SUPERSTRÁT

Základní

Výsledek ↗jazykového kontaktu, při němž imigrovaný, mocensky dominantní či prestižní druhý jazyk (L2) „shora“ působí na místní první jazyk (L1) původních obyvatel nějakého území, což při intenzivním sociálním tlaku prestižního jazyka L2 na jazykové společenství L1 může vést k podstatným změnám L1 v L1ʼ. Pojem s., dotvořený k termínu ↗substrát, se v historické jazykovědě etabloval pro výsledky jazykového kontaktu v jazyce „porobených“ etnik, jejichž jazyk se (přechodně) dostal pod tlak jazyka dobyvatelů, nakonec se ale mj. s ohledem na počet mluvčích domácího jazyka a/nebo kulturní atraktivnost s ním spjaté kultury udržel a postupně integroval jazyk minoritních dobyvatelů, u nichž došlo k ↗jazykovému posunu k domácímu jazyku. Úplný zánik jazyka ale pro s. není podmínkou, stačí omezení jeho užívání v určitých regionech n. funkčních doménách.

Příkladem s. je např. vrstva výpůjček ze západofranckých dialektů (L2) do galské vulgární latiny (L1), z níž se vyvinula stará francouzština (L1ʼ). Jiným příkladem je arabský s. ve španělštině a portugalštině, normanský a severogermánský s. v angličtině, osmanský s. v jazycích příslušejících k balkánskému ↗jazykovému svazun. německý s. v lužické srbštině (✍Scholze(ová), 2008) i v jiných slovanských jaz. zvl. na území Svaté říše římské národa německého. V kreolistice se termínem s. myslí lexikum, které do ↗kreolu přišlo z koloniálního jaz.

Z pohledu bohemistického lze za kulturní s. považovat řecké prvky ve staroslověnštině, staroslověnské, latinské a staroněmecké prvky ve staré češtině, staročeské ve staré polštině apod., které se v uvedených jazycích v důsledku kulturní dominance řečtiny, latiny, staré němčiny apod. sedimentovaly v podobě ↗latinismů, ↗grecismů, ↗germanismů apod. Obdobně se uplatnil ↗vliv staroslověnštiny na češtinu. Kulturní s. je přitom v případě č. možno pozorovat nejen v slovní zásobě spjaté s křesťanstvím, ale pokud jde o latinu a řečtinu, i ve slovní zásobě spjaté s vědou. Někdejší dominance němčiny a současná dominance angličtiny stojí za ↗germanismy a ↗anglicismy ve slovní zásobě spojené s hospodářstvím, obchodem, technologiemi n. životním stylem. Důvodem výpůjček přitom není jen chybějící označení pro daný předmět n. produkt, resp. pro sociální roli n. jev, ale i prestiž jazyků. Zatímco u germanismů zčásti došlo k jejich stylistickému poklesu (otec – fotr, obchod – kšeft, obličej – ksicht aj.), které slouží diferenciaci výrazu co do jeho expresivity, existují anglicismy vedle domácích označení jako prestižnější označení: zákazník – klient, odbytmarketing apod.

Zmíněné historické příklady si jsou podobné především zachováním domácího jazyka a převládajícím typem ↗výpůjček. Mezi nimi jasně dominují lexikální výpůjčky, takže se v sociolingvistice v daném případě mluví o výpůjčkové situaci (srov. např. ✍Sankoff(ová), 2001). Tato situace se v případě lexikálních výpůjček obejde i bez bilingvismu. Stoupajícím tlakem mocensky, technologicky n. kulturně dominantního jazyka nicméně dochází k osvojování dominantního jazyka a zformování bilingvismu v širších vrstvách, což je podle míry tlaku dále spjato s výpůjčkami fonologickými, syntaktickými, morfosyntaktickými a morfologickými (✍Thomason(ová) & Kaufman, 1988); pořadí viz ↗hierarchie výpůjček.

Za s. lze v č. vedle lexikálních výpůjček zmiňovaných výše považovat např. postpozici shodného přívlastku v terminologických označeních (např. kočka domácí aj.), převzetí deklinačních vzorů spolu s přejatým slovem (např. centrum – centra aj.) n. slovesného rodu, u něhož se uplatnil vliv latiny. Výrazně se v č. uplatnil zvl. vliv němčiny, a to např. v oblasti fonologické, tj. při zformování pevného dynamického přízvuku na první slabice (✍Berger, 2008) n. převzetí fonému f a posunu w ve v (HMČ, 1986). Vliv němčiny se ovšem projevuje i na úrovni gramatické (viz přehled v ✍Bergerovi, 2008), resp. morfosyntaktické při formování slovesného rodu (✍Giger, 2009) a kategorie času (včetně rezultativa), jejíž strukturace se považuje za jeden z rysů středoevropského ↗jazykového svazu. Vliv němčiny se uplatnil i při formování členu, který se ovšem v č. na rozdíl od lužické srbštiny negramatikalizoval (✍Scholze(ová), 2008). Němčina se navíc stala vzorem i pro některé slovotvorné typy (✍Šlosar, 1999), v odborných textech ve vedlejších větách podpořila postavení slovesa v koncové pozici, došlo i k rozvinutí systému tzv. deadverbiálních částic (✍Nekula, 1996).

Rozšiřující
Literatura
  • Berger, T. Überlegungen zur Geschichte des festen Akzents im Westslavischen. In Berger, T., Studien zur historischen Grammatik des Tschechischen, 2008, 7–19.
  • Berger, T. Deutsche Einflüsse auf das grammatische System des Tschechischen. In Berger, T., Studien zur historischen Grammatik des Tschechischen, 2008, 57–69.
  • Berger, T. The Convergence between Czech and German between the Years 900 and 1500. In Besters-Dilger, J. & C. Dermarkar (eds.), Family Effects in Language Contact. Modeling Congruence as a Factor in Contact Induced Change, 2014, 184–198.
  • Giger, M. Aspekte des Sprachkontakts bei Genus verbi und Resultativ im Westslavischen. In Scholze, L. & B. Wiemer (eds.), Von Zuständen, Dynamik und Veränderung bei Pygmäen und Giganten. Festschrift für Walter Breu zu seinem 60. Geburtstag, 2009, 111–127.
  • HMČ, 1986.
  • Matras, Y. Language Contact, 2009.
  • Nekula, M. System der Partikeln im Deutschen und Tschechischen. Unter besonderer Berücksichtigung der Abtönungspartikeln, 1996.
  • Riehl, C. M. Sprachkontaktforschung, 2004.
  • Sankoff, G. Linguistic Outcomes of Language Contact. In Trudgill, P. & J. Chambers (eds.), Handbook of Sociolinguistics, 2001, 638–668.
  • Scholze, L. Das grammatische System der obersorbischen Umgangssprache im Sprachkontakt, 2008.
  • Šlosar, D. Česká kompozita diachronně, 1999.
  • Šlosar, D. & R. Večerka. Spisovný jazyk v dějinách české společnosti, 1982.
  • Thomason, S. G. Language Contact: An Introduction. 2001.
  • Thomason, S. G. & T. Kaufman. Language Contact, Creolisation, and Genetic Linguistics, 1988.
  • Wiemer, B. & B. Wälchli ad. (eds.) Grammatical Replication and Borrowability in Language Contact, 2012.
Citace
Marek Nekula (2017): SUPERSTRÁT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SUPERSTRÁT (poslední přístup: 21. 9. 2019)

Další pojmy:

kontaktová lingvistika

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2018

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka