POLONISMY V ČESKÉM LEXIKU

Základní

Slova polského původu, která byla přejata do češtiny a integrovala se do její slovní zásoby, nebo slova z jiných jazyků, která se do češtiny dostala polským prostřednictvím.

1 Slovotvorná charakteristika polonismů v českém lexiku

Největší část z asi 2 100 polonismůč. lexiku pochází z doby obrozeneckých snah J. Jungmanna a jeho spolupracovníků (✍Orłoś(ová), 1967), ale zdaleka ne ve všech případech je polský původ slova nepochybný. Řada slov zaváděných do č. Jungmannem a dalšími existovala nejen v soudobé polštině, ale i v ruštině (безважный ‘nedůležitý’, дрожки ‘drožka’, пролив ‘průliv’, залив ‘záliv’) n.č.mor. nářečích (bádati, gatě), příp. je doložena ve stč. (např. chrabrý, mih, požádlivost ‘úsilí o něco’, příroda, půvab), někdy v posunutém významu (zábava – dříve ‘překážka’). V některých případech polština zprostředkovala do č. lexémy z neslovanských jaz.: bryčka < p. bryczka < it. biroccio; jarmuz ‘druh brukve’ < p. jarmuż < střhn. warmouz; vanilie ‘vanilka’ < p. wanilia < lat. vanilia. V pojetí polonismů se zde přidržujeme prací Orłoś(ové) (✍Orłoś(ová), 1967; ✍Orłoś(ová), 1987; ✍Orłoś(ová), 1993).

Asi 500 lexémů z uvedeného množství 2 100 polonismů v č. lexiku jsou odborné termíny – z nich je přes 35 % užíváno dodnes. 1 500 lexémů se objevovalo v textech beletristických – 50 % jich však bylo užito jen příležitostně a brzy úplně zaniklo, 22 % bylo užíváno dočasně, 25 % se zachovalo dodnes a asi 10 % patří v současnosti mezi frekventované č. lexémy (✍Orłoś(ová), 1987). Polonismy přitom významnou roli hrají hlavně v terminologii věd.

Subst. tvoří 74 % polonismů v č. lexiku, adj. 16 %, slovesa 9 % a 1 % tvoří ostatní slovní druhy. Jen 13 % ze všech subst. mezi polonismy je nemotivovaných, zbytek je derivován afixy (✍Orłoś(ová), 1987). Polonismy v č. lexiku mají nejčastěji nulový slovotvorný formant (velmi četné jsou mezi nimi odvozeniny od sloves, např. rozbor, tlak, výměr). Podle frekvence pak následují sufixy ‑ka, ‑ný, ‑ík, ‑ek, ‑ice, ‑ost, ‑ec, ‑ce a ‑stvo. Obohacení pro slovotvornou soustavu č. znamenala zejm. početná řada derivátů s těmito sufixy (✍Hauser, 1979):

(a) ‑an: korkan ‘sůl kyseliny korkové’, lojan ‘stearin’, mlékan ‘sůl kyseliny mléčné’;

(b) ‑čík: Athénčík, Poznaňčík, Japončík;

(c) ‑eň: kroceň ‘rostlina rodu Myriophyllum’ (< krocień), řepeň ‘rostlina rodu Xanthium’ (< rzepień; srov. starší rusismus tuleňтюлень);

(d) ‑izna: borovizna ‘neplodná půda’ (< borowizna), bratrovizna ‘dědictví po bratru’ (< bratowizna), jalovizna ‘neúrodné pole’ (< jałowizna);

(e) ‑(n)ík, např. hasník ‘chemická pomůcka ke zhášení plamene’ (< gasnik), hojník ‘rostlina rodu Sideritis’ (< gojnik), jamník ‘brouk rodu Pseudotriphilius’ (< jamnik), puštík ‘sova rodu Syrnium’ (< puszczyk), uhlík ‘nekovový chemický prvek’ (< węglik), vidlík ‘korýš rodu Nebalia’ (< widlik);

(f) ‑ství/‑stvo: branstvo ‘zástupy branců’ (< braństwo), dvořanstvo (< dworzaństwo), kozáctvo (< kozactwo), samochvalstvo (< samochwalstwo), voznictvo ‘vozatajstvo’ (< woznictwo).

Mezi polonismy v č. lexiku jsou i některá kompozita, např. bělodřevo ‘rostlina rodu Leucadendron’ (< białodrzew), korkotah ‘vývrtka’ (< korkotag), vlastnoruční (< własnoręczny) n. cechmistrstvo ‘sbor cechovních mistrů’, ‘funkce cechovního mistra’ (< cechmistrzostwo), a také frazémy (zejm. v Jungmannově slovníku: dopekl do živého ‘je necitelný’ < dopiekł do żywego; vtělená ďáblata ‘malí divoši’ < wcielone diablęta; uměl celou gramatiku od desky do desky ‘dokonale’ < umiał całą gramatykę od deski do deski), které se vesměs neujaly.

2 Fonologická adaptace polonismů v českém lexiku

Adaptace polonismů zasahuje nejčastěji jen fonologickou rovinu a spočívá v poměrně pravidelných substitucích, které však někdy nejsou provedeny. Tím je zdůrazněna exkluzivita odborné terminologie jako součásti lexika (navíc forma řady polonismů v čase i u různých autorů kolísá):

(a) zavádí se č. kvantita:

(aa) v prefixech kvantita často kolísá, ale častěji se volí dlouhý vokál než krátký: přídech (< przydech), příroda (< przyroda), přístojný (< przystojny) proti připomněti (< przypomnieć), přichutit (< przychęcić), přiháněč (< przyganiacz). Opačná je situace u prefixu u‑/ú‑, kde asi jen třetina přejímek obsahuje vokál dlouhý, v tomto případě jde hlavně o subst. odvozená od sloves: úbor (< ubiór), úsluha (< usługa), ústava (< ustawa). S krátkým vokálem funguje prefix u sloves: upovšechniti (< upowszechnić), upřediti (< uprzedzić), méně u jmen, např. uštiplivost (< uszczypliwość), ukvapný (< ukwapny), uživalný (< używalny). U prefixu vy‑/vý‑ je zhruba vyrovnán počet výskytů dlouhé a krátké varianty: výboj (< wybój), výkrut (< wykręt), vývěva (< wywiew). U sloves se dává přednost krátkému vokálu: vyrážeti (< wyrażać), vyšpetiti ‘špatně učiniti’ (< wyszpecić), vyznačiti (< wyznaczyć). Varianty prefixu za‑/zá‑ jsou rovněž distribuovány poměrně vyrovnaně;

(ab) v sufixech se volí mezi variantami ‑ač/‑áč, ‑/-ář, ‑ak/‑ák, ‑al/‑ál, ‑ař/‑ář, ‑ik/‑ík: např. u sufixů ‑ač/‑áč zobecněla krátká varianta, dlouhá je jen v přejímkách lupáč ‘treska’ n. ‘druh plechu’ (< łupacz) a mruháč ‘korýš rodu Gelasinus’ (< mrugacz); u sufixů ‑ak/‑ák převažuje dlouhá varianta, burák ‘řepa’ (< burak), krakovák ‘druh tance’ (< krakowiak), prusák ‘šváb’ (< prusak), jen v jednom případě se objevuje krátká varianta: kapak ‘skleněný příklop na zahradní rostliny’ (< kapak); sufixy al/‑ál jsou málo využívány, převažuje zde krátká varianta: horal, goral < góral, Moskal < Moskal, jen břidál ‘ošklivec’ (< brzydal); u sufixů ‑/‑ář převažuje dlouhá varianta: babář ‘zženštilec, zbabělec’ (< babiarz), kuglář ‘vagabund’ (< kuglarz), machlář ‘dohazovač’ (< machłarz) proti lisař ‘pes cvičený na lov lišek’ (< lisiarz) n. župař ‘úředník spravující župu’ (< żuparz < lat. zuparius); u sufixů ‑ik/‑ík naprosto převažuje dlouhá varianta, je zde např. hlásník ‘hlásný, strážce’ (< głośnik), kadeřník (< kędziornik), uhlík (< węglik);

(ac) v kořenech polonismů rozhoduje při doplňování kvantity analogie s č. domácími slovy: báj má délku podle háj, máj, ráj, drouč ‘roztoč rodu Gamasus’ (< dręcz) podle louč (ou je zde jako pravidelná střídnice někdejšího dlouhého ú). V první slabice dvouslabičných slov se většinou – v rozporu s obvyklým stavem v domácích slovech typu kráva, sláma, svíce – kvantita nezavádí, jak dokumentují slova jako bava ‘zábava’ (k p. bawić), zdoba ‘ozdoba’ (k p. zdobić), žile ‘turecké činely’ (< żele) apod. Jen asi 10 % polonismů tu má doplněnou kvantitu: káva (< kawa), páchma ‘lesní démon’ (< pachma), báje (< baja). U sloves hraje roli vnější podobnost n. etymologická souvislost s domácími slovy: třímati (< trzymać) má kvantitu podle dřímati, tkvíti má kvantitu podle míti apod. Při doplňování kvantity hrají roli i další souvislosti sémantické: májovka ‘májová slavnost’ (< majówka; podle máj), dýchavka ‘vzdušnice hmyzu’ (< dychawka; dýchati), krádežce (< kradzieżca; podle krádež), okázalý (< okazały; podle kázati), řídkoš ‘korýš rodu Serolis’ (< rzadkosz; řídký), ale i tak se zde vyskytují různé nepravidelnosti, např. v přejímce zíloš ‘mořský červ rodu Pherusa’ (< ziołosz), ač je zde metaforická souvislost se zelím, dále v termínu síkoš ‘korýš rodu Hepatus’ (< siekosz), i když tento termín souvisí se sekati. Kvantita se také někdy časem měnila, např. je doloženo badatbádat (< badać), konitrudkonítrud ‘rostlina rodu Gratiola’ (< konitrud), rosomakrosomák ‘šelma rodu Gulo’ (< rosomak; rusismus zprostředkovaný p.), vyloučnývýlučný (< wyłączny). Celkově je v kořenech slov (v celém souboru polonismů) kvantita zavedena relativně častěji, než se přirozeně vyskytuje ve stejně rozsáhlém souboru domácích slov. Ve srovnání se starými bohemismy v p. si polonismy v č. lexiku zachovávají v daleko menší míře původní fonetické znaky – zejm. proto, že je přejímali filologové, znalí vývojových rozdílů mezi slovanskými jaz. (✍Orloś(ová), 1987);

(b) vyrovnávají se rozdíly v p.č. výsledku psl. ↗metateze likvid ve skupinách +tort a +tolt (p.: trot, tłot, č.: trat, tlat), např. vranec ‘vraník’ (< wroniec) a hlasník ‘hlásný’ (< głośnik), neadaptován je však např. termín chrostík ‘hmyz rodu Phryganea’ (< chróścik) n. vlochyně ‘rostlina rodu Vaccinium’ (< włochynia);

(c) zavádějí se č. přehlásky po (původně) měkkém konsonantu, např. celovati (< całować), mléčnice ‘místnost na mléko’ (< mlecznica), objev (< objaw), jitřenka (< jutrzenka), lidový (< ludowy), n. v tautosylabické skupině ‑aj‑ (> ‑ej‑). Výjimky: čupryna ‘vlasy do čela’ (< czupryna); přehláska tautosylabického ajej není provedena v termínu rosodajný ‘dávající rosu’ (‘rosodejný’);

(d) p.ó‑ [u] se reflektuje krátkým ‑o‑, např. horovat (< górować), chov (< chów);

(e) p. likvidy s doprovodným vokálem (nejčastěji ‑ar‑) se nahrazují č. slabikotvorným r, l, např. žralok (< żarłok);

(f) p. nosovky se jednak substituují nenosovým vokálem, který je (většinou) pravidelnou střídnicí nosovky v č., např. dostupný (< dostępny), popud (< popęd), podřadný (< podrzędny), výlučný (< wyłączny), jednak se rozkládají, např. blankyt (< blękit), břenk ‘vřískot’ (< brzęk);

(g) provádí se změna g > h: odvaha (< odwaga), mohyla (< mogiła), záhada (< zagadka). Výjimky: kořalka (< gorzałka od gorzeć ‘hořet’);

(h) asibilované ć, se často nahrazuje neasibilovanými konsonanty ť, ď, obvyklé v č. protějšcích p. výrazů psl. původu (srov. děti – dzeći): označiti (< oznaczyć), výtisk (< wycisk), vděk (< wdzięk);

(i) zavádí se ř místo rz (vyslovovaného v p. jako [ž], [š]): křeslo (< krzesło), obřad (< obrzęd), výkřik (< wykrzyk). Výjimkou je např. jarmanka ‘rostlina rodu Astrantia’ (< jarzmanka);

(j) zjednodušené souhláskové skupiny, obvyklé v p., se s přihlédnutím k etymologii upravují podle domácích protějšků v č.: mluvnice (< mównica); rostlinárna ‘skleník, pařeniště’ (< roślinarnia). Výjimka: selanka (< sielanka), ačkoli by mělo být +sedlanka.

3 Funkční oblasti polonismů v českém lexiku

Sémantika polonismů v č. lexiku se přirozeně často modifikovala, zvláště tehdy, když byl terminologizován lexém fungující původně v běžně mluvené p. Měnila se také kolokabilita přejímky – např. lexém svěží (< świeży) se v č. vyskytoval jen ve spojení svěží pleť, svěží tváře, ale ne *svěží zelenina ‘čerstvá’ (p. je świeże jarzyny) n. *svěží housky (p. świeże bułki). Polonismy v č. lexiku lze rozdělit do těchto sémantických polí:

(a) abstraktní slova, která sloužila rozmáhajícímu se č. intelektuálnímu životu a byla využitelná také jako termíny ve filozofii, logice a dalších vědách. Velkou většinu těchto slov převzal do č. J. Jungmann ze šestisvazkového Słowniku jazyka polskiego (1807–14) od S. B. Lindeho a užil je už ve své Slovesnosti (1820), část z nich se vyskytuje také v Logice (1844) A. Marka, který však vedle toho neologizoval i nezávisle na p. (✍Kiparsky, 1931). Zdrojem filozofických termínů byla pojednání F. Jarońského, J. Znoska a A. Cyankewicze. Jsou to zejm. tyto polonismy: bádati, bádání (< badać); budova (< budowa); budovatel (derivát k p. budować); dostupný (< dostępny); dozor (< dozór); jestnost ‘bytnost’ (< jestność); jestota ‘jsoucnost’ (< jestota); lidový (< ludowy); navzájem (< nawzajem); objev (< objaw); obvod (< obwód); odezva (< odezwa); odvaha (< odwaga); odveta (< odwet); okázale, okázalost, okázalý (< okazały); okres (< okres); opis (< opis); otvor (< otwór); označení, označiti (< oznaczyć); podřadný (< podrzędny); popud (< popęd); postup (< postęp); povšechný (< powszechny); předmět (< przedmiot); příroda (< przyroda); rozbor (< rozbiór); rozklad (< rozkład); rozprava (< rozprawa); rozumovstvo ‘dialektika’ (< rozumowstwo); samouk (< samouk); shoda (< zgoda); styčný (< styczny); úryvek (< urywek); ústava (< ustawa ‘zákon’); úvaha (< uwaga); vděk (< wdzięk); věda (< wiedza); výlučný (< wyłączny); výměr (< wymiar); výpadek (< wypadek); výrok (< wyrok); výtisk (< wycisk); vyznačiti (< wyznaczyć); vzájemnost, vzájemný (< wzajemny); vzor (< wzór); záměr (< zamiar); zbudovati (< zbudować); zdroj (< zdrój); zjev (< zjaw);

(b) slova konverzační, potřebná k posílení č. charakteru společenského života v měšťanských salonech a v prostředí národně uvědomělé inteligence – pocházejí většinou rovněž ze Słowniku S. B. Lindeho: baviti (< bawić); bryčka (< bryczka); drožka (< drożka); hnusný (< gnuśny ‘líný, zbytečný’); hučeti (< huczeć); kadeřník (< kędziornik); káva (< kawa < arabské qahwa); kolovati (< kołować); kořalka (< gorzałka); kreslit (< kreślić); křeslo (< krzesło); nudný (< nudny); obava (< obawa); obřad, obřadný (< obrzęd); ochotník (< ochotnik); rozčílit (< rozczulić); sešit (< zeszyt); skromnost (< skromność); skromný (< skromny); svěží (< świeży); tkvíti (< tkwić); úbor (< ubiór); uskutečniti (< uskutecznić); úsluha (< usługa); valčík (< walec); vodka (< wódka); zábava (< zabawa); zábavný (< zabawny); záhada (< zagadka ‘hádanka’);

(c) poetismy, jejichž zdrojem byla především bohatá překladatelská činnost č. obrozenců, zmíněná výše: blankytný (< błękitny < lat. blanchetus); bol (< ból); celovati (< całować); čerň (< czerń); červeň (< czerweń); dumati (< dumać); halas (< hałas); horal (< góral); horování, horovati (< górować); chmura (< chmura); jařmo (< jarzmo); jeseň (< jesień); jitřenka (< jutrzenka); mohyla (< mogiła); náčelnice, náčelník (< naczełnik); nevolný (< niewolny); odlehlý (< odległy); podlý (< podły); ponurý (< ponury); posupný (< posępny); potulný (< potulny); půvab (< powab); půvabný (< powabny); rozhlas (< rozgłos ‘rozléhání se hlasu’); rozlehlý (< rozległy); rozruch (< rozruch); ruměnec, ruměný (< rumiany); ryk (< ryk); sklepení (< sklepenie); šelest (< szelest); šumný (< szumny ‘hrdý, okázalý’); tklivý (< tkliwy); tlum ‘houf’ (< tłum); tlumiti (< tłumić); třímati (< trzymać); věstiti (< wieszczyć); výkřik (< wykrzyk); zadumati (< zadumać się);

(d) lingvistické termíny, které Jungmann a jeho spolupracovníci přebírali zejm. z populární Gramatiky dla szkół narodowych (1785) O. Kopczyńského: časování (< czasowanie); mluvnice (< mównica); podmět (< podmiot); slovník (< słownik); výraz (< wyraz);

(e) literárněvědné termíny, jejichž zdrojem byla především Historia literatury polskiej (1814) F. Bentkowského: báje (< baja); dějový (< dziejowy); duma ‘hloubání’, ‘smutná píseň’ (< duma); pasterka ‘pastýřská idyla’ (< pasterka); selanka (< sielanka); zápletka (< zapletka);

(f) zoologickélékařské termíny vytvořil z velké části J. S. Presl a publikoval je mj. ve svém Savectvu (1834) – zdrojem byla v tomto případě Zoologia (1821–1838) F. P. Jarockého a práce J. K. Kluka a M. Cygańského: břichal ‘ryba čeledi Cyprinidae’ (< brzuchal); dech (< dech); hlaval ‘hmyz rodu Aristus’ (< głowal); horečka (< gorączka); chov (< chów); ohon (< ogon); ropucha (< ropucha); torba (< torba; z tureckého torba); úžeh (< użeg); vážka (< ważka); želva (< żółw); žralok (< żarłok „žrout“);

(g) botanické termíny, zavedené v Květeně české (1819) bratry J. S. Preslem a K. B. Preslem a v Rostlináři (1820) J. S. Presla – zdrojem tu byl zejm. Dykcjonarz roślinny (1786–1788) J. K. Kluka a dále práce S. B. Jundziłła, J. Jundziłła a S. Wodzického. Č. botanickou terminologii později rozvíjeli ještě F. Opiz, G. Reuss a D. Sloboda: blizna (< blizna ‘jizva’); horyč ‘rostlina rodu Picris’ (< goryč); kroceň ‘rostlina rodu Myriophyllum’ (< krocień); lodyha (< łodyga); podrostek (< podrostek); porost (< porost); pyl (< pył ‘prach’); rostlina (< roślina); rostlinný (< roślinny); řepeň ‘rostlina rodu Xanthium’ (< rzepień); sasanka (< sasanka); vavřín (< wawrzyn);

(h) termíny z oblasti věd o neživé přírodě a též z chemiefyziky tvořil a přejímal kromě J. S. Presla také např. J. V. Sedláček – hojně při tom byla využita chemická kompendia J. Śniadeckého a A. Chodkiewicze a zeměpisné práce S. Staszice: kadlub ‘forma k odlévání’ (< kadłub); kelímek (< kielimka); křemík (< krzemyk ‘křemínek, pazourek’); ložisko (< łożysko); plynný, plyn (< płyn); tlak (< tlak); uhlík (< węglik); vahadlo (< wahadło); výspa (< wyspa); zákrut (< zakręt).

Viz též ↗vliv polštiny na češtinu, ↗vliv češtiny na polštinu, ↗bohemismy v polštině, ↗čeština ve Slezsku.

Rozšiřující
Literatura
  • Damborský, J. & T. Z. Orłoś. (eds.) Konsekwencje sąsiedztwa polsko-czeskiego dla rozwoju języka i literatury, 1997.
  • Hauser, P. Tvoření podstatných jmen v době národního obrození, 1979.
  • Havránek, B. Vývoj českého spisovného jazyka, 1980.
  • Kiparsky, V. Über Neologismen im Tschechischen (Zur Lösung einer Streitfrage). Sl 10, 1931, 700–717.
  • Kopečný, F. Základní všeslovanská slovní zásoba, 1981.
  • Orłoś, T. Z. Zapoźyczenia polskie w słowniku Jungmanna, 1967.
  • Orłoś, T. Z. Polonizmy w czeskim języku literackim, 1987.
  • Orłoś, T. Z. Tysiąc lat czesko-polskich związków językowych, 1993.
  • Reinhart, J. Zwischenslavische Übersetzungen im Mittelalter. WSJ 43, 1997, 189–203.
  • Siatkowski, J. Kontakty polszczyzny z językami słowiańskimi. Kontakty polsko-czeskie. In Encyklopedia kultury polskiej XX wieku, Współczesny język polski 2, 1993, 511–514.
  • Szyjkowski, M. Polská účast v českém národním obrození, 1–3, 1931–1946.
  • Wróbel, H. Związki staroczesko-staropolskie w terminologii botanicznej, 2004.
  • Viz též Vliv polštiny na češtinu, Vliv češtiny na polštinu, Bohemismy v polštině, Čeština ve Slezsku.
Citace
Ondřej Bláha (2017): POLONISMY V ČESKÉM LEXIKU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/POLONISMY V ČESKÉM LEXIKU (poslední přístup: 15. 6. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka