GRAMATIČNOST

Základní

Obecně axiologicky viděno vlastnost jazykové struktury (zejm. z oblasti flexivní morfologie, slovotvorby a syntaxe větné i nadvětné) v přirozeném jaz., která je lingvisty vzhledem k jejich teoretickému pohledu na jazyk pokládána za odpovídající gramatice daného jazyka dané doby, jak je zachycena v gramatikách a/nebo speciálních studiích. Někdy se jako víceméně synonymního termínu užívá výrazu ↗akceptabilita. Pojem g.jaz. struktur byl ve specifickém smyslu široce aplikován od 60. let 20. stol. zejména v teoretických syntaktických pracích anglo-americké lingvistiky, silně inspirované pracemi N. Chomského (viz ↗TGG); viz ↗kognitivní lingvistika, sekce 2. Gramatické jsou v těchto teoriích takové struktury, které lze odvodit ze systému pravidel generativní gramatiky založené na určité teorii. Speciálních studií o g. − ať ve speciálním, n. obecném smyslu − je poměrně málo. Soustředěný výzkum nebyl nikdy předmětem dlouhodobějšího zájmu většího množství lingvistů či lingvistických škol. Nicméně hodnocení jaz. jednotek, zejména syntaktických struktur, jako „negramatických“ je běžné jak ve speciálních studiích, tak v mnohých gramatikách. Negramatické syntaktické struktury se běžně označují hvězdičkou: *Koupil jsem si zmrzlina n. Koupil jsem *zmrzlina; *Vědci se často tvrdí, že …; *On mi se směje; *Stůl je pokrýván ubrusem (ve významu: Stůl pokrývá ubrus). Často se však takto označují i struktury v daném jaz. existující a obvyklé, avšak sémanticky neadekvátně obsazené (viz níže). Otazníkem (i dvěma) se označují struktury, o jejichž g. nelze jednoznačně rozhodnout: ?Bude nekouřit. Struktury, které nejsou gramatické, se pokládají za negramatické; jsou na struktury gramatické opravitelné: *stolovi – stolu.

Obecný pojem g. a − eo ipso negramatičnosti − souvisí bezprostředně s pojmem jazykové správnosti (korektnosti) a nesprávnosti, není s ním však zcela totožný; i mnohá struktura s víceméně pevnou vazbou na systém daného jaz. může být i většinou mluvčích pociťována a hodnocena jako nesprávný výraz. Zpravidla je však pojem g. aplikován na syntaktické struktury při popisech syntaktických jevů a jejich teoretické reflexi, při čemž bývají postulovány vlastnosti, jimiž se daná struktura gramatická, tj. jsoucí součástí syntaktického systému daného jaz. dané doby, odlišuje od struktury negramatické, tj. takové, která je sice potenciálně konstruovatelná a která může existovat v jiném jaz., avšak v syntaktickém systému daného jaz. dané doby reálně neexistuje. Např. v syntaktické konstrukci ↗reflexivní formy slovesné (někdy taky označované termínem reflexivní deagentiv) se v současné spis. i obecné č. závazně, tj. noremně, užívá jako ↗aktantu jeho syntakticko-sémantické struktury pouze nom. podmětu, nikoli akuz. objektu, přestože ten by lépe odpovídal sémantice tohoto aktantu, např. Hrála se hymna (tj. hudebníci hráli hymnu, hymna je tedy sémantickým objektem dané činnosti, avšak na povrchové syntaktické rovině je tento sémantický objekt reprezentován podmětem), proto: *Hrálo se hymnu (tato potenciální syntaktická konstrukce je v současné spis. a obecné č. negramatická). Jestliže se z nějakého důvodu (např. pro účel jaz. komiky) přesto této konstrukce užije, lze ji i pak prohlásit za negramatickou, neboť její výskyt je zcela ojedinělý a/nebo nestandardní.

V lingvistice se vždy dosud důsledně nerozlišuje mezi obecněji pojatou akceptabilitou, která je dána sémantickou adekvátností či komunikativní funkčností jaz. výrazu, zejména určitým způsobem lexikálně obsazené větné struktury, a existencí n. neexistencí určité syntaktické struktury v systému daného jaz. Struktury správné gramaticky, ale sémanticky neadekvátní je označují symbolem #; např. #Petr má rád čokoládu a babičku.

Z obecného axiologického hlediska lze nějaký jaz. výraz obecně hodnotit jako správný či nesprávný, přijatelný či nepřijatelný, gramatický či negramatický na základě: (1) subjektivního hodnocení individuálním uživatelem (obvykle lingvistou), které se opírá o řečovou zkušenost; (2) hodnocení skupinou rodilých mluvčích různého věkového a sociálního složení, což umožňují dotazníkové průzkumy; (3) výskytu n. absence určitého jaz. jevu v textech daného jaz. Zjišťovat tento objektivní stav jaz. lze dnes pomocí rešerší ve velkých počítačových ↗korpusech textů.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Bolinger, D. Judgments of Grammaticality. Lga 21, 1968, 34–40.
  • Daneš, F. Postoje a hodnotící kritéria při kodifikaci. In Kuchař, J. (ed.), Aktuální otázky jazykové kultury v socialistické společnosti, 1979, 79–91.
  • Fillmore, Ch. J. „Corpus Linguistics“ or „Computer-Eided Armchair Linguistics“. In Svartvik, J. (ed.), Directions in Corpus Linguistics, 1992, 35–60.
  • Greenbaum, S. (ed.) Acceptability in Language, 1977.
  • Chomsky, N. On the Notion „Rule of Grammar“. In Jakobson, R. (ed.), Structure of Language and its Mathematical Aspects, 1961, 255–257.
  • Quirk, R. & J. Svartvik. Investigating Linguistic Acceptability, 1966.
  • Steube, A. Gradation der Grammatikalität. In Růžička, R. (ed.), Probleme der strukturellen Grammatik und Semantik, 1968, 32–45.
  • Štícha, F. Acceptability and the Scope of Grammar. In Čmejrková, S. & F. Štícha (eds.), The Syntax of Sentence and Text, 1994, 341–357.
Citace
František Štícha (2017): GRAMATIČNOST. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/GRAMATIČNOST (poslední přístup: 25. 4. 2024)

Další pojmy:

gramatika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka