VĚTOSLED

Základní

souvětí souřadném je sled vět odrazem sledu myšlenek spjatých ve vyšší celek a nelze jej většinou beze změny smyslu měnit. V některých typech je změna snazší, např. v ↗slučovacím souvětí, v němž se vyjadřují různé složky téhož obrazu (Medvěd včelařil v dutých kmenech, rys skákal v korunách stromů, vydra a bobr bydlili u řek), naopak jinde je nemožná, např. obrácením ↗důsledkového souvětí vzniká ↗důvodové souvětí // ↗příčinné souvětí a naopak: Řemesla jsem žádného neznal, a tak jsem tu stál s holýma rukama × Stál jsem tu s holýma rukama, neboť jsem neznal žádného řemesla. Poloha ↗klitik po spojkách v souvětí souřadném se různí. Klitika následují po spojkách stupňovacích a vylučovacích a též po spojkách komplexních, ale nikoli po jednoduchém a, i, ale: Petr čte a dívá se na televizi × Petr čte, nebo se dívá na televizi. Č. se částečně liší od slovenštiny, v níž je možná dvojí poloha klitik po ale: Ešte chcel niečo povedať, ale sa rozozvučali zvony. Niekričal, ale ústa sa mu triasli.

souvětí podřadném je poloha rozvíjející věty dána (podobně jako u větných členů nevětné povahy) její funkcí v ↗aktuálním členění, ale ve větší míře se uplatňuje ↗gramatický slovosledný činitel, který jednak vede v některých případech k tomu, že v. je ustálen, jednak k tomu, že vedlejší věta buď za větou řídící následuje, anebo před ní předchází, ale jen v omezené míře je do ní vkládána. Ustálený v. má např. ↗přívlastková vedlejší věta vztažná i ↗přívlastková vedlejší věta spojková, které stojí zpravidla bezprostředně za určovaným subst. (Tezi, že v nemoci jsme si všichni rovni, praxe leckde změnila v pouhou frázi), dále ↗vedlejší věta účinková, jež následuje vždy za větou řídící (Byl to tak silný dojem, že na něj nikdy nezapomenu), ↗obsahová věta (Řekni mu, ať tak nespěchá) a některé další typy vět vedlejších. Věta vedlejší zahajující souvětí může mít vliv na polohu přísudku v postponované větě hlavní: Když babička pekla chléb, měla vnoučata // vnoučata měla posvícení. Ve větě vedlejší stojí klitika pravidelně za spojkou: Věřil, že se zítra počasí zlepší; Že se počasí zítra zlepší, věřil; fakultativně se klitika mohou přesunout za první NS po spojce, čímž se NS aktualizuje: Věřil, že zítra se počasí zlepší (= dnes ještě bude pršet). Následuje‑li věta hlavní za větou vedlejší nebo je‑li věta vedlejší do věty hlavní vložena, mohou stát klitika na první pozici za větou vedlejší pouze v omezených konfiguracích, např. po krátkých větách předmětových: Že přijede babička, se Jan dozvěděl od Petra; Že přijela babička, jsem zjistil pozdě; Muž, kterého potkal v parku, se divně usmíval. Umístění na první pozici však není možné, je‑li vedlejší věta příslovečná: Když přišel domů, osvěžil se čajem. Jinde je pozice významotvorná: Protože babička přijede, se nezlobím × Protože babička přijede, nezlobím se. Zatímco se Petr učil, Pavel hrál fotbal (= současnost dvou aktuálních dějů) × Zatímco Petr se učil, Pavel hrál fotbal (= konfrontace). Viz též ↗slovosled, ↗aktuální členění větné, ↗funkční perspektiva větná, ↗klitika.

Rozšiřující
Literatura
  • 3, 1987.
  • MSČ, 1951.
  • NS, 1969.
  • PMČ, 1996.
  • Sbg, 1980.
  • , 1998.
  • Sgk, 1986.
Citace
Ludmila Uhlířová (2017): VĚTOSLED. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VĚTOSLED (poslední přístup: 29. 1. 2020)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka