GLOSOVÁNÍ

Základní
Rozšiřující

Meziřádkový morfematický překlad (Interlinear Morphemic Translation); překlad úryvku textu z jistého objektového jazyka, zejm. příkladu v jazykovědné studii, do jistého metajazyka, přičemž se strukturace původního textu do morfémů a jejich lineární uspořádání zachovávají i v metajazykovém překladu. Objektový jazyk je jazyk, ze kterého pochází analyzovaný úryvek textu; metajazyk je jazyk lingvistického popisu (v praxi se nejčastěji jedná o angl.), jehož součástí je glosovaný příklad. Glosy se skládají (a) z morfémů/kmenů metajazyků, (b) z gramatických značek čerpaných z předem definovaného repertoáru, (c) ze symbolů označujících hranice mezi morfémy, resp. oddělujících hodnoty uváděné v značkách (✍Lehmann, 2004). Text v objektovém jaz. se glosuje tak, že se každému morfému objektového jaz. vyskytujícímu se v glosovaném úryvku přiřazuje buď morfém ze zvoleného metajazyka, n. značka, která identifikuje hodnotu gramatických rysů příslušného morfému v objektovém jaz. (✍Lehmann, 1982). Prioritu má jednoznačná identifikace morfémů v glosovaném úryvku textu, srozumitelnost glosy v rámci zvoleného metajazyka jako prostředku běžné komunikace je oproti tomu druhořadá. Případně může být glosovaný úryvek textu dodatečně opatřen idiomatickým překladem do zvoleného metajazyka. Ve standardním případě zaujímá glosovaný úryvek textu a glosy tedy tři řádky: (a) glosovaný text v objektovém jazyce, (b) glosy v metajazyce (tj. glosování), (c) idiomatický překlad do metajazyka. G. se používá vždy tehdy, je‑li považováno za důležité, aby čtenář přesně pochopil gramatické členění glosovaného úryvku textu. Implicitně se přitom předpokládá, že čtenář toho nebude schopen, když bude mít k dispozici jen idiomatický překlad. Prototypickým místem pro g. je proto odborný text, který se (a) zabývá gramatickými vlastnostmi analyzovaného objektového jazyka a který se (b) neobrací výlučně na odborníky specializované na tento jazyk. V důsledku snahy o standardizaci pravidel g. pro účely lingvistického popisu vznikla tzv. Lipská pravidla glosování (✍Comrie & Haspelmath ad., 2008), která jsou řadou zahraničních důležitých lingvistických časopisů a nakladatelství přijata za závazná. Pravidla g. jsou k dispozici na stránkách http://www.eva.mpg.de/lingua/; ve zkrácené podobě jsou uvedena zde:

(1)

Glosy jsou umístěny do řádku pod glosovaným textem; levý okraj glosy se kryje s levým okrajem glosovaného slova.

(2)

Vázané morfémy jsou v glosovaném textu odděleny pomlčkou, klitika rovnítkem; stejné znaky se musí vyskytovat na odpovídajícím místě i v glosách.

(3)

Značky pro gramatické rysy jsou v glosách zvýrazněny velkým písmenem.

(4)

Odpovídá‑li jednomu nečleněnému elementu v objektovém jazyce více elementů v glosách, jsou tyto elementy spojeny tečkami.

(5)

Předchozí pravidlo se neaplikuje na rysy osoby a čísla, které se spojují do jedné značky (tedy 1PL, nikoliv 1.PL).

(6)

Gramatické rysy reprezentované v glosách, kterým neodpovídá viditelný element v glosovaném textu, jsou uvedeny v hranatých závorkách. Alternativně je možné pomocí znaku ‑Ø‑ vydělit v objektovém jaz. nulový morf, který se glosuje stejně jako viditelný morf.

(7)

Inherentní rysy lexémů (např. rod substantiv), kterým neodpovídá segmentální materiál, se uvádějí v glosách v kulatých závorkách.

(8)

Jednotlivé části přerušených morfémů, např. prefix a sufix tvořící cirkumfix, se buď glosují dvakrát stejným symbolem, n. tak, že se první části přerušeného morfému přiřazuje značka uvádějící hodnotu příslušného gramatického rysu, druhé části však značka identifikující typ morfému (např. CIRC pro cirkumfix).

(9)

Infixy se vydělují jak v glosovaném textu, tak i v glosách lomenými závorkami.

(10)

Reduplikovaný materiál je jak v textu, tak i v glosách oddělen tildou a glosován odpovídající gramatickou značkou, resp. lexikálním morfémem z metajazyka.

Příklady g., kde objektovým jaz. je čeština a metajazykem angličtina, jsou uvedeny v (1) a (2):

(1)

Ten-to

dopis

ni-kdy

ne-na-píš-e.

DEM.ACC.M.SG-Ø

letter[ACC.SG]

already

NEG2-when

NEG1-PFV-write-3sg

‘S/he won’t write this letter any more’

(2)

Včera

jsem

se

mu

konečně

omluvil

Yesterday

AUX.1sg

REFL.ACC

him.DAT

finally

apologize

‘Yesterday I finally apologized to him’

Fried(ová), cit. podle ✍Frankse & Holloway King(ové) (2000:98)

Na příkladech (1) a (2) lze demonstrovat některé běžné problémy, které se často vyskytují při glosování úryvků textu z č.

(a) Substantivum dopis je v daném kontextu v akuzativu singuláru, neobsahuje však vydělitelný segment, kterému by bylo možné tyto rysy přiřadit. Nesprávné by bylo glosovat dopis jako [letter‑ACC.SG], protože v tomto případě by dvěma elementům v řádku glosování (odděleným pomlčkou) odpovídal jen jeden element v řádku objektového jaz. Jednalo by se o porušení pravidla (2). Má‑li být ACC.SG vydělen jako samostatný morfém, je třeba zavést odpovídající morfematickou jednotku i na řádku objektového jaz., tj. uvést český příklad ve formě dopis‑Ø. Řešení zvolené podle pravidla (6) v příkladu (1) má výhodu, že nepřetěžuje text z objektového jaz. analytickými symboly. Rovná se analýze, která řadí slovní formu dopis do paradigmatu jako formu akuzativu, aniž by byl pád v morfologické struktuře vyjádřen (srov. ✍Lehmann, 1982, pro obdobný příklad z latiny).

(b) Negace ve formách nikdynenapíše musí být glosována dvěma různými značkami, pokud analýza je taková, že ni‑ a ne‑ jsou dva různé morfémy; použití stejné značky by naopak říkalo, že jde o dva alomorfy jednoho a téhož morfému.

(c) Ačkoliv by mělo glosování být maximálně neutrální vůči různým teoretickým přístupům, nelze se v jistých případech vyhnout i kontroverzním rozhodnutím. Tak je v (1) slovní forma píše segmentována a glosována podle analýzy v tradiční české gramatice (např. ✍Havránek & Jedlička, 1996:117, 121). Podle analýzy podané v  2 (1986:411) by bylo naopak třeba formu píše segmentovat a glosovat následovně: píš‑e‑Ø [write‑CONN‑3sg] (CONN pro „konektém“, ✍Lehmann, 1982:210).

(d) Nejzávažnější problém v (1) působí element ‑to ve slovní formě tento. Podle 1 (1986:513) se jedná o postfix. Kategorie „postfix“ ovšem není přípustnou značkou při glosování, protože glosy uvádějí hodnotu gramatické kategorie glosovaných elementů, nikoliv jejich kategoriální příslušnost. Ze stejného důvodu se prefix ve slovní formě nenapíše neglosuje jako PREF (prefix), nýbrž jako PFV (perfektivní), čímž glosa identifikuje hodnotu kategorie vidu. Rovněž je vyloučeno glosovat ‑to stejnou značkou jako ten, tedy jako DEM (demonstrativum), protože identická značka by podle principu jednoznačné identifikace implikovala, že se v obou případech jedná o stejný element. Tomu tak zřejmě není, protože ten vyjadřuje hodnotu kategorií čísla, pádu a rodu (srov. tomu), to nikoliv (srov. *tomutomu). Řešení zvolené v (1) je předběžné a: identifikuje ‑to jako čistě formální element bez významu a funkce (Ø). Pokud není účelem analýzy daný prvek, je takové řešení v glosování ovšem dovoleno.

(e) V příkladu (2) se vyskytují klitika jsem, semu. Notační varianta při zachycení č. materiálu by byla spojit klitika s jejich hostem pomocí znaku „=“; řešení v (2) oproti tomu respektuje č. pravopis, podle kterého se klitika píšou jako oddělená slova. Segmentace pomocí znaku „=“ je ovšem namístě vždy tehdy, neposkytuje‑li pravopis informace o členění příslušných forem, např. v případě kratší varianty préteritálního auxiliáru 2sg (Kde=s byla?).

(f) Příklad (2) rovněž ilustruje, že rozsah morfematické segmentace materiálu z objektového jaz. a jeho glosování závisí na konkrétním účelu publikace, ve které se glosované příklady uvádějí. Příklad (2) je převzat z monografie o klitikách; morfologická struktura jiných slovních forem není tedy v centru pozornosti autora, a není proto znázorněna členícími znaky, ani opatřena morfologickými značkami (srov. formu omluvil, která je glosována jako celek pomocí lexému z metajazyka).

Součástí Lipských pravidel glosování je rovněž základní repertoár gramatických značek, který se chápe ovšem nikoliv jako definitivní, nýbrž jako prozatímní návrh, který je otevřen modifikacím a rozšířením podle potřeby toho kterého autora. O sestavení univerzálně platného repertoáru gramatických rysů se pokouší Morfologická skupina na Univerzitě v Surrey (http://www.features.surrey.ac.uk/) (✍Corbett, 2010). Pro specifické účely (např. pro přesnou dokumentaci ohrožených jaz. bez ustáleného pravopisu) a specifické jazyky (např. pro jaz. s morfematicky relevantními tonálními protiklady n. s nestandardními grafickými systémy) jsou navrženy složitější systémy g. pracující s více než dvěma rovinami meziřádkového glosování (✍Lieb & Drude, 2000; ✍Schultze-Berndt(ová), 2006; ✍McGill, 2007; ✍Di Biase-Dyson(ová) & Kammerzell ad., 2009). Za specifický druh glosování lze považovat i morfologickou anotaci (↗tagování) elektronických korpusů (✍Kocek & Kopřivová ad., 2000).

Literatura
  • Comrie, B. & M. Haspelmath ad. The Leipzig Glossing Rules (http://www.eva.mpg.de/lingua/) (aktualizováno 2008).
  • Corbett, G. G. Features: Essential Notions. In Kibort, A. & G. G. Corbett (eds.), Features. Perspectives on a Key Notion in Linguistics, 2010, 17–36.
  • Croft, W. Typology and Universals, 2003, xix-xxv.
  • Di Biase-Dyson, C. & F. Kammerzell ad. Glossing Ancient Egyptian. Suggestions for Adapting the Leipzig Glossing Rules. Lingua Aegyptia. Journal of Egyptian Language Studies 17, 2009, 343–366.
  • Grammatical Features: A Key to Understanding Language. ESRC-Project (http://www.features.surrey.ac.uk/).
  • Franks, S. & T. H. King. A Handbook of Slavic Clitics, 2000.
  • Havránek, B. & A. Jedlička. Stručná mluvnice česká, 25. vyd., 1996.
  • Kocek, J. & M. Kopřivová ad. Český národní korpus. Úvod a příručka uživatele, 2000.
  • Lehmann, Ch. Directions for Interlinear Morphemic Translations. FL 16, 1982, 199–224.
  • Lehmann, Ch. Interlinear Morphemic Glossing. In Booij, G. & Ch. Lehmann ad. (eds.), Morphologie. Ein internationales Handbuch für Flexion und Wortbildung. 2. Halbband, 2004, 1834–1857.
  • Lieb, H.-H. & S. Drude. Advanced Glossing: A Language Documentation Format, 2000 (http://dobes.mpi.nl/).
  • McGill, S. Documenting Grammatical Tone Using Toolbox: An Evaluation of Buseman’s Interlinearisation Technique. Language Documentation and Description 6, 2007, 236–250 (http://hrelp.org/publications/).
  • 1, 1986.
  • 2, 1986.
  • Plungjan, V. A. Obščaja morfologija. Vvedenije v problematiku, 2003.
  • Schultze-Berndt, E. Linguistic Annotation. In Gippert, J. & N. Himmelman ad. (eds.), Essentials of Language Documentation, 2006, 213–252.
Citace
Roland Wagner (2017): GLOSOVÁNÍ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GLOSOVÁNÍ (poslední přístup: 3. 8. 2020)

Další pojmy:

gramatika morfologie syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka