ELIPTICKÁ ODPOVĚĎ

Základní

Nevětné výpovědi s větnou interpretací sloužící jako odpovědi na ↗otázky. Rozlišujeme odpovědi na otázky s tázacím slovem (tzv. fragmenty), které obsahují frázi řešící tázací slovo, viz (1), a odpovědi na otázky ano–ne, které obsahují partikule ano–ne a/nebo finitní sloveso otázky, viz (2):

(1)

a.

Koho jsi potkal?

Petrovu sestru

b.

Kam se budete stěhovat?

Do Hradce

(2)

a.

Pošleš Petrovi ten dopis?

Ano // Pošlu / – Ne // Nepošlu

b.

Ukradl jste někdy něco?

Neukradl

c.

Byl vám někdy nabídnut úplatek?

Ano, byl

Vzal jste ho?

Ne, nevzal

Rozšiřující

1 Eliptické odpovědi na otázky s tázacím slovem (viz ↗doplňovací otázka)

Fráze, které tvoří odpovědi na otázky s tázacím slovem (dále fragmenty), mohou patřit k různým syntaktickým kategoriím (DP, PP, AP, AdvP, VP). Významově jsou ekvivalentní větným výpovědím (v závorkách):

(3)

a.

Co sis koupila?

[DP Červené šaty] (Koupila jsem si červené šaty)

b.

Jak mu to jde ve škole?

[AdvP Celkem dobře] (Ve škole mu to jde celkem dobře)

c.

Co budeš dělat o víkendu?

[VP Hrát tenis] (O víkendu budu hrát tenis)

Nominální výrazy ve fragmentech musí nést stejný pád jako tázací slovo v otázce, viz (4), a nesmí být odděleny od předložek (pied-piping × preposition strandingangl.: Who are you talking to? (To) Peter), viz (5)). Tyto vlastnosti (tzv. konektivní efekty) jsou typické též pro tázací slova v eliptických otázkách, tzv. sluicing (viz ✍Ross, 1969; ✍Morgan, 1973; ✍Merchant, 2001; ✍Merchant, 2004):

(4)

a.

Kdo má dneska narozeniny?

Babička × *Babičce

b.

Komu jsi kupoval ty květiny?

*Babička × Babičce

(5)

a.

S kým jsi včera mluvila?

S Petrem × *Petrem

b.

Kam se budete stěhovat?

Do Hradce × *Hradce

Z hlediska vázání (viz ↗teorie vázání) je distribuce zájmen ve fragmentech stejná jako jejich distribuce ve větných odpovědích, viz princip A v (6a), princip B v (6b) a princip C v (6c):

(6)

a.

Koho má Jani nejradši?

Sebei × *Jehoi

(Jani má nejradši sebei / *jehoi)

b.

Komu Petri koupil tu knížku?

*Soběj × Jemuj

(Jani koupil tu knížku *soběj / jemuj)

c.

Kde (oni) bydlí?

V Janově*i/j bytě

((oni) bydlí v Janově*i/j bytě)

Pokud otázky obsahují více tázacích slov (viz multiple questions), mohou i fragmenty obsahovat více frází, z nichž každá řeší odpověď na jedno tázací slovo:

(7)

a.

Kdo bude na co hrát?

Petr na klarinet, Helena na housle a Alžběta na kytaru

b.

Kam se kdo v létě chystá?

Rodiče na chatu, sestra do Švědska a bratr nikam

Fragmenty mohou záviset na jiné větě (s predikátem myšlení, říkání apod.):

(8)

a.

Kam se Zuzka chystá na dovolenou?

Já bych řekl, že do Španělska

b.

Kdy to bylo?

Myslím, že 30. května

2 Syntaktická analýza fragmentů

Existují dva typy analýz eliptických odpovědí, jež se liší komplexitou syntaktické struktury, kterou pro fragment postulují: (i) syntaktická struktura fragmentu odpovídá pouhé frázi, tzn. DP, PP, VP apod., viz (9a) (viz ✍Barton(ová), 1990; ✍Ginzburg & Sag, 2000), (ii) syntaktická struktura fragmentu odpovídá celé deklarativní větě, jejíž část je elidována (viz ✍Morgan, 1973; ✍Hankamer, 1979; ✍Merchant, 2004). Vzhledem k tomu, že fragmenty mají propoziční obsah, musí ✍Ginzburg & Sag (2000) postulovat speciální mechanismus, jenž umožňuje obdržet větný obsah fragmentu z nevětné syntaktické struktury, což je problematické pro obvyklé mapování významu ze syntaktické struktury. Pro ✍Morgana (1973)✍Hankamera (1979) je naopak problematické, že postulují elipsu in situ, což implikuje vypuštění/nevyslovení struktury, která netvoří syntaktickou frázi (to je problematické pro elipsu obecně), viz (9b). ✍Merchant (2004) proto navrhuje analýzu založenou na analýze sluicingu, ve které se fráze tvořící fragment posouvá nejprve do levé větné periferie (CP) a pak následuje elipsa celé věty (IP/TP), viz (9c). Pohyb fráze ve fragmentu je motivován rysem [fokus]. Fonologické nevyslovení/vypuštění deklarativního TP je povoleno rysem E(lipsa) na lexikálně nulové hlavě Fokus. Podmínkou elipsy je, aby interpretace elidované věty (TP) byla zajištěna (sémanticky) identickou TP (antecedentem) v tázací větě:

(9)

Who did she see?

a.

[DP John] (interpretace: she saw John)

b.

[S She saw John]

c.

[FocP Johni [Foc’ [E] [TPE she saw ti]]]

Ve slovanských jaz. je i posun tázacích slov motivován rysem fokus (✍Bošković, 1998; ✍Bošković, 2002; ✍Stepanov, 1998; ✍Stjepanović(ová), 2003; ✍Gruet-Skrabalova, 2011), což vede ke stejné analýze eliptických otázek a eliptických odpovědí, srov. (10a) a (10b):

(10)

a.

Někoho potkal, ale nevím [CP [FocP [WhP koho]i [Foc’ [E] [TP pro potkal ti]]]] (sluicing)

b.

Koho potkal? – [CP [FocP [DP Petrovu sestru]i [Foc’ [E] [TP pro potkal ti]]]] (fragment)

Merchantova analýza implikuje, že fragment má stejné vlastnosti jako jeho ekvivalent ve větné odpovědi, což umožňuje vysvětlit nejenom již výše zmíněné konektivní efekty, tj. identita pádu, pied-piping × preposition stranding, a vázání zájmen, ale i další vlastnosti, které lze u fragmentů pozorovat. Fragmenty mohou mít např. dvojí skopus vzhledem k jinému kvantifikovanému výrazu v otázce:

(11)

Kolik knížek každý překladatel přeložil?

Tři (tzn. tři stejné, n. tři různé knížky pro každého překladatele)

Fragmenty mohou tvořit i negativní slova, pokud je lze fokalizovat (dislokovat) v neeliptických větách (což např. v angl. nelze: What did Max read? *Anything / *Anything, Max didn‘t read):

(12)

a.

Co sis koupil?

Nic (Nic jsem si nekoupil)

b.

Kolik jich pozval?

Ani jednoho (Ani jednoho nepozval)

Pouze silná zájmena smí tvořit fragmenty, neboť slabá zájmena (klitika) nemohou být fokalizována (v jaz., která mají dvě řady zájmen jako fr., řečtina n. nizozemština):

(13)

Koho jsi potkal?

Jeho × *Ho (JEHO jsem potkal × *HO jsem potkal)

Kategoriální selekce (c‑selection) predikátů je vždy respektována, viz (14). Neeliptické varianty s fokalizovaným (dislokovaným) větným komplementem jsou lépe akceptovatelné s emfatickou intonací, např. ŽE ZBOHATNUL se mu zdálo pro (14a). (Horší akceptovatelnost některých neeliptických variant, např. s VP fragmenty v angl., vysvětlují ✍Lasnik (2001), ✍Merchant (2008) tím, že elipsa může mít reparační účinek na syntax, tzv. repair effects.)

(14)

a.

Co se mu zdálo?

Že zbohatnul × *Být bohatý (Zdálo se mu, že zbohatnul × *Zdálo se mu být bohatý)

b.

Co si přál?

*Že zbohatnul × Být bohatý (Přál si být bohatý × *Přál si, že zbohatnul)

Pokud je otázka zaměřena na sloveso, musí odpověď obsahovat nejenom slovesnou hlavu, ale i slovesné komplementy (tzn. celou verbální projekci), přestože jsou tyto komplementy obsaženy již v otázce, viz (15); (v odpovědích na otázky ano–ne je tomu právě naopak, viz sekce 3). V č. se tak tyto VP‑fragmenty neliší na povrchu od vět s nulovým subjektem (pro). Jejich větná struktura není dále identická s otázkou, jelikož neexistuje tázací slovo pro predikáty, a je tedy nutno použít v otázce verbální proformu [VP (u)dělat co…]. Podle ✍Merchanta (2001), ✍Merchanta (2010) však elipsa nevyžaduje striktní morfosyntaktickou identitu mezi elidovanou strukturou a jejím antecedentem, ale především sémantickou identitu založenou na danosti (e‑giveness):

(15)

a.

Co udělala s tím salátem?

Umyla *(ho)

b.

Co udělal pro svou sestru?

Finančně *(jí) podpořil

Jedním se však fragmenty od tázacích slov ve sluicingu liší, a to tím, že respektují zákaz pohybu ze syntaktických ↗ostrovů (stejně jako ↗VP‑elipsa). Na otázku v (16), která fokalizuje jednu z koordinovaných frází, nelze tedy odpovědět pouze jednou nominální frází, neboť extrakce jednoho konjunktu z koordinované struktury je zakázaná (tzv. across-the-board constraint, viz ↗koordinace):

(16)

Koupila jsi Zuzce k narozeninám Robinsona a Harryho Poterra?

Ne, koupila jsem jí k narozeninám Robinsona a Olivera Twista × *Ne, Olivera Twista

Tento problém řeší Merchant fonologickou teorií, podle které je pouze vyslovená syntaktická struktura relevantní pro porušení zákazu pohybu ze syntaktických ostrovů (viz např. ✍Kitahara, 1999; ✍Fox & Lasnik, 2003). Syntaktická struktura, která je kvůli posunu v neeliptických větách agramatická, je v eliptických větách eliminována na úrovni PF, čímž se eliptická věta stává gramatickou. Agramatičnost je přisuzována neinterpretovatelnému PF‑rysu na stopách posunutého XP (značeno *t). Posun z ostrova je možný ve sluicingu, neboť všechny stopy jsou díky elipse TP eliminovány. VP‑elipsa naopak eliminuje pouze stopy ve VP(vP) a ne v TP, srov. (17a) a (17b). Merchant z toho vyvozuje, že fragmenty mají komplexnější strukturu než sluicing, tzn. že obsahují stopu *t mezi elidovaným TP a fokalizovanou frází v FP, viz (17c):

(17)

a.

They want to hire someone who speaks a Balkan language, but I don‘t remember whichi [TP *ti they [vP *ti want to hire [DP someone [CP who speaks ti]]]] (sluicing)

b.

*They want to hire someone who speaks a Balkan language, but I don‘t remember whichi [TP *ti they do [vP *ti want to hire [DP someone [CP who speaks ti]]]] (VP-elipsa)

c.

Does Abby speaks the same Balkan language than Ben speaks? – *No, [FP Charliei [CP *ti [TP Abby [vP speaks [DP the same Balkan language [CP that ti speaks]]]]]] (fragment)

3 Eliptické odpovědi na otázky ano–ne (viz ↗zjišťovací otázka)

Eliptické odpovědi na otázky anone obsahují partikuli ano či ne, které mohou být modifikovány epistemickým adverbiálem (viz sekce 3.2), n. sloveso otázky (v případě záporné odpovědi je sloveso negativní):

(18)

a.

Přijde Petr?

Ano / Určitě ano / Přijde / Ano, přijde

b.

Přijde Petr?

Ne / Určitě ne / Nepřijde / Ne, nepřijde

Slovesné odpovědi jsou typické pro další jazyky, např. baskičtina (✍Laka(ová), 1990), irština (✍McCloskey, 1991), evr. portugalština (✍Martins(ová), 1994), n. finština (✍Holmberg, 2001). Lze v nich použít všechna lexikální a modální slovesa, pokud jsou finitní a lexikálně identická se slovesem v otázce, viz (19). Sloveso v odpovědi musí též nést stejný rys času jako sloveso v otázce, rysy shody mohou být naopak různé, viz (20):

(19)

a.

Volil jste Vojtěcha Filipa jako místopředsedu?

Ano, volil × *Ano, hlasoval

b.

Můžeš zítra přijít?

(Ne)můžu

(modální sloveso)

c.

Lze Boha dokázat?

(Ne)lze

(neosobní sloveso)

d.

Je ti dobře?

Je / Není

(sloveso se subjektem v dativu)

(20)

Pozveš Marii na tu oslavu?

Pozvu × *Už pozval

Z pomocného slovesa být lze použít pouze tvary budoucí (viz ↗VP‑elipsa, ✍Gruet‑Škrabalová, 2012b). V odpovědích na otázky v minulém čase n. v kondicionálu je nutno použít ‑l‑ové participium lexikálního, modálního n. pomocného pasivního slovesa, viz (21) a (22). To lze vysvětlit tím, že pomocné tvary slovesa být v minulém čase a v kondicionálu jsou ↗klitika, která nesou pouze rysy shody a ne rys času (✍Veselovská, 1995). Nejde tedy o finitní slovesa. Budoucí tvary a ‑l‑ová participia naopak rys času nesou a mohou se tak kombinovat s větnou negací v případě negativní odpovědi:

(21)

a.

Budeš pracovat na tom projektu?

(Ne)budu

b.

Koupil jsi mu to?

*(Ne)jsem × (Ne)koupil

c.

Koupil bys mu to?

*(Ne)bych × (Ne)koupil

(22)

a.

Budeš pozván na tu konferenci?

(Ne)budu × *(Ne)pozván

b.

Byl jsi pozván na tu konferenci?

(Ne)byl × *(Ne)jsi / *(Ne)pozván

c.

Byl bys pozván, kdybys chtěl?

(Ne)byl × *(Ne)bych / *(Ne)pozván

3.1 Analýza slovesných odpovědí

Slovesné odpovědi na otázky anone jsou v literatuře analyzovány jako eliptické věty, v nichž se sloveso nejprve posouvá ze struktury/fráze, která je poté elidována. ✍McCloskey (1991) navrhuje, že slovesné odpovědi v irštině zahrnují elipsu VP po posunu slovesa z VP do IP (viz ✍Goldberg(ová), 2005, pro hebrejštinu). ✍Laka(ová) (1990), ✍Laka(ová) (1994) naopak navrhuje, že finitní sloveso v baskičtině se posouvá nad IP do hlavy Sigma (∑), která nese rys polarity (afirmaci/negaci) a fokus a která je v odpovědích v baskičtině povinně realizována partikulí ba nebo ez, k níž se sloveso adjunktuje. Posun je motivován tím, že finitní sloveso nese polaritu odpovědi, která je v odpovědích na otázky anone fokalizována (též ✍Holmberg, 2001, pro finštinu). IP v odpovědi je pak elidována na základě identity s IP v otázce (viz sluicing; ✍Merchant, 2001). Větnou elipsu lze postulovat i pro č. na základě následujících vlastností (viz ✍Gruet‑Skrabalova, 2012a; ✍Gruet-Skrabalova, 2015):

(i) Na rozdíl od slovesných odpovědí na otázky s tázacím slovem (viz sekce 2, př. (15)) nesmí slovesné odpovědi na otázky anone obsahovat žádné argumenty, tzn. ani povinné komplementy ve (23), ani reflexiva ve (24), ani lexikální subjekt (alternující s nulovým subjektem pro) ve (25). Slovesné odpovědi neobsahují tedy nulové argumenty, ale elidované argumenty:

(23)

a.

Poslal jsi Pavlovi ten dopis?

Poslal × *Poslal mu ho (subjekt = já)

b.

Napsal jsem Pavlovi dopis, a ty jsi (mu) ho poslal × *a ty jsi poslal

(24)

a.

Cítíte se jako velký favorit?

Ano, cítím! (ČNK) × *Ano, cítím se!

b.

Dnes se necítím dobře

×

*Dnes necítím dobře

(25)

Udělala bys to (pro) pro něj?

a.

Udělala × *Já udělala / *Udělala já

b.

Udělala bych to (pro), ale nesmím / Já bych to udělala, ale nesmím

(ii) Odpovědi na otázky v minulém čase a v kondicionálu v (26) jsou správně interpretovány vzhledem k času i způsobu, přestože zde lexikální participia mají stejnou formu, viz (26). Tyto odpovědi musí mít tedy úplnou větnou strukturu na rovině interpretace (LF), což se očekává, pokud obsahují elidovanou větnou strukturu:

(26)

a.

Poslala jsi mu to?

Poslala (ale teprve včera × #ale až budu mít čas)

b.

Poslala bys mu to?

Poslala (#ale teprve včera × ale až budu mít čas)

(iii) Pokud otázka obsahuje komplexní slovesné formy, odpověď smí obsahovat pouze ‐l‐ové participium:

(27)

a.

Zúčastnil byste se té soutěže?

Zúčastnil / *Zúčastnil bych

b.

Poslal jsi Pavlovi ten dopis?

Poslal / *Poslal jsem

Modální -l-ová participia mohou být použita samotná n. s pomocným slovesem, viz (28). To lze vysvětlit tím, že modální slovesa povolují i elipsu VP, viz (29). Ve (28) jde tedy o dvě různé konstrukce: větná elipsa bez pomocných klitik ve (28a) a VP-elipsa s klitiky ve (28b); (viz ↗VP‑elipsa):

(28)

Chtěl byste se zúčastnit té soutěže?

Chtěl / Chtěl bych

(větná elipsa)

(VP‑elipsa)

a.

Chtěl [XP bych pro t se zúčastnit té soutěže]

b.

Chtěl bych pro t [VP se zúčastnit té soutěže]

(29)

Myslel jsem, že pojedeme k moři, ale manželka nechtěla [jet k moři]

(↗VPE)

(iv) Slovesné odpovědi mohou obsahovat modální adverbia generovaná v CP, ale ne aspektuální adverbia n. adverbia způsobu generovaná v IP (podle hierarchie v ✍Cinque, 1999); viz ↗hierarchie adverbiálií. To se očekává, pokud jsou tato adverbia zahrnuta do elidované struktury:

(30)

Mluví Jan francouzsky?

a.

Asi mluví / Nejspíš nemluví (IP‑adverbia)

b.

*Mluví plynule / *Mluví často (VP‑adverbia)

Finitní sloveso v č. se tedy posunuje do hlavy nesoucí fokalizovaný rys polarity (Fokus). Komplement této hlavy, tzn. věta včetně klitik (FinP), je pak elidován na základě identity s FinP v otázce (rysy shody nejsou relevantní, viz ✍Merchant, 2001), viz (31). Pokud je přítomna partikule ano/ne, může se sloveso posunout jenom na rovině LF (viz sekce 3.2).

(31)

[CP [FocP Pošleš [FinP mu t ten dopis]]]?

[CP [FocP Pošlu[+] [FinP mu tv ten dopis]]]

[CP [FocP Nepošlu[–] [FinP mu tv ten dopis]]]

Problémem větné elipsy (nejenom v č.) jsou slovesné argumenty v 1. a 2. osobě (deiktická zájmena), které nemají v otázce a odpovědi stejnou interpretaci/referenci, viz př. (32), kde zájmeno 1.os. odkazuje v otázce na Pavla a v odpovědi na Zuzanu, zatímco zájmeno 2.os. odkazuje v otázce na Zuzanu a v odpovědi na Pavla.

(32)

(Paveli se ptá Zuzanyj:) Máš měi (tyj) ráda?

Mám (= jáji mám ráda)

3.2 Partikule ano/ne

V tradičních gramatikách jsou výrazy ano a ne většinou považovány za větná příslovce (ČM, 1981) n. za částice ( 2, 1986; SSJČ, 1989) fungující eventuálně jako větný ekvivalent. V moderní lingvistické literatuře jsou tyto výrazy (angl. answering particles) analyzovány jako eliptické věty (CP), v nichž elidovaná struktura odpovídá celé propozici (IP/TP). Vlastní partikule jsou analyzovány různě. Pro ✍Laka(ovou) (1990) realizují např. šp. partikule /no hlavu ∑ (projekce polarity ∑P) dominující IP/TP, protože jsou kompatibilní s hlavou C, zatímco partikule yes/noangl. realizují hlavu C, protože nejsou kompatibilní s jinou hlavou C, srov. (33a) a (33b). Pro ✍Holmberga (2001) jsou všechny partikule generovány ve specifikátoru projekce Pol(arity)P, odkud určují rys polarity na hlavě Pol(arity) (v CP a IP), viz (33c):

(33)

a.

¿Habla francés Juan?

[CP [∑P [∑‘ sí [IP ø]]]]

/ Creo que [CP [∑P [∑‘

no [IP ø]]]]

mluví francouzsky Jan

ano

myslím že

ne

b.

Does John speak French?

CP [C‘ yes [IP ø]] × *I think [CP [C‘ that [C‘ no [IP ø]]]]

c.

Is she at home?

[CP [PolP yes[aff] [Pol‘ [aff] [IP…Pol[aff]]]]]

Holmbergova analýza (problematická pro angl.) umožňuje sjednotit analýzu sloves a partikulí v jazycích jako č. (viz ✍Gruet-Skrabalova, 2012a; ✍Gruet-Skrabalova, 2015): sloveso s rysem polarity se posunuje do hlavy Foc, viz (34a), partikule je generovaná ve Spec-FocP a shoduje se s hlavou Foc (spec‑head agreement, ✍Chomsky, 1995). Pokud se sloveso posunuje na povrchu, partikule mají emfatickou roli (a jsou fakultativní), viz (34b). Pokud se sloveso posunuje na LF, má partikule roli informativní, viz (34c):

(34)

Pošleš mu ten dopis?

a.

– [CP [FocP [Foc’ pošlu[+] [FinP …pošlu[+]]]]]

(pouze sloveso)

b.

– [CP [FocP Ano[+] [Foc’ pošlu[+] [FinP …pošlu[+]]]]]

(sloveso a partikule)

c.

– [CP [FocP Ano[+] [Foc’ pošlu [+]) [FinP …pošlu[+]]]]]

(pouze partikule)

Partikule i slovesa ve FocP jsou kompatibilní s lexikální hlavou C ve (35). Jejich kombinace je v těchto kontextech sice syntakticky možná, ale pragmaticky méně úspěšná, neboť sloveso hlavní věty vyjadřuje postoj mluvčího k obsahu odpovědi a zdůrazňuje samo o sobě jistotu, pochybnost apod. K vyjádření polarity pak stačí buď pouhé sloveso n. pouhá partikule:

(35)

Mluví Jan francouzsky?

Myslím, [CP že [FocP ne[–] [Foc‘ [–] [FinP Ø]]]]

Myslím, [CP že [FocP [Foc‘ nemluví[–] [FinP Ø]]]]

Partikule mohou být též modifikovány epistemickými adverbiáliemi mezi CP a FocP (viz (18) výše). Použití samotného adverbia je možné pouze v případě kladné odpovědi, což lze vysvětlit tím, že lexikálně nerealizovaná hodnota polarity je interpretována (by default) jako hodnota „unmarked“, tzn. pozitivní, tedy ano:

(36)

Přijde Petr?

Určitě (ano) × Určitě *(ne)

Partikule se dále mohou (i v závislých kontextech) kombinovat s nevětnou topikalizovanou frází (situovanou mezi CP a FocP, viz ✍Servidio, 2012, pro italštinu), viz (37a). Tyto odpovědi se podobají eliptickým konstrukcím zvaným stripping, které se vyskytují v koordinovaných větách a nutně obsahují elipsu finitního slovesa, viz (37b):

(37)

a.

Budeš mít ještě večer čas?

Večer ano (ale zítra už ne)

Obávám se, že večer už ne (ale zítra ano)

b.

Oni mu nedůvěřují, ale já ano / Pavlovi důvěřují, ale mně ne

3.3 Odpovědi na záporné otázky

Analýza ve (34) implikuje nutnou shodu mezi partikulí a slovesem, což není pravda v odpovědích na záporné otázky. V případě negativní odpovědi lze totiž použít nejen ne, ale i ano (a negativní sloveso), viz (38), v případě pozitivní odpovědi lze použít buď ano v kombinaci se spojkou ale, n. ne (a pozitivní sloveso), viz (39). V (38a) a (39a) vyjadřují partikule polaritu odpovědi (jde o tzv. polarity‑based answers, viz ✍Pope(ová), 1972, ✍Holmberg, 2012); v (38b) a (39b) partikule potvrzují n. vyvracejí pravdivost presupozice otázky (tzv. truth‑based answers): Je pravda, že [Irán svou politiku nezměnil]i? Ano, je [to]i pravda (→ ano, nezměnil). Je pravda, že [oni ten návrh nepřijali]i? Ne, není [to]i pravda (→ ne, přijali):

(38)

a.

Nestal se Jan Pavel I. obětí zločinných intrik?

Ne, nestal

b.

Irán tedy svou politiku prakticky nezměnil?

Ano, nezměnil

(39)

a.

Vy nemluvíte anglicky?

Ale ano, mluvím

b.

Oni ten návrh nepřijali?

Ne, přijali

Partikule anone jsou tedy dvojznačné. Odpovědi vyjadřující (ne)souhlas s presupozicí mohou být však použity pouze u otázek, které se syntakticky chovají jako věty deklarativní (viz rising declaratives✍Gunlogson(ové), 2001). To není překvapující vzhledem k tomu, že anone lze použít i jako reakci na předchozí aserci:

(40)

a.

Poslanci ten návrh nepřijali.

Ano (nepřijali), ale to se dalo čekat

// Ne (přijali), byli jste špatně informováni

b.

My, golfové míče, jsme sice malé (…) a nemáme duši – ale máme cit! Ano! Máme možná dokonce víc citu než většina hráčů (…)

c.

Ale já takový být nedokážu.

Možná ano (tj. nedokážeš), možná ne (tj. dokážeš). Počkáme a uvidíme

Negativní otázky v podobě deklarativních vět se liší od syntakticky tázacích vět (typicky VSO) následujícími vlastnostmi, viz (41): (i) mají slovní pořádek deklarativních vět, tedy SVO n. SOV, (ii) povolují přítomnost jiných negativních slov a (iii) obsahují negativní presupozici. Nejde tedy o neutrální, informativní otázky. Záporné otázky v podobě tázacích vět se naopak chovají jako kladné otázky, tzn. že pozitivní odpověď je vyjádřena pomocí ano (a pozitivního slovesa) a negativní odpověď pomocí ne (a negativního slovesa), viz (42):

(41)

a.

Nikdo neví, jak se to dělá?

Ano (nikdo).

Ne, někdo to ví.

b.

*Neví nikdo, jak se to dělá?

(42)

Nechtěl byste šálek čaje?

Ano (chtěl / *nechtěl).

Ne (nechtěl / *chtěl).

Ze sémantického hlediska lze kontrast mezi výše zmíněnými otázkami vysvětlit sémantikou negativního morfému (✍Brown(ová) & Franks, 1995; ✍Abels, 2002; ✍Gruet‑Skrabalova, 2014; ✍Gruet-Skrabalova, 2015): v tázacích větách s iniciálním slovesem jde pouze o tzv. expletivní negaci (tzn. negativní morfém bez sémantického obsahu (srov. pro románské jaz. ✍Espinal(ová), 1992), v deklarativních větách použitých jako otázky jde o skutečnou negaci. Tyto otázky nesou tedy negativní polaritu. ✍Gruet-Skrabalova (2014), ✍Gruet-Skrabalova (2015) navrhuje, že partikule v pravdivostních odpovědích vyjadřují ne absolutní, ale relativní polaritu, tzn. vztah mezi polaritou otázky a odpovědi (✍Farkas(ová), 2010). Relativní polarita má dva rysy: same (stejná polarita otázky a odpovědi) a reverse (odlišná polarita otázky a odpovědi). Pravdivostní partikule jsou dvojznačné, protože rys same (na ano) je interpretovatelný buď jako [+/+] (v odpovědích na otázky s pozitivní presupozicí), n. jako [–/–] (v odpovědích na otázky s negativní presupozicí), viz (43), a rys reverse (na ne) buď jako [+/–] (v odpovědích na otázky s pozitivní presupozicí), n. jako [–/+] (v odpovědích na otázky s negativní presupozicí), viz (44):

(43)

[CP [C‘ ano[same] [TopP Ø]]]

a.

[CP [C‘ ano[+,+] [TopP Ø]]]

(V)

b.

[CP [C‘ ano[–,–] [TopP Ø]]]

(ne-V)

(44)

[CP [C‘ ne[reverse] [TopP Ø]]]

a.

[CP [C‘ ne[+,–] [TopP Ø]]]

(ne-V)

b.

[CP [C‘ ne[–,+] [TopP Ø]]]

(V)

Ze syntaktického hlediska navrhuje ✍Gruet-Skrabalova (2014) generovat pravdivostní partikule v hlavě C, jejíž komplement (TopP) je elidován. Tato analýza správně předpovídá, že pravdivostní partikule nejsou kompatibilní s lexikální hlavou C, viz (45). Odpověď ale ano není kompatibilní s hlavou C, neboť spojka ale koordinuje n. uvádí pouze CP:

(45)

Pavel není doma?

Já myslím, že ne (= není) × #Já myslím, že ano (= není)

?Já myslím, že ano (= je) × #Já myslím, že ne (= je)

*Já myslím, že ale ano (= je)

Spojka ale se typicky kombinuje s partikulí ano v odpovědích na negativní otázky, na rozdíl od jazyků, které používají buď ano samotné (např.  ve šp.) n. jinou specifickou partikuli (např. si × oui ve fr., doch × ja v němčině, ba × da v rumunštině, viz ✍Farkas(ová) (2010)). Použití spojky ale přidává význam opozice/kontrastu k pozitivní odpovědi s ano v negativních kontextech: Vy nemluvíte anglicky? Ale ano, mluvím, a odlišuje ji tím od odpovědi s ano v pozitivních kontextech: Mluvíte anglicky? Ano, mluvím. V kombinaci s ne spojka ale zdůrazňuje nesouhlas s negativní presupozicí otázky: Pavel není doma? Ale ne, je.

Literatura
  • Abels, K. Expletive Negation. In FASL 10, 2002, 1–20.
  • Barton, E. Nonsentential Constituents: A Theory of Grammatical Structure and Pragmatic Interpretation, 1990.
  • Bošković, Ž. Multiple Wh-Fronting and Economy of Derivation. In Curtis, E. & J. Lyle ad. (eds.), Proceedings of the Sixteenth West Coast Conference on Formal Linguistics, 1998, 49–63.
  • Bošković, Ž. On Multiple Wh-Fronting. LI 33, 2002, 351–384.
  • Brown, S. & S. Franks. Asymmetries in the Scope of Russian Negation. Journal of Slavic Linguistics 3, 1995, 239–287.
  • Cinque, G. Adverbs and Functional Heads: A Cross-linguistics Perspective, 1999.
  • Culicover, P. & R. Jackendoff. Simpler Syntax, 2005.
  • ČM, 1981.
  • Espinal, M. T. Expletive Negation and Logical Absorbtion. Review of Linguistics 9, 1992, 333–358.
  • Farkas, D. The Grammar of Polarity Particles in Romanian. In Di Sciullo, A. & V. Hill (eds.), Edges, Heads, and Projection: Interface Properties, 2010, 81–124.
  • Fox, D. & H. Lasnik. Successive-Cyclic Movement and Island Repair: The Difference between Sluicing and VP-ellipsis. LI 34, 2003, 143–154.
  • Ginzburg, J. & I. Sag. Interrogatives Investigations: The Form, Meaning and Use of English Interrogatives, 2000.
  • Goldberg, L. M. Verb-Stranding VP Ellipsis: A Cross-Linguistic Study. PhD. diss., McGill, 2005.
  • Gruet-Skrabalova, H. Czech Questions with Two Wh-Words. In Kosta, P. & L. Schürcks (eds.), Formalization of Grammar in Slavic Languages, 2011, 179–192.
  • Gruet-Skrabalova, H. Ellipsis in Answers to Polar Questions in Czech. Topics in the Typology of Elliptical Constructions II, 2012a (referát na konferenci).
  • Gruet-Škrabalová, H. VP-Ellipsis and the Czech Auxiliary být ('to be'). XLinguae 5, 2012b, 3–15.
  • Gruet‑Skrabalova, H. Verbs and Particles in Answers to Polar Questions in Czech. In Zybatow, G. & P. Biskup ad. (eds.), Slavic Grammar from a Formal Perspective, 2015, 197–215.
  • Gruet-Skrabalova, H. Two Kinds of Minimal Answers to yes-no Questions in Czech and Spanish. In Proceedings of 11th International Conference on General Linguistics, 2014 (v tisku).
  • Gunlogson, C. True to Form: Rising and Falling Declaratives as Questions in English. PhD. diss., Univ. of California at Santa Cruz, 2001.
  • Hankamer, J. Deletion in Coordinate Structures, 1979.
  • Holmberg, A. The Syntax of yes and no in Finnish. Studia linguistica 55, 2001, 141–174.
  • Holmberg, A. The Syntax of Negative Questions and Their Answers. In Goto, N. & K. Otaki ad. (eds.), Proceedings of GLOW in Asia 9, 2012, 1–18.
  • Holmberg, A. The Syntax of Answers to Polar Questions in English and Swedish. Lga 128, 2013, 31–50.
  • Chomsky, N. The Minimalist Program, 1995.
  • Jones, B. M. The Welsh Answering System, 1999.
  • Kitahara, H. Eliminating * as a Feature (of Traces). In Epstein, S. D. & N. Hornstein (eds.), Working Minimalism, 1999, 77–93.
  • Laka, I. Negation in Syntax: On the Nature of Functional Categories and Projections. PhD. diss., MIT, 1990.
  • Laka, I. On the Syntax of Negation, 1994.
  • Lasnik, H. When You Can Save a Structure by Destroying It? In Kim, M. & U. Strauss (eds.), NELS 31, 2001, 301–320.
  • Martins, A. Enclisis, VP-Deletion, and the Nature of Sigma. PROBUS 6, 1994, 173–206.
  • McCLoskey, J. Clause Structure, Ellipsis, and Proper Government in Irish. Lga 85, 1991, 259–302.
  • 2, 1986.
  • Merchant, J. The Syntax of Silence: Sluicing, Islands, and the Theory of Ellipsis, 2001.
  • Merchant, J. Fragments and Ellipsis. L&P 27, 2004, 661–738.
  • Merchant, J. Variable Island Repair under Ellipsis. In Johnson, K. (ed.), Topics in Ellipsis, 2008, 132–153.
  • Merchant, J. Three Kinds of Ellipsis. In Recanati, F. & I. Stojanovic ad. (eds.), Context‑Dependence, Perspective, and Relativity, 2010. 141–192.
  • Morgan, J. Sentence Fragments and the Notion “Sentence”. In Kachru, B. & R. Lees ad. (eds.), Issues in Linguistics, 1973, 719–751.
  • Pope, E. Questions and Answers in English. PhD. diss., MIT, 1972.
  • Ross, J. R. Guess Who? In Binnick, R. & A. Davison ad. (eds.), Papers from the 5th Regional Meeting of CLS, 1969, 252–286.
  • Servidio, E. Polarity Particles in Italin Fragment Answers. In Bianchi, V. & C. Chesi (eds.), Enjoy Linguistics!, 2012 (ttp://www.academia.edu/2233090/Polarity_particles_in_Italian_fragment_answers).
  • SSJČ, 1989.
  • Stepanov, A. On Wh-Fronting in Russian. In Tamanji, P. N. & K. Kusumoto (eds.), NELS 28, 1998, 453–467.
  • Stjepanović, S. Multiple Wh-Fronting in Serbo-Croatian Matrix Questions and the Matrix Sluicing Constructions. In Boeckx, C. & K. Grohmann (eds.), Multiple Wh-Fronting, 2003, 255–284.
  • Veselovská, L. Phrasal Movement and X° Morphology: Word Order Parallels in Czech and English Nominal and Verbal Projections. PhD. diss., FF UP, Olomouc, 1995.
Citace
Hana Gruet Škrabalová (2017): ELIPTICKÁ ODPOVĚĎ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ELIPTICKÁ ODPOVĚĎ (poslední přístup: 21. 9. 2021)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka