PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ VÝSLEDKU

Základní

Typ ↗příslovečného určení; podle intuitivního vymezení výsledek změny označované slovesem, připisovaný buď tomu, co je vyjádřeno/vyjádřitelné podmětem (1), n. předmětem (2):

(1)

V prach se proměníš

Evina tvář se zbarvila do zelena // dozelena

(2)

Kristus proměnil vodu ve víno

Eva barvila vajíčka na modro // namodro

Pokládá se zprav. za typ příslovečného určení způsobu, n. za samostatné určení; v novějších pracích se vykládá jako typ rezultativního ↗kopredikátu (, 1998:314), n. – jestliže jde o předložkovou skupinu – jako tzv. druhý předmět (jako v Zvolili ho tajemníkem // za tajemníka) u ✍Panevové (1980). U některých autorů mají všechna určení výsledku povahu valenční (✍Panevová, 1980; MSoČ 2, 2014), jinde se (mnohdy intuitivně) diferencuje mezi valenčními a nevalenčními. Nezřídka se eviduje vztah struktur s p.u.v. (i) a s ↗příslovečným určením původu (ii): (i) Sestavil kostky do pyramidy – (ii) Sestavil z kostek pyramidu; takový vztah je bez změny slovesa spíše výjimkou, srov. Přešít sako na kalhoty*Přešít ze saka kalhoty.

Rozšiřující
Literatura
  • MSoČ 2, 2014.
  • NS, 1969, 330–333.
  • Panevová, J. Formy a funkce ve stavbě české věty, 1980.
  • , 1998.
Citace
Petr Karlík (2017): PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ VÝSLEDKU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ VÝSLEDKU (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka