FUTURUM VE STARŠÍ ČEŠTINĚ

Základní

Vývoj jaz. prostředků vyjadřujících v č. futurálnost lze chápat jako proces, který byl započat již v ↗praslovanštině. Psl. zřejmě svébytnou jaz. formou vyjadřující f. nedisponovala, pokusy rekonstruovat s-ové formy f. jsou neprůkazné (✍Křížková, 1960:14–20; ✍Aitzetmüller, 1978:199; opačný názor viz ESSJ 2, 1980:110–111). Ve stč. se k vyjadřování f. užívaly:

1. Syntetické slovesné formy: (a) Obvykle se předpokládá, že ve stč. (podobně jako v nč.) mohly být ve futurálním významu interpretovány prézentní formy nedokonavých sloves (✍Křížková, 1960:21–25). Příklady takového užití prézentu sice v sekundární literatuře scházejí, nicméně ze stč. vět typu A to jest často vídáno, že kdy jelen bude postřelen, hned běží do konopí a v usta nachvátá sěmence a v ránu položí a hned střěla vyskočí LékVodň, 282 ‘A to se často vidí, že když je jelen postřelen, hned vběhne do konopí, do tlamy nabere konopného semene, vloží ho do rány a střela hned vyskočí’ (přejato z VWSTB) lze usuzovat, že futurální interpretace prézentních forem nedokonavých sloves byla možná ve větách s jistým lexikálním obsazením či ve větách v jistém kontextu. Takové užití prézentní slovesné formy lze chápat jako projev časového systému odlišujícího pouze vztah minulost – neminulost, event. empiričnost – neempiričnost: futurální význam prézentních forem nedokonavých sloves by pak byl interpretovatelný pomocí rysů [‑minulost], [‑empiričnost]. (b) Futurální význam mají ve stč. stejně jako v nč. formálně prézentní tvary dokonavých sloves. Tím se stará i nová č. odlišují od psl. a současných jihoslovanských jaz., v nichž není futurální platnost prézentní formy dokonavého slovesa nutná (✍Křížková, 1960:25–43, 58–59). Obvykle se předpokládá, že se význam budoucího času prézentních forem dokonavých sloves krystalizoval u ↗sloves ingresivních. Během završení procesu gramatikalizace vidu (ve 14. a 15. stol.) se futurální význam ustálil u všech formálně prézentních forem dokonavých sloves (✍Kopečný, 1962a:237).

(c) Mezi specifické stč. prostředky sloužící k vyjadřování f. nedokonavých sloves náleží také prefixy po‑vz‑ (prefix vz‑ se ve stč. památkách vyskytuje také v hláskových variantách: z‑ / v‑ / u‑; srov. ✍Šlosar, 1981:116–117). Na jejich futurálnost ukazují mimo jiné doklady z variantních znění stč. překladů latinských předloh: A mužie po cestách svých pójdú BiblOl × kráčeti budú BiblPraž (přejato z ✍Němce, 1962); Ktož vzbydlí v stanu tvém ŽaltWittb × bude bydliti ŽaltKlem, ŽaltPod (přejato z ✍Křížkové, 1960:94). Také v tomto případě se zpravidla předpokládá, že futurální význam prefixů vz‑po‑ se vyvinul z jejich původního významu ingresivnosti; viz ✍Kopečný (1962b:75–82), ✍Němec (1962), ✍Šlosar (1981:78, 116–117). O tom, že se čistě futurální platnost obou prefixů ve stč. ještě neetablovala, svědčí skutečnost, že obě citovaná slovesa pójdúvzbydlí se ve stč. vyskytují ve slovesných formách, které mají evidentně nefuturální význam (v infinitivu: A tak by nejměl sě dlúze zpoviedati, vypravuje, který hřiech z kterého pocházie, aneb co by zlého z toho pojíti mohlo ŠtítKlem f. 130v ‘A tak by se neměl zdlouha zpovídat, líče, který hřích z kterého pochází nebo co zlého by z toho mohlo vzejít’; v aoristu To slovo řek, jide s nima, dav sě v poslušenstvie jima, vzbydli s nima v Nazaretě, jsa již v druhémnácte letě HradRad f. 73r ‘Jakmile pronesl svou řeč, odešel s nimi, byv poslušen svých rodičů, začal s nimi bydlet v Nazaretu, když měl dvanáct let’ – přejato z VWSTB). U prefixu vz‑ však došlo již ve 14. stol. k velmi rychlému zániku jeho futurální funkce: ✍Šlosar (1981:102–103, 116–117) dává tento proces do souvislosti s gramatikalizací vidu, která u formálně prézentních forem sloves derivovaných pomocí prefixu vz‑ vedla k funkční kolizi futurálních forem nedokonavých sloves a ingresivních forem sloves dokonavých (např. stč. forma 3. os. sg. vzbojuje mohla mít význam jak futurální, tak ingresivní). Futurální funkce prefixu po‑, která je obvyklá u některých sloves pohybu či sloves s příbuzným významem (viz výše), se dochovala do nč.; během historického vývoje se dokonce počet sloves tvořících f. tímto způsobem mírně zvyšoval (✍Šlosar, 1981:117). Nicméně v nč. je množina sloves s prefixálním syntetickým f. typu ponesu uzavřená; viz ↗futurum.

2. Analytické slovesné formy. Význam f. se mohl vyjadřovat pomocí analytických konstrukcí obsahujících prézentní tvar lexikálního / auxiliárního slovesa a neurčitou slovesnou formu plnovýznamového slovesa. Jednotlivé analytické konstrukce sloužící k vyjadřování budoucího času se začaly formovat až v období vydělování sl.jaz. z pozdní psl., což naznačují: (a) neustálený stav pro vyjadřování f. ve stsl. a (b) odlišné prostředky vyjadřování f. v konkrétních slovanských jaz. Gramatický význam futurálnosti se v těchto konstrukcích vyvinul až sekundárně, a to na základě reanalýzy lexikálního významu určitého slovesa, jehož původní velmi obecný lexikální význam byl významu futurálnosti blízký (vyjadřoval změnu stavu, záměr či povinnost). Z těchto důvodů lze také ve stč. pozorovat konkurenční prostředky vyjadřování budoucnosti.

(a) Syntaktické analytické formy, které jsou tvořeny kombinací prézentních tvarů modálního slovesa chtieti, jmieti a infinitivu plnovýznamového slovesa. Takové formy se tvoří jak od dokonavých, tak také nedokonavých sloves: dok. Že chceš vždy v krčmě ležěti, dietky chtie hladem zemřieti HradSat (přejato z VWSTB) ‘Protože chceš pořád ležet v krčmě, děti zemřou hladem’; věci, ješto přijíti mají Pror (přejato z HMJČ 4, 1929:554); nedok. Oldřich počě mluviti: na které chcemy lesy jíti? Hrad ‘Oldřich se zeptal: „Do kterých lesů půjdeme“?’ (přejato z ✍Křížkové, 1960:93); Tvé sémě hostinno býti v zemi nevlastní BiblOl (přejato z HMJČ 4, 1929:554) ‘Tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich’ (ČEP, 1995). Jak již bylo řečeno, tyto konstrukce získávaly futurální význam sekundárně a stále si uchovávaly zbytky svého lexikálního významu (jak ukazuje citovaný doklad Že chceš vždy v krčmě ležěti, dietky chtie hladem zemřieti, v němž má první sloveso chceš ležěti nepochybně modální význam, kdežto druhé chtie zemřieti význam futurální). O tom, že se u těchto sloves proces gramatikalizace nezavršil, svědčí gramatické vlastnosti modálních sloves: (1) kombinace modálního slovesa a infinitivu plnovýznamového slovesa se užívalo také v dalších odlišných slovesných časech a slovesných způsobech, (2) f. se mohlo tvořit s infinitivem modálního slovesa: Ač by počěli ot toho mně praviti přieliš mnoho a jáz budu-li jim chtieti ke všemu otpověděti, strach mě, by viece nezmohli mé milosti než pomohli ‘budu-li jim chtít na všechno odpovědět’ HradMagd, f. 37v, v. 387 (přejato z VWSTB).

(b) Morfologické analytické formy, které obsahují futurální formy slovesa býti a neurčitou slovesnou formu. Stč. podoby budoucího času slovesa býti demonstruje následující tabulka:

Tabulka č. 1 Staročeské futurální formy slovesa býti 

os.

singulár

duál

plurál

1.

budu

budevě (‑va)

budeme (‑em / ‑emy)

2.

budeš

budeta

budete

3.

bude

budeta

budú

Jak je z tabulky patrno, futurální formy slovesa býti mají tematickou strukturu: obsahují prézentní kmenotvorný sufix ‑e‑ a osobní koncovky (etymologicky viděno, kmenotvornou příponou je ‑de‑, srov. ESSJ 2, 1980, heslo bǫdětъ). Tato forma obsahovala v psl. nazální infix +‑n‑, což naznačuje rekonstruovaná podoba +bǫd‑ (pakliže bychom přijali etymologickou sufixální interpretaci +‑de‑, mohli bychom +‑n‑ interpretovat také jako sufix). Nazální infix dodával původně prézentnímu tvaru slovesa býti význam ingresivnosti. Tento ingresivní prézens vyjadřoval změnu stavu, a proto byl posléze reanalyzován jako futurum slovesa býti. Z futura slovesa býti se nakonec gramatikalizací vytvořil futurální auxiliár. Interpretace původu futurálního auxiliáru +bǫd‑, jeho vnitřní struktury a významové stránky není ovšem v odborné literatuře pojímána takto jednoznačně: o alternativních etymologiích viz ESSJ 2 (1980), heslo byti, ESSJ 2 (1980), heslo bǫdětъ, a ✍Whaley(ová) (2000:23–23); zde také výklad procesu gramatikalizace futurálního významu. To, že tato forma je skutečným f. slovesa býti, potvrzuje stč.nč., neboť budoucí čas lexikálního a sponového slovesa býti se tvoří jen pomocí této futurální formy: Jáz jich poslušna nebudu, ale donidž živa budu, plakati vždy budu dotud, jeho nenaleznu dokud HradMagd f. 41r ʻJá jim nebudu poslušná, nýbrž dokud budu živá, budu stále plakat dotud, dokud ho nenaleznu’ (přejato z VWSTB). Ve zcela výjimečných případech jsou ve stč. doloženy případy sponového a lexikálního f. býti obsahujícího také infinitiv – tento způsob tvoření je znám z jiných sl.jaz., např. z dolní lužické srbštiny (✍Whaley(ová), 2000:10): když bude potřebno býti ‘když to bude potřeba’ Baw; bude-li to býti, že obrové k nám přijíti mají skrze les neb hory, za jisté to věřte mi ‘že to nastane, že obrové k nám přijdou lesem nebo horami, to mi opravdu věřte’ Baw (přejato z HMJČ 4, 1929:553; další doklady viz také ✍Křížková, 1960:102). Ve faktu, že budoucí čas sponového a lexikálního slovesa býti se tvoří pouze pomocí budu, hledají někteří autoři důkaz toho, že f. typu budu zpívati není analytickou slovesnou formou (více viz ✍Whaley(ová), 2000:8–10). Syntaktickou autonomnost futurálních forem by naznačovaly také zcela výjimečné stč. doklady, v nichž se prefix negace kombinuje s infinitivem: nebáti sě budu ŽaltKlem (přejato z ✍Kopečného, 1962a:80) n. s modální částicí: v nichž sě nelzě bude skrýti AlxBM f. 2r ‘v nichž se nebude možno ukrýt’ (přejato z VWSTB). V drtivé většině dokladů se však negace pojí s futurální formou slovesa býti: Nebudeš li činiti jako jiní, nebude na tě ijeden tbáti ŠtítKlem folio 112v ‘jestliže nebudeš tak činit jako ostatní lidé, nebude na tebe nikdo dbát’ (přejato z VWSTB).

Již ve stč. byl základním prostředkem budoucího času nedokonavých sloves analytický tvar f., který byl tvořen auxiliárním slovesem f. budu / budeš / bude … a infinitivem plnovýznamového slovesa. Tento typ tvoření analytického f., který stsl. a patrně také psl. ještě neznaly (✍Hujer, 1934:71; ✍Křížková, 1960:79–80) a který je znám z většiny severoslovanských jaz., je ve stč. již rozšířený. V kontextu nejstarších doložených vývojových fází severoslovanských jaz. jsou tyto podoby stč. f. nejstarší: pocházejí totiž ze 13. stol.; (viz ✍Křížková, 1960:82, 94; ✍Whaley(ová), 2000:35). Křížková (s. 94) se proto domnívá, že centrum vzniku f. typu budu kupovati se nachází na č.jaz. území. Tento závěr je ovšem těžko verifikovatelný, neboť kromě ruštiny nemáme pro ostatní slovanské jaz. k dispozici tak staré prameny. Whaley(ová) (s. 143) předpokládá, že se tento typ f. v jednotlivých severoslovanských jaz. vytvořil nezávisle na sobě. Někdy se vznik stč. f. dává do souvislosti se vznikem německého budoucího času, který se vyznačuje velmi podobnou strukturou auxiliár + infinitiv: ich werde kaufen – budu kupovati (werden mělo původně – podobně jako formy budu, budeš… – ingresivní význam, tj. ‘stát se’). Na základě pramenů je však zřejmé, že se č. (západoslovanské) f. konstituovalo dříve než něm.: č. nejpozději ve 13. stol., něm. až v 15. stol. To vede některé autory k úvahám o možném vlivu č. na něm., např. ✍Liess(ová) (1985:264–265, 270–271). Nicméně ✍Křížková (1960:83–92, 99–100) se domnívá, že vznik a vývoj německého a západoslovanského f. byl paralelní, tj. na sobě nezávislý.

Vedle toho se ve stč. ojediněle vyskytuje forma budoucího času, která je tvořena futurálními tvary slovesa býti a l‑ovým participiem jak dokonavého, tak nedokonavého slovesa: Řku li: neznal jsem, budu s vámi selhal EvSeit (přejato z HMJČ 4, 1929:554) ‘Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy’ ČEP, 1995; zda s neslýchal, ž máš umřieti, i budeš pykal (HMJČ 4, 1929:554) ‘budeš litovat’. Tato podoba f. je také ve velmi nízkém počtu dokladů známa již ze stsl. (✍Křížková, 1960:78–79). ✍Křížková (1960:95–97) napočítala ve stč. jen 17 dokladů tohoto f., většina z nich (14) je dokonavého vidu, čímž se toto stč. f. liší od staré i nové polštiny, v níž se vyskytují podoby f. bȩdȩ mówił jen u nedokonavých sloves (✍Křížková, 1960:106–107). Není úplně jasné, jaký byl gramatický význam stč. f. typu budu kupoval: byly vysloveny názory, že představuje podobu futura II // futura exacta, které vyjadřuje předčasnost v budoucnosti (Gebauer v HMJČ 3, 1898:426) n. futurálního perfekta, které vyjadřuje budoucí stav, který bude výsledkem předchozího děje (✍Křížková, 1960:96), či futura kondicionálu (✍Vintr, 1977:105–106).

Je zřejmé, že specifické prostředky f. se v č. podobně jako v jiných moderních ide. jazycích konstituovaly až sekundárně. Viděno optikou obecné jazykovědy, rýsovaly se ve stč. dvě strategie ↗gramatikalizace analytického futura, které plynuly z reanalýzy původně velmi obecného významu lexikálního slovesa (✍Bybee(ová) & Pagliuca ad., 1991; ✍Bybee(ová) & Perkins ad. 1994): (a) významu změny stavu (budu), (b) významu povinnosti (jmieti) n. záměru (chtieti). Č. nakonec využila strategii první, založenou na reanalýze kdysi ingresivní formy +bǫd‑. V tomto směru odpovídal vývoj č. celkovému vývoji areálu severoslovanského a středoevropského. Jak již bylo řečeno, tento proces gramatikalizace analytických forem slovesa budu, budeš, nedosáhl takového stupně morfologizace jako proces gramatikalizace kdysi modálních sloves, a tak si futurální formy č. slovesa býti uchovávají zbytky své lexikální samostatnosti. To je patrné na specifické distribuci nč. záporky větné negace (srov. nč. kontrast nebudu zpívat, ?budu nezpívat, ?nebudu nezpívat × nezpíval jsem, *zpíval nejsem, *nezpíval nejsem) a na faktu, že č. auxiliár f. budu, budeš… nepodléhá procesu klitizace a eroze (srov. nč. kontrast 2. os.sg. préteritum zpíval jsi / zpívals × futurum zpívat budeš / *zpívat bdeš / *zpívat deš / *zpívat‑eš; srov. také sch. 2. os. sg. hoćeš > ‑češ, např. pisaćeš ‘budu psát’). Tyto vlastnosti forem f. typu budu zpívati je proto možno chápat jako projev nezavršené gramatikalizace, tj. jako projev skutečnosti, že sloveso budu se v č. v „čistý“ morfologický auxiliár neproměnilo; opačný názor viz ✍Whaley(ová) (2000:8–10). Viz také ↗futurum.

Rozšiřující
Literatura
  • Aitzetmüller, R. Altbulgarische Grammatik als Einführung in die slavische Sprachwissenschaft, 1978.
  • Birnbaum, H. Zum analytischen Ausdruck der Zukunft im Altkirchenslavischen. ZfSP 25, 1956, 1–7.
  • Birnbaum, H. Zum periphrastischen Futurum im Gotischen und Altkirchenslavischen. Byz 18, 1957, 77–81.
  • Bláha, O. Vyjadřování budoucnosti v současné češtině (se zřetelem k ostatním slovanským jazykům), 2008.
  • Bondarko, A. V. K voprosu o glagolach dviženija v češskom jazyke. Sl 30, 1961, 27–37.
  • Bybee, J. L. & W. Pagliuca ad. Back to the Future. In Traugott, E. C. & B. Heine (eds.), Approaches to Grammaticalization 2, 1991, 17–58.
  • Bybee, J. & R. Perkins ad. The Evolution of Grammar, 1994, 243–280.
  • ČEP, 1995.
  • ESSJ 1, 1973.
  • ESSJ 2, 1980.
  • HiMČ 2, 1967.
  • HMČ, 1986.
  • HMČs, 1935.
  • HMJČ 3, 1898.
  • HMJČ 4, 1929.
  • Hujer, O. Vývoj jazyka československého. In Československá vlastivěda III – Jazyk, 1934, 71.
  • Kopečný, F. Ke vzniku futurálního významu dokonavého prézentu. SlavPrag 4, 1962a, 233–239.
  • Kopečný, F. Slovesný vid v češtině, 1962b.
  • Křížková, H. Vývoj opisného futura v jazycích slovanských, zvláště v ruštině, 1960.
  • Lamprecht, A. Praslovanština, 1986.
  • Liess, E. Zur Entstehung des neuhochdeutschen analytischen Futurs. Sp 10, 1985, 250–273.
  • Machek, V. Slavisch bǫdǫ „ich werde sein“. ZfSP 21, 1951, 154–161.
  • Machek, V. K otázce tzv. prázdných předpon (Imperativy a futura s po‑ u Slovanů). SlavPrag 4, 1962, 437–442.
  • Panevová, J. & E. Benešová ad. Čas a modalita v češtině, 1971.
  • Němec, I. Genese slovanského systému vidového, 1958.
  • Němec, I. Staročeské futurum typu pójdu, ponesu v poměru k préteritu. Sl 31, 1962, 27–33.
  • PČM, 1978.
  • Rösler, K. Beobachtungen und Gedanken über das analytische Futurum im Slavischen. WSJ 2, 1952, 103–149.
  • Schleicher, A. Das Futurum im Deutschen und Slawischen. Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung 4, 1855, 187–197.
  • Šlosar, D. Slovotvorný vývoj českého slovesa, 1981.
  • Sussex, R. & P. Cubberley. The Slavic Languages, 2006.
  • Trávníček, F. Historická mluvnice československá, 1935.
  • Trávníček, F. Studie o českém vidu slovesném, 1923.
  • Vintr, J. Die ältesten Tschechischen Evangeliare: Edition, Text- und Sprachanalyse der ersten Redaktion, 1977.
  • Whaley, M. L. The Evolution of the Slavic ‘Be(come)’-type Compound Future. PhD. diss., Ohio State University, 2000.
  • VWSTB.
  • Zubatý, J. České sloveso, 1980.
Citace
Pavel Kosek (2017): FUTURUM VE STARŠÍ ČEŠTINĚ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/FUTURUM VE STARŠÍ ČEŠTINĚ (poslední přístup: 17. 8. 2018)

Další pojmy:

gramatika diachronie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka