POSESIVNÍ -Í-ADJEKTIVUM  (přivlastňovací -í-adjektivum, druhově posesivní adjektivum)

Základní

Podtyp relačních adj. tvořený od substantivních bází s rysem [Animálnost] sufixem ‑í‑:

ryb‑í, velryb‑í

Rys [Animálnost] je nutnou podmínkou derivace: *židlí. Tvoření od základů s rysem [Humánnost] je nepředpověditelné: dívčí × *matčí × mateří.

‑í‑a. vyjadřují vztah k tomu, co označuje substantivní báze, jako vlastnost druhu: dívčí (vlastnost druhu) × dívčin (vlastnost individua). ‑í‑a. jsou kategoriálně adj., a nemají proto referenci. Naproti tomu tzv. adjektiva posesivní tvořená sufixy ‑ův/inadj. ve skutečnosti nejsou, nýbrž jsou to jména, ač jejich koncovky vyjadřují shodu (jako ↗posesivní adjektiva), a proto referují k jednomu určitému objektu, a mohou tedy být koreferentní s vhodným zájmenem: dívčini smích a jejíi úsměv × dívčíi smích a její*i úsměv. Vlastnost druhu může být v závislosti na sémantice jména, které adj. modifikuje, a na sémantice báze, z níž je ‑í‑a. derivováno, interpretována jako vztah posesivity (vosí hnízdo), části a celku (vosí žihadlo), účelu (psí útulek), původu (kozí mléko) aj. (u jmen bez verbálních rysů), n. jako sémantická role, kterou mají participanty/aktanty, typicky agens: vosí bodnutí, psí štěkot (u jmen s verbálními rysy). Zvláště není-li k dispozici interpretace na bázi posesivity, je interpretace vágní (medvědí česnek ‘očekává se, že česnek s vlastností typickou pro medvědy, tj, silný n. mohutnýʼ), n. je k dispozici interpretace jako frazému (labutí píseň, krokodýlí slzy). Není-li k dispozici žádná z interpretací, zůstává dostupná jen interpretace strukturní: buvolí tráva, kozí mejdan (a skutečný význam spojení je věcí encyklopedických znalostí, tj. dá se zjistit např. na internetu). Protože ‑í‑a. vyjadřují vlastnost druhu, nederivují se od proprií: Eva*Eví, Puňťa > *Puňtí. Na rozdíl od jiných adj. tvořených ze substantivních bází netvoří adverbia: oslí křik × křičí *osle × čelní náraz × narazil čelně. V rámci ↗OTS se analyzují jako desubstantivní adj. tvořená mutací; viz též ↗desubstantivní adjektivum relační. Ve funkční lingvistice se tradičně dávají do vztahu ‑í‑a. a ‑ův/in‑adj. a ‑sk(ý)‑adj. Z typického významu těchto adj. se odvozuje jejich pojmenování: ‑í‑a. a ‑sk(ý)‑adj. se popisují jako druhově posesivní adjektiva, přičemž ta první se vztahují typicky ke zvířatům, ta druhá typicky k lidem (učitelský) (+ kravský, koňský). ‑ův/in‑adj. se popisují jako ↗individuálně posesivní adjektiva; viz např. PMČ, 1995:165.

Derivaci ‑í‑a. doprovázejí hláskové změny – konsonantické i vokalické. Pravidelně a očekávaně podléhají palatalizaci tvrdé kmenové finály: t/ť (kohout > kohoutí), d/ď (cikáda > cikádí), n/ň (gibon > giboní), k/č (štika > štičí), ch/š (plch > plší), h/ž (plh > plží), c/č (mravenecmravenčí) a r/ř (bobr > bobří). U adj. derivovaných od subs. bází sufixem ‑t‑ dochází ke změně t > c (kuře > kuřete > kuřecí), n. t > č (jehně > jehněte > jehněčí). Varianty se dají předpokládat jen diachronně: změna t > č má jen diachronní výklad (jehně – pův. jehnec, proto jehněčí); distribuce není řízená fonologicky, reprezentuje neproduktivní typy palatalizace t/c, t/č.

Existuje uzavřená množina jednoslabičných základů, v nichž dlouhé kořenové vokály podléhají krácení: ptákptačí, čápčapí, žábažabí, pávpaví, krávakraví, mouchamuší, bůhboží, vránavraní, můra > muří). Některé kořeny mají dubletní formu: paví/páví, muří/můří. Většina změn není vázaná jen na derivaci adj., ale objevuje se také v paradigmatu a jiných derivátech. Pravidelně se krátí sufix ‑ík (pudlík > pudlí, oslík > oslí), a to i v lexikalizovaných podobách, které synchronně interpretujeme jako nederivované (králík > králí, trpaslík > trpaslí).

Jako všechna relační adj. mohou ‑í‑a. získat interpretaci adj. kvalitativních: psí počasí (= škaredé počasí) × psí bouda (= bouda pro psa), Petrova obří noha (= Petrova velká noha) × obří noha (= noha obrů), boží koncert (= skvělý koncert) × boží skutky (= skutky Boha).

Rozšiřující
Literatura
  • Daneš, F. Od liščí nory k noře hobití a dále k houbí žízni a meteoří encyklopedii. SlavPrag 41, 2009, 133–137.
  • 1, 1986.
  • MSČ 1, 1951.
  • PMČ, 1995.
  • TSČ 1, 1962.
Citace
Michala Králíková (2017): POSESIVNÍ -Í-ADJEKTIVUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/POSESIVNÍ -Í-ADJEKTIVUM (poslední přístup: 6. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka