AFÁZIE

Základní
Rozšiřující

A. se člení na několik subtypů. Základní dělení na nonfluentní afázii (asyntaktickou afázii) a fluentní afázii (asémantickou afázii) bylo motivováno rozdíly v plynulosti řečové produkce u osob s poškozením předních a zadních oblastí mozku. Podobně se užívá rozdělení např. na senzorickou (percepční) a motorickou (produkční) a., resp. anteriorní a posteriorní a.; v afaziologické a neurolingvistické literatuře je dnes nejpoužívanější Bostonská klasifikace, která traktuje výskyt rozmanitých symptomů do osmi typů na základě hodnocení ve čtyřech subtestech: (a) spontánní řečová produkce, (b) porozumění (slovní, větné), (c) opakování, (d) pojmenování. Mezi nejznámější diagnostické prostředky patří testová sada Boston Diagnostic Aphasia Examination (BDAE) (✍Goodglass & Kaplan(ová), 1972; ✍Goodglass & Kaplan(ová) ad., 2001), The Western Aphasia Battery (WAB) (✍Kertesz, 2006).

↗nonfluentním typům afázie se řadí (1) Brocova afázie (BA), (2) globální afázie (GA), (3) izolovaná afázie (IA), (4) transkortikální motorická afázie (TMA); k ↗fluentním typům afázie se řadí (5) Wernickeova afázie (WA), (6) konduktivní afázie (KA), (7) transkortikální senzorická afázie (TSA), (8) anomická afázie (AA).

Brocova afázie (BA) může vzniknout při poškození levé hemisféry v Brocově oblasti (dolní čelní závit), ale také při poškození v okolí tohoto teritoria. Pro řečovou produkci je charakteristická zjednodušená syntax: redukovaná délka výpovědi, tj. neukončené výpovědi, iniciální sekvence výrazů s gramatickou funkcí s elizí výrazů autosémantických – sloves v podobě verba finita (VF) n. slovesných doplnění (já bych…; tak teda, že by to…; já mám to…; já budu jako třeba… hmm… to…; pudu do…), dále nominalizace, tj. substituce verba jmenným výrazem (pes štěkání, zedník stavení cihla), elize volných gramatických morfémů (pomocných sloves, zvratných zájmen, konjunkcí) a substituce vázaných gramatických morfémů (to je hodná chlap). I přes značný stupeň závažnosti a. je někdy možné zaznamenat ve spontánní produkci i delší plynulé a gramaticky korektní výpovědi; jde o automatizované formy prefabrikovaných (lexikalizovaných) sekvencí, často s funkcí pragmatickou (kontextově podmíněné fráze a ustálená spojení, např. pozdravy, prosby, poděkování, klení apod.) n. o tzv. automatické řady (dny v týdnu, číslovky od jedné do deseti apod.). Systém jaz. porozumění je zachovalý pro úroveň izolovaných slov, gramaticky jednoduchých vět a základní (kontextově určené) konverzace, avšak osoby s BA statisticky signifikantně selhávají v testech porozumění gramaticky složitějším výpovědím (v anglofonní literatuře se často citují tzv. object relative clauses, např. The girl that the boy kissed ran away). Výrazné potíže se vyskytují i u výpovědí, ve kterých VF vyžaduje doplnění většího počtu argumentů, a u výpovědí s nekanonickým slovosledem (anglické pasivní či vytýkací konstrukce). ✍Haverkort (2005) u osob s BA poukázal na rozdíl mezi jaz. znalostmi (langue) a jejich užíváním (parole). Pacienti s BA mají redukovanou schopnost aplikace gramatických pravidel, nicméně jejich gramatické znalosti bývají zachovány (zjišťují se testy rozhodování o gramatické správnosti). Výrazně oslabená je u BA nominativní funkce: vázne vyhledávání slov v ↗mentálním lexikonun. dochází k jejímu zablokování (anomie), mohou se objevit i různé typy fonemických parafázií (substituce hlásek koc × kos; elize kuk × kluk; redundantní hlásky židele × židle; přesmyčky žli × lži) n. sporadicky i sémantické parafázie (žirafa namísto cílového výrazu zebra).

Syndrom Wernickeovy afázie (WA) se rozvíjí u pacientů s poškozením Wernickeova centra (zadní část horního spánkového závitu v levé hemisféře). Přestože se WA popisuje jako porucha porozumění mluvené řeči, jejím dominantním znakem je plynulá řečová produkce obsahující však – podle stupně závažnosti – řadu zcela neznámých výrazů, tj. pseudoslov či neslov; v afaziologii se používá termín neologismy (ve významu odlišném od termínu neologismus v lexikologii; viz ↗neologismus), n. se takováto produkce označuje jako žargon či slovní salát. V závažnějších případech mohou být v řečové produkci rozpoznatelné pouze některé synsémantické výrazy. Autosémantické výrazy se ve výpovědi vyznačují rozpadem sekvenčního pořadí fonémů. Často je destrukce natolik rozsáhlá, že nelze cílové výrazy rozeznat (jenom tady je to jako špalý, asi něco slý, co to je tuhle uče pemito, jenom si jako cizuny čuky, celý cezi, mičeři ten jeden…). Tato forma spontánní produkce se v afaziologii popisuje jako výpověď s nulovou informační hodnotou. Je dávána do protikladu k výpovědím osob s BA, které mají sice redukovanou řečovou produkci omezující se často jen na řazení základních větných výrazů, ale jde o obsahová slova plně adekvátní komunikační intenci. Osoby s WA mají výrazné potíže v testech zaměřených na pojmenování a opakování. V testových úlohách zaměřených na porozumění je možné pozorovat částečně zachovalé zpracování na úrovni slov (rekognice slov). Na větné úrovni, oproti pacientům s BA, je selhání často patrné již při expozici jednoduchých příkazových sentencí. Potíže s porozuměním nejsou omezeny jen na jaz. systém, osoby s WA mají často problémy i s porozuměním neverbálním úlohám. Často mají deficit v systému zpětnovazební kontroly a nejsou schopny reflektovat změny ve vlastní řečové produkci ani svoje problémy s porozuměním (✍Hillis(ová), 2007; ✍Ardila, 2010).

Globální afázie (GA) je důsledkem rozsáhlého poškození jaz. oblasti kortexu levé hemisféry a bílé hmoty mozkové. Jedná se o symptomatický konglomerát BA a WA s tím, že se závažnost všech symptomů prohlubuje. V řečové produkci jsou někdy patrná jen artikulovaná rezidua ve formě slabikových iterací (no, no, no), které pacient může různě intonačně modulovat. Rozsah a charakter funkčního deficitu ukazuje nejen na poškození systému jaz. zpracování, ale také na změny ve fungování celého systému kognice.

Soubor symptomů konduktivní afázie (KA) býval v minulosti připisován poškození subkortikálně uloženého svazku nervových drah (fasciculus arcuatus), který zajišťuje informačně reciproční spojení mezi ↗Brocovou↗Wernickeovou oblastí. Dnes se uvažuje o tom, že KA vzniká v důsledku narušení rozhraní spánkového a parietálního laloku levé hemisféry, jehož funkcí je senzoricko‑motorická integrace. Tento kognitivní mechanismus zajišťuje jednak převod auditivní informace do jakéhosi pre‑motorického formátu, který je podkladem pro další tvorbu motorického programu výpovědi, jednak zajišťuje kontrolu a korekci případných chyb v produkci (✍Hickok & Houde ad., 2011). Typickým znakem KA je dobře zachovalé porozumění (mohou se ale objevit odchylky na slovní i větné úrovni) a relativně plynulá řečová produkce. Relativní v tomto případě znamená zachovalou schopnost výstavby gramaticky korektní větné výpovědi, ovšem s výskytem ↗fonemických parafázií, které plynulost produkce blokují. Změny ve fonologické struktuře výrazů nejsou tak rozsáhlé jako u osob s WA a často umožňují rozpoznat cílová slova mluvčího. Platí, že čím je vyšší frekvence výskytu parafázií, tím méně fluentní je produkce. Zablokování výpovědi je způsobeno nutkavou snahou mluvčího přiblížit se správné formě (to je žílala…, ne, ne, žíbala… ží, ží… žílaba… – nápověda: žíža‑… – ano, to je žížala – tento příznak se v literatuře popisuje jako conduit d’approche). Spontánně (reflexně) mohou osoby s KA vyslovit i hláskově komplexní výrazy, ale když zvýší míru vědomé kontroly, aby neudělaly chybu, jejich výkon se rapidně zhorší. Uvádí se, že chybovost je ovlivněna jaz. charakteristikami slov: délkou, hláskovou a slabičnou skladbou a frekvencí výskytu slova. Čím hláskově jednodušší a čím frekventovanější slovo, tím menší je pravděpodobnost výskytu fonologických parafázií. Zásadním diferenčně diagnostickým znakem je kontrast mezi drobnými odchylkami v produkci a porozumění a hrubě narušenou schopností opakování slyšených sekvencí výpovědí (✍Cséfalvay & Košťálová ad., 2002).

Protikladný obraz poskytují další dvě formy a.: transkortikální motorická afázie (vyvolaná poškozením oblastí před ↗Brocovou oblastí, n. přerušením svazku nervových drah spojujících Brocovo centrum se suplementární motorickou areou) a transkortikální senzorická afázie (při poškozeních lokalizovaných za ↗Wernickeovou oblastí). Výrazně redukovanou řečovou produkci a relativně zachovalé porozumění u TMA (u TSA je profil výkonu inverzní) doplňuje v různé míře zachovalá schopnost opakování. Někdy dochází i k reflexní (nepodmíněné) imitaci řečové produkce komunikačního partnera: označuje se jako echolalie.

Zcela specifickým syndromem je syndrom izolace řečových zón: izolovaná afázie (IA). Jedná se v podstatě o smíšenou formu TMA a TSA. Profilem výkonu se podobá GA s minimální řečovou produkcí a těžkou poruchou porozumění, avšak s částečně zachovalou schopností opakovat.

Anomická afázie (AA) je podobně jako BA a WA poměrně často se vyskytujícím typem fatické poruchy, nicméně z hlediska určení lokalizace neuronální struktury těžko vymezitelným. Jako důležitá struktura se uvádí dolní spánkový závit, ovšem anomie se často vyskytuje i u jazykových deficitů spojených s difúzním poškozením kortexu (Alzheimerova choroba apod.). Může se jednat o samostatný syndrom, n. může být součástí klinického obrazu ostatních typů a. Nejnápadnějším příznakem je oslabení výkonu v testových úlohách zaměřených na pojmenování, jako jsou konfrontační pojmenování objektů a činností n. zkouška verbální fluence (nutnost vybavit si během 1 minuty co nejvíce zástupců z jednoho sémantického okruhu n. vyjmenovat slova začínající stejnou hláskou). Porucha se projevuje jako anomická pauza (způsobená vyhledáváním správného výrazu v mentálním lexikonu), n. jako snaha popsat hledaný výraz/objekt prostřednictvím jiných výrazů (opisem). Řečová produkce může být fluentní, u některých pacientů je ale nominativní funkce natolik narušena, že plynulost formování větné výpovědi negativně ovlivňuje. Jaz. porozumění zůstává nenarušeno (✍Kirshner, 1996).

Pro většinu neurologických onemocnění způsobujících a. je typická symptomatická fluktuace v čase. To znamená, že profil jaz. deficitu se může výrazně lišit, testujeme‑li téhož pacienta v akutní, subakutní či chronické fázi a. Variabilita symptomů a míra jejich kombinací je poměrně vysoká, takže bývá v klinické praxi obtížné zařadit deficit do učebnicově vymezených typů a. I z toho důvodu se vedle Bostonské klasifikace (viz výše) začala v afaziologii od 90. let 20. stol. prosazovat i psycholingvisticky orientovaná diagnostika zaměřená na popis chyb v procesu jaz. zpracování. Jednotlivé kognitivní operace vstupující do průběhu zpracování řečové produkce n. porozumění jsou zobrazeny formou schematického modelu (✍Kay(ová) & Lesser(ová) ad., 1992; ✍Lesser(ová) & Perkins(ová), 1999; ✍Whitworth(ová) & Webster(ová) ad., 2005). Slabinou tohoto modelu je primární zaměření na úroveň slova. Model není schopen popsat procesy probíhající při formování větné výpovědi a při syntaktickém parsingu (viz ↗porozumění řeči) a zcela opomíjí podíl ostatních kognitivních domén na jaz. zpracovávání.

Přestože je a. chápána jako deficit zpracování jaz. reprezentací v rovině fonologické a morfosyntaktické, je v diagnostice a terapii kladen značný důraz i na pragmatickou rovinu komunikace. Cílem je identifikace takových reziduálních jaz. schopností afatiků, které lze rozvíjet s cílem zvýšení efektivity komunikace v každodenním životě. Speciální testové materiály, jako jsou CADL‑2 (Communicative Activities of Daily Living; ✍Holland(ová) & Frattali(ová) ad., 1999) a CETI (Communicative Effectivness Index✍Lomas & Pickard(ová) ad., 1989), se více či méně zaměřují na hodnocení koheze diskurzu, parajazykový (prozodický) a nejazykový (situační) aspekt komunikace (✍Holland(ová) & Hinckley(ová), 2002). V neurolingvistické a afaziologické literatuře je možné se setkat i s termíny subkortikální a. (✍Crescentini & Lunardelli(ová) ad., 2008) a zkřížená (crossed) a. (✍Mariën & Paghera(ová) ad., 2004).

Specifickou kapitolu v afaziologii tvoří práce R. Jakobsona a A. R. Luriji. Jakobson zastával názor, že získaná forma jaz. poruchy v dospělosti je projevem regrese směrem k raným stadiím jaz. vývoje jedince. Rozlišil dva základní typy a. s ohledem na dva dominantní jaz. procesy: selekci (paradigmatický aspekt) a kombinaci (syntagmatický aspekt) jaz. znaků. Afatici s poruchou selekce mají výrazné potíže s přístupem k jednotkám jaz. repertoáru – nemohou najít výrazy (slova, sousloví, ale ani fráze a idiomy), které existují jako položka v jejich mentálním lexikonu. Změny postihující syntagmatickou úroveň se projevují problémy s formováním věty (porucha propozicionalizace). Syntakticky redukovaná výpověď reprezentuje ztrátu gramatických pravidel, viz ↗agramatismus. Značný ohlas měla ve své době také práce A. R. Luriji (✍Lurija, 1982); podobně jako Bostonská škola rozlišil a podrobně popsal několik typů a. Dnes však jsou tyto klinické poznatky ruské neuropsychologické školy poněkud v pozadí zájmu. Viz též ↗neurolingvistika, ↗alexie.

Literatura
  • Ardila, A. A Proposed Reinterpretation and Reclassification of Aphasia Syndromes. Aphasiology 24, 2010, 363–394.
  • Bonner, M. & S. Ash ad. The New Classification of Primary Progressive Aphasia into Semantic, Logopenic, or Nonfluent/Agrammatic Variants. Current Neurology and Neuroscience Reports 10, 2010, 484–490.
  • Crescentini, C. & A. Lunardelli ad. A Left Basal Ganglia Case of Dynamic Aphasia or Impairment of Extra‑Language Cognitive Processes? Neuro Case 14, 2008, 184–203.
  • Cséfalvay, Z. & M. Košťálová ad. Diagnostika a terapie afázie, alexie, agrafie, 2002.
  • Flanderková, E. Čeština v afázii: co říkají offline experimenty? PhD. dis., FF UK, 2015.
  • Gitterman, M. R. & M. Goral ad. (eds.) Aspects of Multilingual Aphasia, 2012.
  • Goodglass, H. & E. Kaplan. The Assessment of Aphasia and Related Disorders, 1972.
  • Goodglass, H. & E. Kaplan ad. Boston Diagnostic Aphasia Examination, 2001.
  • Gorno‑Tempini, M. & A. Hillis ad. Classification of Primary Progressive Aphasia and its Variants. Neurology 76, 2011, 1006–1014.
  • Haverkort, M. Linguistic Representation and Language Use in Aphasia. In Cutler, A. (ed.), Twenty‑first Century Psycholinguistics: Four Cornestones, 2005, 57–68.
  • Hickok, G. & J. Houde ad. Senzorimotor Integration in Speech Processing: Computational Basis and Neural Organization. Neuron 69, 2011, 407–422.
  • Hillis, A. Aphasia: Progress in the Last Quarter of a Century. Neurology 69, 2007, 200–212.
  • Holland, A. & C. Frattali ad. CADL-2: Communicative Activities of Daily Living, 1999.
  • Holland, A. & J. Hinckley. Assesment and Treatment of Pragmatic Aspects of Communication in Aphasia. In Hillis, A. (ed.), The Handbook of Adult Language Disorders, 2002.
  • Jakobson, R. & M. Halle. Fundamentals of Language, 1956 (č. Dva aspekty jazyka a dva typy afatických poruch. In Jakobson, R. Poetická funkce, 1995, 55–73).
  • Kay, J. & R. Lesser ad. Psycholinguistic Assessments of Language Processing in Aphasia (PALPA), 1992.
  • Kertesz, A. The Western Aphasia Battery, 1982.
  • Kertesz, A. The Western Aphasia Battery – Revised, 2006.
  • Kirshner, H. Language Disorders. In Bradley, W. & R. Daroff ad. (eds.), Neurology in Clinical Practise: Principles of Diagnosis and Management, 1996.
  • Kulišťák, P. & H. Lehečková ad. Afázie, 1997.
  • Lesser, R. & L. Perkins. Cognitive Neuropsychology and Conversation Analysis in Aphasia, 1999.
  • Lomas, J. & L. Pickard ad. The Communicative Effectivness Index: Development and Psychometric Evaluation of a Functional Communication Measure for Adult Aphasia. Journal of Speech and Hearing Disorders 54, 1989, 113–124.
  • Lurija, A. Základy neuropsychológie, 1982.
  • Mariën, P. & B. Paghera ad. Adult Crossed Aphasia in Dextrals Revisited. Cortex 40, 2004, 41–74.
  • Menn, L. & L. K. Obler. (eds.) Agrammatic Aphasia. A Cross-Language Narrative Sourcebook, 1990.
  • Papathanasiou, I. & P. Coppens ad. (eds.) Aphasia and Related Neurogenic Communication Disorders, 2013.
  • Paradis, M. (ed.) Manifestations of Aphasia Symptoms in Different Languages, 2001.
  • Sarno, M. T. (ed.) Acquired Aphasia, 1998.
  • Taylor Sarno, M. (ed.) Acquired Aphasia, 1998.
  • Whitworth, A. & J. Webster ad. A Cognitive Neuropsychological Approach to Assessement and Intervention in Aphasia. A Clinician’s Guide, 2005.
  • Viz též Agramatismus.
Citace
Tomáš Kubík, Olga Stehlíková (2017): AFÁZIE. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/AFÁZIE (poslední přístup: 22. 9. 2020)

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka