SLABÝ OSTROV

Základní
Rozšiřující

Takový ↗ostrov, u kterého transformace určitého typu konstituentu vede k negramatičnosti. S.o. vzniknou při splnění dvou podmínek zároveň. První podmínkou je (podobně jako u ↗silných ostrovů) jistá nelokální relace mezi operátorem a proměnnou, která je daným operátorem vázána (např. nefinitní wh‑klauze stojící mezi jiným wh‑výrazem (operátorem) a jeho stopou (formalizovanou jako proměnnou)). Druhou podmínkou je to, aby extrahovaný operátor byl určitého syntaktického a/nebo sémantického typu (např. adjunkt × argument). Proto je např. věta *Jak přemýšlíš [jestli pozvat Karla ___]? negramatická – tučně vyznačený wh‑výraz byl transformován z nefinitní wh‑klauze a zároveň jde o adjunkt. Na rozdíl od toho věta jako Koho přemýšlíš [jestli pozvat ___]? je gramatická, protože i když došlo k transformaci z nefinitní wh‑klauze, transformovaný element je argumentem. Klasické typy s.o. jsou:

(1)

infinitivní (modální n. kondicionálové) argumentové jestli-věty (na rozdíl od finitních wh‑argumentových vět, které patří mezi silné ostrovy): např. *Jak Karel nevěděl [jestli zaparkovat auto ___]?

(2)

negativní a ostatní afektivní operátory: např. následující negativní zanořené otázky vedou v angl. k negramatičnosti: *I asked how [John didn't cook the eggplant ___]. Negativní otázky jsou v angl. s.o., takže transformace argumentu nevede k negramatičnosti: I asked [what John didn't cook ___]. Ve sl.jaz. netvoří větná negace s.o., viz ✍Dočekal & Kučerová (2013), takže např. věta Ptal jsem se,[ jak Karel nespravoval to kolo ___] je gramatická. Podobně jako negace se chovají i ostatní operátory vyplývající dolů (viz downward entailing) (a to i ve sl.jaz.), srov. ??Ptal jsem se [jak nejvýše pět kuchařů / pouze Petr upeklo / upekl lilek ___] / ??Jak Petr [popřel, že upekl lilek ___]? Viz také ↗NPI.

(3)

presupoziční s.o.: presupoziční predikáty (ve smyslu presupozice pravdivosti jejich klauzálního komplementu) jako přijmout, popřít, připustit, zjistit, litovat, vzpomenout si, všimnout si, být překvapen (viz ↗faktové sloveso) vedou při extrakci adjunktu ze svého klauzálního komplementu k negramatičnosti, např. *Jak jsi [litoval, že Karel opravil to kolo ___]? Nepresupoziční predikáty jako myslet, věřit, podezřívattvrdit danou transformaci dovolují: Jak jsi [myslel, že Karel opravil to kolo ___]?

(4)

extrapoziční s.o.: v některých případech jde zřejmě o podtyp presupozičních s.o. (např. *Jak [je skandální, že se Karel choval ___]?), ale alespoň některé další případy jako je na čase ___, je možné ___, je legální ___, je zábavné ___ svědčí o samostatné existenci tohoto typu s.o. (např. *Jak [je na čase se chovat ____]?, *Jak [je na legální se chovat ve vlaku ____]?); viz ↗extrapozice.

(5)

VP‑adverbia: adverbia adjungovaná na VP‑úrovni vedou k negramatičnosti některých splitových transformací, např. *Kolik jsi [VP často četl [___ knih]]?

(6)

skopální (dosahové) ostrovy: jak upozornily poprvé ✍de Swart(ová) (1992)✍Kiss(ová) (1993), univerzální kvantifikátory také vytvářejí s.o., protože v relevantním čtení intervenují mezi operátorem (wh‑výrazem) a jeho stopou. Srov. argumentovou ’ne‑slabě‑ostrovní‘ transformaci argumentu ve větě Kterého studenta každý učitel vyzkoušel ___? Tato věta má tři čtení: (a) pair‑list (skopus každý > wh‑výraz) čtení ‒ správnou odpovědí na takové čtení původní otázky by byl např. list odpovědí: prof. Novák vyzkoušel Karla a Marii, dr. Šmíd vyzkoušel Karla a Petra…; (b) skopus wh‑výraz > každý – ve stejné situaci jako v bodě (a) by správnou odpovědí byl element společný všem vyzkoušeným pluralitám individuí (v tomto příkladu Karla); (c) neskopální čtení ‒ vyzkoušel‑li každý učitel jen jednoho studenta a tento student byl pro všechny učitele stejný, pak jeho jméno by bylo adekvátní odpovědí na takové čtení dané otázky. V příkladovém scénáři by tedy toto čtení dané otázky nemělo žádnou odpověď. ✍de Swart(ová) (1992)✍Kiss(ová) (1993) tvrdí, že nereferenční transformace typu Jak se každý učitel choval ___? postrádá druhé čtení, tzn. skopus wh‑výraz > každý není možným čtením dané otázky a na tuto otázku nelze odpovědět pojmenováním elementu společného všem pluralitám způsobů chování jednotlivých učitelů. To je pak indikací toho, že i skopální ostrovy patří mezi s.o., i když ne ve smyslu způsobení negramatičnosti.

Teoretické zkoumání s.o. začalo původně syntaktickým vymezením druhé podmínky zmíněné v úvodu tohoto hesla – s.o. vzniká extrakcí adjunktu, ne argumentu. V průběhu let se ukázalo, že toto vymezení je příliš silné, protože existují i s.o. vyvolané transformací nereferenčních, i když argumentových frází, např. ✍Rossův (1984) příklad: *Kolik se ptal Petr, [jestli ty perly stojí ___]?, kde extrakce z prototypického s.o. vede k negramatičnosti i v případě subkategorizovaného určení stupně. Podobně pro způsoby u sloves typu chovat se: *Jak se Petr ptal, [jestli se má chovat ___]?

Teoretická vysvětlení s.o. mají od pol. 90. let sémantickou povahu (s jedinou výjimkou – ✍Starke, 2001), a to proto, že některé typy s.o. lze zgramatikalizovat přidáním modálního slovesa; srov. *Kolik kilo ten žokej neváží ____? × Kolik kilo nemůže ten žokej vážit ____? Prototypické syntaktické vysvětlení ostrovů (viz ↗silné ostrovy) přitom vždy vychází z toho, že negramatičnost ostrova má původ v nelokálnosti transformace, přidání dalšího materiálu by tedy nepřijatelnost ostrova mělo zhoršit, ne zlepšit (viz ✍Fox & Hackl, 2005).

Sémantických teorií s.o. je mnoho. Nejjednodušší a nejméně formálně komplikovanou je ✍Rullmannova (1995) teorie, která se soustředí na popis negativních a dolů vyplývajících ostrovů. Rullmann vychází z analogického chování komparativů a s.o. – komparativy také netolerují negativní predikáty uvnitř srovnávací fráze: To kolo váží víc, než váží ta koloběžka × *To kolo váží víc, než ta koloběžka neváží. Obvyklá analýza komparativů (viz ✍von Stechow, 1984) vychází z toho, že komparativy tvrdí o srovnávaném individuu (to kolo v daném případě), že jeho stupeň na dané škále je větší než maximální stupeň druhého srovnávaného individua (formálně ∃d[vazit (d, kolo) ∧ d > MAX (vazit (d´, kolobezka))]).

Pokud maximum pro druhé srovnávané individuum nelze získat (a pro negativní predikáty to možné není, protože váží‑li koloběžka např. 10 kg, pak o každém stupni nad 10 kg je pravda, že tento stupeň není stupněm váhy dané koloběžky), tak je sémantická hodnota komparativu nedefinována a v důsledku toho je celá věta sémanticky vadná. Stejnou logiku pak Rullmann aplikuje na s.o., pracuje s předpokladem (nezávisle odůvodněným), že wh‑otázky se ptají po maximální entitě – např. otázka Kolik váží to kolo? je otázkou po maximálním stupni na škále hmotnosti, který platí o daném kole. Pro negativní predikáty ale nelze definovat žádný takový maximální stupeň (případně entitu – v závislosti na typu wh‑výrazu), a proto je negovaná podoba této otázky negramatická; srov. *Kolik neváží to kolo? Argumentové/referenční fráze nevedou ke vzniku s.o., protože u nich lze zkonstruovat maximální pluralitu (kontextově omezených, tzv. discourse linked – viz už ✍Pesetsky, 1987) individuí, která danou vlastnost nesplňují (srov. Která kola Karel nezvážil?) – odpovědí bude kontextově omezená množina individuí, o kterých není pravda, že je Karel zvážil. Tato teorie se explicitně vyhýbá unifikovanému vysvětlení všech typů s.o., nicméně pro negativní ostrovy je zřejmě nejplauzibilnějším vysvětlením (další literatura viz ✍Beck & Rullmann, 1999).

Vedle Rullmannovy teorie negativních s.o. existuje několik pokusů o teoretický popis všech typů s.o. Prvním takovým pokusem je práce ✍Szabolcsi(ové) & Zwartse (1993); jde o čistě sémantickou hypotézu, která staví na předpokladu, že negramatičnost s.o. vychází ze sémantické nekompatibility významu intervenujících výrazů a nereferenčních/adjunktových wh‑výrazů (analogicky k sémantické nekompatibilitě spojení typu *pět vzduchů, kde číslovka nemůže být aplikována na denotaci nepočitatelného jména). ✍Szabolcsi(ová) & Zwarts (1993) explikují skopální interakce jako provádění různých sémantických operací v denotacích interagujících výrazů. Např. otázka Kdo nepřišel na večírek? je během sémantické kompozice interpretována jako provedení operace odečtení na množině individuí, která jsou (v daném možném světě) denotací wh‑výrazu kdo a zároveň splňují hlavní predikát (v situaci se čtyřmi individui {a,b,c,d}, kde {a,b,c} jsou zároveň osoby a přišly na večírek, je pak toto odečtení provedeno tak, že z množiny individuí v univerzu odečteme množinu {a,b,c} a skončíme s jednoprvkovou množinou {d}). Taková operace je pro množiny individuí vždy možná, protože množiny individuí tvoří Booleovské algebry, tj. matematické struktury s definovanými operacemi průniku, sjednocení a odečtení pro všechny elementy (Booleovská algebra obsahuje nulový prvek, takže např. v předchozím případě jsou tři zmíněné operace demonstrovatelné takto: {a,b} ∩ {b,c} = {b}, {a,b} ∪ {c,d} = {a,b,c,d}, {a} – {b} = {∅}). Nicméně nereferující výrazy jako stupně, příp. způsoby, tvoří podle Szabolcsiové & Zwartse pouze chudší matematické struktury, pro které je definována jen operace sjednocení, ale ne průnik a odečtení, proto je otázka jako *Kolik ti není let ___? negramatická, protože pro vypočtení jejího významu bychom museli provést operaci odčítání na struktuře, která má definovanou jen operaci sjednocení (jde o polo‑svaz, který je postaven na operaci sčítání a chybí mu nulový element, jeho struktura je např. {1,2,3,4,5,6,7}). Stejným způsobem lze v tomto teoretickém rámci vysvětlit intervenci univerzálního kvantifikátoru (ten vyžaduje operaci průniku), takže např. otázka Kolik kilo váží každý student v této třídě ____? nemá relevantní slabě‑ostrovní čtení, které by se ptalo po sdíleném minimu, které váží nejlehčí student ve třídě. Naopak vlastní jména, příp. neurčité NP, neintervenují, protože jejich denotace nevyžaduje žádnou, příp. jen sjednocovací operaci v denotaci škály, tzn. lze předpovědět gramatičnost otázek jako Kolik kilo váží Petr / nějaký tvůj student? Tato teorie si umí dobře poradit s negativními, skopálními a do jisté míry i presupozičními ostrovy, nicméně vzhledem k wh‑nefinitním komplementům jsou její predikce přinejlepším mlhavé.

Nejaktuálnějším systematickým pokusem popsat problematiku všech s.o. v rámci sjednocené teorie je ✍Abrusán(ová) (2007) – jde o ambiciózní pokus odvodit negramatičnost ostrovů z nekompatibility denotace extrahovaných frází a denotace intervenujících operátorů (v tomto smyslu jde o pokračování myšlenek ✍Szabolcsi(ové) & Zwartse, 1993, nicméně Abrusánová nevychází z algebraických nekompatibilit). Např. způsoby mají podle Abrusánové nutně kontrární lexikální sémantiku (způsob, jeho negace, 0, např.: {rychle, pomalu, ani rychle ani pomalu}), takže jejich negace v otázce nutně vede při jakékoliv odpovědi k aserci dvou logicky nekompatibilních způsobů (př.: A: ??Jak Karel nejel autem? B: Rychle – aserce B vede k tomu, že za pravdivé musíme zároveň považovat dva kontrární způsoby {pomalu, ani rychle ani pomalu}). Způsobové s.o. nejsou tedy negramatické, ale nezodpověditelné, protože jakákoliv odpověď vede k logické kontradikci a ta je zdrojem negramatičnosti (viz ✍Gajewski, 2002). Vysvětlení ostatních typů s.o. pak Abrusánová provádí analogickým způsobem.

Literatura
  • Abrusán, M. Contradiction and Grammar: The Case of Weak Islands. PhD. diss., MIT, 2007.
  • Beck, S. & H. Rullmann. A Flexible Approach to Exhaustivity in Questions. NLS 7, 1999, 249–297.
  • Cinque, G. Type of A'-Dependencies, 1990.
  • Corver, N. The Syntax of Left Branch Extractions. PhD. diss., Univ. of Tilburg, 1990.
  • de Swart, H. Intervention Effects, Monotonicity and Scope. In Barker, Ch. & D. R. Dowty (eds.), Proceedings of the Second Conference on Semantics and Linguistic Theory, 1992, 387–406.
  • Dočekal, M. & I. Kučerová. On Degree Questions, Scope of Negation, and the Lack of Weak Islands in Czech. In FASL 21, 2013, 40–49.
  • Fox, D. & M. Hackl. The Universal Density of Measurement. Linguistics and Philosophy 29, 2006, 537–586.
  • Gajewski, J. L-Analyticity and Natural Language. Rkp., 2002 (http://gajewski.uconn.edu/).
  • Chomsky, N. Barriers, 1986.
  • Chomsky, N. The Minimalist Program, 1995.
  • Kiss, K. É. Wh-Movement and Specificity. NLLT 11, 1993, 85–120.
  • Lasnik, H. & M. Saito. Move Alpha: Conditions on its Application and Output, 1992.
  • Pesetsky, D. Wh-in-Situ: Movement and Unselective Binding. In Reuland, E. & A. ter Meulen (eds.), The Representation of (In)Definiteness, 1987, 98–129.
  • Rizzi, L. Relativized Minimality, 1990.
  • Ross, J. R. Constraints on Variables in Syntax. PhD. diss., MIT, 1967.
  • Ross, J. R. Inner Islands. In Brugman, C. & M. Macauley (eds.), Proceedings of BLS 10, 1984, 258–265.
  • Rullmann, H. Maximality in the Semantics of Wh-Constructions. PhD. diss., Univ. of Massachusetts, Amherst, 1995.
  • Starke, M. Move Dissolves into Merge: A Theory of Locality. PhD. diss., Univ. de Genève, 2001.
  • Szabolcsi, A. & F. Zwarts. Weak Islands and an Algebraic Semantics of Scope Taking. NLS 1, 1993, 235–284.
  • Szabolcsi, A. Strong vs. Weak Islands. In Everaert, M. & H. van Riemsdijk (eds.), The Blackwell Companion to Syntax, 2006, 479–532.
  • von Stechow, A. Comparing Semantic Theories of Comparision. JS 3, 1984, 1–77.
Citace
Mojmír Dočekal (2017): SLABÝ OSTROV. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SLABÝ OSTROV (poslední přístup: 28. 10. 2020)

Další pojmy:

syntax sémantika gramatika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka