ONYMICKÉ POLE

Základní

Pozice jen jednoho propriálního jevu (↗propria, propriálního etymonu, formálního prostředku, pojmenovacího motivu apod.) v ↗propriálním/onymickém systému daného jazyka. Každé proprium je prvkem svého vlastního o.p., které vedle něho samého zahrnuje v sobě všechny jeho možné výskyty včetně jeho podob variantních. Např. onymické pole ↗rodného jména Řehořč. tvoří vedle uvedeného ↗antroponyma ještě jeho cizojazyčné podoby (např. angl. Gregory), hypokoristické obměny (současné i historické – Řehůřek, Řeha) a základ Řeh‑ ve jménech sídlištních (↗oikonymum Řehořov); viz ✍Šrámek (2008:330–332). Tradičně, tj. podle TSO (1973:86), je o.p. definováno jako skupina vlastních jmen na jistém území vyznačující se společnými příznaky formálními n. motivačními: ulice Hrušková, Jabloňová, Meruňková, Ořechová v Ostravě, ↗deminutivní vlastní jména osobní v České republice atd.

Rozšiřující
Literatura
  • Knappová, M. Rodné jméno v jazyce a společnosti, 1989, 20–21.
  • Šrámek, R. K onomastické terminologii, zvláště slovanské (termíny onymický kontextonymické pole). AOn 49, 2008, 323–332.
  • TSO, 1973, 86.
  • ÚOO, 1999, 33.
Citace
Jana Pleskalová (2017): ONYMICKÉ POLE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ONYMICKÉ POLE (poslední přístup: 25. 6. 2019)

Další pojmy:

onomastika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka