EVIDENCIÁLNOST  (evidencialita)

Základní

Specifikace ve výpovědi toho, na čem se zakládá sdělovaná informace, jaký je její zdroj; angl. evidentiality. Způsob vyjadřování e. se považuje za jeden z typologických rysů jazyka. Asi ve třetině jazyků je e. gramatikalizována, tj. jde o jazykovou kategorii. Tyto jaz. nemají „prostý“ indikativ, protože ten v nich vždy obsahuje morfém specifikující evidenci mluvčího pro jeho výpověď, např. v arawackém jazyce Tariana (severozápadní Amazonie) se může ↗propozice „José hrál fotbal“ objevit ve formě Juse irida di‑manika‑ka, kde morfém ‑ka vyjadřuje nedávnou minulost + vizuální evidenci a věta znamená ‘José hrál fotbal (viděl jsem to)’. Podobně jsou k dispozici morfémy vyjadřující evidenci sluchovou n. to, že jde o sdělení jiné osoby (srov. ✍Aikhenvald(ová), 2004). Č. patří mezi jazyky, které tyto významy vyjadřují jak lexikálními prostředky (jednak tzv. ↗větnými adverbii typu očividně, slyšitelně, hmatatelně, údajně, adjektivy očividný, slyšitelný, hmatatelný, údajný, částicí prý, ↗modálním slovesem mít v nedeskriptivní funkci (tj. s interpretací nikoli deontickou, ale z deontické odvoditelnou, která v určitých kontextech může vyjadřovat převzatou informaci), tak syntaktickými konstrukcemi, v nichž jsou v maticové větě slovesa zdát se, jevit se. (Konstrukce se  zdá se mi se od e. odlišují, protože na prvním místě vyjadřují subjektivní hodnocení.)

E. je pragmatickým faktorem, který podobně jako vyjadřování postojů např. k pravdivosti obsahu výpovědi (↗epistémická modalita) ovlivňuje kvalitu komunikace a dokresluje komunikační událost. Je významný rozdíl, pokud mluvčí obsah své výpovědi prezentuje jako danost, která není nijak modifikovaná (prostý indikativ), n. pokud adresáta informuje, že nějakou událost sám viděl, slyšel, cítil, zda se o něčem z určitých důvodů domnívá, že se to stalo, n. naopak pokládá za nutné upřesnit, že sdělovanou informaci převzal. Pokud jde o sémantické hodnoty v oblasti e., rozlišují se: (i) e. přímé (percepční), mezi nimiž je prominentní e. vizuální (byl očividně / viditelně / zjevně vyčerpaný); mezi přímými nevizuálními e. se rozlišují senzorické e. (Civilizaci slyšitelně připomínají vlaky na blízké trati; Ty cetky hmatatelně ilustrují vkus majitelů; Citelně se ochladilo) a e. interní (Cítím/jsem si jist, že ); (ii) e. nepřímé, a to předpoklady (Pravděpodobně / předstíraně / ostentativně se nudí / nudil / bavil), závěry/inference (Nesporně / nutně / logicky / očekávatelně / nevyhnutelně / předpokládatelně to budí / budilo rozruch) a převzaté informace (reported speech); mezi nimi převzaté informace bez uvedení zdroje, tzv. hearsay (Prý/údajně chce kandidovat do senátu), a převzaté informace s uvedeným zdrojem (quotative), nikoli však doslovné citace (Podle iDnes chce kandidovat do senátu). Výrazy označující převzaté informace se mohou navzájem kombinovat: V tomto sociálním zařízení prý údajně docházelo k okrádání seniorů. Podle pozorovatelů OSN prý bylo/údajně bylo/prý údajně bylo slyšet střelbu. Výraz prý se může kombinovat v podstatě se všemi ostatními lexikálními prostředky vyjadřujícími e. (s výjimkou prý): Byl prý očividně opilý; Byl prý slyšitelně ochraptělý; Byl očekávatelně rozčilený; Prý/údajně se zdál rozčilený apod.; význam převzaté informace však v takových případech převažuje. (Kombinace Podle Jana prý se říká / Jan říkal, že se říká teoreticky není vyloučena, viz také hypotetické nekonečné rozšiřování X říkal, že Y říkal, že Z říkal atd.; není však doložena.) Prý se může kombinovat i s ↗částicemi epistémickými (prý snad, prý asi, prý určitě aj.); i zde převažuje význam převzaté informace. Specifické postavení má uvádění zdrojů informace n. otevřené poukazování na její (momentální) zpochybnitelnost/převzatost v diskursu publicistiky. Zdroj může být uveden, n. nemusí; srov. Podle Honzy se Petr na tom večírku opil × Petr se na tom večírku údajně opil; Sběrači podpisů na podporu kandidatury Tomia Okamury (40) na prezidenta údajně podváděli. S očitým svědectvím přišla žena, která se s tím setkala ve chvíli, kdy sbírala podpisy pro jiného kandidáta.

Většina výrazů, které lze (nejen v češtině) považovat za vyjadřovací prostředky e., se tradičně řadí k epistémickým (k vyjádření ↗epistémických postojů). Ve vlivné práci ✍Palmerově (1986) se v rámci ↗epistémické modality rozlišují soudy a evidence (evidentials), přičemž za evidence autor pokládá odkazy na pozorování n. jinak vnímané skutečnosti, a především odkazy na převzatou informaci (tzv. hearsay). Zatímco soudy (judgements) jsou subjektivní (vyjádřují víru, subjektivní hodnocení mluvčího, pokud jde o stupeň jistoty o platnosti/pravdivosti tvrzené propozice, případně stupeň jeho přesvědčení o pravdivosti toho, co tvrdí), evidence (evidentials) se blíží k uvádění objektivních skutečností, které platnost sdělované informace podporují. Podle Palmera je subjektivní i uvádění evidencí, protože i zde jde o vyjádření „závazku“ mluvčího k obsahu sdělení, stejně jako u soudů, a proto sjednocuje obojí do oblasti ↗epistémické modality. Vyjadřování percepční evidence a převzaté informace však za soudy považovat nelze, jinde je ovšem hranice mezi „soudy“ a „evidencemi“ neostrá, zejména u vyjadřování předpokladů (evidentně, předstíraně, ostentativně), n. u evidencí založených na inferenci (nesporně, nutně, logicky, pravděpodobně, nepochybně, bezpochyby, hypoteticky, očekávatelně, předvídatelně). Rovněž u modálních sloves rozdíl spočívá v kontextu, srov. V úterý měl z příkazu ředitele odcestovat do Prahy („bylo mu uloženo“, popř. „bylo mu uloženo odcestovat a ví se, že cesta se neuskuteční“; tento význam se může realizovat jen tehdy, když je výpověď vyslovena před plánovaným uskutečněním) × V roce 2009 se měl dopustit krácení daně („údajně se dopustil“). Lexikální prostředky pro vyjádření obou druhů postojů k obsahu výpovědi se mohou také kombinovat, např. prototypická částice pro vyjádření cizího mínění prý se může kombinovat s částicemi epistémickými (prý snad, prý asi, prý určitě aj.) i výrazy evidenciálními (prý očividně, prý slyšitelně, prý hmatatelně, prý evidentně, prý ostentativně, prý to vypadá, prý se to jeví aj.); v obou případech se významově prosazuje e., tedy vyjádření převzatého tvrzení. Při vyjadřování evidenciálních významů se uplatňuje široké spektrum prostředků (srov. On viditelně lže – Vidím/je vidět, že lže – On, jak vidím, lže – Jeho lhaní je viditelné – Jeho viditelné lhaní nás pobouřilo). V č. jakožto jazyce bez gramatického vyjádření e. je vhodné rozlišovat sémanticko‑pragmatické pole „uvádění evidencí/zdrojů informace“ a skupinu specificky evidenciálních (percepci označujících) větných adverbií typu slyšitelně, hmatatelně uvnitř tohoto pole. Uvádění evidencí/zdrojů informace může mít syntakticky rozmanitou formu a z pragmatického hlediska se stýká s řečovým jednáním charakterizovatelným jako vysvětlování, zdůvodňování a uvádění argumentů (jako tzv. ↗subsidiární ilokuce) a rovněž s jinými postoji mluvčího k obsahu výpovědi. Signalizování převzaté informace není totožné s ↗reprodukcí prvotní výpovědi, jen výjimečně může prý uvozovat nevlastní přímou řeč, srov. A on prý tak už honem pojď, nemáme čas.

E. je v lingvistice v centru zájmu zvl. v jazykové typologii (viz např. ✍Aikhenvald(ová), 2004), v popisech č. se objevuje jako samostatná kategorie v 21. stol. (✍Hirschová, 2014), předtím bývají některé „strategie“ e. analyzovány zprav. jako součást n. zvláštní kategorie ↗epistémické modality (zvl. ↗cizí mínění, viz např. Grepl v , 1998).

Rozšiřující
Literatura
  • Aikhenvald, A. Y. Evidentiality, 2004.
  • Aikhenvald, A. Y. & R. M. W. Dixon. (eds.) Studies in Evidentiality, 2003.
  • Hirschová, M. Sentence Adverbials and Evidentiality. Research in Language 11, 2014, 131–140.
  • Hoffmannová, J. & J. Kolářová. Slovo prý/prej: možnosti jeho funkční a sémantické diferenciace. In Štícha, F. & J. Šimandl (eds.), Gramatika a korpus/Grammar and Corpora, 2007, 93–102.
  • Holvoet, A. Evidentialität, Modalität und interpretative Verwendung. In Hansen, B. & P. Karlík (eds.), Modality in Slavonic Languages. New Perspectives, 2005, 95–105.
  • Chrakovskij, V. Evidencialnosť i epistemičeskaja modaľnosť. In Hansen, B. & P. Karlík (eds.), Modality in Slavonic Languages. New Perspectives, 2005, 87–94.
  • Ivanová, M. Epistemické funkcie evidenčných operátorov v slovenčine. In Ološtiak, M. & M. Ivanová ad. (eds.), Vidy jazyka a jazykovedy, 2011, 145–154.
  • Koktová, E. Sentence Adverbials in a Functional Description, 1986.
  • Lazard, G. On the Grammaticalization of Evidentiality. JP 33, 2001, 359–367.
  • Palmer, F. R. Mood and Modality, 1986.
  • Plungian, V. A. The Place of Evidentiality within the Universal Grammatical Space. JP 33, 2001, 349–358.
  • , 1998.
  • Wiemer, B. Conceptual Affinities and Diachronic Relationships between Epistemic, Inferential nad Quotative Functions. (Preliminary Observations on Lexical Markers in Russian, Polish and Lithuanian). In Hansen, B. & P. Karlík (eds.), Modality in Slavonic Languages. New Perspectives, 2005, 107–131.
Citace
Milada Hirschová (2017): EVIDENCIÁLNOST. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/EVIDENCIÁLNOST (poslední přístup: 19. 4. 2024)

Další pojmy:

sémantika pragmatika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka