobodou (1956b), nověji ✍Šimandl (2004), ✍Šimandl (2005). Různé analýzy v rámci generativní gramatiky viz ✍Veselovská (2001)✍Caha (2013). Je-li nominální skupině obsahující takovou č. přidělen některý ze zbývajících pádů, nese tento pád jak č., tak jméno počítaného předmětu: bez pěti chlapců, k pěti chlapcům, o pěti chlapcích, s pěti chlapci; č. se tedy syntakticky nechová jako substantivum, nýbrž jako shodný premodifikátor: k pěti chlapcům / *chlapců × ke skupině *chlapcům / chlapců; viz také ↗semilexikální kategorie. Tyto vlastnosti nemá žádná jiná slovnědruhová kategorie, takže je – v deskriptivní gramatice – nutné pro češtinu mít slovní druh č. pro výrazy s vlastnostmi slov typu pět; v č. gramatikách tomu tak ovšem není. Podpora pro to přichází i z faktu, že jako každý jiný autosémantický slovní druh tvoří č. otevřenou třídu: stejné vlastnosti mají i jiné výrazy s významem kvantity, a to kvantity neurčité: několik (kolik, tolik) kluků, s několika kluky a hlásí se sem i výrazy další, viz dále a viz zvl. ✍Šimandl (2004), ✍Šimandl (2005).

Č. st‑, tisíc‑, milion‑, miliard‑ jsou morfologicky i syntakticky substantiva: mají inherentní rod (Mask. tisíc‑, Fem. miliard‑ a flexi pro sg. a pl. (nom. sg. tisíc‑0, nom. pl. tisíc‑e) , kombinují se s č. základními (dva / *dvě tisíce) a získávají při tom očekávanou pádovou morfologii (tři miliony × pět milionů) a počítaný předmět je vždy postnominální genitiv (s třemi / pěti miliony diváků). Pokud mají formu pl., která není projevem shody se jménem počítaného předmětu, jsou reanalyzovány jako č. neurčité: Byly tam dva tisíce diváků (= 2.000) × Byly tam tisíce / diváků (= ‘mnoho’).

Č. pojmenovávající složená čísla od 21 do 99 obsahující na pozici jednotek č. jed(e)n‑ až devět a vyšší číslovky obsahující tyto číslovky se v č. tvoří dvěma způsoby: (a) „desítky – jednotky“: [tři tisíce tři sta dvacet dva] / [dvacet dva tisíc]; (b) „jednotky a desítky“: [tři tisíce tři sta dvaadvacet], [dvaadvacet tisíc]; (b) se pokládá za germanismus: zweiundzwanzig. Č. pojmenovávající čísla 1100–1999 se taky tvoří dvěma způsoby: (a) „tisíc – počet stovek“: ([tisíc pět set třicet dva]; (b) „počet stovek“: [patnáct set třicet dva]; jen varianta (a) dovoluje vyjádřit desítky a jednotky způsobem (b): ??[tisíc pět set dvaatřicet] × *[patnáct set dvaatřicet]. Č. pojmenovávající čísla 2001 a výše se tvoří jen podle modelu (a): tři tisíce pět set × *třicet pět set. Stejné modely platí pro tvoření číslovek řadových: dvacátý druhý / dvaadvacátý; tisící pětistý / patnáctistý.

Složené číslovky se z hlediska čísla (podobně i rodu) chovají dvojím způsobem: (a) starším, kdy se s počítaným substantivem číslovka shoduje tak, jak to odpovídá komponentu na místě jednotek (dvacet jeden člověk / strom, třicet dvě ženy ...); (b) novějším, kdy se kombinované výrazy chovají jako celek s číselnou platností více než čtyři: subst. je v gen. pl.: dvacet jedna lidí / stromů / žen / měst; třicet dva stromů / žen/měst. Varianta (b) má výhodu možnosti dalšího premodifikátoru: mých / každých dvacet jedna stromů / dvacet dva stromů × *můjkaždý dvacet jeden strom; *moje / každé dvacet dva stromy.

Č. základní se od ostatních liší taky tím, že je lze teoreticky tvořit pro jakýkoli počet, i když v praxi se této možnosti nevyužívá (z různých pragmatických důvodů) pro pojmenování vysokého počtu: 37.000.577.222.007 – ??? Je-li ovšem pojmenování pro č. základní, je taky k dispozici odpovídající č. řadová, násobná a druhová. Naproti tomu derivace jiných druhů č. bývá omezena, např. typ pět‑ice je omezen na maximálně druhou desítku: pětice, (skupinová cvičení) osmi dvanáctic a jedné devítice × *stotice; naopak typ tisíc‑ový je omezen na vyšší č., počínaje tisícem: *pěťový, *stový náklad × tisícový náklad.

Vedle třídy číslovkových výrazů s unikátní morfosyntaxí, které lze analyzovat jako slovní druh číslovek (pět …), a tříd číslovkových výrazů s morfosyntaktickými vlastnostmi jiných autosémantik – substantiv (milion …), adjektiv (druhý …) a adv. (dvakrát) – existuje řada slov, která mají v syntaktické konfiguraci vlastnosti typické pro č.; získávají „číslovkový“ význam a zčásti i morfosyntaktické vlastnosti č.

Typickým příkladem jsou substantiva typu hromada, která v číslovkové syntaktické konfiguraci získávají význam kvantitativnosti, a i některé morfosyntaktické vlastnosti č.: skupina hromada přátel se nechová jako skupina obsahující dvě plnovýznamová (lexikální) subst., tedy např. jako výstava knih, nýbrž jako fráze obsahující jen jedno subst.gen. a subst. hromada se chová jako číslovka. Srov. např. (i) vztažná věta se může vztahovat k subst., nikoli k č.: (Výstavu knih, kterou jsem viděl, jsem obdivoval / Výstavu knih, které vyšly v samizdatu, jsem obdivoval) × (Hromadu přátel, *kterou jsem poznal, jsem zklamal), ale jen k GenSubstLex (Hromadu přátel, které jsem poznal, jsem zklamal); (ii) zájmena mohou odkazovat jen k jmenné frázi, nikoli k č.: Viděl jsem výstavu knih a obdivoval jsem ji / Viděl jsem výstavu knih a obdivoval jsem je × Poznal jsem hromadu přátel a zklamal jsem *ji / Poznal jsem hromadu přátel a zklamal jsem je; (iii) subst. může být počítaným předmětem, číslovka nikoli: Viděl jsem dvě hromady knih × *Viděl jsem dvě hromady přátel. Morfologickým efektem je to u různých výrazů v různé míře redukovaná morfologie (viz maximálně dva různé pádové sufixy pro č.): S mořem piva / s moře pivem jsem tam nepočítal.

Substantiva typu talíř v nominálních skupinách s postnominálním genitivem, jímž je látkové jméno (talíř polévky), nikoli ve frázích s posesivním postnominálním genitivem, např. typu talíř naší babičky, získávají sice taky kvantitativní interpretaci, a to (a) jako míra, tj. stávají se členem množiny označení měr: talíř / hrnec / litr polévky; pytel / metrák / náklaďák brambor; na rozdíl od matematicky definovaných měr (litr, tuna, metr …) označují míry metaforicky, označením předmětu sloužícího jako kontejner n. měrový etalon pro daný předmět; srov. i staré označení měr takto motivované (loket: loket pražský = 0,503 m, loket moravský = 0,594 m), sáh = 3,6 m2, vědro = 62 litrů atd.; viz např. ✍Šimandl (2011); (b) jako funkční (pomocné) počitatelné substantivum, umožňující kombinaci s číslovkami, a tedy vyjádření počtu u nepočitatelných jmen: Chová dobytek – Chová dva *dobytky / kusy dobytka. Pro případ (a) je nápadný kontrast v interpretaci: Snědl talíř naší polévky (= ‘snědl naši polévku, ne talíř’) × Snědl talíř naší babičky (= ‘snědl talíř, ne naši babičku’).

Hranice mezi číslovkami (zejména neurčitými) a jmény (substantivy a adjektivy) s významem kvantity je určena s ohledem na potřebu konkrétního mluvnického popisu. K č. se běžně (v lexikografické praxi, v praxi tagování korpusů, ve školské praxi) nepočítají výrazy, které kvantum, počet či míru vyjadřují, jako jsou označení měr a vah (metrák, míle, litr), počitatelných veličin (hustota, porodnost, zásoba), označení ohraničených objemů a prostorů (sklenice, hrnec, barel), pro které se někdy užívá termínů kontejnery (✍Mikulová & Bémová ad., 2005:810), metaforicky užitá označení navozující představu kvanta (les rukou, ohňostroj nápadů) a další, která tvoří otevřenou množinu; více viz (✍Šimandl, 2011).

Rozšiřující
Literatura
  • Adámková, P. Deflektivizace nominálních kvantifikátorů: konstrukce s výrazem spousta. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 118–140.
  • Caha, P. Czech Numerals and No Bundling, 2013 (http://ling.auf.net/lingbuzz/001723).
  • Corbett, G. C. Universals in the Syntax of Cardinal Numerals. Lga 46, 1978, 355–368.
  • ČM, 1981.
  • ČŘJ, 1996.
  • Greenberg, J. H. Generalizations About Numeral Systems. In Greenberg, J. H. & C. A. Ferguson ad. (eds.), Universals of Human Language 3: Word Structure, 1978, 250–295.
  • Hurford, J. H. The Linguistic Theory of Numerals, 2010 [1975].
  • Kopečný, F. Kvantitativní přívlastek a určení míry. SaS 14, 1953, 115–121.
  • Kopečný, F. K problému kvantitativního přívlastku v češtině. SaS 18, 1957, 85–88.
  • 1, 1986.
  • 2, 1986.
  • Mikulová, M. & A. Bémová ad. Anotace na tektogramatické rovině Pražského závislostního korpusu. Anotátorská příručka. Technická zpráva ÚFAL TR-2005-28, 2005.
  • MSoČ 1, 2010.
  • NS, 1966.
  • Ondrus. P. Číslovky v súčasnej spisovnej slovenčine, 1969.
  • Ondrus, P. Kapitoly zo slovenskej morfológie, 1978.
  • Panevová, J. & M. Ševčíková. Jak se počítají substantiva v češtině: poznámky ke kategorii čísla. SaS 72, 2011, 163–176.
  • PMČ, 1995.
  • Poldauf, I. Vyjadřování kvantity v češtině. SaS 18, 1957, 71–85.
  • Spal, J. Číslovky jako slovní druh. In Viktora, V. (ed.), Sb. Ped. fakulty v Plzni II, 1973, 5–22.
  • Svoboda, K. F. K netradičnímu výkladu kvantitativního přívlastku. SaS 17, 1956a, 36–40.
  • Svoboda, K. F. Ještě ke kvantitativnímu přívlastku. SaS 17, 1956b, 175–178.
  • Šimandl, J. Numerativ v současné češtině. In Balowski, M. & J. Svoboda (eds.), Stałość i zmienność w języku i literaturze czeskiej XX wieku / Konstanty a proměny v českém jazyce a literatuře XX. století, 2004, 259–267.
  • Šimandl, J. Kam se (ne)ubírá vývoj českého numerativu. In Dolník, J. (ed.), Jazyk a komunikácia v súvislostiach, 2005, 308–318.
  • Šimandl, J. Číslovky: obecný rámec, číslovky základní a řadové. In Štícha, F. (ed.), Kapitoly z české gramatiky, 2011, 689–727.
  • Veselovská, L. Agreement Patterns of Czech Group Nouns and Quantifiers. In Corver, N. & H. van Riemsdijk (eds.), Semi-lexical Categories, 2001, 273–320.
  • Veselý, V. Kategorie kvantity a její vyjadřování v jazyce. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 85–101.
  • Vondráček M. Dynamika gramatického čísla. In Štícha F. & J. Šimandl (eds.), Gramatika a korpus / Grammar & Corpora 2005, 2007, 282–294.
Citace
Petr Karlík (2017): ČÍSLOVKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ČÍSLOVKA (poslední přístup: 25. 2. 2020)

Další pojmy:

gramatika morfologie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka