NEAKUZATIVNÍ SLOVESO  (neakuzativum, ergativní sloveso)

Základní
Rozšiřující

Zvláštní druh nepřechodného // intranzitivního slovesa, angl. unaccusative verb, č. podle toho také unakuzativum; srov. neakuzativní hypotézu, poprvé formulovanou ✍Perlmutterem (1978). Sémanticky jsou n.s. charakterizována tím, že jejich podmět není aktivně odpovědný za působení slovesa; spíše má vlastnosti, které sdílí s přímým předmětem přechodného slovesa (nebo lépe, s gramatickým tématem jeho pasivního protějšku). Typické příklady v angl. jsou arrive, die, fall. Syntakticky jsou n.s. charakterizována tím, že jsou to slovesa, která nepřiřazují žádnou externí theta-roli a žádný strukturální pád. Jejich argument je v pozici objektu na úrovni D-struktury, ale musí se přesunout do pozice subjektu s cílem, aby získal nominativ (od funkční kategorie INFL). Druhým typem intranzitivních sloves jsou ↗neergativní slovesa. Schematicky ukazuje rozdíl mezi n.s. a neergativními slovesy tab. 1 a 2:

Tabulka 1: neakuzativní // ergativní sloveso

externí argument

interní argument

VP V

NP

plout

téma

theta role

theta role

Tabulka 2: neergativní sloveso

externí argument

interní argument

NP

VP V

agent

plavat

theta-role

theta role

Syntaktické chování n.s. se liší od ↗neergativních sloves. V jaz., které mají rozdíl mezi auxiliárem perfekta BÝT a MÍT, mají n.s. auxiliár BÝT, zatímco neergativní slovesa se kombinují s auxiliárem MÍT. Srov. italské věty v (1), holandské věty v (2) a německé věty (3):

(1)

a.

Ha

telefonato

Gianni

AUX

telefonovat.PPP

Gianni.NomSg

b.

È

arrivato

Claudio

AUX

přijet.PPP

Claudio.NomSg

(2)

a.

Jan

heeft

getelefonned

Jan.NomSg

AUX

telefonovat.PPP

b.

Jan

is

gearriveerd

Jan.NomSg

AUX

přijet.PPP

(3)

a.

Peter

hat

angerufen

Peter.NomSg

AUX

telefonovat.PPP

b.

Peter

ist

angekommen

Peter.NomSg

AUX

přijet.PPP

Kromě toho nelze neakuzativa pasivizovat, kdežto neergativa ano (v jazycích s neosobním pasivem); srov. kontrast mezi holandskými příklady (4) a (5) a německými příklady (6) a (7):

(4)

Er wordt door Jan getelefoneerd

(5)

*Er wordt door Klaas gearriveerd

(6)

Es ist von Peter angerufen worden

(7)

*Es ist von Peter angekommen worden

č. jsou obě třídy nepřechodných sloves – slovesa ergativní a slovesa neergativní – dobře doloženy a existují i v jiných slovanských jaz. (srov. pro polštinu a češtinu ✍Kosta & Frasek, 2004; ✍Kosta, 2015; ✍Krivochen, 2014, pro ruštinu ✍Harves(ová), 2003; ✍Harves(ová), 2009). Diagnostické kritérium pro zjištění ergativních a neergativních sloves v jazycích, které rozeznávají perfektum s auxiliárem BÝT a MÍT, nelze v č. použít, ale lze použít testy jiné, především:

1. Test prepoziční

(8)

a.

Loď pluje po řece Vltavě

b.

Loď pluje v řece Vltavě

(9)

a.

Petr plave v řece Vltavě

b.

Petr plave po řece Vltavě

Kontrast mezi n.s. plout a neergativem plavat se ukazuje tím, že neakuzativum bere jako interní argument pouze neživotný předmět, který je slovesným dějem zasažen, aniž by sám mohl děj kontrolovat. Volba předložky po znamená, že předmět může plout po řece, kdežto podmět, který kontroluje děj predikátu plavat (tj. Petr), může plavat v řece (a ne po řece), protože může např. svým stylem plavání kontrolovat, aby se neutopil (srov. ale *Loď pluje v řece Vltavě). Pro neergativní sloveso plavat je Petr externím argumentem, kdežto pro neakuzativní sloveso plout je loď argumentem interním. To se dá předpokládat, když vycházíme z toho, že neakuzativní slovesa nemají ↗externí argument, ale pouze interní argument. Slovesa, která vylučují přímou kontrolu, patří většinou k slovesům neakuzativním, pasivním n. ↗antikauzativním. K č. n.s. počítáme proto též sloveso rozbít se (sklenice), padat, ale též potopit se (na rozdíl od činnosti potápěče – potápět se, což je neergativum), klesat, padat, (s)kácet se, zanikat, uniknout, ubývat, upracovat se, utišit se (vítr).

Z faktu, že jediný argument sloves neakuzativních je hloubkový předmět (většinou téma), vyplývá logicky, že pouze n.s. mohou brát kognátní předměty v akuzativu (viz ↗figura etymologická): Petr zazpíval pěknou písničku × *Petr padal prudký pád. Fakt, že konstrukce Petr padal prudkým pádem s instrumentálem je gramatická, tento test potvrzuje, protože pokládáme instrumentál za pád lexikální a zde představuje pádem ne pozici argumentu, ale adjunktu; nejedná se zde tudíž o větu s přímým objektem, ale o dvě věty, jednu, která predikuje o Petrovi, a druhá, tzv. ↗větička (small clause), která predikuje o padání, jakým způsobem se tedy padání konalo, totiž prudce; slovo pádem je zde nadbytečné, protože nepřispívá ani ke struktuře ani k sémantickému naplnění.

2. Test reflexivity a pronominality

Externí argument může vázat koreferentní anaforu (reflexivní zájmeno) ve své řídící kategorii podle principu A ↗teorie vázání, kdežto interní argument nemůže vázat anaforu, jelikož není v pozici c-ovládání. Naopak interní argument může vázat i osobní zájmeno.

(10)

Petr rozbil sklenici

(11)

Sklenice se (Petrovi) rozbila

Zatímco v (10) je přechodné sloveso s přímým objektem v akuzativu, v (11) je tzv. reflexivní sloveso, které patří do podtřídy neakuzativních ↗sloves antikauzativních. Jestliže sloveso rozbít se je ergativní sloveso (eV) s interním neagentivním hloubkovým argumentem v původní pozici přímého objektu, dalo by se předpokládat, že pouze posesivní zájmena v dativu a ne reflexivní zájmena (anafory) jsou přípustné v gramaticky správných konstrukcích. Na druhé straně by se neergativní slovesa měla dát kombinovat pouze s reflexivními (anaforickými) zájmeny a měla by vyloučit kombinaci s posesivními zájmeny v dativu:

(12)

Sklenice se *si (Petrovi) rozbila

(13)

Loď se mu potopila (Petrovi)

(14)

Loď se *si potopila (lodi, Petrovi)

✍Kosta & Frasek (2004) v souladu s ✍Cetnarowskou (2003) používají tento test pouze pro jednu třídu neakuzativních sloves, a sice sloves antikauzativních, ale dá se dokázat, že tento test je velmi spolehlivý (na rozdíl od ✍Medové, 2009:150) i pro jiná slovesa neakuzativní.

Neergativní slovesa jako jít, chodit, běžet, jezdit, zpívat atd. se chovají v tomto směru úplně naopak, tento test je tudíž jedním z nejspolehlivějších testů pro neakuzativitu × neergativitu v č.:

(15)

Petr si pracuje a přitom si zpívá a pak si pěkně zaběhá po lesní stezce

(16)

Petr *mu pracuje a přitom *mu zpívá a pak *mu pěkně zaběhá po lesní stezce

Mu se může vztahovat pouze na exoforický, nikoli na externí argument mimo tuto větu, tzn. smí pouze odkazovat na jinou osobu než na Petra.

3. Pasivizace

Jestliže n.s. jsou odvozena pomocí posunu vnitřního objektu lexikální VP do pozice specifikátoru lehké vP, je lehce vysvětlitelné, proč n.s. nelze ještě jednou pasivizovat:

(17)

a.

Petr rozbil sklenice (tranzitivní sloveso kauzativní)

b.

Sklenice se Petrovi rozbila (netranzitivní sloveso antikauzativní a zároveň neakuzativní)

c.

Sklenice se Petrovi rozbila pádem na zem // *Pavlem

d.

Vor se pluje ve vodě *kormidelníkem // pomocí provazů

To, že antikauzativní slovesa typu (17c) nedovolují agentivní rozšíření (ale kauzální adjunkt), je předurčeno jejich sémantikou, která zrcadlí mapování morfosyntaktického větného vzorce; viz ✍Kosta (2015), viz ↗antikauzativní sloveso.

Neergativní (a nekauzativní) slovesa, jako jsou pracovat, běhat, zpívat, nedovolují agentivní rozšíření, ale ani kauzální adjunkt:

(18)

a.

Tam se pracuje, staví, hraje, chodí, běhá, zpívá *inženýry / *pionýry / *nehorázným hlukem

b.

Petr *se plave / *je plaván ve vodě *maminkou

Fakt, že reflexivita a neakuzativita, zrovna tak jako reflexivita a antikauzativita n. pasivní diateze a antipasivita (viz ✍Medová, 2009), nepatří automaticky do stejné třídy sloves, je znám a zdaleka není triviální. Tento fakt se netýká pouze č., ale i jiných indoevropských jaz. Souvisí těsně s problémem, který figuruje pod pojmem homonymie u flektivních jazyků. Jednoduše řečeno, jde o to, že formálně jeden a týž morfém může ve skutečnosti představovat několik různých gramémů, jak to je např. v češtině, kde morfém se může být (kromě jiného) markerem pro (1) reflexivitu (Petr se myje), (2) reciprocitu (Petr a Erika se milují), (3) neosobní pasivum (Dům se staví), (4) antikauzativní sloveso (Dveře se otevírají) a (5) neakuzativní (rezultativní) sloveso (Loď se potopila) aj.

✍Levin(ová) & Rappaport Hovav(ová) (1995) uvádějí další možné testy pro určení n.s., které jsou v č. relevantní jen částečně (viz ✍Kosta, 2011; ✍Kosta, 2015). Jiný názor zastává ✍Medová (2009), podle níž takové testy neexistují. Neakuzativita se nesmí identifikovat s antikauzativitou, i když antikauzativita tvoří podmnožinu neakuzativity; viz ↗antikauzativní sloveso.

Literatura
  • Burzio, L. Italian Syntax: A Government-Binding Approach, 1986.
  • Cetnarowska, B. Resultative Adjectives in Polish. Acta Linguistica Hungarica 47, 2000, 47–49.
  • Cetnarowska, B. Unaccusativity Mismatches and Unaccusativity Diagnostics from Derivational Morphology, 2003.
  • Harves, S. Getting Impersonal: Case, Agreement, and Distributive Po-phrases in Russian. In FASL 11, 2003, 235–254.
  • Harves, S. Unaccusativity. In Kempgen, S. & P. Kosta ad. (eds.), Slavic Languages. Slavische Sprachen. An International Handbook of their Structure, their History and their Investigation. Ein internationales Handbuch ihrer Struktur, ihrer Geschichte und ihrer Erforschung 1, 2009, 415–430.
  • Chomsky, N. Lectures on Government and Binding, 1981.
  • Chomsky, N. Knowledge of Language: Its Nature, Origin, and Use, 1986.
  • Kosta, P. Causatives and Anti-Causatives, Unaccusatives and Unergatives: Or How Big is the Contribution of the Lexicon to Syntax. In Bičan, A. & J. Klaška ad. (eds.), Karlík a továrna na lingvistiku, 2010, 230–237.
  • Kosta, P. Causatives and Anti‐Causatives, Unaccusatives and Unergatives: Or How Big is the Contribution of the Lexicon to Syntax? In Kosta, P. & L. Schürcks (eds.), Formalization of Grammar in Slavic Languages, 2011, 235–295.
  • Kosta, P. On the Causative/Anti-causative Alternation as Principle of Affix Ordering in the Light of the Mirror Principle, the Lexical Integrity Principle and the Distributed Morphology. ZfSl 60, 2015, 570–612.
  • Kosta, P. & J. Frasek. Neakuzativita (ergativita) vs. neergativita v češtině, polštině a jiných slovanských jazycích na rozhraní morfologie a syntaxe. In Č-US 5, 2004, 172–194.
  • Krivochen, D. (Anti-)Causativity and the Morphophonology-Semantics Tension. Semantics-Syntax Interface 1, 2014, 82–117.
  • Levin, B. & M. Rappaport Hovav. Unaccusativity: At the Syntax-Lexical Semantics Interface, 1995.
  • Perlmutter, D. M. Impersonal Passives and the Unaccusative Hypothesis. In Jaeger, J. ad. (eds.), Proceedings of the Fourth Annual Meeting of the Berkely Linguistic Society, 1978, 157–189.
  • Perlmutter, D. The Split-morphology Hypothesis: Evidence from Yiddish. In Hammond, M. & M. Noonan (eds.), Theoretical Morphology: Approaches in Modern Linguistics, 1988, 77–99.
  • Perlmutter, D. & P. Postal. The 1-Advancement Exclusiveness Law. In Perlmutter, D. & C. Rosen (eds.), Studies in Relational Grammar 2, 1984, 81–126.
  • Pesetsky, D. Paths and Categories. PhD. diss., MIT, 1982.
  • Pesetsky, D. Morphology and Logical Form. LI 16, 1985, 193–246.
  • Pesetsky, D. Binding Problems with Experiencer Verbs. LI 18, 1987, 126–140.
  • Medová, L. Reflexive Clitics in the Slavic and Romance Languages. A Comparative View from an Antipassive Perspective. PhD. diss., Princeton University, 2009.
  • Williams, E. Predication. LI 11, 1980, 203–238.
Citace
Peter Kosta (2017): NEAKUZATIVNÍ SLOVESO. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/NEAKUZATIVNÍ SLOVESO (poslední stažení: 18. 10. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka