SPONOVĚ-ADJEKTIVNÍ PŘÍSUDEK

Základní

V tradiční gramatice jeden ze základních typů tzv. analytických predikátů; pro školskou gramatiku typ ↗přísudku jmenného se sponou. Formálním (gramatickým) verbalizátorem je v něm ↗spona – vedle tvarů slovesa být/bývat jsou jí také tvary slovesa stát se / stávat se – a sémantickým jádrem přísudku je adjektivum. V přísudkové pozici může stát jakýkoli slovotvorný a významový druh adjektiva:

(1)

Eva je chytrá

Košile je bavlněná/zašpiněná/navlhlá

To je ponižující

Po sponě však nemohou stát nelexikalizovaná adjektiva dějová, která mohou stát v atributivní pozici: *Slunce je svítící × svítící oči // hvězdy // displej. V angl. se konstrukce typu je svítící významově syntetizovala a přehodnotila ve složený slovesný tvar (progressive), odpovídající č. jednoduchému slovesnému tvaru svítí: the sun is shining = geneticko-strukturně: slunce je svítící = synchronně funkčně: slunce (právě teď) svítí. Sponově-adjektivní přísudek, v němž sponu tvoří tvar slovesa být/bývat, je v současné č. (podobně jako v řadě jiných jazyků) velmi frekventovaným a stylově neutrálním elementem větné struktury. Pádem predikativního adjektiva je nominativ; o pádu adjektiva při podmětu tvořeném ↗numerativem (Pět chlapců bylo zraněn‑o × Pět chlapců bylo zraněn‑ých) a o shodě adjektiva v rodě, čísle a pádu s podmětem (Petr je smutn‑ý; Eva je smutn‑á) viz ↗shoda.

Adjektivum v predikativní (n. doplňkové) funkci mívá někdy tvar s nulovoun. jí strukturně i funkčně odpovídající krátkou koncovkou – jde o tzv. tvar jmenný; ten je historicky původním tvarem adjektiva vůbec: je mlád // mláda; nemocen // nemocna. Pokud se těchto tvarů v dnešní č. užívá jako prostředků knižních či archaických (event. humorotvorných), pak u nich obvykle výrazně převládá tvar maskulina, zprav. v nom.sg (stár) nad tvarem feminina (stára). Některé ze jmenných tvarů adjektivních jsou však lexikalizovány, a mají pak v rámci psaného spisovného jazyka stylovou platnost neutrální; někdy se více či méně významově liší od tvarů s dlouhou koncovkou; patří k nim např.: schopen, znám, ochoten, povinen, vědom, hotov, jist, vinen, dlužen aj.; srov. Petr je schopen/schopný čehokoli × Petr je velmi *schopen/schopný. (Jejich relativně úplný seznam viz AGSČ, 2013:379.)

Adjektiva participiálního původu užívaná predikativně mají ve standardní spis.č. dvojí tvar – dlouhý n. krátký, pokud jsou odvozena od ‑n‑/‑t‑ového participia: je unaven/unavena // unavený/á, odpočat/odpočata // odpočatý/á. I v těchto případech mívají tvary krátké vyšší stylovou platnost; srov. hovorové Jsem unavená proti příznakově spisovnému Politická scéna už je tím unavena. Viz ‑n‑/‑t‑ové participium. Pokud jsou odvozena od ‑l‑ového participia, mají pouze tvar dlouhý: je nevyspalý/á; jablko je zralé; viz ‑l‑ové adjektivní participium.

Sporný je status „spony“ v predikativních strukturách typu Dveře jsou/byly/budou (= zůstanou) zavřeny/zavřené, v nichž má konstrukce ‘být + ‑n‑/‑t‑ový tvar’ funkci rezultativa. V syntaktických koncepcích pracujících s pojmem rezultativa vymezeného jako jistá formálně‑sémantická jednotka se celá tato konstrukce pojímá jako jeden analytický slovesný tvar, a tvaru slovesa být se tu tedy funkce spony nepřisuzuje.

Sponově-adjektivní přísudek, v němž sponu tvoří tvar slovesa stát se / stávat se, je strukturním elementem relativně méně centrálním. Navíc je jeho textotvorná a stylová platnost problematizovaná konkurencí instrumentálu, který v tomto typu sponově-jmenného přísudku dominuje, s nominativem, který je celkově na okraji úzu, v některých jednotlivých případech však instrumentálu konkuruje rovnocenně; stejnou měrou se např. užívá predikativního instrumentálu i nominativu u adjektiva populární: Lokál vypadá poněkud omšele, ale právě proto se stal populárnímSeriál se stal populární doma i v zahraničí, hlavně v Německu. Některá predikativní adjektiva máme z korpusu SYN (2014) doložena jednou n. v několika málo dokladech pouze v nominativu: Kariéra a osobní život by neměly být v protikladu a žebříček hodnot se stal pestřejší.

Viz také ↗přísudek, ↗sponově-substantivní přísudek, ↗spona, ↗shoda.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013.
  • Mrázek, R. Příspěvek k teorii jmenného přísudku. SaS 18, 1957, 16–29.
  • Štícha, F. Konkurence krátkých a dlouhých variant participiálních tvarů v přísudku. 63, 1980, 1–14.
  • Vondráček, M. Nepredikativnost, 2003.
  • Zimek, R. Problematika spony v ruštině v porovnání s češtinou, 1963.
Citace
František Štícha (2017): SPONOVĚ-ADJEKTIVNÍ PŘÍSUDEK. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SPONOVĚ-ADJEKTIVNÍ PŘÍSUDEK (poslední přístup: 28. 10. 2020)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka