ŠPLHÁNÍ KLITIK (clitic climbing)
Syntaktické chování ↗klitik patřících k zapuštěnému infinitivu. Klitiky závislé na infinitivu se mohou objevit buďto v infinitivní větě, n. na ↗Wackernagelově pozici, tj. na druhé pozici, ve větě maticové; druhý případ se označuje jako š.k.; viz např. ✍Franks & King(ová) (2000). Příkladem š.k. je (1):
(1) | Jana se mu rozhodla pomoci |
V této větě se klitika mu, která je nepřímým předmětem infinitivu pomoci, objevuje na druhé pozici celé věty, přičemž v daném případě tvoří druhou pozici tzv. ↗klitický trs: 1[Jana] 2[se mu] 3[rozhodla] … Verze bez š.k. vypadá takto: (1a) Jana se rozhodla pomoci mu, popř. (1b) Jana se rozhodla mu pomoci.
Š.k. je termín generativní lingvistiky, i když samotný jev byl studován jak v generativní, tak tradiční lingvistice. Je to jev pozorovaný v mnoha jaz., zvl. v románských jaz. (kromě francouzštiny); detailní shrnutí š.k. v evropských jaz. bylo představeno ✍van Riemsdijkem (1999); v slovanských jaz. shrnují š.k. ✍Franks & King(ová) (2000). V č. tradiční lingvistice se zabývá jevem š.k. především ✍PMČ (1995), a to především rolí rytmických faktorů na š.k. V generativní lingvistice ✍Veselovská (1995) a ✍Junghanns (2002) ukazují, že klitiky nemohou šplhat z finitních vět (Petr sei slíbil oholit ti × *Petr sei slíbil, že oholí ti / Petr slíbil, že sei oholí ti) ani z infinitivní věty, pokud je uvozena tázacím zájmenem: *Nevím hoi opravdu, jak zapisovat ti × Nevím opravdu, jak hoi zapisovat ti. Další omezení, např. týkající se š.k. z jmenných frází, adjektivních frází n. specifických gramatických rolí (subjekt, objekt), jsou důkladně rozvedena v ✍Junghannsovi (2002). Ten ukazuje, že klitiky nemohou šplhat z adjektivních participií: Zuzana uslyšela spěšné kroky, blížící se k náměstí × *Zuzana sei uslyšela spěšné kroky, blížící ti k náměstí. Stejně tak klitiky nemohou stoupat z atributivních adjektivních frází: Vyšel jsem z telefonní budky jako neznámý si člověk × *Vyšel jsem sii z telefonní budky jako neznámý ti člověk. Predikativní adjektiva š.k. povolují: Libor mui byl za ten dotaz vděčný ti. Jmenné fráze většinou š.k. blokují: Kluky už dávno přestalo bavit posmívání se Fiškusovi × *Kluky sei už dávno přestalo bavit posmívání ti Fiškusovi. Některé idiomatické jmenné konstrukce ovšem š.k. povolují, např. mít čas, mít možnost, srov. Já jsem mu to neměla čas vysvětlit, Já jsem ho neměl čas vidět.
✍Dotlačil (2004a) a ✍Dotlačil (2004b) ukazuje, že š.k. není jednotný fenomén, protože klitiky se mezi sebou liší ve své schopnosti objevit se v maticové větě. Akuzativní klitiky 3. osoby jsou mnohem méně omezeny ve šplhání než dativní klitiky n. zvratná klitika se: akuzativní klitiky 3. osoby mohou šplhat do maticové věty, v níž je vyjádřený předmět, na rozdíl od dativních n. zvratných klitik, které toto neumožňují: Jiřině hoi nedoporučuji číst ti × ??Jiřině mui nedoporučuji ti pomáhat a *Jiřině sei nedoporučuji ti usmívat.
Ačkoliv je š.k. převážně neobligatorní, platí pravidlo, že se klitický trs musí chovat jednotně: buďto všechny klitiky šplhají, n. žádná nešplhá. Tento požadavek na jednotné chování je důvodem, proč např. Zuzana se mu ho rozhodla dát a Zuzana se rozhodla mu ho dát jsou gramatické věty, zatímco ??Zuzana se mu rozhodla ho dát a ??Zuzana se ho rozhodla mu dát jsou nepřijatelné. Viz také ↗klitika.
Š.k. se v generativní gramatice analyzuje převážně jako projev ↗restrukturace infinitivů; pro č. srov. práce ✍Veselovské (1995), ✍Medové (2000), ✍Lenertové (2004), ✍Dotlačila (2004a) a ✍Rezace (2005). Restrukturace infinitivů se chápe jako zásadní pro š.k. i v dalších generativních směrech, z nichž větší roli ve slovanských jaz. hraje především ↗HPSG (pro polštinu ✍Borsley & Przepiorkowski, 1999; ✍Kupść(ová), 2000). Protože restrukturace není binární, ale graduální jev, tento poznatek je třeba doplnit o to, že ve většině prací se předpokládá, že infinitivy, které povolují šplhání klitik, mohou být větší než VP, ale musí být menší než CP. Poslední požadavek vysvětluje, proč finitní věty a infinitivní věty uvozené tázacím zájmenem š.k. nedovolují: oba typy vět obsahují CP. ↗Modální existenciální konstrukce dovolují š.k., srov. Petr hoi má kam pozvat ti (✍Ceplová, 2007), což je chápáno jako argument, že v těchto případech tázací zájmena nejsou realizována v CP (✍Šimík, 2011).
Š.k. nemá v ↗minimalismu jednotnou analýzu. V ✍Robertsovi (2006) se chápe jako realizace shody mezi klitikami a funkčními hlavami (AgrIO v případě dativních klitik, AgrDO v případě akuzativních klitik, T v případě slovesných klitik). V ✍Chomském (1995) je š.k. přesun elementů, které jsou podspecifikované, mezi rolí fráze a hlavy: jako fráze mohou plnit funkci argumentů, jako hlavy mohou projektovat funkční kategorie po přesunu. Důležité v této souvislosti je, že restrukturující infinitivy netvoří plnohodnotnou větu, ale větu neúplnou (menší než CP), což je zachyceno ve ✍Wurmbrand(ové) (2001) tím, že sloveso maticové věty nevyžaduje jako svůj argument CP, ale větu menší než CP. Š.k. tak může být zachyceno v obou přístupech k pohybu klitik: za předpokladu, že řídící sloveso vybírá infinitivní větu, která postrádá funkční projekce jako Agr(IO/DO)P a TP, klitiky musí vstoupit do shody s funkčními projekcemi ve větě řídící (v teorii Robertse), n. klitiky musí projektovat funkční kategorie ve větě řídící (v teorii Chomského). Viz také ↗klitika.
V dependenčních gramatikách se š.k. analyzuje jako typ ↗neprojektivní konstrukce (✍Rosen, 2001; ✍Hajičová, 2006).
- Borsley, R. D. & A. Przepiórkowski. Slavic in Head-Driven Phrase Structure Grammar, 1999.
- Ceplová, M. Infinitives under ‘have’/‘be’ in Czech. In Dočekal, M. & P. Karlík ad. (eds.), Czech in Generative Grammar, 2007, 31–45.
- Dotlačil, J. The Syntax of Infinitives in Czech. Mag. práce, Univ. of Tromsø, 2004a.
- Dotlačil, J. Jedno syntaktické omezení u neprojektivních konstrukcí s klitikami. In Karlík, P. (ed.), Korpus jako zdroj dat o češtině, 2004b, 175–187.
- Franks, S. & T. H. King. A Handbook of Slavic Clitics, 2000.
- Hajičová, E. On some Issues of Dependency Grammar. SaS 67, 2006, 3–26.
- Chomsky, N. The Minimalist Program, 1995.
- Junghanns, U. Klitische Elemente im Tschechischen: eine kritische Bestandsaufnahme. In Daiber, T. (ed.), Linguistische Beiträge zur Slavistik IX, 2002, 117–150.
- Kupść, A. An HPSG Grammar of Polish Clitics. PhD. diss., Polish Academy of Sciences and Université Paris 7, 2000.
- Lenertová, D. Czech Pronominal Clitics. JSL 12, 2004, 139–176.
- Medová, L. Transparency Phenomena in Czech Syntax. Mag. práce, Univ. of Tromsø, 2000.
- PMČ, 1995.
- Rezac, M. The Syntax of Clitic Climbing in Czech. In Heggie, L. & F. Ordóñez (eds.), Clitic and Affix Combinations: Theoretical Perspectives, 2005, 103–140.
- Roberts, I. Clitics, Head Movement, and Incorporation. Rkp., University of Cambridge, 2006.
- Rosen, A. A Constraint-Based Approach to Dependency Syntax Applied to Some Issues of Czech Word Order. PhD. diss., UK, Praha, 2001.
- Šimík, R. Modal Existential Wh-Constructions, 2011.
- van Riemsdijk, H. C. (ed.) Clitics in the Languages of Europe, 1999.
- Veselovská, L. Phrasal Movement and X-Morphology: Word Order Parallels in Czech and English Nominal and Verbal Projections. PhD. diss., FF UP, Olomouc, 1995.
- Wurmbrand, S. Infinitives: Restructuring and Clause Structure, 2001.
- Viz také Klitika.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/ŠPLHÁNÍ KLITIK (poslední přístup: 14. 12. 2024)
CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny
Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020
Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka