PRESUMPTIVNÍ VÝZNAM

Základní

Význam výpovědi založený na inferenci, který (zejm. podle ✍Levinsona, 2000, presumptive meaning) představuje další rovinu mezi významem věty (sentence‑type meaning) a kontextově podmíněným významem jedinečné výpovědi (utterance‑token meaning). Levinson mluví o významu typu výpovědi (utterance‑type meaning). Zatímco význam jedinečné výpovědi je (v griceovské tradici) závislý na konkrétním kontextu a její plná interpretace se zakládá na fungování ↗konverzačních maxim (obvykle jejich zanedbávání n. porušování; partikulární konverzační implikatura), které umožňuje kalkulaci komunikačních intencí mluvčího, význam typu výpovědi je věcí preferované (defaultní, presumptivní) interpretace založené na struktuře jazyka a na obecných očekáváních o tom, jak se jazyka normálně užívá. Defaultní interpretace se zakládá na tzv. zobecněné konverzační implikatuře (zahrnující ↗skalární implikatury a ↗klauzální implikatury) opírající se o přítomnost kvantifikátorů/determinátorů všichni, někdo, každý, žádný, ne všichni aj., tzv. skalárních adverbií/partikulí nejméně/přinejmenším, aspoň, dokonce, o rozdíly mezi spojkami a × nebo, protože × jestliže a o vztahy mezi jednotkami slovní zásoby, kdy lexikální jednotka je nejen součástí řetězce synonym a homonym, ale také součástí jistého sémantického pole, ve kterém je jednou alternativou ze souboru alternativ; srov. ↗skalární implikatura. Tj. např. v dialogické výměně A: Dopadl ten lyžařský zájezd dobře? – B: Pár dětí mělo úraz má odpověď p.v. / zobecněnou konverzační implikaturu „ne všechny děti měly úraz“ a partikulární konverzační implikaturu „zájezd nedopadl tak dobře, jak jsme čekali“.

Rozšiřující

Jako nástroj rozeznávání p.v. / zobecněné konverzační implikatury postuluje Levinson reformulaci ✍Griceovy (1975) první a druhé submaximy kvantity a první a třetí submaximy způsobu. Kvantita: (a) tvůj příspěvek k rozhovoru má být natolik informativní, jak je nutné pro daný rozhovor; (b) neposkytuj víc informací, než je vyžadováno; způsob: (a) vyhni se nejasnosti vyjádření; (b) vyhni se (zbytečné) mnohomluvnosti. Tyto submaximy reformuluje do podoby tří principů informativnosti (heuristických nástrojů):

Q‑princip:

„co není řečeno, neexistuje“, popř. „co neříkáš, není důležité“;

I‑princip:

„co je řečeno jednoduchým (nepříznakovým) způsobem, představuje stereotypní situaci“;

M‑princip:

„co je řečeno abnormálním (příznakovým) způsobem, představuje abnormální situaci“.

Na základě Q‑principu se interpretují odpovědi typu B (výše), popř. výpověď Někteří studenti složili zkoušku se interpretuje jako „někteří, ale ne všichni“ / „někteří studenti nesložili zkoušku“; na základě I‑principu a M‑principu se interpretují výpovědi jako Vzali se a měli dítě jako „vzali se a potom měli dítě“ n. výpovědi jako např. Hlavní hvězda odprezentovala své největší hity jako „pěvecký výkon hlavní hvězdy byl rutinní/nepřesvědčivý“. Pokud jde o vzájemný vztah a interakci zobecněných implikatur, jejich pořadí co do závažnosti pro preferované interpretace je Q > M > I. P.v. / zobecněná konverzační implikatura se neuplatní, pokud by se dostala do konfliktu s aktuálním kontextem.

S podobným pohledem na „dělbu pragmatické práce“ přišel už ✍Horn (1984), který ovšem počítá pouze s Q‑principem a M‑principem (✍Horn, 2004). Koncept p.v. je podle názoru prací orientovaných na ↗teorii relevance (zejm. ✍Carston(ová), 2004a aj.) v rozporu s tradičně přijímanou distinkcí sémantika – pragmatika (implikatury nejsou součástí pravdivostních podmínek výpovědi, v Levinsonově koncepci je však ovlivňují).

Literatura
  • Carston, R. Impliciture, Expliciture, and Truth-theoretic Semantics. In Davis, S. (ed.), Pragmatics. A Reader, 1991, 33–51.
  • Carston, R. Negation, ´Presupposition´ and the Semantics/Pragmatics Distinction. JL 34, 1998, 309–350.
  • Carston, R. Relevance Theory and the Saying/Implicating Distinction. In Horn, L. & G. Ward (eds.), The Handbook of Pragmatics, 2004a, 633–656.
  • Carston, R. Review of Stephen C. Levinson Presumptive Meanings: The Theory of Generalized Conversational Implicature. JL 40, 2004b, 181–186.
  • Grice, H. P. Logic and Conversation. In Cole, P. & J. L. Morgan (eds.), Syntax and Semantics 3, 1975, 41–58.
  • Horn, L. Toward a New Taxonomy of Pragmatic Inference. In Schiffrin, D. (ed.), Meaning, Form and Use in Context, 1984, 11–42.
  • Horn, L. Presupposition and Implicature. In Leppin, S. (ed.), The Handbook of Contemporary Semantic Theory, 1996, 299–319.
  • Horn, L. All John´s Children Are as Bald as the King of France: Existential Import and the Geometry of Opposition. The Papers of California Linguistic Society 33, 1997, 155–179.
  • Horn, L. A Natural History of Negation, 2001.
  • Horn, L. Implicature. In Horn, L. & G. Ward (eds.), The Handbook of Pragmatics, 2004, 3–28.
  • Levinson, S. C. Presumptive Meanings: The Theory of Generalized Conversational Implicature, 2000.
Citace
Milada Hirschová (2017): PRESUMPTIVNÍ VÝZNAM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PRESUMPTIVNÍ VÝZNAM (poslední přístup: 14. 8. 2020)

Další pojmy:

pragmatika sémantika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka