GLOTTOGONIE

Základní

Řecky doslova „zrození jazyka“; nerozvinula se ve svébytnou lingvistickou disciplínu, ačkoliv (n. právě proto, že) předmětem jejího zájmu jsou odpovědi na takové fundamentální otázky jako: (a) Kdy a za jakých okolností se objevuje fenomén lidské řeči? (b) Vzniká na jediném místě (monogeneze), n. nezávisle na více místech (polygeneze)? Úvahy o původu jazyka sahají do starověku. Např. bible jednoznačně vychází z koncepce monogeneze (Genesis 9–11). Hérodotos (II, 2) popsal „experiment“ egyptského faraona Psamméticha, který určil, že nejstarším jaz. měli hovořit Frygové. Platón v dialogu Kratylos nechal Sokrata nejprve zdůvodnit a poté odmítnout tzv. onomatopoetickou hypotézu původu jaz. Moderní řešení glottogonických otázek se muselo nejprve vyrovnat s biblickým dogmatem o monogenezi a následnou, stejně apriorní tezí o jazykové polygenezi. Tu však historickosrovnávací jazykověda (viz ↗historickosrovnávací metoda) nemůže dokázat, neboť pracuje pouze s tzv. pozitivními důkazy. Monogenezi všech jazyků na úrovni jazykovědy poč. 20. stol. se pokusil prokázat ✍Trombetti (1905). Metodou masové komparace na něj navázala škola Greenberga (✍Greenberg, 1963; ✍Greenberg, 1971; ✍Greenberg, 1987; ✍Greenberg, 2000 a jeho žák ✍Ruhlen, 1987; ✍Ruhlen, 1994). O korelaci s jejich závěry se pokusil genetik Cavalli-Sforza; viz ✍Cavalli-Sforza & Menozzi ad. (1994), ✍Cavalli-Sforza & Cavalli-Sforza ad. (1995). Cestou aplikace metod ověřených v klasické indoevropeistice se vydala tzv. moskevská škola. Nejprve v 60. – 70. letech 20. stol. ✍Illič-Svityč (1971)✍Dolgopolskij (1964), souhrnně ✍Dolgopolsky (2008), rehabilitovali tzv. nostratickou hypotézu H. Pedersena, která předpokládá společný prajazyk pro ↗jazyky indoevropské, uralské, altajské, kartvelské, hamitosemitské aj. Od 80. let 20. stol. shromažďují ✍Starostin (1984), souhrnně ✍Starostin (2007), ✍Bengtson (2008) a jiní, důkazy pro tzv. sino-kavkazskou hypotézu, která předpokládá vzdálenou příbuznost jazyků severokavkazských, jenisejských, sinotibetských, nadene, plus některých izolovaných jako baskičtiny, sumerštiny, burušaski. Další obdobné jazykové velekmeny se rýsují: v subsaharské Africe kongo-saharský a khoisanský, v jv. Asii austrijský, v Melanésii indopacifický; vlastní jednotky zřejmě představují i původní jazyky Austrálie a obou Amerik. Jakékoliv úvahy o ještě hlubší příbuznosti jsou předčasné, ačkoliv legitimní (viz ✍Starostin, 2015). Genetická analýza zejména nukleových kyselin svědčí o jednotném původu moderního člověka ze sv. Afriky z doby asi před 190–130 tis. lety (✍Cavalli-Sforza & Cavalli-Sforza, 1995). Změny spojené s tímto evolučním skokem zjevně odstartovaly i vývoj jazyka vedoucí až k jeho moderním formám.

Rozšiřující
Literatura
  • Bengtson, J. D. Linguistic Fossils: Studies in Historical Linguistics and Paleolinguistics, 2008.
  • Cavalli-Sforza, L. L. & P. Menozzi ad. History and Geography of Human Genes, 1994.
  • Cavalli-Sforza, L. L. & F. Cavalli-Sforza ad. The Great Human Diasporas, 1995.
  • Dolgopoľskij, A. B. Gipoteza drevnejšego rodstva jazykov Severnoj Evrazii (problema fonetičeskich sootvetstvij), 1964.
  • Dolgopolsky, A. Nostratic Dictionary, 2008.
  • Greenberg, J. H. The Languages of Africa, 1963.
  • Greenberg, J. H. The Indo-Pacific Hypothesis. Current Trends in Linguistics 8, 1971, 807–871.
  • Greenberg, J. H. Language in the Americas, 1987.
  • Greenberg, J. H. Indo-European and its Closest Relatives: The Eurasiatic Language Family I. Grammar, 2000.
  • Illič-Svityč, V. M. Opyt sravnenija nostratičeskich jazykov, 1971.
  • Ruhlen, M. A Guide to the Worlďs Languages, 1987.
  • Ruhlen, M. The Origin of Language, 1994.
  • Ruhlen, M. On the Origin of Languages, 1994.
  • Starostin, S. A. Gipoteza o genetičeskich svjazjach sinotibetskich jazykov s jenisejskimi i severnokavkazskimi jazykami. In Lingvističeskaja rekonstrukcija i drevnejšaja istorija Vostoka 4, 1984, 19–38.
  • Starostin, S. A. Trudy po jazykoznaniju, 2007.
  • Starostin, G. S. K istokam jazykogo raznoobrazija, 2015.
  • Trombetti, A. L'unita del linguaggio, 1905.
Citace
Václav Blažek (2017): GLOTTOGONIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GLOTTOGONIE (poslední přístup: 24. 4. 2019)

Další pojmy:

diachronie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka