VLASTNÍ JMÉNO ASIMILOVANÉ

Základní

č. onomastice vlastní jméno, nejčastěji ↗toponymum, které se ve své hláskové podobě n. slovotvorné struktuře připodobnilo podobně znějícímu propriu označujícímu stejný druh objektu; např. Domašičky (ves) > Domažličky (podle Domažlice), LiberkLiberec (podle Jablonec s oporou o pádové formy typu v Liberce).

Rozšiřující
Literatura
  • Šmilauer, V. Úvod do toponomastiky, 1963, 80.
  • TSO, 1973, 100.
Citace
Jana Pleskalová (2017): VLASTNÍ JMÉNO ASIMILOVANÉ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VLASTNÍ JMÉNO ASIMILOVANÉ (poslední přístup: 25. 6. 2019)

Další pojmy:

lexikologie onomastika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka