PŘIMYKÁNÍ

Základní

Po 2. světové válce z ruštiny přejatý termín, který ve starších (zvl. školních) závislostních gramatikách označuje způsob, při kterém se morfologickými prostředky nevyjadřuje syntaktická závislost členu podřízeného/dominovaného na členu řídícím/dominujícím. Tak je tomu v konstrukcích obsahujících příslovečné určení, neboť adv., která primárně plní tuto funkci, jako slovní druh neohebný nemohou svým tvarem vyjádřit syntaktickou závislost na řídícím členu, na slovese (pracovat doma), adj. (absolutně jistý), adv. (velmi rychle) a na subst. (cesta domů). Stejně zůstává morfologicky nerealizována závislost adverbiálního určení na řídícím členu i tehdy, je‑li vyjádřeno subst. v pádě prostém n. předložkovém: pracovat na poště / v lese / u policie, pracovat hodinu / od rána… Nejde tedy (primárně) o pády syntakticky motivované, nýbrž o sémantické pády, které – v kooperaci s významem předložky, jež pád přiděluje, a s lexikálním významem jména, které od ní pád získává – vyjadřují okolnostní významy (místo, čas, způsob aj.). Srov. kontrast: myslel předmětna matku / *vedle matky / *před matku × sedl si přísl. urč.na matku / vedle matky / před matku. Předložka je motivována sémanticky, a proto se v této pozici objevují nepůvodní předložky: myslel *naproti matky × sedl si naproti matky. Předložka nemusí být foneticky vyjádřena, ale jméno, které od ní získává pád, se syntakticky chová jako příslovečné určení, nikoli jako předmět, srov. kontrast: Psal předmětpísemku – Psala se písemka / *Psalo se písemku × Psal hodinu – *Psala se hodina / Psalo se hodinu.

Rozšiřující
Literatura
Citace
Petr Karlík (2017): PŘIMYKÁNÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘIMYKÁNÍ (poslední stažení: 18. 10. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka