GRÉCISMY V ČESKÉM LEXIKU

Základní

Z etymologického pohledu slova řeckého původu, která byla přejata do češtiny a integrovala se do její slovní zásoby. Přímé kontakty č. s řečtinou byly a jsou značně omezené, většina grécismů byla tedy zprostředkována jinými jazyky, nejčastěji latinou (viz ↗latinismy), románskými jazyky (viz ↗romanismy), němčinou (viz ↗germanismy), angličtinou (viz ↗anglicismy).

Vliv staré a střední řečtiny na č. v jejím nejstarším období není prokazatelný. Vzhledem k cyrilometodějské tradici má sice raná č. náboženská terminologie „početnou vrstvu slov shodnou s terminologií staroslověnskou“ (✍Šlosar & Večerka ad., 2009:41), vedle ↗kalků ji tvoří i ↗výpůjčky, ovšem pokud jsou to slova řeckého původu, jejich přejetí bylo zprostředkováno jiným jazykem (obvykle latinou, případně němčinou). Např. stč. anjel, anděl ‘boží posel’ < lat. angelustv. < ř. ἄγγελος ‘posel, zvěstovatel’; stč. eukaristia ‘svátost oltářní, svaté přijímání’ < střlat. euc(h)aristiatv. < ř. εὐχαριστία ‘vděčnost, dík’; stč. diabel ‘padlý anděl, ďábel’ < lat. diabolustv. < ř. διάβολος ‘pomlouvač, žalobce; satan, ďábel’ aj. Totéž platí i pro výpůjčky v rámci civilizační vrstvy slovní zásoby odrážející pokročilejší stupeň rozvoje feudální společnosti v nejrůznějších oblastech, např. stč. aksamit, jaksamit, eksamit ‘samet, aksamit’ < střlat. exametumtv. < ř. ἑξάμιτος ‘tkanina utkaná ze šesti nití’; stč. aroma ‘vonná mast’ < lat. aroma ‘(vonné) koření’ < ř. ἄρωμα ‘vonná látka’; stč. tymián ‘kadidlo’ < lat. thymiāmatv. < ř. θυμίαμα ‘kadidlo, kadidlová oběť’; stč. apateka, apoteka ‘lékárna, lék’ < lat. apothēca ‘skladiště’ < ř. ἀποθήκη ‘sýpka, stodola’; stč. karakter ‘ráz, typický rys’ < lat. charactērtv. < ř. χαρακτήρ ‘vryté znamení, otisk, typický znak’ aj. V případě, že se ve staročeských textech objevují slova přejatá přímo z řečtiny, jde pravděpodobně zprvu jen o slova citátová: např. azbesten (též abeston, aveston, abestek) ‘hořlavý kámen mající barvu rozpáleného železa’ (< ř. ἄσβεστος ‘neuhasitelný’), stč. despota ‘pán, panovník, svrchovaný vládce’ (< ř. δεσπότης ‘pán, vlastník, panovník, vládce’), stč. tetrarcha ‘jedna ze čtyř částí země podléhající samostatnému vladaři, správci; vladař jedné ze čtyř částí země’ (ř. τετράρχηςtv.) aj.

Z řečtiny, opět ovšem latinským prostřednictvím (jak přímým jazykovým kontaktem, tak i prostřednictvím psaných textů), se v průběhu 16. a 17. stol. přejímaly některé termíny jazykovědné, např. diftong ‘dvojhláska’ (< lat. diphthongus < ř. δίφθονγος ‘dvojzvuk’), dialog ‘rozmluva’ (< lat. dialogus < ř. διάλογοςtv.), školské, např. katedra ‘stůl pro učitele; pracoviště na vysoké škole’ (< lat. cathedra ‘sedadlo, učitelská stolice, katedra’ < ř. καθέδρα ‘sedadlo, stolice’), bibliotéka ‘knihovna’ (< lat. bibliothēca < ř. βιβλιοθήκηtv.), názvy některých vědních disciplín, např. arithmetika, fysika, mathematika, mechanika, etymologia apod.

Na bázi řečtiny a/nebo latiny se v 19. – 20. stol. vytvářely a přejímaly z jazyků do jazyků výrazy pojmenovávající různé nové vymoženosti moderní civilizace; řada z těchto tzv. ↗evropeismů, resp. ↗internacionalismů, přešla i do č., a tento trend ve vytváření nových termínů trvá v zásadě dodnes. Tyto internacionalismy zprostředkované moderními evropskými jaz.č. ve značném počtu v mnoha oblastech slovní zásoby, jak ve vědecké terminologii, tak v lexiku politického, technického a uměleckého diskurzu, ale i jinde. Většinou jde o uměle utvořené deriváty či kompozita, kde buď obě složky, n. alespoň jedna složka jsou řeckého původu (druhá složka pak může být původu latinského, n. pochází z nějakého dalšího jazyka včetně č.). Značnou frekvenci vykazují v nově utvářených termínech následující složky řeckého původu, a to:

(1) na prvním místě složeniny: např. auto‑ (< ř. αὐτός ‘sám’); např.: autobiografie, autogram, autogen, ale i např. autoportrét, automobil (kde ‑portrét, mobil má původ v latině), automasáž (kde masáž je zřejmě původu arabského) aj.; bio‑ (< ř. βίος ‘život’): biologie, biograf, biofyzika, ale nově i biopotravina, biobavlna, biofarma aj.; dys‑ (< ř. δυσ‑ označující něco negativního, špatného): dyslexie, dysgrafie, dysharmonie, ale i dysfunkce (kde ‑funkce má původ v latině) aj.; fon‑ (k ř. φωνή ‘zvuk, tón; hlas’): fonendoskop, foniatrie, fonetika, fonologie, fonometr aj.; hetero‑ (k ř. ἕτερος ‘jiný’): heterogenní, heteroklize, heterosexuál aj.; homo‑ (k ř. ὁμός ‘stejný’): homonymum, homosexuál, homogenní, homofonie aj.; hydro‑ (k ř. ὕδρα ‘voda’): hydroxid, hydrolýza, hydroplán, hydroelektrárna aj.; mega‑ (< ř. μέγας ‘velký’): megafon, megalomanie, ale nově i megakniha, megataška aj.; mono‑ (< ř. μόνος ‘jediný, sám’): monogram, monogamie, mononukleóza, monopol, ale i monokultura, monočlánek aj.; mikro‑ (< ř. μικρός ‘malý, nepatrný’): mikroskop, mikrofon, mikroorganismus, mikroprocesor, ale i mikrobus (kde ‑bus má původ v latině), mikrosvět aj.; nano‑ (k ř. νᾶνος ‘trpaslík’): nanometr, nanosekunda, nanotechnologie, nanosyntax, ale i nanovlákno, nanočlánek aj.; poly‑ (< ř. πολύς ‘mnohý, četný’): polyglot, polygamie, polyfonie, polyhistor, polymer, polysémie aj.; pseudo‑ (k ř. ψεῦδος ‘lež’): pseudonym, pseudoproblém, pseudokrize, pseudogotika aj.; tele‑ (k ř. τέλος ‘konec, cíl’): telefon, telepatie, teleskop, teletext, telegraf, telegram, ale i televize (kde ‑vize má původ v latině) a mnoho dalších;

(2) na druhém místě složeniny, např. ‑fon (k ř. φωνή ‘zvuk, tón; hlas’): gramofon, magnetofon, diktafon, telefon aj.; ‑graf, ‑grafie (k ř. γράφω ‘ryju, píšu’): telegraf, kinematograf, biografie, monografie, geografie, aj.; ‑fil, ‑filie (k ř. φιλέω ‘mám rád, miluji’): pedofil, pedofilie, acidofilní (první složka k lat. acidus ‘kyselý’), bibliofil, bibliofilie, nekrofil, nekrofilie aj.; ‑fobie (k. ř. φόβος ‘strach’): arachnofobie, klaustrofobie, xenofobie aj.; ‑logie (< ‑λογία ‘věda’): astrologie, biologie, analogie, dialektologie, mytologie, tautologie, trilogie, technologie, ale i hov. šutrologie ‘nauka o kamenech’ aj.

V současnosti přijímá č. zejména díky rozvíjejícímu se turismu nová slova z oblasti řecké kuchyně a národních zvyků dvěma cestami: prostřednictvím internacionalismů i přímým jazykovým kontaktem (podporovaným turismem), např. recina ‘druh řeckého vína’ (nř. ρετσίνα), feta ‘bílý sýr z ovčího nebo kozího mléka’ (nř. φέτα), gyros ‘pokrm z grilovaného masa’ (nř. γύρος), suflaki ‘pokrm z malých kousků masa grilovaných na špejli’ (nř. σουβλάκι), uzo ‘anýzový alkoholický nápoj’ (nř. ούζο), sirtaki ‘řecký lidový tanec’ (nř. συρτάκι) aj.

Vliv řečtiny se projevuje i v některých ustálených spojeních vycházejících z řecké mytologie, obsahujících propria (např. Achillova pata, Ariadnina nit), n. ze starořeckých reálií (Pythagorova věta, Pyrrhovo vítězství), ale také ve slovech a slovních spojeních obsahujících typicky apelativizované proprium: titán, goliáš, megera, xantipa, mentor, plejáda, sysifovská práce, zast. kyklop apod.

Rozšiřující
Literatura
  • Karlíková, H. Čeština v kontaktu (Lexikální výpůjčky – standardní součást českého lexika). In Rusinová, E. (ed.), Přednášky a besedy ze XLII. běhu LŠSS, 2009, 93–97.
  • Karlíková, H. Poznámky k lexikálním výpůjčkám ve staroslověnštině a jejich reflexe v češtině a ostatních slovanských jazycích (sémanticko-etymologická analýza). Sl 82, 2013, 158–168.
  • Mareš, F. V. Grečeskij jazyk v slavjanskich kul’turnych centrach Čechii XI veka. Byzantinoslavica 24, 1963, 247–250.
  • Michálek, E. O jazykových otázkách v dílech českých národních humanistů. SaS 22, 1961, 8–14.
  • Šlosar, D. & R. Večerka ad. Spisovný jazyk v dějinách české společnosti, 2009.
  • Večerka, R. a kol. K pramenům slov. Uvedení do etymologie, 2006.
  • Žaža, S. Latina a řečtina v slovní zásobě, gramatice a terminologii slovanských jazyků, 2010, 23–26.
Citace
Helena Karlíková (2017): GRÉCISMY V ČESKÉM LEXIKU. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GRÉCISMY V ČESKÉM LEXIKU (poslední přístup: 22. 8. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka