SLOVOSLEDNÝ ČINITEL

Základní

Takový jazykový činitel, který je schopen ovlivňovat vzájemnou lineární polohu slov a jiných konstituentů (pohyblivých morfémů, nominálních skupin či klauzí) ve větě jednoduché nebo v souvětí. Hierarchii s.č. v češtině popsal ✍Mathesius (1947) takto: Hlavním slovosledným činitelem je ↗aktuální členění větné. Vedlejší činitele („momenty“) s obecnou platností jsou dva, ↗gramatický slovosledný činitel a ↗rytmický slovosledný činitel. K činitelům jen příležitostným náleží ↗slovosledný činitel rozměrový, popř. činitele další: Mathesius zmiňuje ještě zření k zvukové linii, moment syntaktické jasnosti, moment mluvnosti a hláskového uspořádání vůbec, ale dodává, že výčet příležitostných činitelů není vyčerpávající.

Rozšiřující
Literatura
  • Mathesius, V. Čeština a obecný jazykozpyt, 1947.
Citace
Ludmila Uhlířová (2017): SLOVOSLEDNÝ ČINITEL. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SLOVOSLEDNÝ ČINITEL (poslední stažení: 19. 11. 2017)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2017

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka