GENDEROVÁ LINGVISTIKA  (gender linguistics)

Základní

Sociolingvistická disciplína rozvíjející se na bázi ↗feministické lingvistiky (oba názvy se někdy zaměňují) od 80. let 20. stol. v Americe a západní Evropě. Tehdy se také začíná používat pojem gender jako ‘sociální pohlaví’ (společenské normy, očekávání a restrikce na základě biologického pohlaví). Předmětem výzkumu g.l. jsou jazykové konstrukty genderu ve veřejném diskurzu a s nimi spojená strukturovanost veřejného prostoru, zajišťující reprodukci tzv. tradiční dělby práce mezi ženami a muži. Ženám se připisuje zodpovědnost za soukromou sféru (rodina, péče o děti, citový život v partnerství) a úloha tvořit zázemí pro kariéru mužů, zatímco muži jsou považováni za ideální pracovní sílu. Ženy jsou představovány jako „slabé pohlaví“, „něžné pohlaví“, „hezčí polovičky“ atd. bez ambicí v pracovním životě; muži mají být naopak agresivní, konkurenceschopní, mít vůdčí schopnosti a talent pro abstraktní myšlení. Tyto konstrukty někdy hledají oporu v údajné biologické danosti citového a mentálního světa mužů a žen.

G.l. dekonstruuje tento způsob nahlížení na svět přes tzv. genderové čočky (lenses of gender, ✍Bem(ová), 1993), který se odráží ve volbě lexikálních, morfologických, stylistických jaz. prostředků a argumentačních strategií, podílejících se na organizaci genderově diferencovaných a zároveň mocensky hierarchizovaných domén a funkčních oblastí. Genderové čočky mají 3 vrstvy: polarizace genderu, hierarchizace genderu a biologický esencialismus, který genderové nerovnosti „ospravedlňuje“ (matka příroda chtěla, aby…).

Výzkum genderu lze rozdělit do tří fází podle převládajících perspektiv výzkumu: (1) teorie normy a odchylky (dominance and deficit theory) v 70. letech 20. stol. (✍Key(ová), 1975; ✍Lakoff(ová), 1975; ✍Spender(ová), 1980; ✍Trömmel-Plötz(ová), 1982 aj.), která kritizuje fakt, že ženy ve veřejném komunikačním prostoru nemají stejné postavení jako muži, protože mužský jaz. projev je považován za normu a ženy se jí musejí přizpůsobovat; (2) teorie dvou kultur (two cultures theory // diference theory) v 80. letech, známá též jako „muži z Marsu a ženy z Venuše“ (✍Tannen(ová), 1990; ✍Tannen(ová) (ed.), 1993, ✍Thorne & Kramarae(ová) ad. (eds.), 1983, aj.), která chápe ženy a muže jako odlišné „kultury“ a požaduje respektovat jejich specifika; v této fázi se začíná profilovat g.l. jako studium genderu a oddělovat od ↗feministické lingvistiky s jejím aplikovaným výzkumem v oblasti nesexistického vyjadřování; (3) teorie doing gender od 90. let dodnes (✍Butler(ová), 1990; ✍West(ová) & Zimmermann, 1987; ✍Sunderland(ová), 2006; ✍Litosseliti(ová), 2014; ✍Wodak(ová), 1997; ✍Kotthoff(ová) & Wodak(ová) (eds.), 1996, aj.), podle níž je gender performován v interakci. První výzkumy se zabývaly mluvním stylem a hledaly odlišnosti, např. ženy údajně častěji používají zdrobněliny, emocionálně zabarvené výrazy (strašně moc se těším), více než muži dbají na zpětnou vazbu (že ano?, co myslíš? aj.), mluví rychleji a více, avšak nechávají se přerušovat v řeči, což má signalizovat submisívnost, méně často než muži vnášejí do hovoru nová témata atd. Současné výzkumy g.l. více respektují konkrétní ko(n)text a přesunuly těžiště výzkumu k sociálnímu konstruktivismu; pojem gender rozšířily o další sociální pohlaví. G.l. se tak věnuje i diskurzním praktikám ve vztahu k homosexualitě apod.

Předmětem kritiky g.l. je heteronormativita jako sociálně a politicky organizující princip; sleduje se, jak se v jaz. realizuje její naturalizace, internalizace mluvčími, jak na ni navazuje institucionalizace genderových struktur. Analyzuje se obraz ženství a mužství v médiích, reklamě, inzerci, v diskursech různého typu (trh práce, politika, školství, zdravotnictví, náboženství aj.) se zaměřením na to, jak jazyk podporuje tradiční vertikální a horizontální členění profesí a pozic – feminizaci a maskulinizaci oborů, skleněný strop pro ženy ve funkcích a skleněný výtah pro muže apod., jakými silami a v čí prospěch se zajišťuje genderovanost diskursu. Cílem dekonstrukce genderu v mluvním jednání je dekonstrukce s ním spjaté sociální nerovnosti a mocenských vztahů; kategorie genderu je přitom jednou z proměnných jako věk, etnikum, sociální postavení aj. Také v literatuře, filmu aj. se zkoumají diskurzní, komunikační a rétorické strategie zprostředkování obrazu žen a mužů a jejich závislost na ideologických, kulturních, politických okolnostech vzniku díla. Kritika jim vytýká stereotypnost, tuctovost n. mýtizaci, ideologizování, vycházení vstříc dobovým ikonám a (tržně motivované) vynechávání rysů, pro daný gender „netypických“; nabídku alternativních obrazů žen, mužů a dalších pohlaví zprostředkují spíše menšinové umělecké žánry a skupiny. Viz též ↗gender, ↗feministická lingvistika, ↗genderově vyvážené vyjadřování, ↗generické maskulinum.

Rozšiřující
Literatura
  • Baslarová, I. & P. Binková. Političky v médiích. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost? (Analýzy diskurzů), 2006.
  • Bem, S. L. The Lenses of Gender, 1993.
  • Bourdieu, P. La Domination masculine, 1998.
  • Bovenschen, S. Die imaginierte Weiblichkeit: Exemplarische Untersuchungen zu kulturgeschichtlichen und literarischen Präsentationsformen des Weiblichen, 1979.
  • Bußmann, H. & R. Hof. (eds.) Genus. Zur Geschlechterdifferenz in den Kulturwissenschaften, 1995.
  • Butler, J. Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity, 1990.
  • Friedan, B. The Feminine Mystique, 1963.
  • Goffman, E. The Arrangement between the Sexes. Theory and Society 4, 1977, 301–331.
  • Gräßel, U. Sprachverhalten und Geschlecht, 1991.
  • Heczková, L. a kol. (eds.) Vztahy, jazyky, těla, 2007.
  • Hellinger, M. Sprachwandel und feministische Sprachpolitik, 1985.
  • Hoffmannová, J. Stylistika a …, 1997.
  • Chesebro, J. W. (ed.) Gayspeak, Gay Male and Lesbians Communication, 1981.
  • Key, M. R. Male/Female Language, 1975.
  • Kotthoff, H. & R. Wodak. (eds.) Communicating Gender in Context, 1996.
  • Kynčlová, T. Rozbor webových stránek informační a osvětové kampaně „Žiješ, protože tě rodiče chtěli“ z hlediska kritické diskursivní analýzy. Gender, rovné příležitosti, výzkum, 2/2006, 51–57.
  • Lakoff, R. Language and Woman's Place, 1975.
  • Litosseliti, L. Gender and Language Theory and Practice, 2014.
  • Moldanová, D. (ed.) Žena-jazyk-literatura, 1996.
  • Pusch, L. F. Das Deutsche als Männersprache, 1984.
  • Samel, I. Einführung in die feministische Sprachwissenschaft, 1995.
  • Schramm, H. Frauensprache – Männersprache, 1981.
  • Spender, D. Man Made Language, 1980.
  • Sunderland, J. Language and Gender: An Advanced Resource Book, 2006.
  • Tannen, D. You Just don't Understand: Women and Men in Conversation, 1990.
  • Tannen, D. (ed.) Gender and Conversational Interaction, 1993.
  • West, C. & D. Zimmerman. Gender, Language and Discourse, 1985.
  • Thorne, B. & N. Henley. Language and Sex: Difference and Dominance, 1975.
  • Thorne, B. & Ch. Kramarae ad. (eds.) Language, Gender and Society, 1983.
  • Trömel-Plötz, S. Frauensprache – Sprache der Veränderung, 1982.
  • Trömel-Plötz, S. (ed.) Gewalt durch Sprache, 1984.
  • Valdrová, J. Stereotypy a klišé v mediální projekci genderu. Sociologický časopis 37, 2001, 183–205.
  • Valdrová, J. Gender a společnost, 2006.
  • Wodak, R. Gender and Discourse, 1997.
  • West, C. & D. Zimmerman. Doing Gender. Gender & Society 1, 1987, 125–151.
Citace
Jana Valdrová (2017): GENDEROVÁ LINGVISTIKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GENDEROVÁ LINGVISTIKA (poslední přístup: 7. 12. 2019)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka