JAZYKOVÁ IDEOLOGIE

Základní

Historicky a kulturně podmíněné, sociálně a mnohdy i politicky relevantní představy, domněnky či přesvědčení (beliefs) mluvčích o stavbě jazyka a jeho užívání. Jazykové ideologie ovlivňují jazykové praktiky, postoje a chování k jazyku samému. Ovlivňují vývoj jazyka, způsoby popisu jazyka, ↗jazykový management, ↗jazykovou politiku a ↗jazykové plánování. J.i. jsou často sdíleny nejen běžnými mluvčími, ale i jazykovými profesionály (také lingvisty, kteří bývají i jejich původci a šiřiteli).

Rozšiřující

Pojem j.i. vznikl v kontextu americké lingvistické antropologie a jeho historie bývá odvozována od článku ✍Silversteina (1979), který se snažil do dobové lingvistiky i antropologie zavést rovinu jazykových ideologií jako faktor vysvětlující některé změny ve stavbě a fungování jazyka, např. v pronominálním systému (srov. i jeho pozdější příklad ústupu generického angl. zájmena he v druhé pol. 20. stol. v důsledku jazykové ideologie, kterou bychom mohli zformulovat jako jazyk jako reprezentace rovnosti pohlaví). Sám Silverstein na jazykových ideologiích zdůraznil to, že slouží k racionalizaci toho, co uživatelé vnímají na užívání a stavbě jazyka. ✍Kroskrity (2004) vymezuje j.i. z hlediska pěti rysů, jimiž jsou skupinové n. individuální zájmy, četnost ideologií, povědomí mluvčích, zprostředkující funkce ideologií a úloha jazykových ideologií při konstruování identit. Komplexní vymezení jazykových ideologií pak vypadá takto (✍Kroskrity, 2004:501–509):

1. Jazykové ideologie jsou způsoby vnímání jazyka a vnímání jeho užívání, které se utvářejí v zájmu konkrétní společenské nebo kulturní skupiny.

2. Mnohost (a často také protikladnost) jazykových ideologií v určité společnosti a v určitém čase je dána mnohostí sociálně relevantních sociálních diferencí (třída, gender, klan, elity, generace).

3. Lidé jsou si vědomi jazykových ideologií v různé míře.

4. Jazykové ideologie mluvčích jsou zprostředkujícím článkem mezi sociálními strukturami (různými skupinami či sítěmi lidí začleněnými sociálně, ekonomicky, popř. i politicky) a formami mluvení.

5. Jazykové ideologie jsou využívány při vytváření a prezentování různých sociálních a kulturních identit (např. státních, etnických).

Z hlediska teorie ↗jazykového managementu představují jazykové ideologie normativní orientace mluvčích; jsou základem norem jazykového chování, resp. toho, co se v komunikaci očekává. Tím je dáno, že ovlivňují, čeho si mluvčí povšimnou, resp. nepovšimnou, jak to budou hodnotit atd. Např. j.i. ↗purismu může být základem normy, že je náležité se vyhýbat užívání německých / anglických či jiných výrazů – objeví‑li se takový výraz v komunikaci, mluvčí si ho povšimnou, hodnotí ho negativně atd. Jestliže jiní mluvčí ideologii purismu nesdílejí, nemusí si téhož výrazu ani povšimnout, natož ho hodnotit negativně. Tyto rozdílné perspektivy se samozřejmě promítnou i do řešení (resp. neřešení) příslušného jazykového problému, resp. toho, co se jako jazykový problém vůbec chápe.

V odborné literatuře lze nalézt popisy fungování dlouhé řady jazykových ideologií (srov. ✍Weber, 2009). Hodně pozornosti bylo věnováno ideologii standardního / spisovného jazyka (klasickou prací je zde ✍Milroy & Milroy(ová), 1985). ✍Lanstyák (2012) ve svých datech klasifikuje a elementárně charakterizuje 27 jazykových ideologií (např. „ideologii jazykového neutralismu“, kterou lze chápat jako protiklad k ideologii standardního jazyka, charakterizuje takto: je to „přesvědčení, že jazykové změny nelze obecně hodnotit jako výhodné nebo nevýhodné, pozitivní nebo negativní; v radikálnější formě je to přesvědčení, že vědomé ovlivňování jazykových změn je problematické“). Jazykové ideologie lze zkoumat v různě komplexních sociálních prostředích a útvarech. ✍Nekula (2014) se zabývá jazykovými ideologiemi v jednom významném obrozenském spolku, ✍Nekvapil & Sherman(ová) (2013) v nadnárodních podnicích, ✍Lanstyák (2012) ve slovenském vícejazyčném a kontaktním prostředí a ✍Sloboda (2010) se věnuje dominantní jazykové ideologii, resp. jedné z nich, v č. společnosti jako celku (tuto ideologii, zásadně ovlivňující jazykovou politiku ČR, podle něho charakterizují tyto představy: (i) přímočaré spojování jazyka a národnosti, (ii) jednojazyčnost jako norma, (iii) v Česku se mluví a má mluvit (jen) česky). J.i. se studují i u význačných historických osob; ✍Bauman & Briggs (2003) se věnují mj. jazykové ideologii J. Locka a J. G. Herdera. Oproti tomu ✍Laihonen (2008) analyzuje formulování a argumentační využití jazykových ideologií v každodenních rozhovorech a výzkumných interview. Studium jazykových ideologií zažívá v poslední době velký rozkvět, ale je zřejmé, že jejich pojetí je značně variabilní, což znesnadňuje generalizující pohledy na tuto problematiku.

Literatura
  • Barát, E. & P. Studer ad. (eds.) Ideological Conceptualizations of Language. Discourses of Linguistic Diversity, 2013.
  • Bauer, L. & P. Trudgill. (eds.) Language Myths, 1998.
  • Bauman, R. & Ch. L. Briggs. Voices of Modernity: Language Ideologies and the Politics of Inequality, 2003.
  • Bermel, N. Linguistic Authority, Language Ideology, and Metaphor: The Czech Orthography Wars, 2007.
  • Blommaert, J. Language Policy and National Identity. In Ricento, T. (ed.), Language Policy: Theory and Method, 2006, 238–254.
  • Cobarrubias, J. Ethical Issues in Status Planning. In Cobarrubias, J. & J. A. Fishman (eds.), Progress in Language Planning, 1983, 41–85.
  • De Bres, J. Language Ideologies for Constructing Inclusion and Exclusion: Identity and Interest in the Metalinguistic Discourse of Cross-Border Workers in Luxembourg. In Barát, E. & P. Studer ad. (eds.), Ideological Conceptualizations of Language: Discourses of Linguistic Diversity, 2013, 57–83.
  • Errington, J. Ideology. In Duranti, A. (ed.), Key Terms in Language and Culture, 2001, 110–112.
  • Irvine, J. & S. Gal. Language Ideology and Linguistic Differentiation. In Kroskrity, P. V. (ed.), Regimes of Language: Ideologies, Polities and Identities, 2000, 35–83.
  • Kroskrity, P. V. Language Ideologies. In Duranti, A. (ed.), A Companion to Linguistic Anthropology, 2004, 496–517.
  • Laihonen, P. Language Ideologies in Interviews: A Conversation Analysis Approach. Journal of Sociolinguistics 12, 2008, 668–693.
  • Lanstyák, I. Jazykové problémy a jazykové ideologie týkajúce sa viacjazyčnosti a jazykových kontaktov. In Stankovska, P. & M. Wtorkowska ad. (eds.), Individualna in kolektivna dvojezičnost, 2012, 11–24.
  • McGroarty, M. The Political Matrix of Linguistic Ideologies. In Spolsky, B. & F. M. Hult (eds.), Handbook of Educational Linguistics, 2008, 98–112.
  • Milroy, J. & L. Milroy. Authority in Language, 1985.
  • Milroy, J. & L. Milroy. Afterword. In Milroy, J. & L. Milroy. Authority in Language, 2012, 161–173.
  • Nekula, M. Sprachideologie, Sprachplanung und Sprachpraxis im Schriftstellerverein „Svatobor“. In Ehlers, K.-H. & M. Nekula ad. (eds.), Sprache, Gesellschaft und Nation in Ostmitteleuropa: Institutionalisierung und Alltagspraxis, 2014, 13–32.
  • Nekvapil, J. Hlavní výzvy pro češtinu jako středně velký jazyk na začátku 21. století. In Hasil, J. (ed.), Přednášky z 53. běhu Letní školy slovanských studií, 2010, 19–36.
  • Nekvapil, J. & T. Sherman. Language Ideologies and Linguistic Practices: The Case of Multinational Companies in Central Europe. In Barát, E. & P. Studer ad. (eds.), Ideological Conceptualizations of Language. Discourses of Linguistic Diversity, 2013, 85–117.
  • Schieffelin, B. B. & K. A. Woolard ad. (eds.) Language Ideologies: Practice and Theory, 1998.
  • Silverstein, M. Language Structure and Linguistic Ideology. In Clyne, P. & W. Hanks ad. (eds.), The Elements, 1979, 193–247.
  • Sloboda, M. Menej používané jazyky v Česku: problémy rozvoja v jazykovo „homogénnom“ národnom štáte. In Papp, A. M. (ed.), Kevésbé használt nyelvek helyzete a Visegrádi Négyek országaiban / The Situation of the Lesser Used Languages in Visegrád Four Countries, 2010, 38–55.
  • Tollefson, J. W. Ideology in Second Language Education. In Hinkel, E. (ed.), Handbook of Research in Second Language Teaching and Learning II, 2011, 801–816.
  • Weber, J. J. Multilingualism, Education and Change, 2009.
Citace
Jiří Nekvapil (2017): JAZYKOVÁ IDEOLOGIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/JAZYKOVÁ IDEOLOGIE (poslední přístup: 13. 12. 2019)

Další pojmy:

sociolingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka