Funkce vlastních jmen definované v onomastické teorii, viz ↗onomastika. V onomastice dosud nebyla podána jejich obecně přijímaná definice ani výčet a popis. Jako nepochybná, hlavní se chápe (1) nominalizační, identifikační, individualizační funkce, orientovaná na vydělení jednotlivého objektu v rámci celku (třídy, druhu), a (2) diferenciační funkce, zaměřená na poměr individualizovaných prvků navzájem. Dále se zpravidla vyčleňují funkce, které se navzájem doplňují, překrývají a nemusejí být vždy v plném rozsahu realizovány, a to (3) komunikativní, uskutečňovaná na základě známosti denotátu účastníkům řečové komunikace (z oslovení Kristýnko vyplývají jak informace jazykové, tj. tvaroslovné, slovotvorné aj., tak o vztahu mluvčího k oslovovanému apod.); (4) funkce asociační, evokační, či konotativní, upozorňující na různé objekty identické s obecnými n. vlastními jmény z reálného světa (mražený krém Sněžka), z oblasti kultury (bonboniéra Maryša) apod., odkazujícími na souhrn encyklopedických znalostí (grandhotel Paříž); (5) funkce ideologizující, honorifikující a mytizující (Masarykovo nábřeží, Blaník); (6) funkce sociálně klasifikující, lokalizující či zařazující pojmenovávaný objekt do nejrůznějších souvislostí sociálních (jméno Kajetán volí hlavně divadelníci), náboženských (jména Hugo, Leo převažují v židovských rodinách), národnostních (Ivan zobecňuje Rusa, Fritz Němce), kulturních, historických (Waterloo), prostorových, časových (Mici a Frici v literatuře z měšťanského prostředí 2. pol. 19. stol.) aj.; (7) funkce deskriptivní, charakterizační, kterou plní všechna popisná pojmenování (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), a tzv. mluvící vlastní jména, do jisté míry charakterizující pojmenovávaný objekt (řezník Masorád, Kocourkov, přezdívky Bidlo, Kudrnáč); (8) funkce expresivní, emocionální, resp. též psychologická, s nimiž úzce souvisejí funkce estetická a poetická (princezna Jasněnka), shrnující druh účinku jména, dojem, jakým jméno působí. Viz též ↗funkční onomastika, ↗literární onomastika.