VLASTNÍ JMÉNO DEAPELATIVNÍ

Základní

↗Vlastní jméno (též onymum, proprium) utvořené z ↗apelativa (substantiva) n. z apelativního slovního spojení; v č. a slovanské onomastice jsou za d.v.j. považována i propria vzniklá z adjektiv, sloves, citoslovcí a ostatních slovních druhů, např. příjmení Nový, Dokulil, Nevímsám, Skočdopole, TenkrátCink. Podle třídy (podtřídy) výsledného propria se termín specifikuje: deapelativní příjmení Kovář, deapelativní oikonymum Písek, deapelativní anoikonymum Buková, Hájek (lesy), Široká niva (pole), Loučky (louky), Horka (vinice), deapelativní chrématonymum Platan, Primátor (druhy/značky piva) atd. Viz též ↗příjmení; ↗oikonymum; ↗anoikonymum; ↗chrématonymum.

Rozšiřující
Literatura
  • Knappová, M. Naše a cizí příjmení v současné češtině, 2002, 26.
  • TSO, 1973, 123.
  • ÚOO, 1999, 57–58.
Citace
Jana Pleskalová (2017): VLASTNÍ JMÉNO DEAPELATIVNÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VLASTNÍ JMÉNO DEAPELATIVNÍ (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

lexikologie onomastika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka