ONYMICKÝ OBJEKT

Základní

Takové objekty, které je třeba z komunikačních důvodů pojmenovat ↗vlastním jménem.

1. Pojem objekt má v tomto termínu souhrnný význam; vztahuje se na 1.1 objekty 1.1.1 reálné (Brno, Petr Novák, botel Racek, zubní pasta Signal), 1.1.2 nereálné (Sněhurka, bájný kůň Pegas), 1.2 jevy (Vánoce), 1.3 vztahy (Postupimská dohoda). − Objekty, jevy a vztahy, které vlastní jméno nemají, jsou v uvedené souvislosti nazývány objekty apelativními.

2. Podle povahy se o.o. dělí na: 2.1 jednodenotátové // singulativní o.o.: jednomu objektu je přiřazeno (zpravidla) jedno vlastní jméno (Prostějov, Jan Hus). Pojmenované objekty a obdobně jejich vlastní jména nejsou v rámci téhož druhu onymických objektů zaměnitelné. 2.2 Vícedenotátové // mnohodenotátové o.o.: jedno vlastní jméno platí pro více objektů druhově stejných (např. v r. 1990 mělo zhruba 80 000 občanů ČSFR příjmení Novák), n. pro více objektů druhově odlišných (Praha − město, kino, hotel ...). V jejich rámci se rozlišují: 2.2.1 hromadné o.o. různorodé – např. ↗obyvatelská jména a ↗etnonyma – Pražan, Čech. V některých jazykovědných školách nejsou pokládána za vlastní jména, protože nestačí k identifikaci konkrétního jedince (k tomu je třeba užít jeho vlastního jména osobního, např. Jan Novák); 2.2.2 hromadné o.o. stejnorodé – zejména objekty, které vznikají sériovou výrobou (např. oplatky Opavia); tento typ je charakteristický pro ↗sérionyma.

3. Podle druhu o.o. se rozdělují na: 3.1 antroponymické objekty – lidé a skupiny lidí; 3.2 oikonymické objekty objekty, které jsou synchronně sídelní povahy a jako takové jsou pojmenovány a identifikovány oikonymy (↗vlastními jmény místními); 3.3 anoikonymické objekty – objekty, které jsou synchronně nesídelní povahy a jako takové jsou pojmenovány a identifikovány anoikonymy (↗pomístními jmény); 3.4 chrématonymické objekty – lidské výtvory, které nejsou zakotveny v přírodě, nýbrž v ekonomických, politických a kulturních vztazích (↗chrématonymum, ↗chrématonymický objekt).

Rozšiřující
Literatura
  • Šrámek, R. Das onymische und das appelativische Objekt. In Rymut, K. (ed.), Proceedings of the 13th International Congress of Onomastic Sciences 2, 1981, 503–511.
  • Šrámek, R. Anoikonymické objekty a jejich pojmenování. In Majtán, M. (ed.), IX. slovenská onomastická konferencia, 1987, 91–99.
  • Šrámek, R. Beiträge zur allgemeinen Namentheorie, 2007, 241–250.
  • ÚOO, 1999, 12–15.
Citace
Jana Pleskalová (2017): ONYMICKÝ OBJEKT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ONYMICKÝ OBJEKT (poslední přístup: 25. 6. 2019)

Další pojmy:

onomastika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka