Podle klasické gramatiky vyjádření toho, se zřením k čemu platí nějaký děj, stav či vlastnost vyjadřovaný řídícím členem, a tím relativizace jejich platnosti:

V č. tradici se pokládá (i) za druh příslovečného určení způsobu (např. ✍NS, 1969; ✍Sbg, 1975), n. (ii) za samostatný typ příslovečného určení (✍MSČ 2, 1951); v novějších pracích převažuje pojetí (ii), např. ✍MČ 3 (1987), ✍SČ (1998), nad pojetím (i), např. ✍MSoČ 2 (2014).

✍SČ (1998:286–289) rozlišuje: (a) určení zřetelově vymezovací (Chutí // Chuťově // Co do chuti // Pokud jde o chuť, připomíná to víno moselské); (b) určení zřetelově srovnávací (Je starší než já // než jsem si myslel); (c) zřetelově autorizující, a to původce hodnocení (Podle Petra je Pavel hlupák), n. původce tvrzení (Pro Petra je Pavel hlupák). Za speciální podtyp (b) pokládá určení vyjádřené účinkem (Byl příliš chytrý, než aby se dal napálit / na to, aby se dal napálit // dát se napálit // na napálení); viz ↗příslovečné určení účinku.

P.u.z. je dobře odlišeno jako typ příslovečného určení významově, ale především tím, že zřetelový význam vyjadřují tři výrazy poskytující zřetelovou sémantiku: (a) tzv. (desubstantivní) zřetelová adverbia: chuťově vynikající / vyniká, sexuálně zdatný, politicky neúspěšný; (b) vedlejší věty zřetelové, mající pevnou strukturu: Pokud jde o Petra / Pokud se týká Petra, už týden jsem ho neviděla; Co se týká Petra, už týden jsem ho neviděla; (c) předložková skupina [co do + nominální skupina v gen.]: Co do gramatické správnosti, diplomka vyhovuje.