PIDŽIN

Základní

Pomocný prostředek dorozumění v mnohojazyčné situaci vytvořený míšením výrazně zjednodušených jazyků (viz ↗míšení jazyků) zúčastněných příslušného ↗jazykového kontaktu. Pidžiny vznikají relativně rychle tam, kde mluvčí neuměli komunikovat příslušným druhým jazykem. Svými mluvčími je p. osvojován jako cizí jazyk, čímž se liší od ↗kreolu, který je ↗mateřským jazykem určitého jazykového společenství.

Tradičně známé p. vznikaly z domorodých a koloniálních jazyků (arabštiny, portugalštiny, angličtiny n. francouzštiny) při komunikaci s námezdními pracovníky a otroky zvl. v Africe, jihovýchodní Asii a střední Americe. Ve zmíněných oblastech i jinde se jich ale užívalo např. také v oblasti obchodu. Kulturní a mocenská nevyváženost se vepsala i do podoby tohoto ↗kontaktního jazyka. Vedle nevyvážených pidžinů existují i pidžiny vyvážené. Jejich příkladem je rusenorsk, vytvořený na bázi ruštiny a norštiny pro dorozumění námořníků v Arktidě. Některé již stabilizované p. se staly i prostředkem interetnického dorozumění a začaly tak plnit funkci ↗lingua franca. K nejznámnějším pidžinům v této funkci patří tok-pisin na Nové Guiney či kamerunský pidžin; k pidžinům na bázi angličtiny srov. ✍Viereck & Viereck(ová) ad. (2004:217–223).

Pro nevyvážený p. je charakteristická jednak silně redukovaná gramatika koloniálního (či majoritního) jazyka a ↗substrát redukované gramatiky domorodého (či zděděného) jazyka, jednak naprostá převaha plnovýznamového lexika koloniálního (či majoritního) jazyka (✍Matras, 2009:278); radikální redukce gramatiky a dominance plnovýznamového lexika s jednoznačnou ↗referencí je charakteristická pro pidžiny obecně. Výsledkem míšení redovaných jazyků je hybridní kontaktní jazyk, který vyznačuje stylová omezenost s ohledem na možnost jeho užití v různých komunikačních sférách. Kromě uvedených změn pidžin pozměňuje, resp. zjednodušuje také fonologický systém výchozích jazyků. K teoriím vzniku pidžinu viz ↗kreol↗míšení jazyků.

Radikálním zjednodušením jazykového systému má p. blízko k jiným varietám s redukovanými registry jako baby talk (mluvení na děti) n. foreigner talk (mluvení na cizince), pidžinizací se nicméně myslí nejen zmíněná radikální redukce systému, ale i hybridní prolnutí gramatických a lexikálních systémů. P. jako stabilizovaný útvar je třeba odlišit od nestabilizovaného vstupního pidžinu (incipient pidgin), který je velmi dynamický a v podstatě představuje počáteční etapy osvojování cizího jazyka, které vyznačují obdobné rysy jako p. To je dobře vidět na tzv. gastarbajtrdojč tureckých dělníků v Německu v 70.–80. letech 20. stol. Osvojení německého lexika bylo provázeno radikální redukcí gramatiky a zčásti tureckým ↗substrátem, tj. došlo ke zrušení časování, plurálu, pádů a shody v nominální frázi i pominutí spony a určitého členu, zatímco minulost se v něm vyjadřovala příslovci, resp. příslovečným určením času, přičemž jeho mluvčí setrvávali v tureckém slovosledu apod. (✍Matras, 2009:81, 283). Při osvojování cizího jaz. sezónními migranty a gastarbajtry bez perspektivy dlouhodobého trvalého pobytu tak na zmíněné úrovni došlo k ustrnutí akvizice a k petrifikaci jazyka na určité úrovni jeho osvojení. Po stabilizaci pidžinu může docházet k jeho postupnému rozšíření v pomocný pidžin, který je již na přechodu ke kreolu. Tento vývoj se dovršuje tím, že se p. stává mateřským jazykem určitého společenství, tedy ↗kreolem.

S ohledem na vznik a funkci a zčásti i podobu by se tzv. kuchldojč (kuchyňská němčina) ve Vídni a kuchlbemiš (kuchyňská čeština) v Praze, jež byly rozšířené v 19. stol. (✍Trost, 1995), daly považovat za vstupní p. Dá se totiž u nich předpokládat, že v nich podobně jako v tzv. gastarbajtrdojč došlo k radikálnímu zjednodušení cílového jazyka, o jehož plné osvojení čeští sezónní migranti ve Vídni ani německé paní domu např. v Praze neusilovali, takže u nich došlo k petrifikaci nedokonale osvojeného jazyka. Proti jejich chápání jako p. mluví jejich individuálnost a nestabilizovanost i příklady, jimiž se kuchldojč dokládá. Např. Trostem citovaný příklad Hauzmajstrová pucovala na gonku pantátůf šláfrok (původně ✍Schuchardt, 1886:85) totiž sice ukazuje prolnutí německého lexika do č., chybí ale zjednodušení č. gramatiky. Viděno jinak, mohlo by v daném případě jít o „relexifikaci“ substrátového jazyka v pojetí Lefebvrové, viz ↗kreol. P. se naopak rozvinul u první generace vietnamské jazykové komunity v Československu, srov. ✍Kučera (1995). K jeho kreolizaci ani k vytvoření vietnamského ↗etnolektu však v jazykovém kontaktu česko-vietnamském nedošlo; viz ↗vietnamsko-český jazykový kontakt.

Rozšiřující
Literatura
  • Bickerton, D. Pidginization and Creolization. Language Acquisition and Language Universals. In Valdman, A. (ed.), Pidgin and Creole Linguistics, 1977, 49–69.
  • Bickerton, D. Roots of Language, 1981.
  • Hall, R. J. The Life Cycle of Pidgin Language. Lga 11, 1962, 151–156.
  • Hall, R. J. Pidgin and Creole Languages, 1966.
  • Heroldová, I. & V. Matějová. Vietnamští pracující v českých zemích. Český lid 74, 1987, 194–203.
  • Holm, J. & S. Michaelis. (eds.) Contact Languages. Critical Concepts in Language Studies 2, 2009.
  • Hymes, D. Pidginization and Creolization of Languages, 1972.
  • Kouwenberg, S. & J. V. Singler. (eds.) The Handbook of Pidgin and Creole Studies, 2008.
  • Kučera, K. Pidgin Czech. Čeština doma a ve světě 3, 1995, 48–50.
  • Manessy, G. Créoles, pidgins, variétés véhiculaires, 1995.
  • Matras, Y. Language Contact, 2009.
  • Michaelis, S. & P. Maurer ad. (eds.) Atlas and Survey of Pidgin and Creole Languages, 2013.
  • Riehl, C. M. Sprachkontaktforschung, 2004.
  • Schuchardt, H. Slawo-Deutsches und Slawo-Italienisches, 1886.
  • Schuchardt, H. The Lingua Franca. Zeitschrift für romanische Philologie 33, 1909, 441–461.
  • Thomason, S. G. & T. Kaufman. Language Contact, Creolisation, and Genetic Linguistics, 1988.
  • Trost, P. Studie o jazycích a literatuře, 1995.
  • Viereck, W. & K. Viereck ad. Encyklopecký slovník anglického jazyka, 2004.
  • Whinnom, K. The Origins of the European-based Creoles and Pidgins. Orbis 14, 1965, 509–527.
  • Zima, P. & M. Nekula. Pidžin. In ESČ, 2002, 315 (text byl východiskem stávající úpravy hesla).
Citace
Petr Zima, Marek Nekula (2017): PIDŽIN. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PIDŽIN (poslední přístup: 19. 9. 2019)

Další pojmy:

kontaktová lingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka