BEZKONTEXTOVÁ GRAMATIKA

Základní
Rozšiřující

Typ generativní gramatiky v ↗Chomského hierarchii gramatik; nazývá se také gramatika nekontextová, gramatika typu 2. Přepisovací pravidla b.g. jsou typu X → α, kde X je neterminální symbol a α je řetězec složený z terminálů a/nebo neterminálů, může být i prázdný; viz ↗terminál a neterminál v syntaktické struktuře. B.g. generují třídu ↗bezkontextových jazyků, dokážou tedy generovat i všechny ↗regulární jazyky (konečněstavové jazyky), ale jsou slabší než ↗kontextové gramatiky. Mezi automaty odpovídá b.g. pojem zásobníkového automatu. Hlavní vlastností b.g. je možnost generovat struktury s neomezeným sebezapouštěním (angl. self‑embedding), což slabší gramatiky typu 3 (↗regulární gramatiky) neumějí. Sebezapouštění (self-embedding) nastává tehdy, když se při derivaci v b.g. vygeneruje z nějakého neterminálního symbolu týž neterminál obklopený z obou stran neprázdnými řetězci α a β, schematicky X ==>* αXβ. Jelikož struktury s neomezeným sebezapouštěním jsou charakteristickou vlastností mnoha přirozených jaz. (např. zapouštění vedlejších vztažných vět do sebe v řadě jazyků), jsou b.g. nejvhodnějším typem gramatik k zachycení složitějších syntaktických struktur přirozených jaz.; popis syntaxe přirozených jazyků má v mnoha gramatických formalismech tzv. bezkontextovou kostru (context‑free backbone). Ač pravidla b.g. mají obecně jednoduchou podobu, matematická teorie b.g. je velmi netriviální. Podobu pravidel lze standardizovat/normalizovat dvěma hlavními způsoby: ↗normální formou Chomského a ↗normální formou Greibachové, přičemž druhá z těchto forem se využívá zvl. pro ↗parsing. B.g. (generativní formální gramatika typu 2) modeluje syntaktickou strukturu jaz. tím, že ke každému generovanému řetězci (větě) přiřazuje hierarchickou strukturu v podobě tzv. frázového ukazatele (↗bezprostředněsložkového stromu). Její pravidla vyjadřují hierarchickou strukturu generovaných vět (řetězců) a jejich rozklad na tzv. bezprostřední složky (immediate constituents, IC) n. fráze (elementy na pravé straně pravidla jsou bezprostředními složkami strany levé); viz ↗složka, ↗dominace. Bezprostřední složky ve frázovém ukazateli zachycují především těsnost, s jakou se k sobě jednotlivá slova ve větě váží. Přestože b.g. je vhodná pro modelování velkého množství syntaktických struktur v přirozených jazycích, pro úplný popis syntaxe přirozených jaz. však nestačí: problémy působí nezapouštějící struktury typu a1, a2, an a b1, b2, bn (n ≥ 0), kde prvky ai a bi jsou spolu v syntaktickém vztahu (takové struktury dokážou modelovat ↗kontextové gramatiky), a struktury s nesouvislými/nespojitými složkami (srov. ↗složka), v nichž se mezi členy složky nachází – z hlediska slovosledu – element, který do ní nepatří.

Literatura
  • Češka, M. Gramatiky a jazyky, 1992.
  • Habiballa, H. Regulární a bezkontextové jazyky, 2005.
  • Harrison, M. A. Introduction to Formal Language Theory, 1978.
  • Hausser, R. Foundations of Computational Linguistics. Human-Computer Communication in Natural Language, 2001.
  • Hopcroft, J. E. & J. D. Ullman. Formal Languages and their Relation to Automata, 1978.
  • Chomsky, N. Syntactic Structures, 1957 (č. překlad: Syntaktické struktury, 1966).
  • Chomsky, N. On Certain Formal Properties of Grammars. Information and Control 2, 1959, 137–167.
  • Chomsky, N. The Logical Structure of Linguistic Theory, 1975.
  • Chytil, M. Teorie automatů a formálních jazyků, 1978.
  • Chytil, M. Automaty a gramatiky, 1984.
  • Krulee, G. K. Computer Processing of Natural Language, 1991.
  • Levelt, W. J. M. An Introduction to the Theory of Formal Languages and Automata, 2008.
  • Manaster-Ramer, A. (ed.) Mathematics of Language, 1987.
  • Martinek, P. Základy teoretické informatiky, 2006.
  • Oehrle, R. T. & E. Bach ad. (eds.) Categorial Grammars and Natural Language Structures, 1988.
  • Partee, B. H. & A. ter Meulen ad. Mathematical Methods in Linguistics, 1990.
  • Pollard, C. & I. A. Sag. Head-Driven Phrase Structure Grammar, 1994.
  • Rozenberg, G. & A. Salomaa. (eds.) Handbook of Formal Languages 1–3, 1997.
  • Salomaa, A. Formal Languages, 1973.
  • Savitch, W. J. & E. Bach ad. (eds.) The Formal Complexity of Natural Language, 1987, 320–334.
  • Shieber, S. An Introduction to Unification-based Approaches to Grammar, 1986.
  • Těstělec, Ja. G. Vveděnije v obščij sintaksis, 2001.
  • Wintner, S. Unification-based Linguistic Formalisms, 1998.
Citace
Vladimír Petkevič (2017): BEZKONTEXTOVÁ GRAMATIKA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/BEZKONTEXTOVÁ GRAMATIKA (poslední stažení: 18. 10. 2017)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka