GAPPING

Základní
Rozšiřující

↗Elipsa (výpustka) finitního slovesa event. se svými dependenty v koordinovaných konstrukcích (✍Ross, 1967; ✍Ross, 1970); viz také ↗elipsa, ↗koordinace; z angl. gap = díra. Vypuštěný materiál je interpretován na základě jiného výrazu (tzv. antecedent) v předchozím jaz. kontextu, viz (1):

(1)

a.

Pavel chodí do hudebky v pondělí a Marie na bruslení v úterý (= Marie chodí na bruslení v úterý)

b.

Pavel chodí do hudebky v pondělí a Marie v úterý (= Marie chodí do hudebky v úterý)

1 Vlastnosti gappingu

G. se vyznačuje tím, že (i) eliptická věta musí obsahovat nejméně dvě zbylé složky (remnants), a (ii) elidovaný materiál musí být nejméně finitní sloveso (lexikální, modální, n. pomocné), viz (1) a (2), n. verbální komplex, viz (3). Vypuštěný materiál může odpovídat na povrchu nesouvislé sekvenci:

(2)

a.

Pavel prý chce koupit dům a Marie zas prodat byt

b.

Kluci teď budou malovat a holky vystřihovat

(3)

My jsme se do Norska vypravili už předloni, a vy do Švédska až letos

G. se tak odlišuje od elipsy slovesa v rámci nefinitního VP (↗VP‑elipsa) a ve strippingu, kde eliptická věta obsahuje pouze jeden remnant a polární/fokalizující adverbium, viz (4). Někteří autoři (✍Hankamer & Sag, 1976; ✍Williams, 1977; ✍Chao(vá), 1987; ✍Gardent(ová), 1991; ✍Lobeck(ová), 1995) však považují stripping za podtyp gappingu:

(4)

Pavel prý chce koupit dům, a ne byt

Pro g. (v jaz. ↗SVO a VSO) je dále typické, že se antecedent musí nacházet před elidovaným materiálem (tzv. analepse), srov. (1b) a (5), a že vypuštěný materiál v deklarativních větách je v prostřední (mediální) pozici (✍Jackendoff, 1971):

(5)

*Pavel v pondělí a Marie chodí do hudebky v úterý

1.1 Distribuce gappingu

G. je možný pouze v koordinovaných konstrukcích, srov. (1) a (6). Ve vícečlenných koordinacích je sloveso (s komplementem) elidováno buď ve všech konjunktech kromě prvního, n. pouze v posledním konjunktu, viz (7); konstrukce bez g. jsou příznakové (7c):

(6)

*Pavel chodí do hudebky v pondělí, protože Marie v úterý

(7)

a.

Marie přinesla růže mamince, Petr babičce a Jan tetě

b.

Marie přinesla růže mamince, Petr přinesl růže babičce a Jan tetě

c.

Marie přinesla růže mamince, Petr přinesl růže babičce a Jan přinesl růže tetě

Eliptická věta může být graficky nezávislá na větě zdrojové, viz (8a), či být produkcí jiného mluvčího v dialogu (viz ✍Sag & Gazdar ad., 1985; ✍Lobeck(ová), 1995; ✍Merchant, 2001), viz (8b). Dvě eliptické věty lze koordinovat jako v (8c), kde subjekt každé věty identifikuje jednoho z členů množiny denotované kvantifikátorem oba ve zdrojové větě:

(8)

a.

Bobr se zastavil na pět metrů ode mne a vejral na mne. No a já na něj. (ČNK)

b.

A: Tvůj syn hraje na piano? B: Jo, a dcera na housle

c.

A tak jsme se domluvili, že budu počítat do tří, a pak oba současně vystřelíme. Já z dvaadvacítky kulí a on ze své flinty. (ČNK)

Věty s g. jsou typicky koordinovány pomocí spojky a, viz (9a), která je nejlépe kompatibilní s nutnou symetrickou interpretací eliptické a neeliptické věty (✍Gruet‑Škrabalová, 2011). Spojka i nemůže koordinovat ani neeliptické věty, spojky neboale zas neumožňují symetrickou interpretaci (nebo představuje koordinované věty jako alternativy a ale jako protiklad). Akceptovatelnost jiných spojek záleží též na možnosti symetrické interpretace: korelativní koordinace kontrastující dvě alternativy v (10) jsou např. pro řadu mluvčích akceptovatelné. G. je možný i v asyndetonu, který zvyšuje paralelismus a kontrast mezi složkami takto spojených vět, viz (9b):

(9)

a.

Pavel přijede v sobotu a / *i / ?nebo / *ale Marie v neděli

b.

Studenti byli nadšení, profesoři (naopak) zklamaní

(10)

a.

?Já myslím, že ani Pavel nemiluje Marii, ani Marie Pavla

b.

Jsme domluvený: buď si pro to přijdeš ty v sobotu večer (a)nebo tvůj brácha v neděli ráno, jinak to vyhodím

Ve vedlejších koordinovaných větách (CP) je g. možný, pouze jsou‑li uvedeny tázacím k‑slovem, srov. (11a) a (11bc) (viz lexikální identita remnantů, sekce 1.3).

(11)

a.

Víme, kdo složil Rusalku a kdo Prodanou nevěstu

b.

Tvrdí, že Smetana složil Rusalku a (*že) Dvořák Prodanou nevěstu!

c.

Můžete mi říct, zda Dvořák složil Rusalku a (*zda) Smetana Prodanou nevěstu?

Spojka že nemůže tedy uvést eliptickou větu, viz (12a), ale může se nacházet uvnitř, viz (12b). Příklady (12a) a (12b) však nemají stejnou interpretaci: ve (12a) je Jan paralelní se subjektem vedlejší věty Marie, zatímco ve (12b) je Jan paralelní se subjektem hlavní věty Pavel:

(12)

a.

Pavel tvrdí, že Marie pojede do Florencie a (*že) Jan do Říma. (= Jan pojede do Říma)

b.

Pavel tvrdí, že Marie pojede do Florencie a Jan že do Říma. (= Jan tvrdí, že Marie pojede do Říma)

Elipsa finitního slovesa v komparativních konstrukcích bývá považována za jiný druh elipsy než gapping, tzv. comparative deletion. Na rozdíl od koordinace umožňují totiž komparativní konstrukce i elipsu jiných sekvencí, srov. (13a) a (13b), a vyžadují menší syntaktický i sémantický paralelismus (viz 1.3) mezi remnanty a jejich koreláty (✍Jackendoff, 1971; ✍Moltmann(ová), 1992), srov. (14a) a (14b):

(13)

a.

Jirka musí sníst víc jablek než Petr hrušek / než Petr / než Petr musí hrušek

b.

Jirka musí sníst hodně jablek a Petr hodně hrušek / *a Petr / *a Petr musí hodně hrušek

(14)

a.

Dneska prší u moře jako včera na horách // Jan ho poslouchá jako pes svého pána

b.

*Dneska prší u moře a včera na horách // *Jan ho poslouchá a pes svého pána

1.2 Vztah mezi elidovaným materiálem a antecedentem

Elidované sloveso musí patřit ke stejnému lexikálnímu paradigmatu jako jeho antecedent, viz (15a), a mít stejný význam, srov. (15b) a (15c) (viz syntaktický a sémantický paralelismus zbylých složek v 1.3):

(15)

a.

Jan hlasoval pro pravici a Karel *(volil) levici

b.

Náš pes leze na nervy mámě a náš kocour zase tátovi

c.

*Náš pes leze na nervy mámě a náš kocour po stromech

Obě slovesa musí nést stejný rys času, vidu, způsobu a aspektu, viz (16) a (17), což ✍Repp(ová) (2009) vysvětluje tím, že tyto vlastnosti poskytují větě referenční zakotvení (referential anchorage) vzhledem k reálnému světu. Eliptická věta referenčně zakotvená není, a přejímá tedy zakotvení od věty zdrojové:

(16)

a.

Pavel pojede dneska do Bratislavy a my zítra do Prahy / *a my včera do Prahy

b.

My jeli / *pojedeme včera do Prahy

(17)

a.

Já jsem pekla husu čtyři hodiny a strejda jenom dvě / *a strejda jenom za dvě

b.

Strejda upekl husu / *pekl husu jenom za dvě hodiny

Rysy shody (osoba, číslo, rod) mohou být naopak rozdílné. Rozdíl v rodu je méně akceptovatelný na nominálních predikátech, zejména pokud je antecedent v rodu ženském a elidovaný materiál v rodě mužském, viz (18):

(18)

a.

?Marek je profesorem fyziky a Jana chemie

b.

??Jana je profesorkou fyziky a Marek chemie

Kromě slovesa lze vypustit i komplementy a adjunkty, viz (19). (V (19b) je též možné, že iniciální adverbium vloni je adjunktem ke koordinaci obou vět: [CP Vloni [ConjP [v Praze sněžilo už o Vánocích] a [na horách až v únoru]]], viz analýza g.)

(19)

a.

Eva dostala panenku k narozeninám a její sestra k Vánocům

b.

Vloni v Praze sněžilo už o Vánocích a na horách až v únoru

V literatuře se dále často uvádí, že elidované sloveso nemůže mít negativní antecedent (✍Ross, 1967; ✍Jackendoff, 1971; ✍Zribi‑Hertz(ová), 1986; ✍Siegel, 1984). ✍Repp(ová) (2009) však ukazuje, že toto pozorování neplatí a že negace v konstrukcích s g. může mít dokonce tři různé interpretace: (i) negace platí pro každý konjunkt zvlášť, viz (20a), (ii) negace platí pouze pro jeden konjunkt (narrow scope), viz (20b), a (iii) negace platí pro oba konjunkty dohromady (wide scope), viz (20c):

(20)

a.

Co pro ně mám uvařit, když jeden nejí maso a druhej ryby! (= druhej nejí ryby)

b.

Jan se nenaučil nic, a Marie jenom první lekci (= Marie se naučila jenom první lekci)

c.

Takhle to dál nejde. Pavlíček nemůže v jednom kuse odmlouvat a Janička pořád brečet (tzn. není možné, aby Pavlíček v jednom kuse odmlouval a Janička pořád brečela)

1.3 Vlastnosti zbylých složek

Eliptická věta s g. obsahuje nejméně dvě zbylé složky (remnanty), které musí být syntakticky, sémanticky a pragmaticky paralelní se svými koreláty ve zdrojové větě. Ze syntaktického hlediska mohou být remnanty pouze fráze závisející na slovesném n. jiném predikátu (tzv. major phrases, viz ✍Hankamer, 1971; ✍Hudson, 1989). To vysvětluje kontrast mezi silným zájmenem a pronominální klitikou ve (21a) (klitika není syntakticky frází, ale hlavou, viz ✍Veselovská, 1995), a kontrast mezi DP sedm slepic závisející na predikátu ulovil, a NP slepic, která je komplementem kvantifikátoru sedm ve (21b):

(21)

a.

Helena pozvala ji a Eva jeho / *a Eva ho

b.

Liška ulovila pět králíků a vlk sedm slepic / *Liška ulovila pět králíků a vlk slepic

Remnanty musí mít dále stejnou syntaktickou funkci a (tím i) stejný pád, viz (22), nemusí však mít stejnou gramatickou kategorii ani záviset na stejném slovese, viz (23):

(22)

a.

Pavel představil Petra Janovi a Michal Jakubovi (Michal = subjekt, nom.)

b.

Pavel představil Petra Janovi a Michala Jakubovi (Michala = komplement, akuz.)

(23)

Kapitán mu poručil dojít pro vodu a [DP jeho pomocník] [PP pro chleba] (DP závisí na poručil, PP závisí na dojít)

Ze sémantického hlediska musí koordinace s g. obsahovat nejméně dva kontrastní páry (✍Sag, 1976; ✍Kuno, 1976; ✍Hartmann(ová), 2000; ✍Rooth, 1992), tzn. že remnanty a jejich koreláty musí patřit ke stejné množině alternativ a přitom být sémanticky rozdílné. Akceptabilita záleží též na kontextu a na jednotlivých mluvčích (jako při koordinaci):

(24)

a.

Pavlíček jí jenom maso a Janička jenom zeleninu / *a Janička hltavě

b.

?Pavel má nejradši svou ženu a Jana biologii

Kontrastivní pár nesmí obsahovat lexikálně identické elementy (✍Hinterwimmer & Repp(ová), 2008) s výjimkou (i) deiktických zájmen, viz (25a), (ii) tázacích zájmen, viz (25b), a (iii) numerálií (číslovky, kvantifikátory), viz (25c), neboť tyto elementy nemají stejnou referenci:

(25)

a.

Tohle udělej hned a tohle klidně až zítra

b.

c.

Víme, kdo složil Rusalku a kdo Prodanou nevěstu

Vy dva si sedněte do první řady a vy dva do druhé (řady)

Kontrastní pár nemůže dále obsahovat koreláty v podobě pronominálních klitik, která nemohou být fokalizována, viz (26). (Klitika jsou lépe akceptovatelná, pokud má eliptická věta nulový n. elidovaný subjekt: ?Eva mu darovala hodinky a Michalovi sluneční brýle.) Tuto konstrukci lze však považovat za jiný typ elipsy, tzv. left peripheral ellipsis:

(26)

a.

Eva darovala hodinky Pavlovi/jemu a její sestra Michalovi

b.

*Eva mu darovala hodinky a její sestra Michalovi

Kontrastní pár může obsahovat jako korelát nulový subjekt (✍McShane(ová), 2000, pro ruštinu; ✍Bîlbîie(ová), 2011 pro rumunštinu), viz (27a). V př. (27b) má podoba subjektu vliv na interpretaci eliptické věty. Je-li subjekt vedlejší věty pro, bude korelátem subjektu jeho bratr spíš subjekt hlavní věty Honza (tedy Jeho bratr mi říkal, že chce jít studovat filozofii).

(27)

a.

Letos v létě pro pojedu k moři a moje sestra na hory (pro = já)

b.

Honzai mi říkal, že ?prooni chce jít studovat práva a jeho bratr filozofii

Přestože má č. relativně volný pořádek slov, vyžaduje g. též paralelní pořádek remnantů a jejich korelátů (✍Gruet‑Škrabalová, 2011). Tento pragmatický paralelismus (související s již zmíněným sémantickým paralelismem a kontrastem) vyplývá podle ✍Prince(ové) (1986)✍Steedmana (1990) z toho, že výpovědi s g. předpokládají z diskurzivního hlediska implicitní otázku s více tázacími slovy, jejichž pořádek by měly eliptická i neeliptická věta respektovat, viz (28):

(28)

a.

(kdo komu koho představil?)

?Pavel představil Janovi Petra a Michalovi Jakuba / *Pavel představil Janovi Petra a Michalovi Jakub / *Pavel představil Janovi Petra a Michal Jakubovi

b.

(kdo si co koupil?)

Eva si koupila panenku a Lucie autíčko / *Eva si koupila panenku a autíčko Lucie

Oba remnanty jsou považovány za kontrastivní fokus (✍Kuno, 1976; ✍Hartmann(ová), 2000), n. za kombinaci kontrastivního topiku a fokusu (✍Winkler, 2005; ✍Repp(ová), 2009). Elidovaný materiál je typicky interpretován jako daný (given), viz ✍Merchant (2001). To vysvětluje, proč nelze elidovat sloveso ve finální pozici, přestože pořádek SOV je v č. možný: sloveso ve finální pozici je totiž fokalizováno, srov. (29a) a (29b):

(29)

a.

*Pavel v Brně studuje a Jan v Praze

b.

Pavel v Brně studuje a Jan pracuje

2 Analýza gappingu

Ve světové literatuře existují dva hlavní přístupy ke g. (viz ↗elipsa): (i) strukturální analýzy založené na syntaktické rekonstrukci eliptické sekvence a (ii) nestrukturální analýzy založené na sémantické rekonstrukci. Strukturální analýzy se dále liší podle toho, zda považují konstrukce s g. za koordinace vět, tzn. CP/TP (tzv. large conjunct approach; viz ✍Ross, 1967; ✍Ross, 1970; ✍Jackendoff, 1971; ✍Hankamer, 1971; ✍Sag, 1976; ✍Neijt, 1979; ✍Wilder, 1994; ✍Wilder, 1997; ✍Kim, 1997; ✍Hartmann(ová), 2000) n. za koordinace menších složek (frází), tzn. VP/vP (tzv. small conjunct approach; viz ✍Siegel, 1984; ✍Siegel, 1987; ✍Johnson, 2000; ✍Johnson, 2009; ✍Coppock(ová), 2001; ✍Winkler, 2005). Z empirického hlediska vysvětluje každý přístup lépe jiné jevy. Větná koordinace vysvětluje lépe rozdílný skopus větné negace v každém konjunktu, viz (20b), g. ve vedlejších větách s tázacími slovy, viz (11a) výše, možnou koreferenci mezi subjektem první věty a jiným zájmenem ve větě eliptické (princip B) ve (30a), či přítomnost větných adverbií v eliptické sekvenci ve (30b):

(30)

a.

Jani políbil Marii a Marie jehoi

b.

Jan dnes půjde navštívit svou babičku a Pavel pravděpodobně svého dědečka

Nevětná koordinace vysvětluje naopak lépe skopus negace, modálních sloves a větných adverbií přes oba konjunkty, viz (19b) a (20c), a identitu obou sloves co se týče času, aspektu a rodu, viz (16) a (17).

Elidovaný materiál je dále analyzován buď jako fonologické nerealizování/vypuštění/vymazání lexikálního materiálu (PF‑deletion; viz ✍Ross, 1967; ✍Hartmann(ová), 2000; ✍Merchant, 2001), tzn. V nebo celá VP po extrakci remnantů, viz (31), n. jako nulová proforma (tzn. nulové zájmeno n. kopie antecedentu na LF), viz (32). Analýzy s vymazáním jsou problematické v případech, kdy vymazaný materiál netvoří fráze, např. (3) a (12b), a v případech, kdy pohyb subjektu (a remnantů) nerespektuje symetrickou extrakci z koordinace (tzv. across‑the‑board extraction; viz ✍Ross, 1967), viz také ↗koordinace), viz (31b).

(31)

a.

[TP [TP Marie upekla dort] a [TP Jan upekl koláč]]

b.

[TP Marie [vP t upekla dort [VP t t]] a [vP Jan koláč [VP upekl t]]]

LF: e = upekl

(32)

a.

[TP Marie [vP t upekla dort [VP t t]] a [vP Jan koláč [VP upekl t]]]

b.

[TP [TP Marie upekla dort] a [TP Jan e koláč]]

Neeliptickou analýzu g. navrhuje ✍Johnson (2000), ✍Johnson (2009), pro kterého je tato konstrukce výsledkem pohybu obou sloves z koordinovaných vP do hlavy T, viz (33), což správně předpovídá, že g. je možný pouze v koordinovaných konstrukcích (n. že g. není možný v jazycích bez pohybu slovesa jako čínština):

(33)

[TP Mariej [T' upeklai [vP tj ti dort] a [vP Jan ti koláč]]]

Problémem zůstává g. komplexních verbálních forem a nesymetrická extrakce subjektu z koordinace, dále pak rozdílné rysy shody na slovesech (upekl × upekla ve (33)). Podle ✍Coppock(ové) (2001) je analýza založená na pohybu též sémanticky méně adekvátní než analýza založená na vymazání. Ze sémantického hlediska jsou problematické i analýzy s nulovým zájmenem, neboť na rozdíl od zájmen nemůže mít g. vzdálený antecedent n. antecedent ve vedlejších větách (tzn. kataforickou interpretaci).

V nestrukturálních analýzách (✍Sag & Gazdar ad., 1985; ✍Chao(vá), 1987; ✍Gardent(ová), 1991; ✍Dalrymple(ová), 2005; ✍Culicover & Jackendoff, 2005) je eliptická věta považována za tzv. fragmentární větu (fragment), v níž nechybí žádný syntaktický materiál, ale která je sémanticky interpretována jako věta úplná, viz (34). Tato fragmentární věta musí být sémanticky identická se zdrojovou (neeliptickou) větou a její remnanty musí být syntakticky paralelní se svými koreláty ve zdrojové větě (✍Culicover & Jackendoff, 2005, mluví o tzv. indirect lincensing).

(34)

[S [Marie upekla dort] a [S/XP+ Jan koláč]]

(XP+ = fragment)

V rámci vícerovinných gramatických modelů existuje ještě tzv. sharing approach ke g. (✍Goodall, 1987; ✍Moltman(ová), 1992). Eliptická a neeliptická věta jsou projektovány do jednoho stromu: společný materiál je obsažen pod jediným uzlem, kontrastivní elementy jsou obsaženy paralelně každý v jednom z konjuntů, a tvoří tak dvou‑ nebo vícerovinnou strukturu (tzv. bidimensional/multidimensional structure).

Literatura
  • Bîlbîie, G. Grammaire des constructions elliptiques. Une étude comparative des phrases sans verbe en roumain et en français. PhD. diss., Univ. Paris 7, 2011.
  • Coppock, E. Gapping: In Defense of Deletion. In Andronis, M. & Ch. Ball ad. (eds.), Proceedings of the Chicago Linguistic Society 37, 2001, 133–148.
  • Culicover, P. & R. Jackendoff. Simpler Syntax, 2005.
  • Dalrymple, M. Against Reconstruction in Ellipsis. In Elugardo, R. & R. J. Stainton (eds.), Ellipsis and Nonsentential Speech, 2005, 31–55.
  • Gardent, C. Gapping and VP Ellipsis in a Unification Based Grammar. PhD. diss., Univ. Edinburgh, 1991.
  • Goodall, G. Parallel Structures in Syntax: Coordination, Causatives, and Restructuring, 1987.
  • Gruet-Škrabalová, H. On Verbal Ellipsis in Czech. Přednáška na mezinárodní konferenci Topics in the Typology of Elliptical Constructions I, Univ. Paris 7 & Chicago Center Paris, 2011.
  • Hankamer, J. Constraints on Deletion in Syntax. PhD. diss., Yale, 1971.
  • Hankamer, J. & I. Sag. Deep and Surface Anaphora. LI 7, 1976, 391–428.
  • Hartmann, K. Right Node Raising and Gapping. Interface Conditions on Prosodic Deletion, 2000.
  • Hinterwimmer, S. & S. Repp. Different Alternatives for Topics and Foci: Evidence from Indefinites and Multiple wh. In Grønn, A. (ed.), Proceedings of SuB 12, 2008, 241–255.
  • Hudson, R. Conjunction Reduction, Gapping, and Right-Node-Raising. Lg 52, 1976, 535–562.
  • Hudson, R. Gapping and Grammatical Relations. JL 25, 1989, 57–94.
  • Chao, W. On Ellipsis, 1987.
  • Jackendoff, R. Gapping and Related Rules. LI 2, 1971, 21–35.
  • Johnson, K. Gapping Determiners. In Schwabe, K. & N. Zhang (eds.), Ellipsis in Conjunction, 2000, 95–116.
  • Johnson, K. Gapping. In Everaert, M. & H. van Riemsdijk (eds.), The Blackwell Companion to Syntax 2, 2006, 407–435.
  • Johnson, K. Gapping is not (VP-)Ellipsis. LI 40, 2009, 289–328.
  • Kim, J.-S. Syntactic Focus Movement and Ellipsis: A Minimalist Approach. PhD. diss., Univ. of Connecticut, 1997.
  • Kuno, S. Gapping: A Functional Analysis. LI 7, 1976, 300–318.
  • Levin, N. & E. Prince. Gapping and Causal Implicature. Papers in Linguistics 19, 1986, 351–364.
  • Lobeck, A. Ellipsis: Functional Heads, Licensing and Identification, 1995.
  • McShane, M. Verbal Ellipsis in Russian, Polish and Czech. SEEJ 44, 2000, 195–233.
  • Merchant, J. The Syntax of Silence: Sluicing, Islands, and the Theory of Ellipsis, 2001.
  • Merchant, J. Fragments and Ellipsis. L&P 27, 2004, 661–738.
  • Merchant, J. An Asymmetry in Voice Mismatches in VP-Ellipsis and Pseudogapping. LI 39, 2008, 169–179.
  • Moltmann, F. Coordination and Comparatives. PhD. diss., MIT, 1992.
  • Neijt, A. Gapping. A Contribution to Sentence Grammar, 1979.
  • Prince, E. On the Syntactic Marking of Presupposed Open Propositions. In Papers from the 22nd Regional Meeting of the Chicago Linguistic Society, 1986, 208–222.
  • Repp, S. Negation in Gapping, 2009.
  • Rooth, M. A Theory of Focus Interpretation. Natural Language Semantics 1, 1992, 75–116.
  • Ross, J. R. Constraints on Variables in Syntax. PhD. diss., MIT, 1967.
  • Ross, J. R. Gapping and the Order of Constituents. In Bierwisch, M. & K. Heidolph (eds.), Progress in Linguistics, 1970, 249–259.
  • Sag, I. Deletion and Logical Form. PhD. diss., MIT, 1976.
  • Sag, I. & G. Gazdar ad. Coordination and How to Distinguish Categories. NLLT 3, 1985, 117–171.
  • Siegel, M. Gapping and Interpretation. LI 15, 1984, 523–530.
  • Siegel, M. Compositionality, Case, and the Scope of Auxiliaries. L&P 10, 1987, 53–75.
  • Steedman, M. Gapping as Constituent Coordination. L&P 13, 1990, 207–263.
  • Wasow, T. Anaphoric Relations in English. PhD. diss., MIT, 1972.
  • Veselovská, L. Phrasal Movement and X° Morphology: Word order Parallels in Czech and English Nominal and Verbal Projections, PhD. diss., FF UP, Olomouc, 1995.
  • Wilder, C. Coordination, ATB and Ellipsis. In Zwart, J.-W. (ed.), Minimalism and Kayne’s Antisymmetry Hypothesis, 1994, 291–331.
  • Wilder, C. Some Properties of Ellipsis in Coordination. In Alexiadou, A. & T. Hall (eds.), Studies in Universal Grammar and Typological Variation, 1997, 59–107.
  • Williams, E. Discourse and Logical Form. LI 8, 1977, 101–139.
  • Winkler, S. Ellipsis and Focus in Generative Grammar, 2005.
  • Winkler, S. Ellipsis. In Brown, K. (ed.), The Encyclopedia of Language and Linguistics, 2006, 109–113.
  • Zribi-Hertz, A. Rélations anaphoriques en français: esquisse d'une grammaire générative raisonnée de la réflexivité et de l'ellipse structurale, 1986.
Citace
Hana Gruet Škrabalová (2017): GAPPING. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GAPPING (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka