VÝPOVĚDNÍ DYNAMIČNOST  (VD)

Základní

V teorii ↗funkční větné perspektivy hnací síla, kterou v okamžiku promluvy přispívají jednotlivé složky výpovědi (= nositelé v.d.) k rozvíjení komunikace. V.d. se poměřuje relativními ↗stupni v.d., které nositelé v.d. nesou. Stupně v.d. je možno si představit jako stupně komunikační důležitosti n. sdělné závažnosti výpovědních složek z hlediska komunikačního záměru mluvčího/pisatele. Nositelem stupně v.d. může být kterákoli složka výpovědi (i složka implicitní), která nese význam (a to včetně tzv. významu gramatického); může to tedy být věta, polovětná vazba, NS, slovo, morfém, a dokonce submorfémový rys, jako je alternace v kmeni (nesu, nosím). Stupně v.d. tvoří ↗stupnici v.d..

Rozšiřující
Citace
Ludmila Uhlířová, Aleš Svoboda (2017): VÝPOVĚDNÍ DYNAMIČNOST. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VÝPOVĚDNÍ DYNAMIČNOST (poslední přístup: 7. 12. 2019)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka