PREZENTAČNÍ VĚTA  (scénická věta)

Základní

V širokém smyslu existenciální, uváděcí, introdukční věta; je to věta typicky obsahující sloveso, které už svou vlastní sémantikou vyjadřuje, že na komunikační scéně dochází ke změně: konstatuje existenci jevu na scéně, uvádí jev na scénu, popř. konstatuje mizení ze scény:

(1)

Přišlo jaro. Na zahrádce se objevily první sněženky. Pod mostem hučí řeka. Zmizel poslední sníh

p.v. se užívá jednak jednovalenčních sloves existence, vznikání, objevování na scéně, popř. mizení ze scény, jednak převážně dvouvalenčních sloves implicitní existence vyjadřujících dělání, vyrábění, produkování konkrétních n. abstraktních jevů: Z nafty se získává mnoho produktů (viz ↗valence). Slovesem se vyjadřuje obvyklý, typický způsob existence/prezentace jevu. P.v. nejeví žádný explicitní příznak spjatosti s předchozím textem, funguje především jako věta zahajující text. Není však vyloučena ani uprostřed sdělení; několik prezentačních vět může po sobě následovat a popisovat komunikační scénu z různých aspektů; viz sled čtyř vět v (1). Nemůže však text ukončovat. Za větou Byl jednou jeden král s iniciální polohou VF očekáváme pokračování textu, a v tomto smyslu má věta konektivní textovou funkci, a to nikoli ve směru zpětném (jak je pravidlem u ↗anafory), ale ve směru „prospektivním“. Charakteristickou vlastností p.v. je jejich relativně snadná přeměna ve věty s předmětným tématem (výraz původně rematický přijme funkci tématu a slovesem se mu připíše příznak), ale opačná přeměna není v souvislém textu možná z logických důvodů, protože uvedení na scénu musí předcházet aktu, kterým se jevu již na scénu uvedenému připisuje vlastnost.

Pro p.v. jsou charakteristická různá syntaktická omezení. Není např. obvyklé, aby přijímaly formu vět vztažných n. vět imperativních a rovněž negace je v nich omezena. Ve větách s existenciálním být je slovosled nejen signálem komunikativní sémantiky (Jsou bílé vrány × Bílé vrány jsou), ale navíc je schopen signalizovat při presubjektové poloze VF, že jde o existenciální význam, nikoli o význam jiný, např. kvalifikační – slovosled je zde gramaticky relevantní, protože jeho změna by měla za následek změnu ve větném vzorci: Jsou bílé vrány × Vrány jsou bílé.

V teorii ↗FPV jsou p.v. popsány na ↗stupnici VD pomocí prezentační škály.

Rozšiřující
Literatura
  • Arutjunova, N. D. & J. N. Širjajev. Russkoje predloženije. Bytijnyj tip, 1983.
  • Băčvarov, J. Slovoredăt kato sredstvo za gramatično izrazjavane v slavjanskite izici. Slavistični izsledvanija 3, 1973, 78–83.
  • Firbas, J. Functional Sentence Perspective in Written and Spoken Communication, 1992.
  • Kořenský, J. Konstrukce gramatiky ze sémantické báze, 1984.
  • SV, 1996.
  • Viz též Aktuální členění větné, Funkční perspektiva větná.
Citace
Ludmila Uhlířová (2017): PREZENTAČNÍ VĚTA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PREZENTAČNÍ VĚTA (poslední stažení: 18. 10. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka