OSAMOSTATŇOVÁNÍ VEDLEJŠÍCH VĚT

Základní

Podle Grepla (např. , 1998) proces, jehož východiskem je souvětí s ↗vedlejší větou obsahovou a výsledkem osamostatnělá vedlejší věta, tj. „výpovědní útvary“ (větné výpovědi) začínající nějakou podřadicí spojkou, která v nich nabývá povahy částice; viz také ↗spojka. Typický příklad:

(1)

Divím se, že jste si toho nevšiml → Že jste si toho nevšiml!

Osamostatnělá věta slouží v kooperaci s typem intonace a s umístěním intonačního centra k indikaci různých ↗komunikačních funkcí a ↗postojů mluvčího. Lze je členit podle toho, jakou spojkou začínají, na: (a) že-výpovědi (Že jste si toho nevšiml!), (b) aby-výpovědi (Abych neprodal chalupu na Vysočině!), (c) když-výpovědi (Když on se neučí!), (d) jako by-výpovědi (Jako by nás neviděl!), (e) kdyby-výpovědi (Kdyby ses raději učil!). Uvnitř každého typu existují funkční podtypy diferencované na výrazové rovině hlavně prozodickými prostředky.

Např. v rámci že-výpovědí lze rozlišovat (a1) podtyp Že jste si toho nevšiml!, který vznikl ze souvětí Divím se, že si toho nevšiml. Mají stoupavě klesavou (zvolací) kadenci s intonačním centrem na koncovém slově. Vyjadřují (většinou) podiv mluvčího nad tím, že něco je (stalo se) jinak, než očekával (předpokládal), a využívá se jich proto, zvl. ve spojení s formou 2. os., často k indikaci „výtky“; (a2) podtyp Že jste si toho nevšiml!, který vznikl ze souvětí typu Jsem přesvědčen, že jste si toho nevšiml. Intonační centrum je umístěno na že. Vyjadřují silné přesvědčení (vysoký stupeň jistoty) mluvčího, že platí to, co je obsahem výpovědi, n. že se to splní (viz ↗epistémická modalita); (a3) podtyp Že jste si toho nevšiml?, vzniklý z tázacího souvětí typu Říkáte, že jste si toho nevšiml? Mají antikadenci. Běžně se jich užívá jako ↗otázek ověřovacích. Patří sem i výpovědi s iniciálním postavením neslovesného rématu: Peníze že nemáš?; Pavel že přijde?; (a4) podtyp Že jste si toho nevšiml!?, vzniklý ze souvětí typu O tom pochybuji, že jste si toho nevšiml. Vyslovují se s příznakovou polokadencí stoupavou n. klesavou. Užívá se jich často jako výrazu pochybnosti mluvčího, např. o tvrzení adresáta n. někoho jiného, popř. nejistoty. Mívají proto i kond.: Že byste si toho (byl) nevšiml!?; (a5) podtyp Že jste si / toho / nevšiml!, který vznikl ze souvětí typu Mrzí mě, že jste si toho nevšiml // Jsem zklamán (tím), že jste si toho nevšiml. Vyznačují se výraznou taktovou segmentací. Vyjadřují negativní emocionálně hodnotící postoje zklamání, rozmrzelosti, nespokojenosti mluvčího nad tím, že něco je jinak, než jak by si přál. Užívá se jich proto často v komunikační funkci „výtky“.

Viz též ↗osamostatňování hlavních vět, ↗osamostatňování infinitivních konstrukcí.

Rozšiřující
Literatura
  • Daneš, F. Intonace a věta ve spisovné češtině, 1957, 38–54.
  • Karlík, P. Tzv. že-výpovědi a jejich funkce. SaS 40, 1979, 5–10.
  • , 1998, 396–398.
Citace
Miroslav Grepl (2017): OSAMOSTATŇOVÁNÍ VEDLEJŠÍCH VĚT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/OSAMOSTATŇOVÁNÍ VEDLEJŠÍCH VĚT (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka