Rozlišení terminálních prvků (terminálů) a neterminálních prvků (neterminálů) v ↗bezprostředněsložkovém stromě (srov. ↗složka, ↗bezprostředněsložková gramatika, ↗dominace). Bezprostředněsložkové struktury obvykle generuje některá z gramatik ↗Chomského hierarchie gramatik v podobě bezprostředněsložkového stromu. Ty uzly stromu, z nichž nevychází žádná hrana, se nazývají terminální (koncové) // terminály, ostatní se nazývají neterminální (nekoncové) // neterminály. Každý terminální, resp. neterminální uzel stromu je ohodnocen terminálním, resp. neterminálním prvkem z terminální, resp. neterminální abecedy gramatiky, terminální a neterminální abeceda jsou přitom disjunktní. Terminální prvky jsou tvary nebo rysy (v ↗TGG typicky pouze rysy), které jsou přístupné syntaktické operaci, zvl. pro pohyb a inserci materiálu ze slovníku, u ✍Emondse (2004) z obou částí lexikonu, tj. ze slovníku a ze syntaktikonu s definovanou distribucí. Zjednodušeně řečeno: inserci reguluje triviální princip „vyměň za rys x ze syntaxe materiál s rysem x ze slovníku“; často se ale stává, že v syntaxi je rys x a ve slovníku jsou dvě jednotky s rysem x, pak nastává „soutěžení“ (competition); bylo navrženo několik teorií determinujících vítěze, např. ↗elsewhere condition, ↗subset principle. Prvky neterminální jsou obvykle názvy syntaktických kategorií určených svou syntaktickou distribucí, např. NP (nominální fráze), VP (slovesná fráze), A(dj)P (adjektivní fráze), PP (předložková fráze) apod., ale taky TP/IP (osoba, číslo, často rys času), NegP (místo negace), AspP (místo aspektu) a mnoho dalších. Čím je analýza analytičtější, tím více jich je. Neterminální prvek vlastně reprezentuje všechny terminální a neterminální prvky patřící do dané fráze jako jeho složky, tyto prvky jsou přitom spolu vždy v těsnějším syntaktickém vztahu než k jiným prvkům ve větě.