STAGE LEVEL PREDIKÁT × INDIVIDUAL LEVEL PREDIKÁT

Základní

Dvě komplementární třídy predikátů lišící se (v první řadě) sémanticky: s.l.p. jsou obvykle chápány jako predikáty vyjadřující dočasné, přechodné, nestálé, epizodické vlastnosti subjektu, i.l.p. jako predikáty vyjadřující (víceméně) trvalé, nezměnitelné, inherentní, gnómické vlastnosti subjektu; č. termíny pro s.l.p.i.l.p. neexistují. Typické příklady, v literatuře i nejvíce diskutované, jsou predikáty sponově-adjektivní; predikáty v (1) jsou typické i.l.p.č. (a jejich ekvivalenty v jiných jaz. také), predikáty v (2) jsou typické s.l.p.č. (a jejich ekvivalenty v jiných jaz. také):

(1)

Petr je inteligentní (talentovaný, modrooký, pravdomluvný…)

(2)

Petr je opilý (zraněný, smutný, špinavý…)

Distinkce i.l.p. × s.l.p. je spolehlivě zjištěna také u sponově-nominálních predikátů (Petr je Čech/lingvista/modrooký elegán i.l.p. × Petr je starosta Vyškova / student filozofické fakulty s.l.p.) a u predikátů se slovesem mít, ať je analýza mít a celé konstrukce jakákoli (Petr má modré oči i.l.p. × Petr má strach s.l.p.); podle mnohých autorů je rovněž u predikátů verbálních (Petr miluje Evu i.l.p. × Petr líbá Evu s.l.p.). Na první pohled připomíná kontrast i.l.p. × s.l.p. distinkci mass × count u jmen; viz ↗počitatelné a nepočitatelné jméno.

Podle standardní analýzy je rozdíl i.l.p. × s.l.p. sémantický a v linii od ✍Carlsona (1997), který užil termíny s.l.p.i.l.p. poprvé (odlišuje je od kind-level predicates), přes ✍Diesing(ovou) (1992), ✍Kratzer(ovou) (1995) (její analýza pochází z konce 80. let) ad. mají s.l.p.i.l.p. zcela odlišné gramatické vlastnosti a rozdíl mezi nimi se manifestuje v různých modulech gramatiky. Jiné analýzy (v linii ✍Higginbotham & Ramchand(ová); 1997, ✍Fernald, 2000; ✍Jäger, 2001; ad.) rozumějí rozdílu s.l.p. × i.l.p. jako souboru spolu nějak souvisejících, ale rozdílných jevů.

V mnoha jaz. byla pozorována řada syntaktických a sémantických jevů, které jsou citlivé vůči distinkci s.l.p. × i.l.p.; některé jsou (evidentně) jaz. specifické, jiné jsou (možná) univerzální.

Jaz., který bývá téměř povinně uváděn jako jaz., v němž je (aspoň u sponově-adjektivních predikátů) rozdíl s.l.p. × i.l.p. realizován overtně ve viditelné syntaxi, totiž lexikálně různou sponou (dvěma slovesy BE: serestar), je španělština (a také portugalština, katalánština, ale i gaelština; viz např. ✍Gonzáles-Vilbazo & Remberger(ová), 2005). Španělština užívá sponu ser v kontextu i.l.p. (Ana es/*está inteligente) a estar v kontextu s.l.p. (Ana *es/está borracha (= opilá)). Užití estar s adjektivem typicky vyjadřujícím i.l.p. vynucuje reinterpretaci i.l.p. > s.l.p. (Ana está inteligente (= např. teď právě)). U polysémních adjektiv vynucuje jejich kombinace se ser interpretaci i.l.p. (Ana es lista (= chytrá)), s estar interpretaci s.l.p. (Ana está lista (= připravena)). Serestar ukazují různé chování taky v jiných syntaktických konstrukcích (např. v pasivu, v ↗ECM konstrukcích aj.).

Byla registrována (a všemi autory je uváděna) řada syntaktických jevů, které jsou napříč jaz. (a zjevně i v č.) senzitivní vůči rozdílu s.l.p. × i.l.p.: (a) Jen s.l.p. mohou být v ↗malých větách (small clauses) v pozici komplementu sloves smyslového vnímání, viz kontrast v (3); (b) jen s.l.p. se mohou objevit v adjunktových malých větách majících interpretaci jako podmínkové věty, viz kontrast (4); (c) jen s.l.p. se kombinují s lokálními a temporálními adverbii, viz kontrast (5); (d) jen s.l.p. jsou kombinovatelné s frekventativními adverbii, viz kontrast (6):

(3)

Viděl jsem Petra opilý

×

*Viděl jsem Petra inteligentní

Viděl jsem Petra opilého

×

*Viděl jsem Petra inteligentního

(4)

Petr mě může pobavit jen opilý

×

*Petr mě může pobavit jen inteligentní

(5)

Petr byl na přednášce opilý

×

*Petr byl na přednášce inteligentní

Petr byl včera opilý

×

*Petr byl včera inteligentní

(6)

Petr byl často/obvykle nemocný

×

*Petr byl často/obvykle inteligentní

Byla také pozorována řada sémantických jevů, které jsou napříč jaz. (i v č.) senzitivní vůči rozdílu s.l.p. × i.l.p.:

(a) Holé plurálové subjekty s.l.p. mohou být interpretovány genericky, n. existenciálně, subjekt i.l.p. má pouze generickou interpretaci (7); více subjektových efektů viz ✍Diesing(ová) (1992).

(7)

Surfaři jsou nervózní

×

Surfaři jsou neurotičtí

(b) Věty s s.l.p. mohou fungovat jako restriktor v podmínkových souvětích, věty s i.l.p. nikoli (8):

(8)

Jestliže Marie mluví francouzsky, mluví francouzsky dobře

×

*Jestliže Marie umí francouzsky, umí francouzsky dobře

(c) V souvislosti s tím, že s.l.p. vyjadřují temporálně a lokálně vázanou událost n. situaci, zatímco i.l.p. nikoli, byl pozorován také tzv. lifetime effect, tj. (neformálně řečeno) že čas věty, jejíž hlavou je i.l.p., se vztahuje k času existence referentu subjektu, zatímco čas věty, jejíž hlavou je s.l.p., se vztahuje k predikátu. Ve větách (9) proto préteritum jen u i.p.l. sugeruje interpretaci, že osoba, k níž referuje DP jeho sestra, už nežije, a futurum naopak, že ještě nežije (vedle epistémické interpretace „asi je“, která je dostupná u i.l.p.s.l.p.):

(9)

Jeho sestra byla inteligentní

×

Jeho sestra byla opilá

Jeho sestra bude inteligentní

×

Jeho sestra bude opilá

Lifetime effect je tedy k dispozici jen u i.l.p. Pro ✍Kratzer(ovou) (1995) má věta typu Petr byl Čech dvojí interpretaci: (a) že Petr už nežije, a když žil, tak byl Čech; (b) že Petr žije a už není Čech, změniv státní příslušnost. Význam (a) je tedy derivován z i.l.p. a význam (b) z s.l.p., což vede autorku k závěru, že minulý čas je dobrým prostředkem změnit i.l.p. na s.l.p. Podle očekávání jen ve významu (b) je možná spatio-lokální modifikace: Petr byl loni Čech (viz také kontrast v (5)).

č. zatím distinkce i.l.p. × s.l.p. nebyla analyzována. Všechny č. mluvnice (včetně 3, 1987) ovšem sémantický rozdíl, který je mezi i.l.p. a s.l.p., vidí ve sponových predikátech:

(i) V sponově-adjektivních predikátech v rozdílu mezi tzv. krátkým tvarem adj. a tzv. dlouhým tvarem adj., má-li subjekt rys [+HUM]. Rozdíl mezi větou (a) Petr je nemocen a (b) Petr je nemocný by tedy měl být takový, že (a) vyjadřuje přechodný stav (tedy s.l.p.), zatímco (b) stav trvalý (tedy i.l.p.). Takový sémantický rozdíl nebyl ovšem empiricky potvrzen a chování obou predikátů v syntaxi ukazuje, že rozdíl mezi nimi není rozdíl, který je napříč jaz. typický pro i.l.p. × s.l.p.: např. predikce *Petr se vrátil nemocen × Petr se vrátil nemocný je empiricky falsifikována, neboť je Petr se vrátil nemocen.

(ii) V sponově-nominálních predikátech v rozdílu mezi nom.instr. jména: Rozdíl mezi větou (a) Petr je učitel a (b) Petr je učitelem by měl být takový, že (a) vyjadřuje trvalou vlastnost subjektu (tedy i.l.p.), zatímco (b) vlastnost přechodnou (tedy s.l.p.). Ani tento rozdíl nebyl empiricky potvrzen a ani nebyl pozorován v gramatickém chování. Dá se (zatím) předpokládat, že distinkce i.l.p. × s.l.p. nemá v č. speciální morfosyntaktické ani lexikální výrazové prostředky.

Rozšiřující

Analýza

V podstatě existují minimálně dvě vlivné sémantické analýzy vysvětlující rozdíl s.l.p. × i.l.p. (a) Styl analýzy navržený ✍Kratzer(ovou) (1995) využívá Davidsonovu sémantiku událostí a je založen na tom, že s.l.p. mají spacio-temporální externí syntaktický argument, a proto se mohou kombinovat s lokálními adjunkty, zatímco i.l.p. takový argument nemají, takže neexistuje entita, jejíž lokalizace by mohla být vyjádřena lokálním adjunktem. (i) ukazuje lexikální zápis s.l.p. opilý, (ii) lexikální zápis i.l.p. inteligentní:

(i) opil: λx λe [OPIL (x, e)]

(ii) inteligentní λx [INTELIGENTNÍ (x)]

Z toho plyne, že zatímco kombinace s.l.p. s lokálním adjunktem (10) bude mít sémantickou reprezentaci, kombinace i.l.p. s lokálním adjunktem nutně sémanticky neuspěje; srov. (11):

(10)

Eva byla opilá v autě = Ǝe [OPIL (Eva, e) & LOC(e, IN (def-auto))]

(11)

#/??Eva byla inteligentní v autě = [INTELIGENTNÍ (Eva) & LOC(????, IN (def-auto))]

(b) Styl analýzy navržený ✍Chierchiou (1995) využívá tzv. neo-davidsonovský pohled, podle něhož všechny predikáty mají událostní argument(y). Pro vysvětlení rozdílu s.l.p. × i.l.p. v kombinaci s lokativními adjunkty autor zavádí dva druhy událostí: s.l.p. referují k událostem lokalizovaným v prostoru, zatímco i.l.p. referují k lokalizačně nezávislým událostem.

Obligátně diskutovanou otázkou v literatuře o i.l.p.s.l.p. je vysvětlení toho, že (jednoduše řečeno) typické i.l.p. mohou získat interpretaci s.l.p. (viz výše), tj. vysvětlení kontrastu Petr byl inteligentní (i.l.p., tedy [+lifetime effect]) × Petr byl na přednášce inteligentní (s.l.p., tedy [–lifetime effect]). Pro analýzy v kratzerovském stylu konvertovat i.l.p. na s.l.p. znamená, že musí být internalizován externí argument i.l.p. a musí být přidána spacio-lokální lokalizace jako externí argument. Některé i.l.p. mohou zjevně konvertovat na s.l.p. snadněji, jiné obtížněji: Petr byl na přednášce okinteligentní / okčernovlasý / ?Čech / ??/#starší než Pavel.

Jiný přístup reprezentuje linie ✍Maienborn(ové) (2004) a jinde, pro niž je rozdíl i.l.p. × s.l.p. vysvětlitelný pragmaticky. Pro takové analýzy je podstatné, že lokální adjunkt není VP-modifikátor, nýbrž tzv. rámec vymezující modifikátor (frame-setting modifier), a že tedy např. ve větě Maradona byl ženatý v Itálii lokální rámec v Itálii omezuje tvrzení, že Maradona byl ženatý, a to buď (a) omezuje čas, pro který platí toto tvrzení (= Když byl v Itálii, Maradona byl ženatý), n. (b) omezuje právní platnost tvrzení (= Podle právních předpisů platných v Itálii, Maradona byl ženatý), anebo (c) omezuje tvrzení epistémicky (= Podle mínění lidí v Itálii, Maradona byl ženatý). Rámec vymezující modifikátory se v povrchové struktuře typicky objevují v iniciální pozici (v č. lingvistice by se z hlediska ↗AČ analyzovaly jako ↗diatéma): V Itálii byl Maradona ženatý je tedy pro interpretaci PP v Itálii jako framesetting modifikátor přístupnější než Maradona byl ženatý v Itálii. Pro Maierbornovou je pak rozdíl i.l.p. × s.l.p. rozdíl v dostupnosti temporálního čtení rámec vymezujícího lokálního modifikátoru, tedy rozdíl odvoditelný z pragmatických faktorů.

Literatura
  • Carlson, G. N. Reference to Kinds in English. PhD. diss., Univ. of Massachusetts, Amherst, 1977 (publ. v r. 1980).
  • Diesing, M. Indefinites, 1992.
  • Fernald, T. Predicates and Temporal Arguments, 2000.
  • Gonzáles-Vilbazo, K.-G. & E. M. Remberger. Ser and estar: The Syntax of Stage Level and Individual Level Predicates in Spanish. In Maienborn, C. & A. Wöllstein (eds.), Event Arguments: Foundation and Applications, 2005, 89–112.
  • Higginbotham, J. & G. Ramchand. The Stage-Level/Individual-Level Distinction and the Mapping Hypothesis. Oxford University Working Papers in Linguistics, Philology & Phonetics 2, 1997, 53–83.
  • Chierchia, G. Individual-Level Predicates as Inherent Generics. In Carlson, G. N. & F. J. Pelletier (eds.), The Generic Book, 1995, 176–223.
  • Jäger, G. Topic-Comment Structure and the Contrast between Stage Level and Individual Level Predicates. JS 18, 2001, 83–126.
  • Kratzer, A. Stage-Level and Individual-Level Predicates. In Carlson, G. N. & F. J. Pelletier (eds.), The Generic Book, 1995, 125–175.
  • Maienborn, C. A Pragmatic Explanation of the Stage Level/Individual Level Contrast in Combination with Locatives. In Agbayani, B. & V. Samiian ad. (eds.), Proceedings of the Western Conference on Linguistics 15, 2004, 158–170.
  • McNally, L. Adjunct Predicates and the Individual/Stage Distinction. In Duncan, E. & D. Farkas ad. (eds.), Proceedings of WCCFL 12, 1994, 561–576.
  • 3, 1987.
Citace
Petr Karlík (2017): STAGE LEVEL PREDIKÁT × INDIVIDUAL LEVEL PREDIKÁT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/STAGE LEVEL PREDIKÁT × INDIVIDUAL LEVEL PREDIKÁT (poslední přístup: 26. 9. 2020)

Další pojmy:

gramatika syntax sémantika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka