PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ IRELEVANTNÍCH OKOLNOSTÍ

Základní

Typ příslovečného určení. V tradiční mluvnici se pokládá za vyjádření nějaké události, která je interpretována jako irelevantní vzhledem k události vyjadřované větou hlavní; u nás je p.u.i.o. spojeno se Svobodou, viz jeho Sou (1972). Jsou v zásadě dva typy:

Typ 1 má tři varianty:

(1)

a.

Ať Petr přijde na párty nebo nepřijde, párty bude bujará

b.

Ať přijde na párty Petr nebo Jana, párty bude bujará

c.

Ať přijde na párty kdokoli, párty bude bujará

Tato p.u.i.o. se analyzují jako typ podmínkových struktur, v zahraniční literatuře označovaný termínem unconditional (✍Rawlins (2013)), k čemuž vede už to, že jsou intuitivně parafrázovatelné kanonickými podmínkovými strukturami: (a') „jestliže Petr přijde na párty, párty bude bujará, a jestliže Petr nepřijde na párty, párty bude bujará“; (b') „jestliže Petr přijde na párty, párty bude bujará, a jestliže Jana přijde na párty, párty bude bujará“; (c') „jestliže přijde na párty libovolný člen z diskurzově vymezené množiny, párty bude bujará“. Základní rozdíl mezi podmínkovými strukturami a unconditionals spočívá v tom, že první struktury netvrdí q, nýbrž jen, že v případě, že p, tak q, kdežto unconditionals tvrdí q, a p je z hlediska q ignorováno; proto v unconditionals je v hlavní větě možný explicitní výraz ignorování p, a to adv. stejně: (a) Ať Petr přijde na párty nebo nepřijde, párty bude stejně bujará. Srov. analýzu unconditionals jako varianty podmínkových struktur ✍Rawlinse (2008). Č. unconditionals jsou specifické tím, že to nejsou adjungovné otázky (jako např. v angl., srov. Whether Alonso comes to the party or not, it will be fun; Whoever comes to the party, it will be fun), nýbrž imperativy. Imperativy, i morfologické, jsou ve strukturách Uč se nebo neuč, stejně dostaneš čtverku; Věř nebo nevěř, ona ho miluje, a taky ve frazémech: Buď jak buď, do Prahy pojedeme. Redukované unconditionals jsou v č. struktury Praha, Nepraha, jede se dál; Věděl, nevěděl, měl se omluvit.

Typ 2 reprezentují struktury:

(2)

Párty bude bujará, i když na ni přijde Petr

V lingvistice se struktury tohoto typu často analyzují jako souvětí s podmínkově přípustkovou vedlejší větou, u nás ✍Bauer (1960) a taky 3 (1987), v zahraničí concessive conditionals např. ✍König (1985). K analýze přípustkově podmínkových struktur a k odvození z nich významu p.u.i.o. viz Svoboda v ✍Sou (1972) a Karlík v  (1998); viz ↗příslovečné určení podmínkově‑přípustkové.

Rozšiřující
Literatura
  • Bauer, J. Věty podmínkově-přípustkové. Rusko-české studie, 1960, 215–219.
  • ČŘJ, 1996.
  • König, E. Conditionals, Concessive Conditionals and Concessives: Areas of Constract, Overlap and Neutralization. In Traugott, E. C. & A. Ter Meulen ad. (eds.), On Conditionals, 1985, 229–246.
  • 3, 1987.
  • MSČ II, 1951.
  • Nebeská, I. K negaci v souvětích příčinné povahy. SaS 37, 1976, 291–307.
  • Rawlins, K. (Un)conditionals: An Investigation in the Syntax and Semantics of Conditional Structures. PhD. diss., Univ. of California, Santa Cruz, 2008.
  • Rawlins, K. (Un)conditionals. NLS 21, 2013, 111–178.
  • , 1998.
  • Sou, 1972.
  • SS, 1990.
  • ZČSk, 1962.
Citace
Petr Karlík (2017): PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ IRELEVANTNÍCH OKOLNOSTÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ IRELEVANTNÍCH OKOLNOSTÍ (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka