HLAVNÍ VĚTA

Základní

Pojem tradiční skladby; zakotven na úrovni ↗souvětí. Je to ta věta souvětí, která není na žádném stupni podřazena jiné větě / začleněna do jiné věty. Koordinací dvou h.v. vzniká souvětí souřadné (Prší a svítí slunce), začleněním věty do syntaktické struktury h.v. vzniká souvětí podřadné (Prší, ačkoli svítí slunce). S pojmem h.v. souvisí pojem ↗maticová věta (m.v.): je to věta hlavní n. věta vedlejší, do níž je začleněna vedlejší věta (v.v.):

(1)

Petr říkalh.v.+m.v., že přijdev.v.

(2)

Pavel říkal h.v.+m.v., že Petr říkalv.v.+m.v., že přijdev.v.

Rozšiřující
Literatura
Citace
Petr Karlík (2017): HLAVNÍ VĚTA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/HLAVNÍ VĚTA (poslední stažení: 18. 10. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka