DYBŮV ZÁKON

Základní
Rozšiřující

Jeden ze zákonů obecně slovanské akcentologie, pojmenován je po V. A. Dybovi. Zákonu se věnovali i další lingvisté, např. V. M. Illič‑Svityč, F. Kortlandt, P. Garde, R. F. Feldstein, R. Sukač aj. (viz Literaturu). Předpokládá se, že existovala (po oddělení jaz. baltských) dvě původní slovanská akcentuační paradigmata: paradigma s přízvukem fixovaným na kořeni (API) a paradigma s mobilním přízvukem (APII). V API se rozlišovaly dva podtypy: akutový, např. +làpa ‘tlapa’ a cirkumflexový kořen, např. +žêna ‘žena’. Tyto dva typy ale (na rozdíl od jaz. baltských) neexistovaly u typu APII, kde u tvarů s přízvukem na kořeni byl pouze cirkumflex, např. golvà-gôlvǫ. Akutové mobilní tvary byly neutralizovány do podoby patrně krátké stoupavé intonace. Tato intonace se šířila i do typu API, kde neutralizovala cirkumflexové kořeny, např. +žêna+žèna. Následoval posun přízvuku doprava +žèna > +ženà. Původní paradigma se stálým přízvukem na kořeni se tak rozštěpilo na paradigma se stálým přízvukem na kořeni a akutovou intonací a na paradigma se stálým přízvukem na koncové slabice s intonací, která byla patrně krátká. Pokud nová přízvučná slabika byla dlouhá, např. +vòljā+voljā, došlo k retrakci přízvuku doleva. Nová přízvučná slabika se pak změnila na neoakutovou (Stangův zákon): +vòlja, srov. stč. vólevůle, podobně kůže, vůně. D.z. také vyvolal kvantitativní kontrast v kořenových slabikách. Přízvuk se totiž mohl posunout jak z krátké slabiky, tak ze slabiky dlouhé. D.z. se tyto slabiky staly předpřízvučné a zachovaly kvantitativní kontrast, viz č. tráva, touha, kroupa, líska, díra proti žena, koza, pila, ruda.

Literatura
  • Dybo, V. A. O rekonstrukcii udarenija v praslavjanskom glagole. Voprosy slavjanskogo jazykoznanija 6, 1962, 3–27.
  • Dybo, V. A. & V. M. Illič-Svytič. K istorii slavjanskoj sistemy akcentnacionnych paradigm. Slavjanskoje jazykoznaje 5, 1963, 70–87.
  • Feldstein, R. F. On the Structural Motivation for Dybo’s Law. Indiana Slavic Studies 5, 1990, 43–60.
  • Illič-Svityč, V. M. Imennaja akcentuacija v baltijskom i slavjanskom, 1963.
  • Illič-Svityč, V. M. Nominal Accentuation in Baltic and Slavic, 1979.
  • Kortlandt, F. Slavic Accentuation: A Study in Relative Chronology, 1975.
  • Kortlandt, F. On the History of Slavic Accentuation. Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung 92, 1978, 269–281.
  • Kortlandt, F. From Proto-Indo-European to Slavic. Journal of Indo-European Studies 22, 1994, 91–112.
  • Lehfeldt, W. Einführung in die morphologische Konzeption der slavischen Akzentologie, 2001.
  • Sukač, R. Fish and its Fisherman. Paradigmatic and Derivative Length in Czech. ZfSl 58, 2013, 72–101.
  • Sukač, R. Introduction to Proto-European and Balto-Slavic Accentology, 2013, 225–231.
Citace
Ondřej Šefčík (2017): DYBŮV ZÁKON. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DYBŮV ZÁKON (poslední přístup: 2. 11. 2024)

Další pojmy:

fonologie diachronie

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka